Co to? Někdo odemyká dveře ven. No tak, paničko, pospěš si, musím se vypustit. No konečně, to je pohoda. Ještě zkontrolovat, kdo se mi tu toulal v noci po zahradě. Fuj, kocouři drzý, voprsklý, zatracený.

A ta snídaně ještě taky není. Je nutné vždycky začínat výměnou vody v miskách? Tak si, paničko, pospěš. Teď je chvíli čas, tak vysvětlím situaci: já mám privilegium spát s paničkou v pokoji, mám u její postele pelíšek ve složení kobereček + polštář + deka a na druhé straně pelíšku je křeslo. Většinu noci trávím v křesle, ale spím i ve svém pelíšku. Než se ráno vypustím, panička vymění vodu v miskách a pak nám udělá snídani. Chápu, že chvíli trvá, než se postará o všech sedm misek, ale špunti by jí zdržovat nemuseli - mám hlad.

"Snídaně! Filipe, Sisinko, snídaně! Felixi, snídaně! Snídaně, kocourku!" Panička nám dává misky se snídaní, ještě se vrací pro misku s granulemi pro koťata. Bylo by možné odstranit mi z misky to špuntě? Felix už také dorazil, tak se do toho dám. "Dobrou chuť."

Po snídani paničku upozorním, že chci dovnitř. Když mi otevře, zkontroluji, jestli už je hotová - není, jako obvykle. Usadím se v křesle a čas od času jí popoženu (asi tak vždy po půl minutě - pozn. paničky). Už? Ne, jenom si jde pro snídani. Už? Už! Vystřelím k vrátkům a tam musím chvíli počkat, než mi je někdo otevře. Šup, značka - to je důležité. Tamhle je něco za dveřmi. Už jste někdy viděli košťátko, které by tak moc chtělo ven? (Jedná se o sousedovic - přes cestu - westíka jménem Mates, s Filipem se upřímně nesnášejí - každý z nich tvrdí, že všechno kolem je jeho. - pozn. paničky) No nechám mu vzkaz.

Strašně rád chodím na procházky: běhám, čuchám, značkuji vše kolem. Ehm, jdeme krátký nebo dlouhý okruh? Výborně, ten delší. Běž napřed, paničko, já si jenom tady odbočím na pár značek. Tak už jsem zas tady. Pomalu se vracíme. "Filipe, auto!" Zaběhnu ke straně a nechám ho přejet. Už jsme skoro doma. Bude dneska venku ten králík? Není, smůla, snad by se dneska chtěl konečně kamarádit. Jsme doma, ještě se rozloučím s páníčkem a jdu dovnitř do pelíšku. Než se vzbudí mladší páníček, trochu si ještě zdřímnu.

Když se probudí i mladší páníček (má prázdniny), pustí mě ven a pak si nás už moc nevšímá. Já mám spoustu práce: musím hlídat, postarat se o koťata a občas si popovídám se psy v okolí. Sisinka přinesla myšku. Výborně, je ještě živá a panička není doma - ona nemá ráda, když beru špuntům hračky. Než jí zakousnu, budu si s ní chvíli hrát a pak jí nechám špuntům - některé ji určitě zbaští. Slyším auto, přijela pošta. Musím hlídat, aby někoho nenapadlo k nám vlézt.

Odpoledne se přesunu před garáž a čekám, kdo se z páníčků vrátí jako první. Většinou se první vrací Felixova panička, potom přijíždí páníček, někdy i s paničkou, jinak dorazí později pěšky. Každého, kdo dorazí, musím důkladně přivítat - hlavně si procvičím chvostohybné svaly.

Když se mi vrátí panička, jdu dovnitř se s ní pomazlit, tedy občas se o ní musím podělit s kočkami, ale mě rozhodně nezanedbává (to ani nejde, když ostatní odstrčí a málem zašlápne - pozn. paničky). Půjdeme na procházku teď? Ne, panička jde vařit večeři, na procházku půjdeme později.

Při vaření musím asistovat, co kdyby někomu něco upadlo, přece nenechám páníčky shýbat. Když je večeře hotová, nejdříve panička nandá naše misky, včetně té špuntí, zavolá Felixe, vyndá mi několik špuntů z misky, popřeje nám dobrou chuť a pak jde teprve jíst. Po večeři se na chvíli natáhneme, možná bych dneska mohl přijít přitulit se k paničce a v klidu trávit. Koukneme se na zprávy a pak půjdeme ven. Popis průběhu procházky nechám raději na paničce - někdy to napíše.

Po návratu z procházky mě prohlédnou, jestli nejsem špinavý a dostanu žvejku. Po vyčištění zubů (jsem, co se týče zubů, velice čistotný) jsem ještě chvíli venku na zahradě. "Filipe, spinkat!" Je čas jít spát, zalezu do křesla, uložím se, "Dobrou noc, hezky se vyspi a ať se ti něco krásného zdá." a spím. V noci se občas přesunu dolů do pelíšku, nebo chci pustit ven, abych prohnal kuny a kocoury.