ota.karel 2.8.2008 14:09

Re: Uhelná nebo Zelná?

Až teď jsem si vzpomněl na svoji babičku, která čekala až se děda vrátí z 1.světové války,pak se vzali a měli spolu  3 děti (2dcery a syna). Když se narodilo to 1. dítě, tak bylo babičce 30r. a náš otec se jí narodil ve 40ti r.! Já babičku poznal jako starou, dost přísnou paní, a tak mě moc překvapilo, když jsem v pozůstalosti našel na tvrdém kartonu její fotku z Fotoateliéru, kterou jako pohlednici poslala dědovi do války a podepsala se. Tvoje Juli. Že bych nečekal, že někdy byla zamilovaná a něžná. Vlastně je to totéž, jako když jsem jako malý kluk u ní doma koukal na velkou fotku v rámečku, která odjakživa visela nade dveřmi. Byla na ní krásná mladá blondýna v nějakých nabíraných šatech, snad to byl kroj. A když mi babička řekla, že to je ona, tak jsem to tehdy v těch cca 5 letech nechápal. Babička byla stará, hubená a šedivá, a na té fotce se usmívala krásná mladá žena ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ota.karel 2.8.2008 13:06

Uhelná nebo Zelná?

Docela dojemné, koukat do psaní lidí, co se kdysi dávno měli rádi. Trochu mě vzala ta adresa, pokud je Kohlgasse Uhelná, tak za rohem jsem žil 40let. Pak mě zasáhlo to jméno, protože stejně se jmenuje kamarád mého kamaráda a nikoho jiného s takovým jménem jsem nepotkal.. Já zažil podobně silné pocity u alba, které se našlo v pozůstalosti mé tety. Začalo to pohlednicemi z 1.světové války, včetně fotky celé jednotky, Ten voják psal své dívce. Pak se vzali, znal jsem jejich jména a adresu v Ostravě. A najednou mě píchlo u srdce, protože album končilo vloženým parte se jménem té paní ..Ale vzhledem k věku to bylo logické, jen mě to zaskočilo. Docela rád bych tu rodinu našel a album jim dal, jen nevím jak na to. Pro ně by mělo určitě větší cenu. (Alois a Louise Holubek, Moravská Ostrava). Takhle má jen cenu několika pohlednic a známek z let 1915 -1920. Jako brňáka mě zaujalo, že ten voják byl nějakou dobu v Brně, odkud je pohlednice (fotka) z nějakého shromaždiště před Turnhalou pod Špilberkem, a taky stará pohlednice s nočním osvětleným Petrovem apod..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 8.7.2008 12:28

To je krásné! Promoce -

Můj nejml je teď už taky hotový právník. Studoval v Brně v překrásné budově, která byla 1939 zvolena za sídlo gestapa - a jako taková zůstala v hrůzné paměti Brňáků. Po válce slavnostní znovuotevření... a v jednapadesátém přes prázdniny vysídlení, vyházení knihoven - zakládala se VAAZ. Přednášející se tam už v září nedostali... Kdykoliv jsem kdekoliv na promoci, dějiny kráčí hromovým krokem okolo. Když pak promoval na dr v Karolinu, musel jsem myslet na osudy KU... a teď promovala neteř v Betlému - replika, ale co - Mistr Jan zavazuje i tak... A dcera na Žofíně - Němcová, jiřinkové bály... hmatatelná minulost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vladislav 8.7.2008 10:18

Re: Taky jedna story

I mě hned v prvních dnech března 1948 vyhodili komunisti ze studia  práv, i když z jiných důvodů..  Bylo nás asi třicet takto postižených, kteří  se dožili, že 3. července 1991 byli v Karolinu s veškerým ceremonielem symbolicky promováni. Tomu titulu žertovně říkám dr. rehabilitandi causa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 8.7.2008 7:20

Re: Jestli to ta Maďarošvédka (nebo co...) napíše englicky nebo německy,

Jakube, ty jsi moc hodný, ona však ovládá jak maďarštinu, tak češtinu, tak i švédštinu. Díky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanča 8.7.2008 1:13

Jeden jediný milostný dopis

a najednou jsme na křižovatce dvou lidských osudů a ať už se vzali nebo ne, životy těch dvou asi nebyly jednoduché. Pokud jim vůbec bylo dopřáno přežít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 7.7.2008 23:54

Re: Re: Re: Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí

Myslim na tebe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 22:53

Jestli to ta Maďarošvédka (nebo co...) napíše englicky nebo německy,

tak bych to pak převedl do moravštiny. Aji do češtiny, klidně. Taková jsem já, matinko...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 22:49

Jablunkovsko - bože.

