Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Voják wehrmachtu píše své nevěstě do Brna
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Xerxová 7.7.2008 8:20Liberec mám takových osudů kolem sebe dost (ne doma, ale v sousedství). Babička mojí šoušedky Téérezky nechce na svoje dětství moc vzpomínat.... Její maminka (Němka) se zaláskovala. Její nastávající měl jednu podstatnou vadu - byl antifašista a tak do koncentráku putoval hned na počátku války, těsně před svatbou. Ale miminko už bylo na cestě. Po válce nepustili onu ženu do odsunu- byla takzvaně nepostradatelná pro chod jedné z textilek. A její dcerka - německej parchant bez táty, neumějící ani slovo česky šla do školy... A děti dokáží být hodně zlé... Ale vyrostla z ní perfektní máma a skvělá sousedka - jen by se tak neměla bát psů - Kosatka to ví a s o to větší radostí ji zlobí |
|
|
Kadlus 7.7.2008 7:48Díky Jakóbku,důvody znáte . |
|
|
Rpuť 7.7.2008 6:50Ano, i vojáci Wermachtu byli lidé. Jen mi nedá nevzpomenout pamětní desky v katedrále Ulmu, věnované padlým kamarádům X-té divize. Problém je jen v tom, že i ti padlí kamarádi, i ti, kteří tam tu desku pověsili, před tím na Ukrajině vraždili jak diví. A takhle si to ten svět splétá, jedno z druhým ... a vyznej se v tom, člověče..... |
|
|
Bubu 7.7.2008 11:40Re: Ano, i vojáci Wermachtu byli lidé. Jojo, podobně schizofrenní pocity jsem měla nedávno na dovolené. V Dubrovníku, místnost s tklivou muzikou, obrázky vybombardovaného města, padlých a všudypřítomná ukřivděnost "koukejte, jak nám to tu ti ... zničili, kolik našich synů zabili...." Líto je mi lidí i památek, ale zároveň mám na ně vztek, že to nechali dojít tak daleko a na mysl se neodbytně dere "dobře vám tak, kdybyste..." ale pak zase "představ si, že jsi máma od tohohle 19 letého kluka... skoro takového máš taky". A pak v Mostaru u znovu postaveného mostu pamětní deska, obrázky vybombardovaného mostu a úplně stejný přístup. achich ouvej |
|
|
LA 7.7.2008 12:17Re: Re: Ano, i vojáci Wermachtu byli lidé. A to není nic proti schizofrenním pocitům lidí, kteří pocházejí z tzv. "smíšených" manželství. Kam se přídat? Co dělat? Okolí většinou nerado vidí, jak se někdo v konfliktu snaží chovat neutrálně. Po válce nastávají další starosti při odsunu. Myslím, že nejhorší to měly po 1945 menší děti, které měly jednoho z rodičů Němce a druhého Žida. Dítě slyšelo, že Němci na Židech páchali strašlivé věci. Znamená to, že maminka hodně ubližovala tatínkovi (případně na opak)? A pak to zevšeobecňování a kolektivní vina: Jsem já zločinec nebo oběť? Hm, tak mám pocit, že jsem moc odbočila. |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 12:29Vůbec ne. Velice dobrá úvaha. Do krve. Tohle vše bylo právě v Brně - půl napůl - koncentrované. Do toho pak sověti a třídní nenávist... tím vším proplouvat - a děti, vyberte si. |
|
|
LA 7.7.2008 14:11Re: Vůbec ne. Velice dobrá úvaha. Do krve. Na Klatovsku to tak hrozné nebylo, ale i tak. Moje praprababička byla Němka a přestože si vzala Čecha, nikdy se nenaučila pořádně česky. V roce 1945 to už byla stará ženská a několikanásobná babička, rodina sice nevlastnila největší statek ve vsi, ale nežili si zas tak špatně a závist byla i tenkrát. Nikdy o tom sice se mnou nemluvili (pradědečka si pamatuji jen matně a prababičku, jak se po několika mrtvicích nemůže hýbat ani pořádně mluvit), ale dovedu si představit ty obavy pradědečka, jestli mu odsunou matku (stará ženská v zemědělství rozhodně nepostradatelná není), jestli si to někdo nebude chtít vyřídit s jeho matkou, s ním (je přece napůl Němec!) nebo s jeho rodinou (otec, manželka, 3 děti). Jestli se jich nebude chtít nějaký závistivec zbavit a nepokusí se je protlačit do odsunu. |
|
|
terra 7.7.2008 16:29Re: Re: Vůbec ne. Velice dobrá úvaha. Do krve. Asi to opravdu nebylo jednoduché. Rodina mého táty byli sudetští Češi (z Neštěmic), kteří se museli po zabrání Sudet sbalit tak rychle, jak to jen šlo. Po válce se děda odmítl vrátit, protože se mu příčilo vracet se s vlnou "zlatokopů" a všelijakých podivných existencí, kterým bylo vůči Němcům vše dovoleno... Díky tomu se ovšem naši seznámili v Praze na kluzišti |
|
|
Pitrýsek 7.7.2008 14:16Re: Vůbec ne. Velice dobrá úvaha. Do krve. Milý příteli, děkuji za další pohled na to co bylo a co poznamenává dobu potom až do té dnešní. Přede mnou Ti psalo tolik lidí a napsali to tak moudře, že buď budu opisovat a nebo mlčet. Jen tolik. Před chvilinkou jsem si dopis, který jsi nám podšoupnul pod věkovitou záclonou času, přečetla. A srdce mám až v krku a letí zběsile. Proč to musí vždy odnést obyčejní lidičkové? Proč se nacháváme zmanipulovat, když nám do uší křičí různí vůdcové mávající nad hlavou tu zneužitou svastikou, hvězdou, biblí či koránem. Proč jim nedokážem říct, táhněte do háje a neslibujte nám nebe na zemi. Protože nebe na zemi budeme mít i bez vás. Když si budeme moci pomáhat navzájem a žít úplně normálně vedle sebe. |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 16:49Tak!!! |
|
|
George 7.7.2008 4:51Smutné ale hluboce lidské Ve válkách vždy nejvíce trpí obyčejný člověk. Ať už na jakékoliv straně. Pokud se ti dva dožili konce války, tak potom byli z Brna vyhnáni ve smutně známém pochodu smrti, kde zahynulo vysoké množství odsunovaných. Třeba přežili i tuto hrůzu. Nedávné události v bývalé Jugoslávii ukazují, že jsme se v Evropě z historie moc nepoučili ke škodě všech. |
|
|
Vladislav 7.7.2008 2:24V červenci V červenci 1941 měl těžkou hlavu jen ze svatby na dálku. Nevěděl, co ho čeká v Rusku, Africe a nakonec i u nich doma... |
|
|
Jakub S. 7.7.2008 17:21No - my bysme to ale vědět už mohli. A možná se to dozvíme. |
