Z útulku jsme si vzít netroufali, nedovedeme moc vychovávat. Sem tam jsem prohlížela stránky s inzeráty, ale šarpeje nikdo nenabízel a tak jsme pořízení dalšího pejsánka odsunuli na neurčito.

Zvířetník jsem četla denně, i když jen články, neb systém diskusí mi stále uniká, a občas se dojímala nad opuštěnými pesany... až do chvilky, když jsem četla Lucky povídání o frbulce Sassy. Uviděla jsem fotečku a byla to láska na první pohled. Jak víte, přesvědčila jsem manžela, domluvila se s paní doktorkou Luckou (dííííky za všecko!) a narychlo jsme vyrazili na víkendovou otočku do Česka. Řeči příbuzných, že kvůli nim nepřijedeme, ale kvůli psovi ano... si dovedete představit ;-)

Čubinku jsme si měli vyzvedávat na klinice v neděli po obědě, abychom dojeli nějakých těch tisíc kilometrů domů nějak rozumně (manžel musel hned v pondělí do práce, já měla kvůli pesině domluvené volno). Bohužel se kvůli neplánované operaci předání zdrželo a tak jsme Sassy prvně uviděli až někdy kolem čtvrté. Vrhla se k nám a bylo mi jasné, že jsem se nespletla. Na fotce vypadala celá černá, ale ve skutečnosti má kromě bílé náprsenky také pěkné pálení na zádíčkách. Nádherné tmavé oči, ohromný růžovoučký plajzák a šedé fousky pod bradou... no krasavice! Uhradili jsme náklady na kastraci, dostali tašku se svetříkem a pár drobnostmi, mezinárodní pas (očkovací průkaz jsme ovšem zapomněli v ordinaci) a mohli jsme vyrazit.

Malé venčení před cestou a naložení do přepravky - ta se Sassince tenkrát ještě poměrně líbila a do auta se hrnula s nadšením, které, jak jsme už zjistili, ji neopouští téměř nikdy. Bohužel jsme kvůli pokročilé hodině a stavu českých komunikací během nedělního odpoledne uvízli v pražských zácpách a tehdy blahořečili klimatizaci ve voze, protože venkovní teploměr ukazoval 32°C a Sassinka vydávala zneklidňující zvuky. Teď už víme, že je vydává téměř neustále, ale tenkrát nás to docela děsilo a tak jsme stavěli hodně často. Sassinka se nechtěla moc vzdalovat od auta a na venčení jsme ji museli přemlouvat. Ani jíst nechtěla, jen trochu pila a na piškoty se netvářila nijak nadšeně (což ji už dááávno přešlo). Dokonce jednou i ublinkla a my si vyčítali, že jsme nepomysleli na něco na způsob kinedrylu.

Nad ránem jsme dorazili domů a Sassinka po krátkém průzkumu domu a zahrádky zalehla tak jako my. Těch změn na ni ale bylo moc, a úplně cizí prostředí ji vyvádělo z míry tak, že na každé šustnutí vyletěla se štěkotem. Nehnula se od nás na krok (následovala nás i na WC) a v případě, že to nešlo, zalézala do šatny za krabice nebo pod postel do hostinského pokoje, odkud jsme ji museli lákat na piškotky nebo tahat silou. Taky asi byla zvyklá vstávat podstatně dříve a tak nás chodila budit kolem páté hodiny ráno, naštěstí jen několik prvních dní, než si zvykla a teď už ji budíme ráno na venčení my.

Na zahrádku si zvykla velice rychle, hlídá pečlivě a miluje válení v trávě. Tenisáky nebo tvrdé malé balonky jsou její nejoblíbenější hračkou, několik gumových po Uhlíkovi rychle zlikvidovala - nevěřili jsme svým očím, co všechno dokáže sešrotovat. O hraní si řekne, zrovna tak jako o pamlsky - zatím mají největší úspěch žvýkací kosti z buvolí kůže, protože vydrží až dva dny!

Přechod z rohlíkového režimu na granule nešel zkraje úplně hladce, ale už jsme zlikvidovali dva veliké pytle Acany a Sassinka se trošku spravila (teď má 15 kg a vypadá výtečně).

Chrčí, chrochtá a chrápe a to někdy tak hlasitě, že není rozumět vlastního slova. Zvlášť když zazvoní telefon, Sassinka vyletí se štěkotem, začne se motat okolo hovořící osoby, chrčet, domáhat se pozornosti a znemožňovat jakoukoli domluvu i proto, že telefonující se sype smíchy nad jejím cirkusem.

Zrovna tak žárlí při projevech náklonnosti (stačí se obejmout nebo zcela nevinně políbit) a Sassinka se vnutí mezi nás a musí se také účastnit. Dovede i vylézt na klín a hrozně ráda se chová a mazlí. Musíme často čistit ouška a natírat tlapičky léčivým olejíčkem (olizuje se mezi prstíky a má pak boláčky), a je zlatá, protože jen vezmu lahvičku s lékem, už sedí na pelíšku a čeká na ošetření - a pak samozřejmě na povinný piškotek. Budeme je asi dovážet z Česka po vagonech ;-)

Miluje zeleninu - je schopná sníst rajče na posezení, okurku, kupodivu si občas dá i mrkev, zato odřezky syrového masa nechá v misce a vyjí jen granule pod nimi (už jsme poučeni a tak ji všechno ovařím). Neslintá tolik, zato je větší čuňátko a tak býváme překvapeni, co všechno na sebe nalepí a donese z procházky domů. Ještěže to z té krátké srsti tak snadno opadává!

Její energie je záviděníhodná a zdá se nevyčerpatelná tak jako u malých dětí, se kterými si mimochodem báječně rozumí, hlavně co se týče lezení po čtyřech, slintání po druhých a ochutnávání všeho co najde. Má elánu na rozdávání a vždy je ochotná se pustit do jakékoli akce, takže nás zlenivělé burcuje a prohání (což je samozřejmě jen dobře).

Jsme opravdu moc šťastni, že ji máme - je to naše černé chrochtavé sluníčko. A vypadá to, že jsme nakonec spokojeni všichni - my máme pejska, který vydrží sám doma, je poměrně vychovaný a dělá nám plno radosti, Sassinka si myslím u nás nežije taky špatně a Lucka má další dobrý skutek na kontě ;-)

(Fotek není mnoho, protože když chceme Sassy zvěčnit při něčem zajímavém a vyndáme digitál, v tu ránu všeho nechá a řítí se směrem k aparátu, takže většinou vychází rozmáznutá šmouha, kus čumáku nebo jazyka, jak se snaží foťák oblíznout.)