Žil byl, hm a jestli neumřel, žije dodnes jistý pán.

Tomu se na zahradu nastěhoval krtek. Podotýkám, že pán není žádný nepraktický obyvatel velkoměsta, leč člověk s rozsáhlými znalostmi tajů venkovského života, dlouhodobý to pracovník v zemědělství.

Krtek na zahradě ho pochopitelně hnětl, a tak se ho snažil vypudit. Nejdříve pudil léty osvědčenými postupy. Krtek se smál a zvýšil činnost. Pak pán vsadil na moderní technologie a zakoupil reklamou doporučované zastrašovače krtků. Krtek se za bříško popadal .

Majitel  latifundie se nesmál vůbec, tím spíš, že zvíře laborovalo pouze na jeho zahradě, okolní pažity zůstaly nedotčeny.  Nemyslil a nemluvil o ničem jiném a dokonce přestal chodit do hospody, protože tam mu místo Jardo začali říkat Zničtekrtka. Doma taky přituhlo, protože namísto natírání okapů jen dokolečka dusal po zahradě a za temného mumlání kopal do pečlivě vyvedených krtinců. Krtek se smál, až pištěl.

Pak zřejmě došlo k jakémusi mentálnímu posunu způsobenému dlouhodobou frustrací, jinak vysvětlit nelze. Za slunného sobotního dopoledne byl spatřen, an na zahradu vleče desetikilovou láhev propan-butanu. Odšrouboval hořák, nasadil hadici a za veselého zpěvu jal se plnit krtince plynem. Pak s blaženým výrazem slavnostně rozškrtl zápalku a přiložil…

Výbuch vysklil polovinu oken v obci, pán se probral šedesát metrů za plotem a tři neděle neslyšel. Zahrada vybrázděna  kolkolem do dvoumetrové hloubky. Rozvodu unikl jen díky  účinné lítosti.

A krtek? Když latifundie zapravena do původní podoby, nastěhoval se zpátky.

Neničte krtky, když se jich nebudete všímat, odstěhují se tam, kde jim bude poskytnuta náležitá péče.

Veselý krtek, autor Xerxová