Chráněné území, kdysi součást Bílých Karpat, o ploše 83 km2. Nejvyšším vrchem je Děvín (549 m) s vysílačem na vrcholu. Tolik zhruba wikipedie.

Děvičky

Území na sever pod Pálavou bylo osídleno už velmi dávno, v době, kdy u nás pobíhali mamuti a lidé žili životem lovců sběračů v tlupách. Stopy po jejich činnosti zůstaly v Dolních Věstonicích, kde se našla skládka zbytků po úspěšných lovech. Co byl tehdy bezcenný odpad, je dnes pokládáno za obrovskou vzácnost, navíc jde o jasný důkaz, že naši předkové nebyli, na rozdíl od nás, žádná ořezávátka, kdo by si dnes dovolil jít na slona, nebo medvěda s klackem?

Vápencové kopce nesou jasné stopy po tom, jak se na jejich dnešní podobě podepsala všemocná vládkyně voda. Z jihozápadní a západní strany jsou strmé a nepřístupné útesy, ze severozápadu, jihovýchodu a částečně i jihu jsou svahy mnohem mírnější, za což mohou spojené síly Dyje, Jihlavy a Moravy. Kdysi dávno byla Pálava propojena s Bílými Karpatami do jednoho celku, dnes jde o izolovaný vápencový suk.

Dymnivka 1

Projít celý horský systém je časově i fyzicky příliš náročné, chtělo by to minimálně 14 dní a kvalitně fungující tělesnou schránku. Vzhledem k tomu, že oboje je naprosto mimo mé možnosti, vzal jsem s sebou snachu a vnučku, zaparkovali jsme nad Pavlovem u vinice a vyrazili. Úpatí kopce je lemováno řídkou dubinou s bohatým bylinným podrostem.

Hned vedle cesty rostou v hojném množství sasanky pryskyřníkové, orseje jarní, křivatce luční a obě barevné variety dymnivek dutých, což je sice občas k vidění i jinde, ale árony plamaté už ne. Cesta se ale brzy zlomí a pokračuje prudce vzhůru po nepravidelném schodišti, vyrobeném z vysloužilých železničních pražců. Po perné chvíli, protože svah je stále strmější, narazí žlutá značka na zelenou, která už vede po vrstevnici a po několika metrech doprava les končí.

Dymnivka 2

Na holém svahu se objeví vlevo hlaváčky a devaterníky, vpravo jen tráva, ale otevře se nádherný výhled na přehradní jezero, Pavlov a zříceninu Děviček. Našli jsme i několik kosatců nízkých, ale ty už měly ,,po šichtě“ a ke zvěčnění rozhodně nelákaly. Na konci louky byl informační tabule, ze které jsme zjistili, co všechno jsme (ne)viděli a cesta zahnula vlevo do lesíka.

Hned u stromu se zelenou turistickou značkou vykukovalo ze země několik květenství podbílku šupinatého, o kterém informační tabule nevěděla a o kousek dál se otevřel pohled na další svahovou holinu, plnou kosatců nízkých ve všech třech barevných provedeních.

Kosatce

Doplazili jsme se až na Děvičky, kde vnučka objevila cosi, co nazvala jakousi ošklivou můrou, kterou jsem doma podle chytré knihy určil jako martináčka habrového. Můra už byla také na odchodu, takže proti odchytu ani focení nijak neprotestovala. Na Děvičkách jsme se chvíli, marně, pokoušeli spočítat, kolik lidí tam je, ale provoz jak na Václaváku, (kam se hrabe Medník!) a dole plná všechna parkoviště plus paraglidisté ve vzduchu...

Takže jsme si dali čelem vzad a vrátili se ke schodům. Zbývalo ještě najít a nafotit koniklece velkokvěté, takže jsme pokračovali po zelené směrem k Soutěsce a na další louce se zadařilo, hned u cesty tři nádherné kousky, ale ouha! Místo velkokvětých jsme našli zahradní křížence, na první pohled sice nádherné, ale barva květů a výška hovořily jasnou řečí.

Martináč habrový

Nu což, když v Českém krasu mohou růst nad Tomáškovým lomem opuncie, proč by na Pálavě nemohly růst zahradní hybridy konikleců. Pravé velkokvěté jsme nakonec našli také o kousek dál a výš. Návrat byl krušný, dolů to šlo skoro hůř, než nahoru. Zpátky jsme to vzali přes Pavlov, kde jsme si na náměstí dali zmrzlinu a zbytek Pálavy objeli po silnici na Dolní a Horní Věstonice, Mikulov, Břeclav a domů. 

Pavlov