Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KONĚ: Jak jsem jezdila na koni (1)
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Renie 19.3.2009 12:48Jsem ráda, že jsem si početla i vaše zkušenosti s koníky Dede musím poděkovat za to, že nedala na mé instrukce a fotky správně přiřadila |
zana 19.3.2009 13:14Re: Jsem ráda, Renie, náramný čtení a jsem napnutá jak špagát |
PetraK 19.3.2009 10:23:-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D ženský! Vy ste se teda dneska sešly já se tu nemůžu řehtat jako poblblá!!! Ešče, že aspoň šéf tu není |
radanova 19.3.2009 10:44Re: :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D Petro ty jedna škodolibice!!!. Mě se mužskej dodnes posměvuje za "rozhovory s Apolenkou", když jsme si na svatební cestu věnovali týden pobytu u jízdárny a prvně vsedli na kůň. Prý dej tomu zvířeti vědět kdo je tady šéf. Ha ha. Celý týden se mi Apolenka jen smála. Byla jak stodola a já na ní ze země bez pomoci vyhoupla jen jednou a to po pádu na záda ještě s vyraženým dechem, z toho šoku sem byla schopná vzlítnout. Vždycky jsem koně ráda malovala a byli pro mě zosobněním romantiky, jak jinak. Umět jezdit je sen, co se asi nesplní, ale aspoň že je. |
zana 19.3.2009 13:11Re: :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D Jsou děsný, co ? |
Maťa 19.3.2009 9:38Jejda, kone To je moja srdcová téma. Hlavne začiatky - tie boli všelijaké! A keď nepomáhalo už nič mne ani koňovi, trenér-vyslúžilý vojak po výkrikoch"sedíš na tom ako osa na bonbóne" švihol dlhým bičiskom a koho zasiahol,toho zasiahol - koňa alebo jazdca. Veru sa mi občas ušlo! Ale vyplatilo sa. Vychádzky v dunajských lužných lesoch, parkúry - nádhera. |
Vave 19.3.2009 9:37Moc pěkné, těším se na pokračování . Já sama jsem jen párkrát seděla na švagrově Bleskovi, v country sedle, a bylo to moc krásné. Ale moje touha je jiná .... Lidi, pamatujete se? Dřevěná vrzající sedadla, prach voní a třpytí se, rozhrne se opona do široka, zazní ta nezaměnitelná a nezapomenutelná muzika, modré nebe, široký obzor, a přes plátno kluše Hatátitlá a Ilči ,,, ach! |
Emteska 19.3.2009 9:46Re: Moc ...ano, cválající muzika a naše dětské filmové lásky , Vave, vrátila jsem se rázem o 40 let zpět |
YGA 19.3.2009 9:54Re: Moc Pchpch - a heč heč, já je měěěěláááá - před barákem nám stál starý ořech a ty dvě spodní větve byly tak nádherně prohnuté jako sedlo koní - ten pohodlnější byl Hatátitlá. I ten vítr ve vlasech jsem měla. Celé dětství jsem na tom ořechu prožila - další větev byla krásně rovná, a na té jsem líhávala jako černý panter a ještě jedna byla zase jako židlička. Nejprve odešel do stromového nebe Hatík - uschl a musel být ořechu amputován a před pár roky celý ořech - měla jsem slzy v očích - porazili mi dětství |
LENKA S 19.3.2009 10:23Re: Moc YGO, TYS VYRŮSTALA V ORRLICKOHORSKÉM PEKLE? OŘESNĚ TAKTO JSEM SI HRÁLA JÁ NA OŘECHU,KTERÝ UŽ TAKY PORAZILI. ALE JÁ MĚLA JEŠTĚ NÁHRADU- STAROU VIŠEŇ V SADU A TAKY NÁDHERNÉHO DŘEVĚNÉHO HOUPACÍHO KONĚ S DOOPRAVDOVSKOU HŘÍVOU. MOC MNE MRZÍ,ŽE NETUŠÍM, KAM SE TA DŘEVĚNÁ HOUPACÍ NÁDHERA PODĚLA. JEN OPRAVDU VÍM, ŽE KONĚ PRO SVÉ DVA VNUKY UDĚLAL JEJICH KOUZELNÝ A ŠIKOVNÝ DĚDEČEK A JÁ HO JEN PODĚDILA A VYUŽÍVALA KE SKVĚLÝM A VELICE DIVOKÝM JÍZDÁM PO NÁSPI. ALE STARŠÍ SESTŘE JSEM HO NEPŮJČILA NIKDY, JELIKOŽ JSEM JI NEPOVAŽOVALA ZA HODNU TOHOTO ZÁŽITKU |
Alča 19.3.2009 11:35Re: Moc Téda, Ygo! Jaktože to víš, když jsem to nikdy nikomu neříkala? A ten můj ořech je ve věčných lovištích už desítky let... |
YGA 19.3.2009 12:00Re: Moc ALČO A LENKO - JESTLI TO NEBUDE TÍM, ŽE JSME JEDNÉ KRVE - VY I JÁ |
