Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KOČKY: O mých kočičkách
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Alča 27.1.2009 10:32Re: Vendelín vypadá moc pěkně a já se, s dovolením, přilepím. Těším se na pokračování, doufám, že bude stejně zajímavé a pěkné! A také už celkem nedočkavě vyhlížím další povídání z kočičího hnízda Terrových - slíbili jste, že v zimě, až bude více času.... |
|
|
terra 27.1.2009 10:49Re: Vendelín vypadá moc pěkně Pomoooc! Ne, vážně, už se na tom pracuje... prosím o trpělivost a mávám |
|
|
Zdena 27.1.2009 8:29Vendelín vypadá jak naše Bobina! Mívala jsem kočku Bobinu, zanechala jsem jí rodičům (historie se opakuje) a vylétla z hnízda; Bobina se dožila skoro 18ti let... Jak ten čas letí... když jsem byla s dětmi na mateřské dovolené, měla jsem kočku Bobinu vždycky s sebou (zase nafasováno zpátky) a kočka svědomitě hlídala spaním v kočárovém košíku. Jak sebou začalo dítko mlít a budit se, kočka znechuceně vylezla a přišla za mnou... Kdykoliv jsem si po obědě - když děti spaly - vytahla ven deku a uvařila kafe, tak než jsem přišla s tou kávou, vprostřed deky, pokud možno na knize, ležela pevně stočená Bobina s výrazem "spím tu už půl den, nebudit" ... Díky za hezké povídání a vyvolání vzpomínek |
|
|
EvaŽ 27.1.2009 7:19OT ke včerejší diskusi Kaštane, je fakt, že se fleti neurážejí. Občas dovedou sice někoho sjet ublíženým pohledem, ale je fakt, že trucování, jako u jiných psů, nebo urážení se na smích jsem u žádného fleta neviděla. Dík, a zdravím. Matyldo - s Borůvkou vydrž. Opravdu se snaž ji pouštět tam, kde nemůže auto nikdy. A pak, když neposlechne, jí klidně utíkej. Aby zjistila, že si ona musí hlídat tebe, ne ty jí. To pochopí, neboj. Jen to chce od tebe pevné nervy. Děvenka bude samorost a pochopila, že může zkusit co vydržíte. Kde leží, jestli může do postele apod. není podstatné. Ale bez přivolání a základní poslušnosti venku nelze zajistit psovi příjemný život. Buď poslechne, nebo bude trávit život na vodítku. Tady musíte zvítězit vy. Držím palce. |
|
|
Matylda 27.1.2009 13:43Re: OT ke včerejší diskusi Díky Evo, budu to mít na paměti |
|
|
EvaŽ 27.1.2009 7:08Milé vzpomínání. Jak Kocour, tak Filip museli být osobnosti. Dřív, hlavně na venkově mívali těžký život (a nejen kočky, i psi). Někde to přetrvává, ale zlepšuje se to. No naši mazlíčci by tyhle podmínky snášeli těžko. Je fajn, že se vaši měli dobře i třeba krátce. Doufám, že bude pokračování. |
|
|
LA 27.1.2009 7:06Jednoduchými počty jsem se dobrala k tomu, že toto je první díl. Už se těšíme na další. |
|
|
Fallowa 27.1.2009 7:05Hezké vzpomínání na kočičky,každá nechala v paměti stopu a poslala za sebe náhradu |
|
|
Jakub S. 27.1.2009 23:20Re: Hezké Taky jsem se divil... |
|
|
Janka 27.1.2009 23:42Re: Hezké No však, já jsem otvírala akorát ráno, když jsemse chystala do práce, a to mi několikrát Filip utekl k sousedům. Pak už se větrat nedalo. Však proto jsem se z Legerovky (a tím pádem z Prahy) odstěhovala. |
|
|
