Naše pracovní telefonáty (kolega působí v jiném městě) se protahují nikoliv nárůstem pracovních problémů, ale tím, že se obvykle na závěr zeptám "A jak se má Barunka?" A ten poslední končil výkřikem kolegy: "A neříkej to před mou ženou!"

Představte si, že jejich čuba nespí v posteli! Důvod je jednoduchý - Barunka je malinká a postel je vysoká. Barunka prostě nevyskočí. Postel páníčků jí zatím slouží zejména k tomu, aby se pod ní ukryla s kořistí, což zhusta bývá páníčkova ponožka nebo jiná věc, která tímto pádem jednoznačně mění majitele i tvar navždy. Zeptala jsem se kolegy: "To nemáte štokrdlík? To nemůžete koupit nějakou nízkou stoličku, přes kterou se Barunka dostane do postele?" No a tahle nevinná otázka v mém kolegovi vyvolala shora uvedený výkřik…

A tak jsem začala hledat odpověď na otázku "Co děláte pro své zvíře?" Nemyslím tím standardní péči, krmení-venčení-vet-mazlení. To je přeci vaše povinnost, když jste si pořídili domácího tyrana, původně mazlíčka. Váš pes či kočka vás donutí k aktivitám, které byste tedy rozhodně nevyvíjeli, kdybyste "nemuseli".

Příklad: až dosud typický městský psík, maltézák, byl přesídlen se svými páníčky na venkov. Chvilku mu trvalo, než se sžil s nepřátelským prostředím typu bodlák-vysoká tráva-staveniště, ale pak se mu zalíbilo a hle, už páníček tráví volný čas tím, že vyspravuje plot a betonuje pod zadními vraty, protože maltézák objevil kouzlo úniku podhrabáním. Nadto se při hledání prchlého psa jako "vedlejší produkt" seznámí i se sousedy, které dosud neznal...

Rodina vlastnící bernskou salašnici zas pravidelně kupuje o dvě housky navíc - ona totiž Beruška nezřízeně ráda pečivo a po příchodu z nákupu jsou tašky podrobeny přísné potravinové kontrole. Nehledě na to, že díky Berušce, která začíná nabírat rozměry malého koně, je nutné udělat pořádek v komoře (vyházet ten desetiletí uschovávaný binec), aby se tam přesunul čerstvější materiál z předsíně, aby se měl kam umístit velký pelech, aby se Beruška mohla pořádně natáhnout na měkké…

Naše čubizna, která miluje vodu, si zase po vycházce užívá plavání - když přijdeme z vycházky a je horko, páníček jí (mně taky, pravda) naloží do auta a jede se k řece, aby se čubizna zchladila v tekoucí vodě (rybník je špinavý). Zaplave si pár koleček, párkrát chňapne po vlnce a jedeme domů…

Kocour našich známých má "své" křeslo. Panička bude raději sedět na židli, protože Maxík si oblíbil zrovna tuhle sesli a když mu do ní někdo omylem sedne, Maxík ho bezohledně vymňouká.

My zas máme v posteli stabilně jeden malý, široký a měkký polštářek navíc - našila jsem na něj samostatné povlečení. Proč? No protože je to oblíbené nocležiště našeho kocoura…

Nezapomenutelná je brutální díra do nového podbití zastřešené části dvorku u chovatelů, odkud naše Bony pochází. Pod tím otvorem je police a na ní stolička. Je to tam proto, aby se všechny kočky mohly dostat bez problémů domů a nemusely kličkovat před psy, když psíci mají hravou náladu a kočky momentálně o jejich pozornosti nestojí…

No a co děláte pro své miláčky vy?

(Foto jezevčice J. H., foto bernské salašnice V. Z.)