A to tu ještě není nikdo z Hlučínska, resp. Kravařska - to by teprv byla smršť. Jestli někdo netuší proč (a proč by každý měl), vysvětlím. Téma: tzv. Moravci ve wehrmachtu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 22:37

Lidi, to jsou všecko věci.

A za to si můžu já, že se to dovídám... děkuju si!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 7.7.2008 22:21

celým dnem mě dnes provázejí

myšlenky na to, jak asi skončili své životy moji strýcové (maminčini bratranci), kteří se stali vojáky německé armády vlastně jen proto, že se narodili na Jablunkovsku...  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

evva 7.7.2008 21:52

Re: Jakube,

jako alimo - Jakube, děkuju za článek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Olčava 7.7.2008 21:39

Jakube,

sedím tu a nějak nemám slova, je to tak prosté, muž miluje ženu, chtějí být spolu, ale narodili se oba do nesprávné doby a všechno je jinak... a kolik jich takových bylo... taky si říkám, co se s nimi asi stalo...

A ano, i v naší rodině je takový válečný kotrmelec a já zatím pořád nemůžu přijít na to, jestli to co se stalo, bylo dobře nebo špatně...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 7.7.2008 21:34

Nic z toho jsem nezažila,

ale pořád se mi honí hlavou to, co mi vykládala babička z máminy strany a nemohoucí dědeček z tátovy strany, když míval deprese a já jsem se o něj jako pubertální gymnazistka chodila starat- bylo v tom všechno to, co už tady bylo řečeno, pro mne navíc ta osobní zkušenost člověka, co je z mé rodiny a zažil to. Nebyli to žádní hrdinové, prostě obyčejní lidé. Babička říkala, že ti Němci, co žili u nich na dědině, byli úplně normální příjemní lidi. Do toho nám tloukli ve škole do hlavy, že všichni byli špatní zlí fašisti. A taky chudák ta paní profesorka z hudební školy, co bydlela v našem současném bytě a spáchala sebevraždu, když šla fronta. Byla Němka a měla moc strach. Přece na žádný národ se nemůžeme dívat jen jako na útočící armádu, jsou tam i ti obyčejní lidi, co mají svoje normální lidské starosti a radosti. A to podle mě platí pro všechny části historie. Well, tolik od někoho, kdo nezažil nic z tohoto a není mu ani čtyřicet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 7.7.2008 21:03

Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí

Jak vidíte jsem tady a nikdy jsem to vlastně nevzdala i když k tomu někdy není daleko. To jediné co mne život naučil je, že když už ležím kdesi na dně nezbude mi nic jiného než se zase vyškrábat nahoru. A zatím jsem se vždycky nahoru dostala a doufám že to tak bude do konce mých dní. 

Ale teď chci poděkovat všem tlapkám za pohlazení mých tlapek a přeji vám krásný večer a vůbec i celý život krásný a šťastný !!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 7.7.2008 20:42

Re: Re: Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí

Milá Blážo, měla jsem holt smůlu, ke mně se lidé tady dobře nechovali i když jsem se naučila jazyk natolik že jsem tu studovala na vysoké škole. A nebo právě proto ? Bohužel jsem nemohla pokračovat v mé profesi a pracovala jsem tedy ve školce s dětmi. Nejsem takový pesimista jak se ti zdá, to už bych asi nežila. Jsem jenom k smrti vyčerpaná, to ta moje fibromyalgie s trvalými a nikdy nepřestávajícími bolestmi mi dává pěkně zabrat. I já všem tvrdím, že vše zlé je k něčemu dobré, ale možná že sama sebe jen tak utěšuji.  Asi jsem tak unavená že míjím ty otevřené dveře či okna, že je prostě únavou nevidím. V mém věku jsou třeba všechny cesty dávno upotřebené nebo co. A copak není sakra někdo kdo by pro mne vybudoval nové?                                                                                                                                           A teď něco pro zajímavost. V Psychological Science vyšla studie, našla jsem to v jednom švédském časopise zkrácené :

Geny rozhodují jestliže jdeme životem šťastni.                                                                               Stupeň našeho štěstí je silně závislý na našich genech, ukazuje studie založená na studování jednovaječných a dvouvaječných dvojčat. Jenom  50 procent  našeho štěstí je spojeno s životním stylem, kariérou a relacemi.  Za zbytek můžeme poděkovat našim rodičům. Ale jestli máš špatné geny přinášející štěstí nejsi ještě odsouzen k životu věčného neštěstí. Podle psychologů se můžeš totiž vytrénovat k tomu abys byl více uspokojený a šťastný."