Hana W 27.1.2009 7:04Prubezne hlasani - Glen Lucka mela pravdu, je to tromboza. Ale Glen Udatny je bojovnik, tak ho kamarad Greg (veterinar) leci. Je na kapackach, dostal Heparin. Ma zablokovanou femuralni arterii a taky rentgen srdicka nevypada nejlip. Ale Greg rikal, ze je opatrne optimisticky. |
|
|
Ejška 27.1.2009 7:17Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
Rpuť 27.1.2009 7:26Re: Prubezne hlasani - Glen Aspoň, že ta naděje .... moc držíme drápky, co jich máme! |
|
|
Xerxová 27.1.2009 7:39Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
Dede 27.1.2009 9:00Re: Prubezne hlasani - Glen Hanko, pořád držíme |
|
|
MaRi 27.1.2009 9:41Re: Prubezne hlasani - Glen inu, když někdo umí..... |
|
|
Eva B. 27.1.2009 9:36Re: Prubezne hlasani - Glen Hani, držíme tlapky a drápky...a posíláme Glenovi pohlazení všude možně, nejvíc na zadní tlapičky!!! btw: zase jsem dneska spala půlku noci na pohovce, nechtěla jsem odehnat Martinku, která se mi nakvartýrovala s noblesou do rozestlané postele :-) ještě si musí zvyknout na to, že v posteli je dost místa pro všechny a že nemusí utíkat, když se tam vecpe panička :-)) už ale aspoň neutíká, když sedí u misky a panička projde nebo leží na pohovce a panička si tam jde vzít notes :-) naše Neviditelná kočka :-) |
|
|
terra 27.1.2009 10:13Re: Prubezne hlasani - Glen Glene, Hanko a šikovný pane drvete, bojujte, co to dá, moc na vás myslíme |
|
|
zana 27.1.2009 12:27Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
rada 27.1.2009 10:58Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
veram 27.1.2009 12:00Re: Prubezne hlasani - Glen
|
|
|
jenny 27.1.2009 12:04Re: Prubezne hlasani - Glen Teprve dočítám minulý týden, takže ještě nevím co se děje, ale i tak držíme všichni všechny tlapky. |
|
|
Velká kočka 27.1.2009 13:26Re: Prubezne hlasani - Glen Taky nestíhám všechno číst a zaskočím vždy jen na chvilku uprostřed nějakého dění. Palce a drápky tedy držíme ! |
|
|
jiný Honza 27.1.2009 14:12Re: Prubezne hlasani - Glen První krok (diagnóza) i druhý (nasazení léků) úspěšný, teď už jen vydržet. My držíme, vy se držte! |
|
|
EvaŽ 27.1.2009 14:50Re: Prubezne hlasani - Glen Teprve teď jsem četla, co má Glen za problémy. Chudák, snad se z toho dostane. Držíme všechny tlapky |
|
|
Xerxová 27.1.2009 6:56hezký den hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům Tak povídání o kočičkách historicky prvních jsme se dočkali |
a teď očekávám netrpělivě pokračování až po ty dnešní "telefonistky" 
|
|
zana 27.1.2009 4:35těžkej život měly venkovský kočky.... Díky za povídání. Bude pokračování? Psalo se o víc kočkách... |
|
|
Jakub S. 27.1.2009 0:10Náhradní Filípek! No tak to budou tady všecky roby dojaté... dyť su aji já. No ale jaký já su chlap, filosof. Myslím, že vás musí mít syn převelice rád... a vy jeho. A: kočkám že se nedávala jména? Kde a kdy? To teda nemůžu potvrdit ani zpod Koséřa, ani od Hodonína (40.-90. léta). Jména se nedávala jedině slépkám a prasátkům. |
|
|
