Dalo by se říci, že až donedávna jsem se měl... no... jako to prasátko v žitě. Dobré papu, mazleníčko, teplý pelíšek... Ale vše má bohužel svůj konec.

Slečna, u které jsem žil, se mi vdala a spolu s manželem odjela do ciziny. Natrvalo. Ani se mě neptali na svolení... Jednoho dne mě prostě naložili, odvezli k otci jejího manžela a bylo to. Nejdřív jsem to nechápal a čekal jsem, kdy mě zas odvezou zpět domů, ale pak mi to došlo... Nechali mě tu... dali mě jinam...

Ani je nenapadlo, jak tím zkomplikují život nejen mě, ale i "náhradnímu" nedobrovolnému pečovateli. Ne, že bych tu strádal, ale je tu jeden velký problém, který se nezadržitelně blíží, a to jsou časté dlouhé služební cesty "nového páníčka" a oba víme, že tady zůstat nemohu. I když jsem moc šikovný kocourek, granulky si do mističky sám nenasypu, čistou vodu si také sám nenaliju a vyčistit WC lopatičkou je fakt nad mé kočičí síly... "Sám doma" být opravdu nemůžu.

A tak zkouším vzít život do vlastních tlapek a hledám... Hledám lidi, kteří mě už nikdy v životě nevymění za nic na světě... Hledám lidi, pro které budu středobodem vesmíru, největším zlatíčkem i zlobidlem, jejich kámošem při hrách a dovádění, jejich utěšitelem, když budou mít starosti... hledám... hledám... NAJDU ???

Chtěli byste dát Matýskovi bezpečný a stálý domov? Ozvěte se Janě, která kocourkovi nabídla dočasný azyl...