Štětinka 6.2.2008 12:43

Re: Re: Re: Re: Re: Dobré ráno!

no, já to bohužel mám doma. Ale když jsem ho naučila občas vyluxovat, tak přišla tchýně, nahodila udivující výraz a povídá: "Ty luxuješ? No vidíš, to mně si doma nikdy dělat nechtěl!" (asi se ho vždycky napřed slušně zeptala, než to musela udělat jeho sestra..)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 6.2.2008 19:15

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dobré ráno!

      Musím říci, že jsem měla na mužské v mém životě štěstí. Moje matka měla své zaměstnání a tak tatínek vozil dcerušku a později její sourozence po parku a novopečeným matkám ukazoval jak se takové miminko přebaluje. A to byly takové ty látkové pleny, které bylo nutno každý den prát i s vyvářením. Jsem narozena 1936, to ženské byly ještě v domácnosti a muži rozhodně své děti nepřebalovali. Náš tatínek také vařil a měl některé své speciality. Třeba si vzpomínám na jeho podušené roštěnky, mňam.

Manžela jsem si také našla s vařečkou v ruce, ne aby mne s ní bil, ale aby mi vařil dobroty, většinou ne z české kuchyně. Měl rád italskou a francouzkou kuchyni a také jídla pro nás tehdy ještě exotická jako čínská. Tehdy vyšla v Čechách malá knížečka s poetickým názvem "Počítání nudliček v jarní polévce". Ta knížečka za námi přišla až do Švédska a manžel tu ohromoval svými výtvory jak krajany a švédy, tak nory a dány. Jestli také finy to už nevím. Jinak se staral o malého, když jsem byla dva měsíce v nemocnici a když jsem později byla na operaci žlučníku a nato několikrát v lázních. Doma byl velmi zručný a uměl snad všechno na světě.

No a syn se potatil a výborně vaří a to naprosto bez pomoci kuchařských knih. A nezanedbává ani českou kuchyni, umí udělat bramborové knedlíky i dušené zelí. A jak krásně upeče krocana a nebo kachničku či husu, no sliny se jednomu sbíhají.  Žije sám a vaří si, pere si, uklízí si a docela se divím, že si ho žádná ženská nevybrala. To by byla partie, no řekněte?

Tak jsem snad udělala něco pro lidstvo, že jsem takhle syna vychovala, ale třeba si přivlastňuji cizí zásluhy a nebyla jsem to já ale moje tchýně co ho takhle vychovávala až do své smrti. Synovi bylo tehdy 10 let když zemřela potichoučku ve spánku. Bydlela tady s námi a já jsem jí velice vděčná za její trpělivost s kloučkem ale především se mnou. Ono to není jednoduché se dělit o mužského s tchýní. Jeden fakticky žárlí i když jde o dvě rozdílné lásky. Nebylo to lehké to mi věřte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 6.2.2008 19:19

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dobré ráno!

Velká kočko, to je moc a moc dobře, že se tady objevuješ s povídáním. Opravdu jsem tomu moc ráda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 6.2.2008 20:32

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dobré ráno!

Hmmm nezbývá než přávidět ...  na tohle já nějak štěstí neměla. Tatínek neuvěřitelně šikovnej na všecko možný kromě vaření. Přednosta už dneska po těch letech dokáže polívku z pytlíku a je na to náležitě hrdej. Synka se odjakživa snažím citýrovat - no, hlady by neumře, ale kuchař z něj taky nevyrost

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSHA 6.2.2008 13:37

Re: Dobré ráno!

Až někdy nebudu vědět, co dělat, napíšu tlustou knihu o kocouří ješitnosti.  Kočičí plémě má sice rovnoprávnost v důstojnosti, ale v ješitnosti pořád vedou kocouři.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 6.2.2008 10:57

Tak toho využij a

honem na něho pošli kočku!

• reagovat
• nahlásit příspěvek