Naše černá kočička Rusty se začala chovat divně. Do té doby se ráno nemohla dočkat, až kočky pustím ven, spolu s Woody a Ginger běhávala k vrátkům do vedlejší zahrady. Když jsem jim později rozdávala porce snídaně, netrpělivě čekala na tu svoji.

Rusty

To vše se najednou skoro ze dne na den změnilo, Rusty se chovala jinak. Byla unavená, líná, nechtěla chodit ven, přestávala příst, nebo předla zdaleka ne tak hlučně jako dříve, někdy se jí dokonce nelíbilo, když jsme ji hladili. Čumáček měla studený a vlhký, horečku neměla a chuť k jídlu také neztratila. Co máme Bobinku, jsou teď v domě 4 kočičí záchůdky a podle toho, co jsem z nich vybírala, jsem měla pocit, že je všechny kočky používají. Kočky si navíc běžně ulevují venku, kde je ne vždy mám možnost sledovat..

Zleva Rusty, Ginger, veverka, Woody a Bobinka

Rusty je 12 let, tak jsme si říkali, že lenivější chování tomu může odpovídat. Jen se nám změna zdála až moc rychlá. Kdyby Rusty přestala jíst nebo ztrácela na váze, byly by to varovné signály. Jenže ona stále vážila přesně 14 liber (6,35kg) , na zvednutí „dělová koule“, jak jí říká manžel, a při prohmatání těla nemňoukala, že by ji něco bolelo.

Ginger myje Rusty

Takže jsem její lenivé chování vyhodnotila na další zácpu, která jí začínala dělat problém. Bohužel u koček rasy manx je vzhledem ke krátkému nebo neexistujícímu ocásku právě zácpa uváděna jako první a hlavní zdravotní problém. Tu jsem u Rusty řešila už několikrát, když jsem měla možnost sledovat, jak dlouho jí trvalo, než ze sebe pracně něco vytlačila. Až dosud vždy stačilo vstříknout jí do pusy dávku či dvě heřmánkového čaje nebo trochu pasty, která se tu prodává na pomoc od spolykaných kočičích chlupů (hairball) a zároveň tedy projímá.

Tentokrát ani jedno nezabralo. Rusty zlenivěla tak, že už dva dny neopustila ložnici, jen střídavě spala na posteli nebo podél ní na zemi. Nereagovala ani na cvaknutí víčka skleničky děstské masové kašičky, zvuk, který ji dříve spolehlivě přilákal třeba z druhého konce domu. Když jsem jí teď kašičku donesla do ložnice až pod nos, zvedla se, s chutí ji snědla, ale z postele se nehnula. Ani další dávka heřmánku nepomohla, pastu zcela odmítla. V záchůdku v ložnici byl sice mokrý flek, ale nic pevného. Celé dva dny bez kakání už byla vážná starost!

Zleva Ginger, Rusty a Woody

Následující ráno jsem Rusty vzala do náruče a odnesla na vedlejší zahradu. Kočky tam s oblibou hrabou pod stromy ve spadaném jehličí nebo na záhoně. Ale hlavně je tam velká přehledná travnatá plocha, abych mohla Rusty sledovat. Sedla jsem si na židli a doufala, že když si Rusty chůzí rozpohybuje střeva, začne někde hrabat. Ona opravdu začala pomalu chodit po trávníku, ale pak na ni byl smutný pohled. Po chvíli bylo jasné, že by se ráda vykakala, jen nemůže. Ušla pár metrů po trávě, zastavila se, začala se hrbit, boky se jí mohutně svíraly, ale nic z ní nevycházelo. Už jen to, že se Rusty takhle chovala uprostřed trávníku, nebylo normální.

Když v trávě přisedla bez výsledku už počtvrté, byla tak vyčerpaná, že si lehla a vzdala to. Ani při jednom pokusu se neotočila, aby po sobě zahrabala, důkaz toho, že nebylo co. A já věděla, že musím akutně zkusit něco jiného, nebo s ní jet rovnou na veterinu. Běžela jsem pro manžela, ať mě u Rusty vystřídá a sleduje ji, zatímco já připravím dávku aloe.

Jedna ze tří velkých aloe vera

Trsy víc než dvacetiletých aloe mám ve třech velkých květináčích a je známo, že šťáva z aloe působí projímavě (u lidí i zvířat). U Rusty dosud zabíral heřmánek i pasta, silnější projímací léčbu jsem zatím nepotřebovala. Teď jsem uřízla kus macatého listu aloe, rozřízla ho a opláchla žlutou nežádoucí (dráždivou) šťávu. Ostrým nožem jsem vyřízla slizkou dužinu, pokrájela na kousky (byla jich asi lžíce) a v troše vody rozmixovala. Tekutinu jsem odnesla k Rusty a za pomoci manžela jí vstříkla dvě větší dávky do pusy. Pak jsme si sedli a čekali, zde aloe zabere.

K naší radosti a úlevě to asi za deset minut pomohlo. Rusty nejprve tak pět minut dál líně ležela na trávě, pak se zvedla, kolébavě došla k okrajovým záhonům, začala se hrbit a tlačit. Seděli jsme dost daleko a neodvažovala jsem se ji rušit. Až když se Rusty po chvíli otočila a začala mohutně přihrabávat suchou trávu a listí, zadoufala jsem, že tentokrát se to povedlo. Když Rusty poodešla, šla jsem se rychle podívat. Zakryté tam leželo nezvykle dlouhé a slizem obalené hovínko. Ach, ta radost! Navíc změna v jejím chování byla téměř okamžitá. Rusty si střevním odlehčením doslova poskočila. Začala prolézat záhon, okusovat trávu a chovat se zase tak jako dřív – venku i později v domě.

Rusty si dává masovou kaši s aloe

Samozřejmě jsme měli velkou radost, ale jistota je jistota a hned další den jsem s ní zajeli na veterinu. Ujistit se, že její problém byla opravdu jen zácpa. Doktor kočku dokonale zkontroloval a prohmatal. Teplotu neměla, na tyčce pro vzorek stolice nenašel nic závadného, chrup má také v pořádku, oči jasné, kožíšek hustý a hebký, bez blech. Když se přesvědčil, že stejných 14 liber vážila už předloni (netloustne, nehubne) prohlásil Rusty za zcela zdravou a my se spokojeně vrátili domů.

Rusty aloe chutná - mističku vylízala dosucha

Pro jistotu jsem Rusty dala šťávu z aloe ještě další dva dny, vždy z čerstvého listu. Jen už ne přímo do pusy (strpí to, ale nemá to ráda), šťávu jsem rozmíchala do dětské masové kašičky. Vím, že se u Rusty bude tenhle problém asi opakovat, ale také už vím, co na to rychle zabere.

Foto: Marička Crossette