LENKAS. 19.3.2009 12:16YGO, BINGÓÓ! PODRBEJ PĚKNĚ TU SVOU FOUSATOU HOLČIČKU, JU? |
Emteska 19.3.2009 9:29Přístup některých majitelů koní je nepochopitelný. Styl škubnout otěžemi a švihnout bičíkem dost vypovídá o povaze majitele a jeho vztahu ke koním. Projezdila jsem na koních víc než půl svého života, každému ze srdce přeji ten úžasný pocit, kdy se před vámi otevírá úplně jiný svět a srdce, to je v nadoblacích. Není to zadarmo, stojí to čas, práci, modřiny, boule, kopance, kousance, ale hlavně spoustu lásky. Jako všechno, co má za něco stát |
Lucka V. 19.3.2009 21:43Re: Přístup některých majitelů Napsalas to krásně... Taky mám za sebou dvacet let zkušeností s koňmi. Pořád si říkám, že jednou nastane doba, kdy zase zabořím nos do hřívy svého koníka, nechám se oblemcat, štípnout, šlápnout si na nohu, vynadám mu do blbečků a při společné vyjížće pak oba budeme vědět, že je nám spolu bezvadně... zatím jen vzpomínám na svoji arabslou kobylku, co se prohání po pastvinách za duhovým mostem. |
Louk 19.3.2009 9:11Jéje, vás je, kdo jste se dostali ke koníkům blíž a já vám to sprostě závidím. I když bez toho, že by mě někdo posadil na koně a udělal hyjé bych se obešla . Seděla jsem na koňském hřbetě pouze jednou, na mohutném dobráckém valachovi Leoškovi a vodili nás. Žádný vítr ve vlasech to nebyl, ale stejně jsem bulela štěstím. YGO, to musel být fantastický čundr . Rennie, díky za bezvadný čtivý článek, těším se na další . |
EvaŽ 19.3.2009 10:09Re: Jéje, vás je, Louk, kokala jsem opožděně na Pedroníkovy fotky. Nádhera. Myslím, že bude docela v pořádku.Určitě dost na spokojený život. |
Louk 19.3.2009 11:26Re: Jéje, vás je, Dík, Evi . Ono to jde docela dobře a vzájemně si vyhovujeme. Akorát Pedro je mým přičiněním spíš plebejský bahňák , zrovna včera řádili s jednou ztřeštěnou labroškou v děsný bažině , ale zatrhni jim to, když oba byli tak nadšení. Pedrův hendikep se rychle ukáže na tvrdém terénu, to si strašně rychle škrundne a sedře vršek tlapek nad drápy do krve, pak se snaží o to víc odlehčit... to je mi ho vždycky moc líto, protože má obrovskou snahu a neutuchající nadšení. Další kapitolou je zvýšená zátěž. Po buldočím reji jsme šli domů naštěstí po trávníku a on byl tak ztahanej, že se sotva držel na nohou a stále klopýtal. Což mu nezabránilo mi vzápětí zakousnout lejtko, zmeťourovi . Hlavně, že si nenechá vzít radost ze života . |
LENKA S 19.3.2009 10:34Re: Jéje, vás je, LOUK, TY JSI DOCHÁZELA NA HIPPOTERAPII KVŮLI KYČLÍM NEBO SE MÝLÍM? JAKO MALÁ JSDEM NA KONI JEZDILA, ALE NESEDĚLA JSM TAM NIKDY SAMA. ZA MNOU V SEDLE SEDÁVAL VŽDY JEDEN ZE SYNŮ NAŠICH SKVĚLÝCH PŘÁTEL, KTERÝ KONĚ OVLÁDAL. BYLA JSEM TEHDY JEŠTĚ HODNĚ MALÁ NA TO, ABYCH KONĚ MOHLA OVLÁDAT SAMA. A PAMATUJU SI, ŽE JSME NA NĚM JEZDILI DENNĚ, KDYŽ JSME VOZILI OBĚD "TETĚ A STREJDOVI " , KTEŘÍ PRACOVALI NA VZDÁLENÉM POLI. TO TAKY TAKOVÝ KLIDNÝ V , MÍRNÝ VALÁŠEK S MOHUTNÝM A ŠIROKÝM HŘBETEM A JÍZDA NA NĚM BYLA NEJNÁDHERNĚJŠÍ M POCITEM A ZÁŽITKEM. |
Louk 19.3.2009 11:34Re: Jéje, vás je, LENKO S, BOHUŽEL NE. SEDĚLA JSEM NA KONI JEN JEDNOU A TEĎ UŽ SI MUSÍM NECHAT ZAJÍT CHUŤ. |
LENKAS. 19.3.2009 12:20LOUK, TO JE ŠKODA. VÍM, ŽE HIPPOTERAPIE BY PRO TVOJE KYČLE MOHLA BÝT DOCELA PRIMA A PĚKNĚ PIOŠKRABKEJ SVÝ UŠATÝ TORPÉHO, JU? |
Matylda 19.3.2009 8:45Tak to jsem zvědavá... Sama jsem na koni trochu jezdila, ale talent nejsem. Jezdili jsme ke kamarádovi pomáhat na statek, kde jsme v sobotu dělali, co bylo potřeba, a v neděli jsme si půjčili koně a vyjeli ven. Po prvních instruktážních jízdách typu- tohle je krok- tohle je klus, zvedej zadek- tohle je cval, drž se- jsme jezdili s manželem sami po okolních loukách a polích a byla to nádhera. |
