Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pražení a já

Milí Zvířetníci, bylo mi potěchou vás zase potkat na speciálním Pražení, prohlédla jsem všechny fotografie na které jsem našla odkazy. Ale musím se vám přiznat že vás všechny ještě nepoznám. Budete se kvůli mně muset scházet častěji abych si vaše tváře pořádně okoukala.

Narůstání kočičích růžků

Dnes v poledne to bude týden co jsem přinesla domů princezničky. Tedy co jsme přinesli s nanejvýš rozčíleným a štěkajícím Garykem domů princezničky. Jak už jsem dříve psala tak první mi okupovaly křeslo, stojí totiž blízko kočičího koutku. Ale pak vyrážely na zvědy dál a dál, celý obývák byl jejich i kuchyň. Potom objevily schody do sklepa a to byly honičky jedna báseň. Dolů a nahoru, uprostřed schodiště se krásně popraly a zase nahoru a dolů a tak furt a dál a v obměnách. Teď je sklep jejich se vším všudy a ani neopomněly okupovat  koupelnu a vyšetřily tam všechna nepřístupná místa jako třeba prostor pod vanou, za vanou a vedle vany. Nevynechaly prostory za vedle stojící pračkou a naproti stojící záchodovou mísou. Už zbývá jen hořejší patro, schody nahoru už taky prolítaly ale dveře do ložnic jsou zavřené, tam se na vlastní pěst - tedy na vlastní packu - nedostaly. Kupodivu židli u počítače sice používaly ale jen aby se dostaly k probíhačkám po klávesnici. Okupovaly ji až později, asi zmořené po mačkání tangentů padly na sedátko a tam usnuly. A jak se s nimi dohadovat a diskutovat vlastnictví když obě spí jak zabité, že? Zkrátka dům, já i Garyk jsme za ten týden nenápadně přešli do jejich vlastnictví aniž mohlo být vysloveno slovo protestu. A když už byly u počítače tak že prý něco napíší, vždyť už mají ty tangenty v drápcích, však co se jen za poslední dny natrénovaly, prý je až packy bolely. No bodejď by ne jak o ty tangenty  zakopávaly. Ono tedy takových zakopnutí, převalení, skluzů a sešupů, pádů střemhlav i zadkem napřed a kotrmelců bylo za ten týden nepočítaně. A tak jsem prohlásila to tedy ne, šupito presto se sedátka dolů a psát budu já. Však jsem včera nestihla podat hlášení. A jak tak píši přišla Jiskřička a prý mňau a mňau tenkým hláskem a že nemůže najít Daisy. Hladím ji a ona povídá a povídá, to je řečí jako vody. Takže končím a jdu se podívat kde usnula ta druhá slečinka. Já sama jsem dnes se spaním na štíru.

Pomalu mohu popřát dobré sobotní ráno!

Koníci

Milá Terezko, ty musíš mít koně moc ráda, viď? Proto jsi o nich tak hezky napsala.        Já jsem narozena kousek od Pardubic, ale nikdy jsem závody neviděla. Můj bratr pracoval nějaký čas s kladrubskými koníky. Vzal nás do stájí, v jedné velké stáji byli samí mladí koně bylo jich tam snad dvacet nebo ještě víc a volně si tam pobíhali. Dostala jsem radu abych stále mluvila aby se nějaký kůň nesplašil kdybych se za ním náhle objevila a dotkla se ho. Když mě koně slyšeli věděli kde jsem. Ale pak mi udělali takovou věc, pěkně mě zatlačili do kouta a já nevěděla co udělat abych se přes tu hradbu kterou svými těly vytvořili dostala ven. Nevypadali že mě hned tak pustí. Musela jsem zavolat bratra aby mne vysvobodil.

OT pro veram

pohledala jsem dneska origami literaturu, dala do placu část svých drahocenných papírů a skládali jsme. Při té příležitosti jsem zjistila, že co mám z české produkce, stojí za prd, a bez konkurence nejlepší je okopírovaná holandská knížka asi 25 let stará. A taky jsem zjistila, že je to jako s jízdou na kole Ty dávné dovednosti se mi vybavily po druhé skládance a asi letos budou origamí Vánoce. Protože prostorové objekty, složené ze složitějších hvězd - ty jsou opravdu krásné!

Terezko,

moc hezky jsi to napsala

Teda Terezko, holka šikovná, psavá, chytrá, zanícená!

Tohle tu ještě nebylo, na to vem jed (neber, kecám...).  A ty jsi vůči Lence a Petře co, prosím?