Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Mě tenhle měsíc svítil zpočátku do okna ložnice, žaluzie nepomáhají, takže mi nepřipadal modrý, ale děsně bílý, vlezlý a rozčilující.
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům
Navedly mě na to zamyšlení Lika svými snímky a Janaba svým anglickým komentářem... Hřbitovy v Evropě jsou tak rozdílné - nejen ty prastaré, ale i nové a funkční. A tak vzpomínám na ty maličké skotské s keltskými kříži a posoucími se ovcemi, na ochranovský hřbitov se stovkami stejným kamenů, na přezdobené italské plné květin a sošek až po zajímavé sicilské údolí Pantalica plné hrobů z doby železné... i na bretaňské hřbitovy v centru vesnic a městeček, aby mladé vdovy po námořnících stihly návštěvu při nákupu...
Já mám slabost pro staré anglické hřbitovy, s náhrobními kameny rozházenými kolem kostela, nevím podle jakého řádu. Hroby, jak je známe to nejsou, jsou to opravdu náhrobní kameny, omšelé, mechové, nakřivo stojící, žádná navršená hlína nad nebožtíkem. V pozdním večeru je atmosféra neskutečná, člověk jen čeká, kdy se zpod kamene vynoří šátrající kostnatá ruka a s povzdechm se vyškrábe nahoru dříve zemřelý, setřepe trochu hlíny z rubáše a rozhlédne se kolem. Uvidí mne, ztuhlou překvapením, mávne rukou a odšourá se ke kostelu. Tyhle vesnické hřbitůvky ve staré Anglii rozehrávají mou představivost, ale nejsem si jistá, jestli bych neječela, kdyby nějaká ta ručka opravdu vykoukla
Naše hřbitovy mají určitou nabubřelost, řád a jsou hodně zelené. To je fajn. Návštěva rodičů na Vinohradském v Praze se hodně protáhne. Ráda se tam procházím a ráda si pročítám příbuzenské vztahy zemřelých. Zvláště ty hodně staré, kde jsou dvorní radové všeho možného, manželky řezníků na Královských Vinohradech, synů a dcer majitelů nemovitostí apod. Novodobá oznámení jen jménem a datumem vypovídají jenom o smutku, ale nepokoušejí fantazii. Jsme už takoví moc skuteční.
Ale už jsem se tam i našla. Ležím tam mým celým jménem za svobodna a byla jsem Dr.
Jano, že ale umíš skvěle popsat atmosféru anglických hřbitovů
Anglické hřbitovy se mi taky moc líbí. "Místo, kde v noci zpívá slavík, a tis roztahuje své paže nad spáči..."
Ano... a je to o mnoho přívětivější než můj rozkymácený kámen s kašlajícím nebožtíkem. Ale zažít se tam dá obojí!
Ještě k tomu Sean Connerymu. On, Skot tělem a duší zemřel vskutku stylově. V předvečer keltského svátku Sanheim, ve znamení pozapomenutého tajemného znamení zvěrokruhu Hadonoš, no když už, tak kdy jindy.
Odkráčel ke hvězdám nad skotskou Vysočinou a zítřejší křesťanský svátek Všech svatých mu na cestu bude blikat světýlkama.
Dnes mi zemřela teta. To tam nahoře u brány bude ve skvělé společnosti s tím fešáckým Skotem.
Ano Dalmi a třeba tvé tetě tenhle skotský elegán a fešák nabídnul rámě a vešli spolu . Upřímnou soustrast.
Krásné dušičkové téma - já mám hřbitovy ráda a ráda na ně chodím, prohlížím náhrobky a dumám, kdo to tady odpočívá. Vrbecký kerchov "radost poležet" (ahoj, mami!) je velmi úhledný, hroby jsou v rovných řadách a cestičky mezi nimi se míjí v pravých úhlech. Bohužel, topoly se musely pokácet, neb jejich kořeny narušovaly základy hrobů a několikrát se stalo, že na návštěvníky z jámy rozkošně kynula bělostná ručka... Ale výhled mají naši nebožtíci náramný, tomu se nic nevyrovná .