No tak to vidíte. Já celý život dělala co jsem mohla, ale nikdo mi nikdy neřekl jak se mám vytrénovat ku štěstí. Asi to tehdy ještě nikdo nevěděl. Už to teď nějak doklepu, tak mnoho let mi asi nezbývá.

Hezký večer vám přeji !!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

alimo 7.7.2008 20:40

Jakube,

četla jsem ráno a se zatajeným dechem.... A celý den přemýšlím, co napsat, jak reagovat...tak je to silné. To nejde vyjádřit jednou větou a na víc bych přes den neměla čas. A tak to zatím ostatní napsali taky za mne. Skoro pod kařdého bych se dokázala přilípnout a připodepsat, snad kromě Velké kočky, jejíž zkušenosti nemám, o to víc ji ovšem obdivuji.

a tak jenom říkám - dík, Jakube

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 20:08

V roce 1940 šla nenápadná paní s kabelou po Václaváku a odbočovala do Jindřišské.

V té chvíli ji vzali z obou stran za lokty dva v kožeňácích. Vzali jí kabelu,a podívali do ní - a rozzářili se: byl v ní štos právě rozmnožených časopisů V boj!... vzápětí si přišli na Spořilov pro jejího otce. Mluvím o Vojtěchu Preissigovi a jeho dceři Ince. Ji popravili. On zemřel na naprosté vysílení v KZ. Dnes 20.50 na ČT2 - Neznámí hrdinové. Poznal jsem její sestru a památeční číslo V boj! s podpisy členů jejich rodiny chovám doma. Vzácná rodina. Nevyhovovala ani komunistům...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

EvaŽ 7.7.2008 19:34

Válka a láska

témata velká a pro čtenáře někdy až banální. Ale pro ty, jichž se to týká? Pro ty to určitě banální nebylo. Ano, největší romanopisec je Život. Co je po jménu?; ptám se s klasikem, co je po národnosti. Lidé jsou ve své podstatě stále stejní, bez ohledu na národ, letopočet, pózy, slova. Proto nesnáším moralizování, jaké to bylo dříve. Stejně krásné a stejně kruté jako dnes. Lišíme se slovníkem, technickými vymoženostmi. Ale člověk je pořád stejný, zmítaný vášněmi i touhou přežít, i touhou najít lásku. Z ctižádosti pramení krutost, z potřeby přežít přátelství a láska, které dělají člověka tím, čím je. V dobrém i zlém.

Sakra, já jsem dnes nějaká patetická. To ne já, to ten dopis! Díky, Jakube!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 7.7.2008 19:21

Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí

Milá Velká kočko , nebuď smutná! Někdy si říkám, že jsi v tom Švédsku zavřená jako v nějaké věži - ale přece jen tam naštěstí nejsi sama. Díky internetu máš možnosti, jaké před pár lety nebyly, můžeš si povídat s námi i dalšími přáteli. Vím, že by ses asi rada z té věže zase dostala, ale třeba vracet se sem, to taky není  nejspíš to pravé, máš to opravdu moc těžké.

Je mi líto, že se Tvůj osud tak zamotal a o to víc Tě obdivuji a cením si toho, že dokážeš poskytnout domov a přátelství svým zvířatům. Objímám Tě na dálku, milá Velká kočko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 7.7.2008 19:07

Re: Re: Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí

Milá Hano, to je právě to, situace u vás je jiná. Švédi si tu žili sami pro sebe, ani války se tak zvaně nezúčastnili a byli neutrální. To jsou prý stále (jako by někdo mohl žít a být neutrální, já na to nevěřím). A tak jenom pouštěli vlaky s Němci přes Švédsko na Nory a nepouštěli zoufalé německé židy do země. S nacistickým Německem sympatizoval i tehdejší král a nebyl sám. Celá země byla plná nacistických buněk a zvlášť její jižní část. Ve Stockholmu protestovali studenti lékařství (inteligence - výkvět národa?) proti tomu aby židovští lékaři přišli do Švédska. I režisér Ingmar Bergman se přiznal, že jako mladý navštívil Německo a nechal se velice unést tím co se tam dělo. Je asi těžké setkávat se s lidmi jako takovými a zaznamenat jejich ideologii a pochopit kam vede. 

