Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Voják wehrmachtu píše své nevěstě do Brna
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Velká kočka 7.7.2008 21:03Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí Jak vidíte jsem tady a nikdy jsem to vlastně nevzdala i když k tomu někdy není daleko. To jediné co mne život naučil je, že když už ležím kdesi na dně nezbude mi nic jiného než se zase vyškrábat nahoru. A zatím jsem se vždycky nahoru dostala a doufám že to tak bude do konce mých dní. Ale teď chci poděkovat všem tlapkám za pohlazení mých tlapek a přeji vám krásný večer a vůbec i celý život krásný a šťastný !!!!! |
|
|
baty 7.7.2008 15:00Jakube, vyrazils mi dech! A tak nějak vidím válečnou nevěstu a vdovu Emi v pochodu do Pohořelic stejně zřetelně, jako vidím ve vzpomínkách padlé rumunské vojáky kolem silnice a německého vojáka, odhozeného výbuchem do koruny kvetoucí třešně a pohřeb rudoarmejce u královopolského kostela - to všecko viděla šestiletá holka během jedné pěší cesty zpátky domů z Lelekovic do Brna, když přešla fronta. Maminka vezla kočárek s tříměsíční ségrou, tatínek nesl batoh a náš dům nakonec stál, i když sousedům o paro níž proletěl šrapnel bytem napříč, utrhal sukně ve skříních a lehl si na chodbě. |
|
|
terra 7.7.2008 15:13Re: Jakube, Baty, nebyl jsem v té době ještě ani v plánech svých rodičů (oba už sice byli, ale dítka obecnou školou povinná), ale děda s babičkou měli díru od šrapnelu v obrovském dubovém čele manželské postele a dodnes hraju na klavír s prostřelenou zadní krycí deskou (pancéřovou ozvučnici pod ní naštěstí ta kulka nepoškodila). Nějak nám to střelivo za povstání podivně bloudilo domem... |
|
|
Hana W 7.7.2008 18:14Re: Re: Jakube, A budu letos stehovat skrin z Olomouce do Jizni Karoliny. Pekna solidni, skoro rakousko-uherska. Ma v sobe srapnel. Prostejovske okoli bylo hodne bombardovane a rodina travila dost casu ve sklepe. Babicka sla nahoru pro neco k jidlu a zrovna to litalo, tak se ukryla a srapnel se zasadil do skrine. Minul ji o par centimetru.Dnes sedi u mamy ve sklepe, a tak milou skrin rozeberem na desky a poveze se i se srapnelem pres Atlantik za nama - tam odkud ten srapnel puvodne prisel. |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 22:37Lidi, to jsou všecko věci. A za to si můžu já, že se to dovídám... děkuju si!! |
|
|
Mia 7.7.2008 13:36.... Tak to mě dojalo... |
|
|
terra 7.7.2008 12:24Jakube, to je moc dobře, že jsi se s nám podělil o ten dopis "neznámého vojína", který byl člověčí a neklidný a zamilovaný - a kdo ví, jaký osud potkal jeho pisatele? Veram má pravdu - některé vzpomínky se vynořují nenadále. Válečné časy nepamatuji (a ví Bůh, jak jsem rád) a moji rodiče byli malí. Děda nerad vzpomínal a umřel, když mi bylo dvanáct. Ale i tak - co se asi stalo s německým vojáčkem, který dezertoval v posledních dnech války a kterému dal děda civilní šaty? Říkal, že klukovi bylo s bídou šestnáct, narukoval před dvěma měsíci -jenže na to by se ho nikdo neptal. Měl německou uniformu? Měl... Proto jestli se pustíš do hladání Hansiho a Emmičky, budu ti usilovně držet palce. Generálové mohou být zapomenuti - lidé by neměli být... |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 13:10Re: Jakube, to je moc dobře, Asi ho zastřelilo komando SS, střílející zběhy, nebo nějaký fanatik z HJ - vrstevník. Nebo o něco později hoši z nejbližší vesnice, kteří naopak po přechodu fronty přišli taktéž do lesa - ale jako wehrwolfi. Nebo, když začal po vyzvání německy, ve jménu Spravedlnosti ostří hoši z Rabovací - eh - Revoluční gardy. Široká škála možností... a jedna lepší než druhá - což?! Veselá doba, veselé místo k životu, což? Střední Evropa, dvacáté století... Napadla mě úžasná, pro mě nejlepší, povídka Ludvíka Součka - jak dvě vesmírné inteligence pozorují z výšky dění nad Bílou Horou v listopadu 1620. Jedna říká: A víš, co právě dělají? zabíjejí se. Navzájem. - Druhá bytost ustrne: tak on už definitivně přesáhl hranici senility. Nebo se zbláznil.Taková šílenost, vůbec to připustit, zabíjet se v rámci druhu - to přece ani nemůžu hlásit domů. Anihilovali by nám hned oba. |
