Matylda 24.10.2009 11:33

Hlásím se z Ostravy

Poprvé jsme babičce přivezli do domu Borůvku. Zatím to babička snáší dobře, přiznala, že je psová hodná. Taky se Borůvice předvádí v dobrém světle, asi aby zapůsobila. Jen ty žebravé kavalíří pohledy si neodpustila a babičku bylo nutno dlouze přesvědčovat, že pejsina opravdu nemá hlad, že je jen prostě mlsná a vypadala by jako koule, kdyby dostala za každý vlahý pohled kus jídla. Tak to snad přežijeme ve zdraví všichni...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 24.10.2009 10:58

Krásné povídání

MIlá Terezko, děkuji ti za krásné povídání, o koních, tvorech, které jsem vždycky milovala. Když mi bylo asi tolik, co tobě vzhlížela jsem ke koním s láskou a úctou, bohužel jsem nakonec neměla příležitost nějakého koníčka mít. Jen tak trochu jsem se naučila jezdit a můžeš mi věřit, že svět je krásný z koňského hřbetu. Asi to i zkoušíš. Před tím je ale třeba hodně pracovat i na zemi, protože koníček potřebuje moc a moc péče, krmení, místování, čištění, vodění na pastvu, aby bylo koníčkovi fajn, a na zemi, v jeho boxe ho nakonec poznáš nejlépe.  Napsala jsi nám krásně o nádherném koníčkovi Amant Grisovi. Věřím, že příští rok všechno dopadne mnohem lépe. Velkou smůlu hřebčína Albertovec už jsem zaregistrovala, je toho na jeden hřebčín až moc. Moc bych přála současným majitelům, ale i Marku Stromskému, který měl s albertovskými koňmi velkou smůlu už při třetí "Velké" aby se k nim už štěstena konečně obrátila čelem. Moc by ti to všichni zasloužili proto, že vlastně celý hřebčín Albertovec zachránili. Nevím, jestli to víš, ale hřebčin se před časem dostal až na pokraj zkázy a oživili ho až současní majitelé. Bez nich by už v Albertovci možná ani žádní koníčci už nebyli. Dostihy jsou součástí koňského života, be nich a i jezdeckého sportu by koní bylo mnohem a mnohem méně, protože svůj původní význam už vlastně ztratili. Někdy se bohužel stane, že některý koníček zahyne, se zlomenou nohou bohužel nemůže žít. Těm, kdo se o koníka starali, je z toho ale nejsmutněji. Přijdou ale nové radosti, noví koníčci a tobě přeji, aby jsi si radosti a pěkných vztahů s koňmi užila, co nejvíce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Heduš 24.10.2009 10:43

tak pražáci

DOČKALI JSME SE hlásím tímto, že jsme včera objevili a otestovali restauraci www.daclara.com  TO JE NESKUTEČNÉ MÍSTO špičkové, fantastické a nevím jaké ještě superlativy mám použít jídlo za přijatelné ceny, skvělé víno za přijatelné ceny, nekuřácká, komorní (pro cca 30 lidí), sympatická obsluha, přicházející majitel+kuchař v jedné osobě, okukující, zda vám chutná No prostě učiněná bomba. Už nemusíme závidět  

jeho pomalu dušené hovězí ragů na zrovna upečeném chlebu jako předkrm nás uvedlo do stavu extáze, o následných jídlech nevím jak napsat, abyste si nemysleli, že jsem uplacená No prostě si tam zarezervujte stůl a stravte tam úžasný večer

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana Bu. 24.10.2009 9:48

Milá Terezko!

Napsala jsi to moc krásně, srdcem a přiznám se, mně je lidí z Albertovce hrozně líto a strašně moc jim přeju, aby příště vyhráli a nic se nestalo! Po těch dvou hrozných ročnících si to vážně zaslouží, moc jsem na ně ten den myslela

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 24.10.2009 9:12

jedeme výletit

tentokrát skoro k týně na dvorek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 24.10.2009 8:32

To je ale pěkné překvapení poránu!

Milá Terezko , napsala jsi o Velké pardubické, o koních a lidech kolem nich moc krásně. Je poznat, že ten úžasný svět máš velmi ráda a že rozumíš duším koní, což není až tak těžké, protože koně jsou většinou nezáludní, ale i duším lidským. Což je v Tvém věku obdivuhodné.

Píšeš pěkně, proto určitě piš dál a sem tam nám tase něco pošli.

