Dneska jsem sázela muškáty. Světlušce jsem jako v předchozích letech hodila plastový květináč. Bývala to oblíbená hračka – Světluška do něj obvykle mlátila packou, aby květináč poskakoval, a pak ho s láskou rozkousala. Borůvce býval květináč obvykle jedno, jen do něj obvykle párkrát šťouchla packou jako fotbalista, a pak ho nechala být.

Světluši květináč nezaujal. Posmutněla jsem, že už dospěla a nechce si hrát. Trudnomyslně jsem dosypávala hlínu do betonových truhlíků, když se za mnou ozvalo huhlání, kvílení, skuhrání a poštěkávání.

Za zády mi ležela Borůvka a cupovala plastový květináč, zatímco Světluška vlála zahradou s květináčem v zubech, občas se zastavila, aby ho zavraždila, a tryskala dál. Až obě svůj květináč zlikvidovaly, šly se mi podívat pod ruce, co jiného zajímavého dělám.

Čtou mi myšlenky?

Světluška a Borůvka, autor Matylda

Šly jsme na procházku k jezírku, ze kterého se v současné době bagruje bahno. Napadlo mě, jak špinavé by byly, kdyby do té smrduté hmoty vlezly. Borůvka neomylně zamířila na břeh a od skoku ji v poslední chvíli zastavilo jen zařvání, které zvedlo ptactvo z okolních stromů.

Čtou mi myšlenky!

Kačka je hodně nervózní z maturity. Před první písemnou částí mě napadlo, že by bylo dobře, kdyby ji v noci šel zahřívat nějaký plyšák. Večer na ni Světluška už čekala na její posteli a setrvala u ní až do rána, což obvykle nedělá, protože se odstěhuje za mnou.

Čtou mi myšlenky.

Světluška, autor Matylda