Li 19.3.2009 8:04Hmmm, na pokročování se už moc těším:-) Za mlada jsem toho na koni najela docela dost, ale na pořádných valaších, kteří makali v lesích. Netuším jaké to je sedět v sedle, já byla vždy bez. K ohlávce jsem měla přivázaný buď provázek, nebo psí vodítko a už jsme bloudili Vysočinou |
YGA 19.3.2009 8:00Chachacha - Rennie umí!!! Jó koně - láska od malička. Nikdy nezapomenu na čundr do Herálce, kde nám známí mých kamarádů dovolili jezdit na koních (hluboko v totáču - byla to tudíž véééélice tajná akce ) - myslím, že to byl opravdu nejkrásnější čundr - spali jsme v seníku ! Ti lidé byli velicí dobrodruzi, že to té naší partě Hic dovolili ! A byl červenec a hvězdy svítili jak o život a koně ržáli ve stájích a nebylo mi ještě ani dvacet - já chci zpátky do Herálce Jediné, co po mě dcerka podědila, je láska ke koním - a u ní je navíc naplněná - tudíž koňská realita je u nás na denním pořádku. P.s.: předpokládám, Rennie, že je z tebe už dóst dobrý jezdec - na které fotce jsi ? |
Emteska 19.3.2009 9:31Re: Chachacha - Rennie umí!!! Já jezdila na Hybrálci, to je kousek ! Taktéž v době totality, v prváku na vysoké v Jihlavě. |
YGA 19.3.2009 9:37Re: Chachacha - Rennie umí!!! Tak mě napadá - jestli to nebyl taky Hybrálec! Vím, že jsme to hledali na mapě, kudy tudy k Bavorovu. A bylo to u Jihlavy - na tuty (myslím, že Herálec je spíš u Havl.Brodu). Šli jsme na ten ranč (či jak to tenktát nazývali) strašnou štreku od vlaku - a s náma čtyřletý špuntík, kterého jsme měli zakázané nést "za koněm" - já mu aspoň tajně nesla batůžek . |
Bubu 19.3.2009 8:00hotová Šeherezáda V nejlepším utnout, styď se, teď nebudu samou zvědavostí spát Předpokládám, že odříkaného chleba největší krajíc, takže jezdíš. Všechny, co si troufnou na tohle zvíře vylézt a svěřit mu své kosti, obdivuju. Sama jsem na koni seděla jednou. Bez sedla. Sedělo se mi nepohodlně, bylo to vysoko, koník byl ze mne otrávený, protože jsem nevěděla, co dělat... prostě žádný příjemný zážitek. Ale koní je u nás na vsi hodně, jedna maštal s výběhem těsně u polní cesty je na naší obvyklé procházkové trase. Koníci jsou zvědaví a přátelští a vždycky si vezmou z ruky chumáč trávy a nechají se podrbat na nose. Nosím jim jablíčka, když zbydou (od nás dostanou jen jedno, ostatní nechávám podle instrukcí v tašce pověšené na plotku). Jsou krásní, ale osedlat si je netoužím. |
EvaŽ 19.3.2009 7:18Ty tedy umíš napínat. Už se těším na pokračování. Sama nejsem velký jezdec, i když jsem na koni párkrát seděla a dokonce ho i občas přesvědčila, aby dělal co chci já. Nejhorší bylo, když mě známý v jezdeckém clubu, kde jezdili military, posadil na kobylu a vyjeli se mnou na jejich cros country dráhu. Jěště že aspoň kůň věděl, co má dělat. Já se ani nestačila bát, až dodatečně. No přežila jsem já i kobyla. Prý to byla ta lehčí dráha. |
Xerxová 19.3.2009 6:59těším se těším se na pokračování . A zároveň zírám - jak může někdo posadit neznámého začátečníka na koně a HYJÉEE . To se nebojí o jezdce ani o koně Najezdili jsme toho s polovičkou a mlaďaskou na koních poměrně hodně - a přesto jsme všude v cizích stájích hlásili, že jsme vlastně začátečníci. V jedné stáji v podhůří Jizerek nás viděli jen jednou - nikdy více - a to když nám třem po platbě předem přivedli koně (viděli nás poprvé) a poslali nás samotné na vyjížďku do lesa To je tak nezodpovědné ke koním... |
KláraS 19.3.2009 8:25Re: těším se s dovolením se přilípnu...... Pustit nevyzkoušeného člověka samotného na koně je obrovská nezodpovědnost - nejen k tomu člověku, ale hlavně k tomu koni.... Jinak se už moc těším na pokračování |