O.T. Ranní boj s myčkou: vstávám a v dřezu nádobí. Vytahám ho n alinku, že ho dám do myčky. V myčce obsazeno. Vyndám čisté nádobí na linku a pomalu ztrácím přehled. Vyklidím tedy bleskově horní patro myčky a naskládám tam špinavé hrnky. Poleju čisté nádobí dole. Narvu tam zpátky všechno nádobí a zapínám myčku a laju si. Musím ale podotknout, že normálně vyklízím odspodu, takže se k této osvědčené metodě zase radši vrátím.

Přeju všem krásný den. Já jedu do Dubče na piškvorky, tak se těším.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 24.10.2009 7:33

hezkou sobotu

hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům , těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej

Terezko, jsi šikovná holka, je jasné, že Amant je tvoje veliká láska . Tak vám budu u dalších závodů moc držet palce - Amant Grisovi a jedné Terezce

Hlášení o počasí - už je zpátky podzim - deset zasněžených dní připomínají už jen tající nahrnuté kupy sněhu, zbytky sněhuláků a hromady popadaných stromů a zničených keřů

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 24.10.2009 7:19

Dobré ránko!

Terezko, to vůbec není špatné na první pokus! Jen tak dál!

Pardubická je fascinující záležitost. Pro Dee a kdo ještě neviděl: http://www.youtube.com/watch?v=1F5PKlYnOhw

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dee 24.10.2009 6:09

Dobré ráno

Moc hezky si to Terezko napsala. Přiznám se,že koně miluji,ráda se na ně koukám a obdivuji,ale dostihy nemusím. Po dvou ročnících Pardubické,kdy jednou zahynulo několik koní a podruhé tam vtrhli fanatictí ochránci přírody jsem ani neměla chuť. Ale dnes jsem se zastyděla a aspoň si dohledala výsledky,jak to letos dopadlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 24.10.2009 3:33

Pražení a já

Milí Zvířetníci, bylo mi potěchou vás zase potkat na speciálním Pražení, prohlédla jsem všechny fotografie na které jsem našla odkazy. Ale musím se vám přiznat že vás všechny ještě nepoznám. Budete se kvůli mně muset scházet častěji abych si vaše tváře pořádně okoukala.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 24.10.2009 3:22

Narůstání kočičích růžků

Dnes v poledne to bude týden co jsem přinesla domů princezničky. Tedy co jsme přinesli s nanejvýš rozčíleným a štěkajícím Garykem domů princezničky. Jak už jsem dříve psala tak první mi okupovaly křeslo, stojí totiž blízko kočičího koutku. Ale pak vyrážely na zvědy dál a dál, celý obývák byl jejich i kuchyň. Potom objevily schody do sklepa a to byly honičky jedna báseň. Dolů a nahoru, uprostřed schodiště se krásně popraly a zase nahoru a dolů a tak furt a dál a v obměnách. Teď je sklep jejich se vším všudy a ani neopomněly okupovat  koupelnu a vyšetřily tam všechna nepřístupná místa jako třeba prostor pod vanou, za vanou a vedle vany. Nevynechaly prostory za vedle stojící pračkou a naproti stojící záchodovou mísou. Už zbývá jen hořejší patro, schody nahoru už taky prolítaly ale dveře do ložnic jsou zavřené, tam se na vlastní pěst - tedy na vlastní packu - nedostaly. Kupodivu židli u počítače sice používaly ale jen aby se dostaly k probíhačkám po klávesnici. Okupovaly ji až později, asi zmořené po mačkání tangentů padly na sedátko a tam usnuly. A jak se s nimi dohadovat a diskutovat vlastnictví když obě spí jak zabité, že? Zkrátka dům, já i Garyk jsme za ten týden nenápadně přešli do jejich vlastnictví aniž mohlo být vysloveno slovo protestu. A když už byly u počítače tak že prý něco napíší, vždyť už mají ty tangenty v drápcích, však co se jen za poslední dny natrénovaly, prý je až packy bolely. No bodejď by ne jak o ty tangenty  zakopávaly. Ono tedy takových zakopnutí, převalení, skluzů a sešupů, pádů střemhlav i zadkem napřed a kotrmelců bylo za ten týden nepočítaně. A tak jsem prohlásila to tedy ne, šupito presto se sedátka dolů a psát budu já. Však jsem včera nestihla podat hlášení. A jak tak píši přišla Jiskřička a prý mňau a mňau tenkým hláskem a že nemůže najít Daisy. Hladím ji a ona povídá a povídá, to je řečí jako vody. Takže končím a jdu se podívat kde usnula ta druhá slečinka. Já sama jsem dnes se spaním na štíru.

Pomalu mohu popřát dobré sobotní ráno!

• reagovat
• nahlásit příspěvek