Z. Xerxová 1.11.2020 6:40

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

Navedly mě na to zamyšlení Lika svými snímky a Janaba svým anglickým komentářem... Hřbitovy v Evropě jsou tak rozdílné - nejen ty prastaré, ale i nové a funkční. A tak vzpomínám na ty maličké skotské s keltskými kříži a posoucími se ovcemi, na ochranovský hřbitov se stovkami stejným kamenů, na přezdobené italské plné květin a sošek až po zajímavé sicilské údolí Pantalica plné hrobů z doby železné... i na bretaňské hřbitovy v centru vesnic a městeček, aby mladé vdovy po námořnících stihly návštěvu při nákupu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 31.10.2020 21:49

Já mám slabost pro staré anglické hřbitovy, s náhrobními kameny rozházenými kolem kostela, nevím podle jakého řádu. Hroby, jak je známe to nejsou, jsou to opravdu náhrobní kameny, omšelé, mechové, nakřivo stojící, žádná navršená hlína nad nebožtíkem. V pozdním večeru je atmosféra neskutečná, člověk jen čeká, kdy se zpod kamene vynoří šátrající kostnatá ruka a s povzdechm se vyškrábe nahoru dříve zemřelý, setřepe trochu hlíny z rubáše a rozhlédne se kolem. Uvidí mne, ztuhlou překvapením, mávne rukou a odšourá se ke kostelu. Tyhle vesnické hřbitůvky ve staré Anglii rozehrávají mou představivost, ale nejsem si jistá, jestli bych neječela, kdyby nějaká ta ručka opravdu vykoukla

Naše hřbitovy mají určitou nabubřelost, řád a jsou hodně zelené. To je fajn. Návštěva rodičů na Vinohradském v Praze se hodně protáhne. Ráda se tam procházím a ráda si pročítám příbuzenské vztahy zemřelých. Zvláště ty hodně staré, kde jsou dvorní radové všeho možného, manželky řezníků na Královských Vinohradech, synů a dcer majitelů nemovitostí apod. Novodobá oznámení jen jménem a datumem vypovídají jenom o smutku, ale nepokoušejí fantazii. Jsme už takoví moc skuteční.

Ale už jsem se tam i našla. Ležím tam mým celým jménem za svobodna a byla jsem Dr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 31.10.2020 19:06

Ještě k tomu Sean Connerymu. On, Skot tělem a duší zemřel vskutku stylově. V předvečer keltského svátku Sanheim, ve znamení pozapomenutého tajemného znamení zvěrokruhu Hadonoš, no když už, tak kdy jindy.

Odkráčel ke hvězdám nad skotskou Vysočinou a zítřejší křesťanský svátek Všech svatých mu na cestu bude blikat světýlkama.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 31.10.2020 18:48

Krásné dušičkové téma - já mám hřbitovy ráda a ráda na ně chodím, prohlížím náhrobky a dumám, kdo to tady odpočívá. Vrbecký kerchov "radost poležet" (ahoj, mami!) je velmi úhledný, hroby jsou v rovných řadách a cestičky mezi nimi se míjí v pravých úhlech. Bohužel, topoly se musely pokácet, neb jejich kořeny narušovaly základy hrobů a několikrát se stalo, že na návštěvníky z jámy rozkošně kynula bělostná ručka... Ale výhled mají naši nebožtíci náramný, tomu se nic nevyrovná .

Včera jsme byly zapálit svíčky (já a Terka) až v podvečer, tak jsme si užily i večerní atmosféru a ta světýlka mne opět nadchla - připadala jsem si, jako bych zase přišla domů

Jinak malé OTéčko - s Terkou jsme v sobotu udělaly malé kolečko lužními lesy a moc jsme si to všichni užili, přestože celou dobu zahradnicky pršelo a já i Erník jsme přišli domů jako prasata (kupodivu, Terezka a Brooke ne! ) - totiž zrovna jsme trefili zlatou dobu. Miluju místní louky a lužní lesy!!

https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Rijen_-_Pohansko-Lany-Pohansko/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Mawe 31.10.2020 18:14

historka vskutku paradni a vtipna, maruska to nastesti vyresila sikovne :)

no ja se na navstevy uplne nechystam... miluju sice tu atmosferu ale ted na dusicky a mezi svatky pujde kazdy...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 31.10.2020 18:06

Byla jsem venku na zahradě zapálit svíčku u kamenné lampy, pod kterou spí Bertík. Je to takové mé pietní místo, kde zapaluji svíčky za své blízké. Otcova rodina už hrob nemá a do Miličína je to přece jen trochu z ruky.

Měsíc ještě nevidím, jsme v té nejplacatější rovině, takže si na něj budu muset počkat. Ráda jsem za úplňku venku, když je teplo, sedávám v křesílku a jen tak jsem.

Hřbitovy mám ráda, hlavně ty vesnické. Dlouhá desetiletí jsem ale měla problém se hřbitovy, které se mě týkají. Přemýšlím teď o jménech na náhrobcích, jak o nich psala Bláža. Sama za sebe ho nepotřebuju, ale dovedu pochopit pozůstalé, pro které je takový náhrobek důležitý. Mně je bližší nějaká forma pohanské vzpomínky. Kytička či nějaká přírodnina ke krásnému stromu, kameni, do vody...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2020 17:40

Teď jsem byla chvíli venku, tak jsem to vzala kolem místního hřbitova. Totiž než se z Bohnic stalo sídliště, byla tu vesnice. A ta měla svůj kostel a hřbitov (neplést s tím, co patří k blázinci ).

Na hřbitově blikala světýlka, až mi bylo líto, že jsme to letos nezvládli, ale myslíme na ty, co tu byli před námi a kytičku taky dostanou.

Ještě jedna věc mě zaujala - před hřbitovem je plácek a na něm si dvojice házela s létajícím talířem (frisbee). No jo, ale ten svítil . Byla už dost tma a tam lítalo od jednoho k druhému světýlko!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 31.10.2020 17:40

Tak jsem se byla s psovýma podívat u rybníka na vycházející měsíc. Lidi, to byla bomba, napřed jsem myslela,že snad hoří les, taková zář se linula! Pak na mne vykoukl zpoza lesa. No,tyjó, kráása ale takovou světelnou kouli jsem snad ještě neviděla! Za pár hodin ho uvidím i tady doma z okna. t.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 31.10.2020 17:21

Vykvetla nám tu před vraty pampeliška, teď skoro v listopadu, tak jí posílám Bedulce!

https://bit.ly/34KyvmU

• reagovat
• nahlásit příspěvek