Ani na záchod se mi nechtělo, protože jsem vyprodukoval malý rybníček (už ne jen loužičku) uprostřed obýváku ještě před půlnocí. Hned jak začal ranní šrumec, rozhodl jsem se po malém protažení, že z pelechu milostivě vylezu a přivítám je. Vyběhl jsem na chodbu a začal klasicky mrskat ocáskem a skákat jako žába. Místo klasického "Lambíctu, miláctu, čo jééé, achóój, jakpak ši še vyhajal?" zaduněla prostorem věta: "JEŽÍŠI, RAMBOVI NESTOJÍ !"

Vytřeštil jsem oči a potupně se zdekoval do kouta. Co tím jako mysleli?! Je strašné pro chlapa slyšet tuto větu. Chopil jsem se důkladné kontroly. Nenápadně jsem se začal olizovat v místech, kde na hygienu obvykle kašlu a… všechno v pořádku. Honilo se mi hlavou proč můj "problém" řeší, když jsem ještě miminko. Seděl jsem a v naprosté tichosti sledoval vážný rozhovor mých dospělých pánečků. Ti nakonec došli k závěru, že mi nestojí z nedostatku vápníku. Moje malá panička na mě se soucitem mrkla a vysvětlila mi, že musím slízat rozdrcenou vaječnou skořápku.

Odpoledne, když se všichni vrátili domů, opět jsem slýchal věty provázené vzdycháním: "Proboha, ten ale vypadá" nebo "Chudáček, už to není teriér". Shodli se na tom, že jsem zarostlý a že těžké chlupy brání vztyčené poloze příslušné části mého těla. "Už toho mám dost! Nic se mi neřekne!" zavrčel jsem si naštvaně pod vousy a dotčeně opustil místnost.

Když jsem míjel zrcadlovou skříň, náhle jsem odskočil, protože jsem se lekl, že jde proti mně cizí psisko. Jenomže nejsem zase tak hloupej, abych se na druhý pohled nepoznal. A tak jsem s hrůzou zjistil, že se dívám na vlastní odraz v zrcadle. S t r a š n é ! Oni měli pravdu!!! Nedá se na mě koukat. Je mi do plačtivého vytí a jsem z toho celý v rozpacích. Ucho mi opravdu ledabyle visí a nestojí tak jako dřív. To jsem teda dopad´.

Naštěstí o mi ucho včas přilepili, aby se mi postavilo. Nápad nebyl - jak jinak - z jejich hlavy. Panička má ze svého vrhu bratra, který rozumí psům a jejich potřebám a sám vlastní sibiřskou husky. Takže tenhle PsíStrejc mojí rodince poradil co s ouškem. A mně nezbývá než čekat, kdy zase budu vypadat jako neodolatelný teriér.

Metrosexuál nebo sova pálená?
Začátkem listopadu jsem pochopil větu "Tebe, Rambo, ten humor jednou přejde", a to ve chvíli, kdy mě vzali do psího salónu na první sestřih. Veškerá zábava, kterou jsem schopen pro lidské obecenstvo zařídit, se vypařila jak pára nad hrncem. S odstupem času se stydím za svůj vyjevený výraz a následný prasečí kvikot, který jsem ze sebe v zoufalství vyluzoval.

Elektrický strojek na psy je naprosto příšerná věc a nejradši bych ho rozkousal. Vrčel a tahal mě za srst a k tomu všemu mě ještě držely dvě cizí osoby (fuj). Kvílení jsem dlouho nevydržel a pak už ho ani nebylo třeba. Na řadu přišly nůžky. To už se dalo přežít. Jakmile jsem byl dopraven do čekárny, očekával jsem jásot obou paniček a chválu týkající se mého nového účesu. Namísto toho jsem spatřil rozpaky a vypovídající výraz v jejich tvářích. Co ti to, chudáčku, udělali?

Doma jsem byl opět ve svém živlu. Páneček měl sice nějaké připomínky k mému novému "looku" (prý mám oproti malé hlavičce mamutí tělo), ale panička ho nevnímala. Jenom jsem zaznamenal, jak si mě zkoumavě prohlížela a neustále opakovala: "Já na to přijdu, já na to přijdu." A taky že jo. Zrovna jsem zápasil s plyšovým delfínem a v tom jsem uslyšel výkřik: "SOVA PÁLENÁ!, Rambo, ty vypadáš jako sova pálená!"

Tohle se mě FAKT dotklo. Zdekoval jsem se do své boudičky a jal jsem se trucovat. Honilo se mi hlavou, co vlastně ti lidé chtějí. Vždyť jsem nejhezčí pes pod sluncem. Do očí se mi draly slzy. Přemýšlel jsem dál o tom, kolik času denně věnuji úpravě svého vzhledu (např. si lehám tak, aby mé chlupy získaly potřebný směr, když už se nemohu učesat sám). A kolik času strávím prohlížením se v zrcadle. Ach jo. Nežeru, abych nebyl obézní. Běhám, abych měl fyzičku. Dodržuji zdravý životní styl a oni tohle vůbec neocení.

Na důkaz toho, že jsem v téhle cvaklé rodině persekuován, uvádím některé jejich připomínky. Tak třeba to, že SMRDÍM. Jak tohle mohli vypustit ze svých mord? Vždyť už jsem se ve svém 3měsíčním životě už jednou koupal! A to že se nelížu? Copak jsem nějaká hloupá kočka, abych se neustále myl? Kočky vůbec netuší, kolik spořádají bacilů. Tohle nemá s pravidly hygieny co dělat.

Oni doma vůbec přehánějí. Jednou jsem byl vykonat velkou potřebu a po pár dnech mého sáňkování na podlaze zjistili, že jsem si na památku v chlupech u zadečku schoval jeden parádně velký vysušený "kaštan". U mého ohledávání byl přítomen PsíStrejc, který si opět jako jediný hned věděl rady. Půjčil si od prapánečka strojek na vlasy a mojí voňavou ozdůbku mi vyholili. Prapáneček se mimochodem těšil na další stříhání vlasů tímhle strojkem, ze kterého jen sfouknul moje chlupy a opět uložil zpět do krabice. To je můj člověk!