M. Crossette 31.10.2020 17:01

Liko, moc krásná historka Marušky (a Xerxové) . Moc pěkná věta "..na hřbitově se živé duše nedoboucháte"

Protože na zdejších hřbitovech nikoho nemáme, tak přesně nevím, jestli je to tady stejná tradice, ale asi ano. Kdykoliv jsme s Trixie jeli třeba další den na procházku na místní hřbitov, na hodně hrobech byly pugéty umělých květin (čerstvé je tu na hrobech vidět málo, vlastně jen těsně po pohřbu).

Oba máme rádi hřbitovy na vesnicích a menších městech, které jsou těsně u fungujících kostelů. V Německu jsme do jednoho takového chodili a líbilo se nám, že lidé většinou po mši nešli hned domů, ale zašli se krátce podívat na rodinné hroby. No a na Dušičky byly všechny krásně ozdobené, osvětlené - krása. Jenže určitě v tom byla určitá nejen soutěživost, kdo má hrob hezčí, ale zřejmě se pomluvy dočkal ten, kdo hrob nanedbal.

Přidám vtípek. Pán zastaví taxík, sedne si na zadní sedadlo a zadá adresu. Po chvilce jízdy si vzpomene, že nejprve musí jinam. Tak se předkloní, zlehka řidiči poklepe na rameno, aby mu oznámil změnu. Jenže řidič s sebou cukne, zakličkuje, strhne volant a naštěstí auto zastaví u obrubníku. Pán se strašně omlouvá, za to poklepání, ale řidič povídá: To nic, to je moje vina, víte já ještě včera jezdil s pohřebním vozem.

A ještě ke včerejšku. Doufám, že vy , které jste si kaki koupily a čekáte na dozrání, nebudete zklamané. Včera jsem pod Likou přidala video, kde mladá dívka sklízí (a pak suší) kaki. A krátec na začátku (0.40) se tam zakouksne do jednoho dozráléno plodu a je dobře vidět, jak měkká a šťavnatá je v něm dužina.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Miki 31.10.2020 16:01

Už mnoho let máme takovou dušičkovou tradici: V domluvenou hodinu se všichni příbuzní sejdeme u hrobu bábinky a dědy a zapálíme jim svíčky. Pak pověřená osoba vytáhne pleskačku rumíčka lékařského, nalijeme pro bábinku a dědu dva frťánky na hrob a připijeme si s nimi na zdraví. Zavzpomínáme a projdeme se po nasvíceném hřbitově. Letos poprvé bude tradice přerušena.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nelina 31.10.2020 15:33

Hřbitov je pro mě jako zahrada (na menších místech, ne pražské), bydleli jsme na kopci, za námi velké zahradnictví, v němž byl i růžový sad, a navazoval hřbitov s malým kostelíkem. Půvabné místo s rozhledem do daleka. Nebýval ještě rozvod vody po hřbitově a tak se chodilo v létě s konví pravidelně zalévat. O hroby se v té době velmi pečovalo. Nechápala jsem, proč lidi nemají hřbitov rádi a někteří se tam dokonce bojí.

Ano, Dušičky nebo Štědrý večer za tmy na hřbitově byl vždy krásně tajemný, svíčky mají kouzlo na všech místech, i ta půlnoční v tom malém kostelíku byla půvabná. Dříve se tyto hřbitovy nezavíraly ani nezamykaly, nikdo nic nekradl ani nedevastoval. Naproti kostelíku byly ambity a dlouhá křížová cesta s velkými olejovými plátny, večer osvětlená. No a byl rok 91 a hle, všechna plátna z rámů vyřezána. Asi měla cenu. Samozřejmě se nenašla, už dávno byla venku. Tak město postavilo u 2 východů nová vrata a to byl začátek úředních hodin a zamykání. A stejně za nějakou dobu byl vykraden i ten kostelík. S překvapením jsme ještě nevěděli jak věci chodí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tečka 31.10.2020 13:58

Zemřel Sean Connery.