|
|
terra 7.7.2008 14:56Re: Re: Jakube, to je moc dobře, Soudím, Jakube, že tvůj pohled je více pravdě podobný. Ale tak rád bych si představoval, že přežil - a co všechno s ním ta zkušenost udělala... |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 16:56Už jste si uvědomili, že v takové přelomové situaci se zběh okamžitě, a nevratně, stává lovnou zvěří pro v š e c h n y ? Pro stranu A, pro stranu B, pro civily strany A, pro civily strany B. Zkuste si to představit. |
|
|
terra 7.7.2008 17:10Re: Už jste si uvědomili, že v takové přelomové situaci Ale ano - a přece to nejméně ten jeden, o kterém psala Hanka W. přežil...naděje přece umírá poslední... |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 17:13Jeden z nejmagičtějších, nejpřeludnějších čs. filmů, co znám: Procházka/Němec - Kočár do Vídně. |
|
|
Vave 7.7.2008 11:33A ještě něco! Jakoubku, prosím, pátrej po osudu tech lidí! V tom dopisu je tolik člověčího! Muž postavený do války, do netušených hrůz a běsů, vidí všechno světlo ve své milé, vkládá všechnu víru v budoucnost do své Emi ... je to dojemné a srdcervoucí, takových dopisů muselo být napsáno statisíce, a ještě mnohem víc. Na obou stranách. |
|
|
Vave 7.7.2008 11:27Konečně jsem si mohla přečíst oba dnešní příspěvky. Zaujalo mě na nich nejen to, že oba napsali muži, což je na Zvířetníku vzácný úkaz, ale hlavně to, že oba (pro mě) hodně souvisí s víkendovým článkem Dede a diskusí, která se pod ním rozvinula. "Velká" historie mívá vždycky zásadní vliv na tisíce historií "malých", to je cítit nejen z dopisu, který Jakub nalezl v knize, ale týká se to Baty, Veram, a mnohých dalších, týká se to nás všech, co pocházíme ze Sudet, nás, kteří jsme tu žili v éře socialismu, a předtím za okupace, a předtím ... My všichni malí drobní, kteří jdeme časem, a z toho, jak jimi jdeme, se pak stávají dějiny, my všichni jsme hrdinové - nebo bychom měli být, měli bychom být hrdiny, když jdeme poctivě a pracovitě. Snad jen národ, který si ze švejkování udělal národní přednost a je na ni hrdý, snad jen ten národ nepotřebuje hrdiny, protože jejich život nebo smrt, to je nastavené zrcadlo, a v tom se švejkovská tvář jeví pokřiveně, odule a male. Švejk je také často ne dobromyslný, ale zlý, to jen když má náladu, je laskavý, ale on nemá potřebu nikomu jinému dělat dobře, jen sobě, švejkovství má se sobectvím hodně společného. My tady nestojíme o mravné vzory, a tak je nemáme. Ostatně, co to je mravnost? Mnozí z těch, kteří by mohli být vzorem v určité oblasti života, v jiné zas by mohli sloužit jako odstrašující případ. Nemám moc ráda vynášení kohokoli na piedestaly - z nich se tak snadno padá a trosky z dolů se řítícího velikána mnohdy zasáhnout, zraní nebo zabijí nevinné kolemjdoucí. Snad důležitější než vzory, na které máme tendenci hledět podezíravě (vždyť to přece byl přese všechno JEN člověk), by měla být obecná slušnost, mělo být NORMOU se chovat slušně, vzorem by měl být soused z ulice zrovna jako kolega v práci. Možná, možná pak by konečně mohly mít ty tisíce malých historií tvořit historii velkou, snad. |
|
|
Minda 7.7.2008 11:21Jakube, Kohlgasse je dnešní ulice Košťálová (teda ulička) za autobusovým nádražím Zvonařka :-))) |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 11:59A ne Uhelná?! |
|
|
