Amant Gris

V roce 2008 nastoupil na velkou pardubickou valach Amant Gris. Spolu s Klipem běžel za stáj hřebčína Albertovce. Běželi i proti klisně Sixteen. Ty dny byl ředitel hřebčína Albertov-ce v nemocnici. Jeho syn se přijel na dostihy podívat. Na začátku posledního dostihu byl ředitelův syn napjatý jako horolezecké lano. Ke konci dostihu sestoupil z tribun a odešel za ně. Nemohl se na dostih dívat a zakrýt si na tribuně oči v té nejnapínavější části dostihu by bylo divné.

Když nakoukl na dostihovou trať a uviděl Amanta Grise, jak probíhá cílem se Sixteen za sebou, naplnila ho nevysvětlitelná radost. Už se viděl, jak otci přináší pohár a jak si ho jeho otec bere do ruky, když už je úplně slepý. Tato radost ale netrvala dlouho. Asi za deset sekund se všichni dozvěděli, že Amant Gris byl za špatný objezd točného bodu diskvalifikován. A když se ještě dozvěděl, že přišli o Klipa, div se nerozbrečel. Amant Gris jakoby pochopil, co se přihodilo. Jakoby bylo slyšet zklamané Amantovo frkání. Co a komu dělá.

A aby toho smutku náhodou nebylo málo, noc na to ředitel hřebčína Albertovce zemřel. Chudák Amant si určitě cestou domů nadával, že je trouba, že kvůli němu je Klip mrtvý, že kvůli němu ředitel zemřel a že on okradl celý hřebčín o vítězství. V hřebčíně Albertovci se konaly dva pohřby. Amant Gris je ze vzdálené ohrady pozoroval a moc litoval, že neskončil jako Klip. Těsně před další velkou pardubickou si natáhl sval. Byla to smůla pro něj i pro hřebčín. Nejen k vůli omezené chůzi, ale i proto, že se další Velké pardubické nemohl zúčastnit.

I tentokrát neměli štěstí. Kobylka Shirley špatně skočila vodní příkop a skončila stejně jako Klip. Když to Amant Gris uslyšel od kluků uklízející boxy, začal přemýšlet. A protože tento smutný hrdina toužil po vítězství, rozhodl se Velkou pardubickou vyhrát, a to za každou cenu! Jak si Amant Gris při velké pardubické povede nikdo neví. Ale určitě se umístí od 1. do 5. místa. Těším se na další srpnové albertovské dostihy a doufám, že bude k Amantovi přístup.

Kdo ví, jestli se mu nepověsím kolem krku sotva ho uvidím nebo jestli za ním nevyběhnu na závodiště. Zkrátka, je to můj favorit. Favorit č. 1. Ale nejvíce bych ho chtěla vidět na Velké pardubické, ale ne z televize. Chci ho vidět z lóže. Chci ho vidět, jak jednoho po druhém předbíhá vedoucí koně. Nemůžu se ho dočkat. Vždyť bych už teď nejraději po celém okolí volala jeho kouzelné jméno!

To je vše, co o tomto fantastickém bílém plnokrevníkovi dokážu ve formě příběhu napsat. Doufám, že i vy ho přijdete při jeho napínavých dostizích povzbudit. A když ne do Pardubic, tak alespoň k televizi, i když z lóže je to mnohem lepší!