Píše se osmadvacáté září loňského roku a já opakovaně vyslechla od mámy rozkaz, že musím natlakovat plynovej kotel. Byt je sice její, ale ona to nikdy nedělala, a tak jediný pokyn, co jsem si k tomu vyslechla, byl, že na to musím vzít hadici z komory.

Tak tu stojím v koupelně se stočenou hadicí v ruce a přemýšlím po nerudovsku. Kam s ní? Kam by tak mohla patřit?

Kroužím kolem té hranaté bílé potvory a nedůvěřivě si jedna druhou přeměřujeme… Ona si určitě myslí, že to projedu na plný čáře… Nejsem daleko k tomu s ní souhlasit, ale nedám to na sobě znát. Natahujem obě bikiny a olejujem těla v rozích ringu. 

Přemýšlím, zda nevylézt ven na ulici a nečapnout první kolemjdoucí kalhoty, nalákat je na kafe a přitom je nenápadně seznámit s mou sokyní.

Ne, budu modernější. Otevírám notebook a vlezu na první chat, kde se to mohutně hemží muži. Házím na sklo úpěnlivou prosbu, zda tam někdo nerozumí kotlům. Ejhle tři se na udičku lapili! Zahajuji křížový výslech, jeden odpadá. Nevadí, dva mi stačí. Chtěj fotku. Bohužel ne moji, ale té mrchy…

Pche! Jdu pro foťák. Ajaj. Došly baterky. Rozebírám dětem hračku a láduju aparát jejími bateriemi. Nic. Taky vybité. Tak honem nabíječku a mezitím koumání s oběma, co mám za kotel... Hadice proštudována ze všech stran, vyzkoušena na všechny kohoutky, slepičky a dirky v koupelně, pak sem našla kohoutek u země a na to pasoval jeden konec hadice! Hurá!

První výhra, sokyně už klouže v bahně po ringu.

Baterie se trošku oživily, tak honem dělám tři snímky pod sukní té potvory. Rádci na chatu mlčí… netuší, která bije, a to jeden je hodinovej manžel!

No nic, beru do ruky druhý konec hadice. Dle strýce by měl patřit na sprchovou hadici… Těžko, hadice je tříčtvrtka, ke sprše ani zdaleka nepasuje, zkouším pro jistotu odšroubovat hadici i u baterie, ani tam to nepasuje. Zapadá jen na kohout u pračky. Tak jo, šup tam s ní! Klesám k zemi, kde leží noťas, a rychle to píši kolegům na chatu. Jásají se mnou.

Soupeřka už má bahno i na hlavě.

Triumfálně otáčím kohoutkem. Prásk! Blééééé! Jsem celá mokrá. Plus půlka koupelny. Bleskové uzavření vody. Stříkající voda zlila i koberečky a počítač. Rychle ho utírám a odnáším z koupelny pryč. Ten kohoutek u země tu vodu od pračky prostě nechtěl. Vytřu koupelnu, vyždímu koberečky, vyleju vodu z kýblů a pověsím hadry.

Ležím obličejem v tom mazlavým jílu a má protivnice se mi směje do očí. Mrcha!

Tak odpojení hadice od nekomunikujícího kohoutku a zkoušení, kam by jinam patřil, pak zoufalej telefon se strýčkem, vylučovací metodou s jeho sklerózou (dělal to naposled před 2 lety) jsem zjistila, že jsem měla šroubovákem otevřít kohoutek na té trubce. Připevňuji hadici zpět. Chvilku dumám, kterej kohout otevřít první…  Beru šroubovák a co nejrychleji otevírám všechno, co se dá.

Prásk! Blééééé! Mrkám očima proti stříkající vodě a rychle ji opět vypínám. Opět vytírám, ždímu koberečky, které už pro jistotu nechám v předsíni, narychlo otřu i zrcadlo a stěny, aby mi to nestékalo na podlahu. Vyždímu hadry, vyleju vodu z kýblů a vše odnáším pryč. Po cestě píšu trenérům na chatu, že jsem schytala pravej hák.

Vzala mě za vlasy a matlá mi v tom obličej. Rozhodčí začíná odpočítávat. Zvedám se, jde mi to těžko, vážím asi tunu a svaly mám jako z hadru.

Už to mám! Chybí mi těsnění! Jupí!... No jo, ale kde ho vzít a nekrást? Je skoro devět večer, všude zavříno… Ha! Sprcha, tam musí nějaký bejt! Pasuje tam! Cha! Cha!

Stojím pevně na nohou a s úsměškem si ji měřím. Na mě nemáš!

Opět přišroubuji hadici na místo, otevírám šroubovákem ventilek a povoluju kohoutek!

Neuvěřitelné! Funguje to!!!! Koupelna je suchá!

Strčím do ní a ona padá naznak do nejhlubší vrstvy bahna a plácá se tam jak želva na karapaxu. Dobře ji tak, náně nafoukaný. Prej, že to nedokážu! Odcházím středem a hřeje mě potlesk diváků.

Sedím v předsíni a píšu vítězné písně mým spolubojovníkům na chatu. Přijímám gratulace….

Obecenstvo ztichlo.

Prásk! Třísk!

Ona se zvedla a zezadu mi podrazila nohy!

Letím do koupelny. Kotel upouští vodu volně do prostoru koupelny...  Má mít tlak 1-1,5 na něm byly 3,5! Netušila jsem, že stačí pár vteřin napouštění. Bleskové vypnutí kohoutu, uzavření ventilu. Koupelna potřetí pod vodou, tentokrát mám vodu i v košíku s hřebeny, šminkách, lacích na nehty a prášku na praní… Rezignovaně jdu pro kyblíky a hadry.

Mám bahno i v uších a očích. Je to hnus, klouže to a nemůžu se vyštrachat na nohy. Nakonec se mi to ale daří.

Stojím bezradně před kotlem a přemýšlím, co dělat. Tlak je příliš vysoký. Může to bouchnout? Mám se sebrat a utéct a po cestě zavolat hasiče?

Ne, to by vyhrála.

Musím mu nějak ulevit. Jak se ulevuje přetlakovanýmu kotli? Odšroubuju hadici z pračkovýho kohoutu a pokládám její konec do sprchy. Za zkoušku to stojí, co se může stát? Povoluji šroubovákem ventil.

Vyskakuju alá van Damme a v otočce jí zasazuju kop na hlavu a ona se kácí k zemi. V očích slzy. Ví, že prohrála.

Během dvou vteřin se vyčůral a je mu zase dobře.

Jsem dokonalá žena!!! A ti chlapi na chatu si ani neškrábli, zvládla jsem to sama.
No, akce na 2 hodiny! Ale podařilo se!!!

Podávám soupeřce ruku, zvedám ji ze země, sepisuji přesný sled zápasu, přičemž samozřejmě vynechávám svá malá selhání. Nechávám ji to podepsat. Za rok, až budem zase stát proti sobě, budu už vědět, jak na ni.

Sepsaná smlouva s Potvorou, foto Štětinka