veram 7.7.2008 12:33Re: A ne Uhelná?! Jakube a možná Brňáci, třeba vás bude zajímat seznam názvů Brněnských ulic a to i již neexistujících. Tady . Pod písmenkem k se najde i Kohlgasse = Košťálová. |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 12:34Jasně že ne - krátké spojení, promiňte. Emmi Rabel tam bydlela ve druhém poschodí. Je to některý z těch dvou-tří domů, co tam zůstaly - ? |
|
|
veram 7.7.2008 12:45Re: Jasně že ne - krátké spojení, promiňte. Zdá se, že ten dům je tam pořád . |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 12:56Jo!! |
|
|
veram 7.7.2008 11:21Co vyplaví paměť ... Celý život jsem si na tohle nevzpomněla, až teď - hup, jak čertík z krabičky. U babičky za války bydlela dvě děvčata, nasazená na práci v Brně. Jedna se jmenovala Erika, druhou si nepamatuji. Eriku jsem obdivovala a zbožňovala, měla vlasy do půli zad. Pro mě - víla. A té se moc stýskalo po jejím chlapci, který byl nasazen v Německu. Nesešli se, Erika zahynula při náletu na Brno ... |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 10:24Tak jsem si oddechl. První obava z prvních reakcí je pryč. Děkuju, lidi. Mohl by to být kamínek ze stavby Velkého příběhu. Tak to začínává. |
|
|
dalmatin 7.7.2008 10:16Jakube, už chvíli přemýšlím, co napsat. Tak přeskočím všechna ta vážná témata a řeknu jen, že by mě opravdu zajímal jejich další osud. Kdysi jsem na půdě našla dopis od dědy, adresovaný babičce v době, kdy si vykali a začínali spolu "chodit". Tam jsem jejich historii a současnost znala a bylo to taky pěkně dramatické - znárodňování, kriminál, ponižování. Mnoho nespravedlnosti na jednu rodinu |
|
|
Fallowa 7.7.2008 10:15Milý Jakube, já jsem kdysi v pozůstalosti našla dopis,který psal za 1 světové války můj dědeček babičce.Měl starost, jak se ona i oba malí kluci mají a doufal,že se brzy shledají.No,neshledali,děděček v té válce padl,když bylo mému otci 7 let... |
|
|
Ejška 7.7.2008 10:04Historie Jakube, díky. Sice se říká, že láska hory přenáší, ale lásku válka hatí. Jsem dítě rodičů nestejné národnosti, oba prožili od začátku války totální nasazení a koncentrák, a je pravdou to, že jejich prožitá válečná hrůza se v nás dětech odráží dodnes. Láska Hansla a Emičky byla čistá, těžko vědět, zda se sešli, ale ten samotný okamžik dopisu je krásný i smutný. Za každého režimu jsou dvě strany a každá má svojí pravdu a své nároky, rozhodující kroky činí vždy člověk. |
|
|
LA 7.7.2008 9:47Jakube, tohle je takové kontroversní téma. Hodně lidí vidí svět černobíle a nepochopí, že i Němci byli jen lidé. Doufám, že takových je zde minimum. Válka je špatná a v 2. sv. se děly opravdu svinstva, ale dobro a něha nevymizely zcela ze světa. Škoda, že nevíme, jak to s nimi dopadlo. Setkali se ještě? Opravdu se vzali? Přežili konec války? Dokázali spolu ještě žít? Vytvořili harmonické manželství? Kde je jim teď konec? |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 10:00Tak. Já po tom ale přes německé kolegy půjdu. Mám jejich jména (naštěstí velmi nezvyklá), číslo služebny polní pošty, adresu toho děvčete. Pochod smrti - k tomu vám časem taky něco ze své rodiny sdělím. Něco, nač můžu být hrdý. |
|
|
Ejška 7.7.2008 10:07Re: Tak. Jakube, pochod smrti přežil tatínek mého muže, sepsal to a my rukopis chráníme-obsahuje zlo, ale i silnou touhu žít.. |
|
|
LA 7.7.2008 10:55Re: Tak. Díky. Možná se z toho vyklube naprosto banální věc. Možná se zjistí, že ten dopis na nich byla jediná pozitivní stránka a jinak to byli odpudiví lidé (nebo jeden/jedna z nich). Ale také to může být velký příběh. Doufám, že to sepíšeš. |
|
|
YGA 7.7.2008 8:26Jakube!! Stále se utvrzuji v tom, že nic není černé ani bílé. A tak si říkám, že jestli se Hansl se svou nejmilejší Emičkou po válce setkal, už to byli úplně jiní lidé, příliš poznamenaní dobou a okolnostmi. A taky si myslím, že dneska bude diskuse o emocích. Tato historie je ještě pořád velmi blízká a pod povrchem bolavá. |
