Kočka je zvíře velice dbající na svou důstojnost. Kocour (snad proto, že je to mužský) na ni dbá ještě víc.

Jenže kocouří důstojnost je ošemetná věc, zároveň se však jedná o složitý a komplexní jev, který si zaslouží podrobné zkoumání.

Nechat se nosit na veřejnosti je pod kocouří důstojnost (i když se veřejnost nedostavila), ale nechat se odnést k misce je s ní v naprostém souladu.

Totálně pod kocouří důstojnost je obtěžovat se s ulovenou myší domů, ale krtek by se ukázat mohl (jen zdálky!).

Kocouří důstojnost velí zatvářit se pohoršeně, když dostane pusu přímo na čumáček, ale už nic neříká o motorku.

I důstojný kocour se smí proměnit ve spokojenou žirafu, když je šimrán pod bradičkou.

Kocour je tvor samostatný, ale to neznamená, že nemůže poslintat celého páníčka, pokud ten nevydává piškotky dostatečně rychle.

Kocour se vždycky musí tvářit jako neomezený pán všehomíra, ale občas vyklidí pole psu.

Totéž platí o pohybu: kocour se vždy pohybuje důstojně, jen před psem a autem smí zrychlit.

Kocour je tvor svobodomyslný, proto přichází a odchází, kdy se mu zachce. Jistě je jen čirá náhoda, že obvykle přichází v době plnění misek. Když se panička opozdí, nebo se loudá, velice nespokojeně a hlasitě nadává. Dále požaduje, aby mu byla plná miska naservírována až pod čumáček, popř. je kocour naservírován přímo před misku.

Všichni kocouři rádi důstojně přehlížejí své teritorium z "terénních" vyvýšenin. Zajímavé je, jak velikost vyvýšeniny kopíruje velikost kocourka: zatímco lvi potřebují zelené pahorky africké, domácímu kocourkovi stačí bříško jeho páníčka.

V neposlední řadě musí každý kocour dokonale zvládnout opovržlivý pohled - tak dokonalý opovržlivý pohled nikdo jiný než kocour nezvládne. Ovšem i sebeopovržlivější kocouří pohled se stane velice pokorným, když se střetne s klidným pohledem kočičí dámy.