Před nedávnem jsem vám, čtenářům Zvířetníku, popsala svoje zážitky a dojmy z dovolené, kterou jsem trávila začátkem června 2016 v chorvatském Igrane.

Když jsem se tenkrát z dovolené vrátila domů a vzpomínala na pobyt u moře, sem tam se vloudila myšlenka, se sem ještě někdy vrátit.

A tak se i stalo. A oproti loňsku, kdy jsme s tetou mohly obdivovat pobřeží a přírodu za pozdního jara, tentokrát jsme se rozhodly pro dovolenou u moře začátkem září. Oproti červnovému pobytu zde bylo jen o něco málo více turistů.

Igrane směrem k Živogošči v Chorvatsku, září 2017

Po loňských dobrých zkušenostech jsme opět zvolily stejnou CK a i stejné místo pobytu, ale tentokrát jsme si vybraly zájezd s týdenním pobytem, rozhodnuté, že využijeme více času k pěším výletům po okolních letoviscích, která jsme vloni nestihly vidět.

Autobus vyjížděl z Prahy v páteční odpoledne, 1. září a na místě v Igrane jsme byli druhý den, v sobotu v devět hodin ráno. Na rozdíl od horkého červnového počasí, bylo začátkem září počasí více „různorodé“ – při příjezdu trochu poprchávalo; některý den po ránu se vršky pohoří Biokovo schovávaly v mlžných oblacích; ostrov Hvar nebylo téměř vidět; jindy svítilo Slunce a Hvar se před námi přes moře zelenal; nebo ve chvíli začaly padat velké kapky deště, najednou se strhla průtrž, aby tak rychle, jak se déšť objevil, stejně rychle i zmizel a šedá obloha znovu zmodrala. Zažily jsme tu i noční bouřku a v jiný den se mi podařilo vyfotit duhu po dešti.

Déšť je nám v patách, Živogošč v Chorvatsku, září 2017

A většina toho, co bylo v červnu v květu, mělo nyní i plody. Skoro v každé zahradě pěstují hroznové víno, krom bílého a modrého, mne zaujala odrůda, kterou bych asi nejvíce vystihla označením „medová“, alespoň se barvou nejvíc přibližovala právě medu. Olivovníky, fíkovníky a granátovníky jsou také u každého domu, navíc ještě i v sadech mimo letoviska. Na zahrádkách pak dozrávaly lilky, kapustičky, rajčata… ale také kiwi, tomel – khaki, pomeranče, citrony, mandle. Olivy na svou sklizeň teprve čekají. V květu jsou bouganvillie, cínie – ostálky, růže, hortensie, ibišky, rozmarýn.

Zralé mučenky. Igrane v Chorvatsku, září 2017

Pro pěší výlety jsme si vybraly dvě letoviska, a to z jedné strany s Igrane sousedící Živogošč, vzdálenou necelé dva km, a z druhé strany pak Drašnici, do které je odtud cestou podél pobřeží něco přes tři km.

Živogošč z Igrane vidíme, vyrážíme po místní silnici a po krátké chvíli před prvním domem, stojícím u silnice vpravo, scházíme po kamenitém schodišti dolů na pláž. Ta se táhne vlastně pod celým letoviskem. Některé apartmány mají východ z pokojů přímo na ni. Cestou jsem vyfotila dva racky, trpělivě čekající, až rybář vykuchá rybu a zbytky hodí jim. Pláž vede na cestu mezi další pensiony, která se znovu stáčí dolů, tentokrát k přístavu a hotelovému komplexu, za kterým ve svahu pod horami vidíme františkánský klášter s kostelem sv. Kříže. Celou cestu je nám v patách déšť, nad Igrane ocelově šedá obloha, ale liják nás dostihne až u Gran Mare Grillu na konci pláže, kam jsme se před ním s tetou schovaly a vychutnaly si kávu i pivo.

Po dešti, Živogošč v Chorvatsku, září 2017

Oblast dnešního Živogošče byla obydlena již v období antiky. Svědčí o tom pozůstatky hrobů na vrcholu hory Suzine a zbytky venkovského osídlení (vila rustika) v osadách Mala Duba a Blato. První písemný záznam o osadě Živogošče pochází z poloviny 13. století. Jako většina letovisek Makarské riviéry nacházela se i původní obec Živogošče v podhůří Biokova. Tvořily ji staré osady Strinj a Murava. Živogošče se nevyhnulo nájezdům Turků, kteří v polovině 17. století zdevastovali a vypálili františkánský klášter a vesnice v okolí. Později se na území Živogošče vystřídalo několik různých panovníků a mocností. Po rozsáhlém zemětřesení v roce 1962 přesídlili obyvatelé k mořskému pobřeží, kde založili současné osady Porat, Mala Duba a Blato.

Do vesničky Drašnice (330 obyvatel) se jde po místy vyasfaltované, jinde kamenité cestě, lemované z jedné strany břehy s obrovskými kameny a mořem, ze strany druhé pak olivovými sady. Od Igrane jsou to asi tři kilometry – a kousek za Igrane je přírodní pramen s pitnou vodou. Městečko samo je původní starou rybářskou osadou (poprvé se uvádí roku 1447 jako „Dračnica“), s novějším osídlením ve směru k Igrane. Pobřeží tu tvoří sevřenou zátoku Sveti Križ a tomu odpovídají i vlny, tříštící se o kameny u břehu. Místy vlny dosahovaly až do výše dvou metrů. V blízkosti dlouhé pláže se nachází pramen vody „Izbitac“. Je zde několik starých kostelů, Sv. Stipana, Sv. Jurja, Sv. Roka, sv. Kate, sv. Nikole. Nás zaujala moderní budova kostela, sousedícího s malým hřbitůvkem, který jsme také navštívily. Cestou zpět jsme si užily krásné výhledy na moře se zapadajícím Sluncem.