Nezapomenutelný ve filmu Pahorek, První rytíř, Šaman, První velká vlaková loupež, Neúplatní, Skála a spousta dalších. Herec a gentleman.

Proslavil ho především James Bond, nebyl to můj šálek čaje, ale samozřejmě ho zmínit musím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 31.10.2020 13:25

Taky jsem moc neměla ráda hřbitovy, protože jsem razila heslo, že na lidi mohu vzpomínat v duchu. Asi to zavinily ty povinné návštěvy hřbitovů. Když mi pak zemřely velmi blízké osoby, trochu jsem názor změnila. A taky po jednom rozhovoru, kdy jsem si uvědomila, že na toto téma je možno pohlížet různými způsoby. Jeden z nich je, že na hřbitovním kameni je napsáno jméno člověka. To je velmi důležité v tom smyslu, že prostě ten nápis dává najevo, že tu skutečně byl, že existoval... Takže začínám přemýšlet o rozdílu vnímání mezi pouhým anonymním rozprášením anebo jménem na náhrobním kameni. Protože už se nám stalo, když jsme se procházeli po hřbitově, že jsme narazili na jméno, které jsme znali, ale dávno na něj zapomněli. A tímto si ho připomněli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.10.2020 12:04

Už léta miluju Ypsilonku, tedy Studio Ypsilon a chodím na ně od dob, kdy začali jezdit do Prahy. takže některé jejich věci jsem viděla víckrát (hodněkrát ). Jednou z nich jsou Vánoce v Ypsilonce. Koledy, smažení kapra (v Ypsilonce se vždycky na podiu vařilo ), a různé skeče.

V jednom z nich vypráví Jiří Lábus velmi sugestivně hororový příběh, jak chlápek vezme do auta večer - už za šera - slečnu, která potřebuje odvézt na Vihohradskou. Jedou, jedou, až dojedou k vinohradským hřbitovům. "Tady mi prosím zastavte", říká slečna. Vystoupí a jde ke hřbitovní zdi.

Diváci poslouchají celí napnutí, co to bude. "Ona dojde ke zdi a otočí se", říká Lábus... a příšerně zařve .

A celé divadlo sebou cukne, cuknou sebou i ti, co už to dávno znají... prostě v tu chvíli se člověk lekne, ať dělá, co dělá .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 31.10.2020 11:15

Já tedy hřbitovy obecně moc nemusím, asi to "zařídila" mamka, když mě nutila, abych jezdila na hřbitov s kočárkem zalívat kytky a oprašovat hroby. A děsně se divila, že jsem zásadně proti. Takže když nastal čas, místo vysázených kytek jsem zařídila mramorovou desku a dáváme tam jen květináče s výzdobou z přírodnin. Stejně si se svými blízkými povídám denně jen ve své hlavě, k tomu chodit na hřbitov nepotřebuju. A věřím, že mě slyší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 31.10.2020 10:30

Já proti Dušičkám celkem nic nemám, pokud mě někdo nenutí jít tam v době, kdy tam jsou všichni a vypadá to jako prvomájový průvod s výkřiky "Nazdar Máňo!". Letos zapálím svíčky doma a na hřbitov zajdu až budu moct. Včerejší test mi vyšel pozitivní, i když mi už skoro nic není.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tečka 31.10.2020 9:57

Nemám moc ráda dušičky, u mnoha lidí mi připadá, že se okázale předvádí, za života mockrát na své blízké neměli čas a teď se vlastně vykupují. Ale samozřejmě to neplatí o všech.

O.T. včera jsem taky koupila kaki. Jelikož jsem nevěděla, co teď díky Maričce vím, tak mi dřív nechutnalo. Teď tedy bude dozrávat na okně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 31.10.2020 9:28

Byli jste někdy na dušičky na hřbitově, když je venku už tma a všude svítí svíčky? V Praze to asi moc nejde kvůli zavírací době, nevím, ale na venkově máme hřbitov, který se snad nezavírá. Je to nádherná meditační podívaná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek