Kdysi jsem tu psala o fenečce Sáře, kterou jsem si vzala z útulku. Prožili jsme spolu 10 krásných let. Dokud byla legrace, posílala jsem krátké články, ale poslední 2 roky už nebylo co hezkého psát. Ani moje snaha, ani snaha mého okolí (a to bylo tolerantní a chápavé dost a dost - děkuji) nepomohla ke zlepšení Sářina stavu.

Jako pejsek kdysi týraný si nesla nějakou hrůznou historii a bohužel se ztrátou sluchu, hodně i zraku se jí začala měnit povaha. Byla hodně lekavá, hned byly zuby venku (a to bylo sakra překvapení), ale za ty chvíle, kdy usnula v mém náručí a hřála jako ovečka to stálo.

Někdy je dobré si i ze špatných věcí dělat legraci (jinak se to nedá vydržet), takže počůraná panička (protože holt neumím dost rychle běhat ze schodů) byla na denním pořádku. I tomu se dá přivyknout a občas se tomu zasmát. Když už nechtěla ani pochovat a dobroty nechávala v mističce, začalo mi docházet, jak špatné to je :(

Musel zasáhnout muž činu, objednal, zařídil, neplakal a fungoval za nás všechny. Konec byl rychlý, slz nepočítaně. Každý kdo zažil, ví, že týden je člověk jako ve špatném snu :( a ještě dnes to není úplně ok.

No ale teď honem k tomu, co nás nabije a vykouzlí úsměv.

Budete mít nový portrét a já nového kamaráda. Ve stavu nejhorší deprese prostě nezbývalo, než hledat a vybírat kamaráda, a to je nejlepší lék na všechny bolesti světa.

19. 12. 2009 se do Brna bude stěhovat nový Parson Russelův teriér z chovné stanice Černý faun.

Zvířetník čtu opravdu pravidelně, do debat se nepouštím, ale všechny vás tak nějak znám (Lucku i osobně - ještě jako studentku jsem ji poznala v autobuse Praha-Brno), a vím, že vás každý přírůstek potěší, tak jako těšily mě ty vaše.

Takže k Vánocům budou určitě moc hezké fotky a nepohrdnu ani radami, co a jak se štěnětem :) Můžete psát vaše vychytávky a zkušenosti na mail lenka@forelive.cz