Živogošč v Chorvatsku, září 2017

Krom „opékání“ se na Městské pláži v Igrane jsme se na schůzce s delegátkou CK rozhodly ještě pro jeden výlet, a to: celodenní plavbu do Korčuly a zpět s obědem – grilovanou rybou se salátem, červeným vínem, podávaným na lodi. Výlet se konal ve středu 6/9, vyplouvali jsme chvilku před osmou, minuli Živogošč; v přístavu Sučuraji se nalodili ještě další cestující a po tříhodinové plavbě jsme přistáli v přístavu v Korčule. Vystoupili jsme a vydali se na více jak dvouhodinovou prohlídku městečka.

Blížíme se ke Korčule, v Chorvatsku, září 2017

Velmi krásná a zajímavá je stará výstavba, přizpůsobená místním povětrnostním podmínkám. Hlavní ulice, vedoucí severojižním směrem jsou třikrát nepatrně lomeny tak, aby se vytvořil určitý větrolam pro větry a bouře vanoucí tímto směrem. Stejně jsou uzpůsobeny i uličky rovnoběžné s hlavní komunikací. Ty nejsou přímé, ale jsou mírně natočeny k severu, to proto, aby se do domů dostávalo ráno i večer co nejvíce světla, a naopak v poledne co nejméně slunce – tento způsob zástavby se nazývá „rybí kost“. Jsou zde domy, u kterých jsou zazděná okna i vchody; někde zůstaly jen obvodové zdi - stropy a střechy shořely, když byly domy v první polovině 16. stol. zazděny nebo zapáleny pro podezření ze šíření nákazy za morové epidemie. Těmto domům zde říkají kučišta.

V přístavu, Korčula v Chorvatsku, září 2017

V opevnění města upoutají vaši pozornost čtyři nárožní věže, válcové bašty, nejmohutnější Barbarigo v přístavu, další jsou Balbi, Tiepolo a Capello. Hradby jsou přerušeny dvěma branami, a to Mořskou branou (Morska vrata), k níž můžeme vystoupit od městské lodžie v přístavu, a Pevninskou branou (Kopnena vrata), vestavěnou do mohutné hranolové věže zvané Revelin (z konce 15. stol.). Ve věži je umístěno Muzeum hry moreška, jejíž představení se konají pod širým nebem v blízkosti věže, odkud je krásný výhled na město. Ve středu starého města stojí na Strossmayerově náměstí goticko-renesanční katedrála sv. Marka (Sveti Marko) ze 16. - 17. stol.

Dům Marca Pola. Korčula v Chorvatsku, září 2017

V sousedství pak je Opatský palác (Opatska palača) s opatskou klenotnicí (Opatska riznica). Palác Gabrielisů hostí městské muzeum (Gradski muzej) se sbírkami námořními, etnografickými a uměleckými. Komplex náměstí doplňuje nejstarší korčulský kostel, kostel sv. Petra (Sveti Petar) ze 14. stol. V blízkosti je dům, kde se údajně narodil slavný cestovatel Marco Polo.

A zatímco my výletníci jsme se procházeli v uličkách Korčuly, obdivovali starobylé hradby, domy, kostely, oleandry, asparágus, fikusy, buganvilie, mandevily, tržiště, krámky se suvenýry, bary, kavárničky a pizzerie, posádka Hvar-Taksi pro nás připravovala zmíněný oběd, který jsme dostali ihned po vyplutí na zpáteční cestu. Téměř vzápětí jsme si všimli racků, kteří následovali naši loď a neustále jich přibývalo, až jsme pochopili, že očekávají zbytky od oběda – hlavy, ocas, kůži, které chytali za letu i po dopadu na hladinu.

Racci za lodí, cestou z Korčuly v Chorvatsku, září 2017

Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme dopluli zpět na Hvar k městečku Sučuraj. S Evou jsme se prošly po molu, prohlédly si sochu sv. Mikuláše, patrona dětí, námořníků, rybářů, poutníků, ale i studentů, vězňů, lékárníků, jakož i mnohých měst ve světě. Navštívily barokní kostel sv. Antonína, pochutnaly si na další porci jedinečné zmrzliny. Po hodině jsme se opět všichni nalodili a odpluli do Igrane.

Panenská pláž, Igrane v Chorvatsku, září 2017

Na závěr našeho letošního pobytu u moře jsme si pak ještě udělaly opravdu malý výlet, a to na další Igranskou pláž, a to Panenskou. Cesta k ní vede dolů po stráni, mezi vzrostlými borovicemi, ve svahu si můžete všimnout opuncií s téměř zralými plody, dole u moře cestu lemují velké balvany, až dojdete na kamenitou pláž, stranou letoviska, odkud jsme si na památku dovezly kameny s přírodně vzniklými dírkami, jako vázičku pro jeden kvítek…

Kamenná vázička pro jeden kvítek, Igrane v Chorvatsku, září 2017

Vlastní text doplněn o některá fakta, vyhledaná na Internetu a ve Wikipedii, foto: Jitur. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie! Nebo si je můžete prohlédnout větší přímo zde na Rajčeti.