Úvod o Vikinzích a jejich psech jste si mohli přečíst již v části o islandském psovi, takže nyní rovnou k té části vikingské psí populace, která zůstala doma, tedy v Norsku, k norskému buhundovi.

Norský buhund Kvitlabbens Muste, foto Heidi Ernst

Na začátku 20. století se do Norska dovážela jiná ovčácká plemena a populace norských buhundů rychle klesala. Ale norský buhund klub, založený v roce 1939, se zasadil o propagaci a záchranu tohoto plemene, takže již v roce 1943 došlo k uznání plemene norský buhund pod FCI.

Jen pro zajímavost, první registrovaný pes se jmenoval Flink, což tedy v kontrastu s temperamentem tohoto plemene působí v češtině dost vtipně, ale jak jsem si našla v google translatoru, v norštině to znamená chytrý :-)

Norský buhund, foto Kirsten Andersen

A ačkoliv to není úplně běžné plemeno, není až tak vzácný jako islandský pes a postupem času se chov rozšířil na téměř celou Evropu, USA i Austrálii. Bohužel u nás v České republice se stále nechová.

Norský buhund, foto Kirsten Andersen

Název buhund je složenina ze slov hund – pes a bu – usedlost, ale také horská chata, ve které žili ovčáci se svými stády přes léto anebo hospodářská zvířata (jednoslovně pravděpodobně dobytek). Takže původní určení plemene je jasné už z názvu, býval to takový farmářský pes, primárně ovčácký pes používaný nejen u ovcí, ale i u sobů, krav a prasat a také hlídač domu. Občas se používal i při lovu losů, vlků a medvědů, ale mnohem výraznější jsou jeho ovčácké instinkty, které mu přikazují držet se smečky a neutíkat po stopě zvěře.

Norský buhund Ebba, foto Kirsten Andersen

Je to tedy vytrvalý, energický a aktivní pes, dobrý hlídač, který ovšem jako většina těchto hlídačů rád štěká, ale nekousne, naopak hosty vítá. Buhund je velmi závislý na člověku, miluje celou rodinu včetně dětí a ostatních zvířat a chce být pořád s nimi. Na druhou stranu stejně jako většina špiců je dost sebevědomý, tvrdohlavý a nezávislý, takže důsledná výchova musí být u něj samozřejmostí, potom je vynikajícím rodinným psem. Rád plave i aportuje.

Norský buhund Skaubos Elli, foto John Kvale

Jako všechna aktivní a energická plemena potřebuje denní vyžití, takže se výborně hodí pro aktivní lidi, kteří chtějí parťáka k běhu, kolu, koni nebo na treky a túry, výborně se hodí na agility a jiné psí sporty. Rád se učí a pracuje, buhundy používají i záchranáři a policie na vyhledávání drog nebo dělají asistenční psy pro hluché lidi. Z toho všeho je tedy patrné, že to není pes pro lenochy, protože stejně jako jiná plemena nudící se buhund si najde práci sám a taková práce bývá obvykle destruktivní a lidem se nelíbí.

Norský buhund, foto Kirsten Andersen

Norský buhund měří cca 45 cm a váží asi 14 kg. Srst má krátkou, s hustou podsadou přizpůsobenou zimě, hodně tedy líná, ale údržba je jednoduchá. Barva je žlutá (pšeničná) od světlé až po červenou (může mít tmavou masku) anebo černá (malé bílé odznaky jsou povoleny).

Je velmi podobný norskému elkhoundovi, který je ale černý a vlkošedý a často se uvádí, že mají společný původ.

Norský buhund Elli, foto Kirsten Andersen

Foto: Kirsten Andersen, Heidi Ernst, Ingvil Brenden a John Kvale. Za zaslání fotografií děkuji paní Kirsten Andersen z Norsk buhundklubb.

A pro ty, kdo mají radši facebook, je zde stránka norského klubu.