Včera jsme byly zapálit svíčky (já a Terka) až v podvečer, tak jsme si užily i večerní atmosféru a ta světýlka mne opět nadchla - připadala jsem si, jako bych zase přišla domů
Jinak malé OTéčko - s Terkou jsme v sobotu udělaly malé kolečko lužními lesy a moc jsme si to všichni užili, přestože celou dobu zahradnicky pršelo a já i Erník jsme přišli domů jako prasata (kupodivu, Terezka a Brooke ne! ) - totiž zrovna jsme trefili zlatou dobu. Miluju místní louky a lužní lesy!!
https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Rijen_-_Pohansko-Lany-Pohansko/
YGo, celá Vrbice je krásná, takže je mi jasné, že i její hřbitov tomu odpovídá
Nádherné album, Terce to moc sluší (psům též), a čerstvý trávníček v čapím hnízdě tedy vidím poprvé. Měla bych fotku poslat do nějaké záchranné čapí stanice či tak, třeba to též nikdy neviděli
historka vskutku paradni a vtipna, maruska to nastesti vyresila sikovne :)
no ja se na navstevy uplne nechystam... miluju sice tu atmosferu ale ted na dusicky a mezi svatky pujde kazdy...
Byla jsem venku na zahradě zapálit svíčku u kamenné lampy, pod kterou spí Bertík. Je to takové mé pietní místo, kde zapaluji svíčky za své blízké. Otcova rodina už hrob nemá a do Miličína je to přece jen trochu z ruky.
Měsíc ještě nevidím, jsme v té nejplacatější rovině, takže si na něj budu muset počkat. Ráda jsem za úplňku venku, když je teplo, sedávám v křesílku a jen tak jsem.
Hřbitovy mám ráda, hlavně ty vesnické. Dlouhá desetiletí jsem ale měla problém se hřbitovy, které se mě týkají. Přemýšlím teď o jménech na náhrobcích, jak o nich psala Bláža. Sama za sebe ho nepotřebuju, ale dovedu pochopit pozůstalé, pro které je takový náhrobek důležitý. Mně je bližší nějaká forma pohanské vzpomínky. Kytička či nějaká přírodnina ke krásnému stromu, kameni, do vody...
Teď jsem byla chvíli venku, tak jsem to vzala kolem místního hřbitova. Totiž než se z Bohnic stalo sídliště, byla tu vesnice. A ta měla svůj kostel a hřbitov (neplést s tím, co patří k blázinci ).
Na hřbitově blikala světýlka, až mi bylo líto, že jsme to letos nezvládli, ale myslíme na ty, co tu byli před námi a kytičku taky dostanou.
Ještě jedna věc mě zaujala - před hřbitovem je plácek a na něm si dvojice házela s létajícím talířem (frisbee). No jo, ale ten svítil . Byla už dost tma a tam lítalo od jednoho k druhému světýlko!
Tak jsem se byla s psovýma podívat u rybníka na vycházející měsíc. Lidi, to byla bomba, napřed jsem myslela,že snad hoří les, taková zář se linula! Pak na mne vykoukl zpoza lesa. No,tyjó, kráása ale takovou světelnou kouli jsem snad ještě neviděla! Za pár hodin ho uvidím i tady doma z okna. t.
Ach, to musela být krása! Tady je bohužel zataženo, jeden moment vykouklo zapadající slunce a vyrobilo krásné červánky, ale trvalo to snad jen čtvrt hodiny a bylo po divadle .
Vykvetla nám tu před vraty pampeliška, teď skoro v listopadu, tak jí posílám Bedulce!
https://bit.ly/34KyvmU
Ano, posílám vzpomínku Bedě a všem našim známým, co přešli přes Duhový most před ní .
Ano, pampeliška pro Bedu U náš ještě stále krásně kvetou trsy verbeny, rozkvely růžičky a stále krvětou jasně žluté afrikány (i když letos nebyly tak bohaté, jako jindy). A manžel právě venku seká trávu (říká, že letos naposledy - no uvidíme).