LENKA S 27.1.2009 0:51Re: Náhradní Filípek! TO JE MOC PĚKNÝ POVÍDÁNÍČKO. A JEDNO O.T.J PRO JAKUBA: NE, ŽE SE SLÍPKÁM JMÉNA NEDÁVALA.JUST JSEM M ĚLA JEDNU POJMENOVANOU SLÍPKU V PEKLE. BĚLINKA SE JMENOVALA POMOHLA MI JI OCHOČIT PEKELSKÁ TETA. ONA SE TA SLÍPKA NĚJAK NEPOVEDLA UŽ PŘI LÍHNUTÍ. NA MÉ ŽADONĚNÍ A ŽEBRÁNÍ BYLO KUŘE PIPLÁNO, NIKOLI ZATRACENO A NECHÁNO V HEJNU NAPOSPAS OSUDU .BYLO TO MALIČKÉ A SLABOUČKÉ KUŘÁTKO, KTERÉ PŘEŽILO VŠECHA NEBEZPEČÍ. CELÉ DVA ROKY MĚLA TAHLE SLÍPKA BĚLINKA ZVLÁŠTNÍ PRIVILEGIA . BĚHALA ZA MNOU JAK PSÍČEK A ČEKALA NA MNE OD NAŠEHO PODZIMNÍHO( ZIMOU A ŠTĚDROVEČERNÍMI PŘÍPRAVAMI VYNUCENÉHO) ODJEZDU DOMŮ DO MOSTU AŽ ZAS DO NAŠEHO PŘEDVELIKONOČNÍHO NÁVRATU ZJARA. KDYŽ JSME VŠAK ODJÍŽDĚLA PODRUHÉ NA PODZIM DO MOSTU, JAKO BYCH NĚCO TUŠILA. ZJARA MNE UŽ SLÍPKA BĚLINKA U VRÁTEK NEČEKALA. PRÝ JI BĚHEM ZIMY NĚKDE ZARDOUSIL TCHOŘ- ZLODĚJÍČEK, KTERÝ JI ULOVIL SNADNO, JELIKOŽ SI PRÝ POCHROUMALA NOŽKU A NESTIHLA OPŘED NÍM ULÍTNOUT AŽ NA NEJVYŠŠÍ BIDÝLKO HŘADU JAKO OSTATNÍ SLÍPKY.. TETA MNE MARNĚ TĚŠILA TÍM, ŽE SI BĚLINKA UŽILA DLOUHÉHO A SPOKOJENÉHO ŽIVOTA. PROŘVALA JSEM NĚKOLIK DLOUHÝCH DNÍ A DODNES NA SVOU BĚLINKU NEMŮŽU ZAPOMENOUT. JE S PODIVEM, ŽE TA SLÍPKA NESLYŠELA NA VOLÁNÍ "NA PIPIPIPI, ", ALE PŘIKRÁČELAJEN TEHDY, DYŽ JSME JI ZAVOLALI JEJÍM MÉNEM. A PAK, ŽE SE SLÍPKÁM JMÉNA NEDÁVALA. |
|
|
Velká kočka 27.1.2009 11:00Slepičí jméno Bydleli jsme na konci města a měli jsme na dvorku za domem slepičky a králíky v králíkárně, kterou tatínek vyrobil s mou pomocí. Jako nejstarší jsem se kolem něho stále motala a "pomáhala" mu. Ostatně jsem měla zatěžko příjmout svůj úděl, to jest úděl holky a budoucí ženy. Snažila jsem se být jako táta a když jsme spolu šli městem už jako osmiletý prcek jsem natahovala nohy při chůzi abych dělala stejně dlouhé kroky jako on. A že to nebylo snadné, můj otec byl vysoký mužský. Když byl taťka zavřený, tak jsem doma štípala dříví a snažila se dělat "mužské" práce. Zkrátka jsem všude viděla že to jsou mužští kdo rozhodují v rodině i ve společnosti. Nechtěla jsem být někdo, kdo jenom poslouchá druhé. Ale jak už to bývá, nakonec jsem nemohla ovlivnit svůj život ani v nejmenším. Ale abych se vrátila k tématu. Měli jsme na jaře kuřátka a jednou ráno jsme našli všechna zardoušená lasicí nebo kunou. Jen jediné kuřátko přežilo, malé neduživé že ani té lasici nestálo za to je zakousnout. Z kuřátka vyrostla malinká bílá slepička a stala se naší panenkou. Jak jsme ji my děti stále tahaly ani chuděra víc vyrůst nemohla. Položily jsme si ji do kočárku pro panenky pěkně na záda a ona pokojně ležela a tiše si pokvokávala. Říkaly jsme jí něžně Tilinka. Co se s ní stalo potom už mi v paměti neuvízlo, vyrostly jsme a už si hrály jiné hry. Asi jsme ji nic netušíce nakonec snědly. Ach jo, nevděk světem vládne. Taky tatínek pořizoval na velikonoce kůzlátka místo jehňátek. Pochopitelně přibyla na našem dvorku živá tak týden před velikonocemi a my děti jsme se do nich okamžitě zamilovaly a hopkaly jsme s nimi o závod po dvoře. Proti jejich zabití jsme s pláčem protestovaly, ale marně. A tak jsme odmítly je o svátečním obědě jíst. Bylo to za války a my děti byly stále hladové. Ten náš protest to byla tedy síla. Mnohem později se ze mne stal vegetarián, ale protože jsem vyrůstala na živočišném proteinu, něco mi stále chybělo a po 15 letech jsem se k požívání masa vrátila. Jo to jsou osudy. :) |