Ale kromě sympatií k Němcům, sympatie k ostatním národům zřejmě neexistují a přistěhovalí representanti těchto jiných národů nejsou obecným lidem vítáni. Moje snahy se přizpůsobit končily kudlou do zad: šikaná, vyhazov z práce, onemocnění, smrt manžela ....všechno v jednom sledu. Že manžel zemřel byla ovšem ta největší rána, do té chvíle jsme byli dva a teď tu stojím sama. On byl nejenom můj manžel ale také můj jediný kamarád, kterého jsem zde měla. Byl to pracovitý dobrák a toho bylo zneužíváno, on se tu prostě udřel. Švédům se podařilo udolat i takovou uměleckou osobnost jako byl režisér Alfréd Radok, na jehož počest se udílejí ceny hercům v Čechách.

Jo, kombinace stará nemocná ženská a ještě k tomu cizinec. Každý si dovolí ji ponižovat. (Vzpomínáte na otázku úředníka, když mi sděloval, že mi pošle dopis? "Umíš číst?") To je nevhodná kombinace asi všude na světě ale tady tuplovaně. K nevhodnosti postačí být jenom žena. Dodnes tu mají ženy o moc menší platy než muži ač vykonávají tu samou práci.

Asi si říkáte, proč odtud neodejdu. Moje jediná blízká bytost, můj syn žije tady a i kdybych se odvážila nepočítat s jeho pomocí ve stáří tak už nemám na další změny v mém životě síly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 7.7.2008 18:14

Re: Re: Jakube,

A budu letos stehovat skrin z Olomouce do Jizni Karoliny. Pekna solidni, skoro rakousko-uherska. Ma v sobe srapnel. Prostejovske okoli bylo hodne  bombardovane a rodina travila dost casu ve sklepe. Babicka sla nahoru pro neco k jidlu a zrovna to litalo, tak se ukryla a srapnel se zasadil do skrine. Minul ji o par centimetru.Dnes sedi u mamy ve sklepe, a tak milou skrin rozeberem na desky a poveze se i se srapnelem pres Atlantik za nama - tam odkud ten srapnel puvodne prisel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 7.7.2008 17:42

Re: Re: Jsem tu jak hromádka neštěstí

Připojuji se LuckoV. k tvému optimistickému vidění světa. Rovněž mám takové zkušenosti (ono se to nejen říká, ona je to pravda) že vše zlé je k něčemu dobré. Zprvu to tak možná nevypadá a člověk se cítí mizerně, ale posléze se ukáže nová cesta, nový způsob řešení, taky mám své bolesné zkušenosti. Ptala jsem se své nové známé, která je původem Maďarka, pak žila hodně let v Česku a emigrovala do Švédska, jak se jí tam žije. Určitě to pro ní nebylo lehké být už ve třetí zemi a myslím si, že dodnes se jí stýská, ale odpověděla mi: Musela jsem se přizpůsobit, naučit se jazyk a chovají se ke mě dobře. Nechci srovnávat, každý jsme jiná nátura, ale optimisti to mají určitě jednodušší. Tak ti milá Velká Kočko přeju hodně optimistických pohledů a taky foukám na bolístku, to potřebujeme občas všichni!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 17:21

No - my bysme to ale vědět už mohli.

 A možná se to dozvíme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Bláža 7.7.2008 17:16

Milý Jakube.

Vím, že dopis je psán za velmi trýznivých podmínek, ve smutné době, ale musím to říci: To je taková nádhera! Ten sloh vojáka, který asi byl stresován, unaven a přesto uměl psát tak nádherně, zamilovaně, a omlouvá se za tři dny zpoždění... Dnes se to už skoro nevidí, aby byly psány takové krásné dopisy. Vyvolává to ve mně zvědavost, jak to celé asi dopadlo, kdo to byl...?

Jinak jsem měla to štěstí se na dovolené seznámit s dvěma zajímavými ženami. Jedna je češka a žije blízko města Philadelphia v Pensylvánii. Občas tam vypomáhá v psím útulku, vyprávěla mi moc zajímavé věci. Druhá žena je původem Maďarka nyní žijící ve Švédsku. Taky mi vyprávěla zajímavé věci o tamním životě a o zvířatech. Doufám, že se mi podaří je přemluvit, aby napsaly sem na Zvířetník článek, myslím, že by to mohlo všechny zajímat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 17:13

Jeden z nejmagičtějších, nejpřeludnějších čs. filmů, co znám:

Procházka/Němec - Kočár do Vídně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

terra 7.7.2008 17:10

Re: Už jste si uvědomili, že v takové přelomové situaci

Ale ano - a přece to nejméně ten jeden, o kterém psala Hanka W. přežil...naděje přece umírá poslední...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 17:09

Když holt ona je na tom trochu jinak...

A Sverige opravdu asi není nejvřelejší země pro kohokoliv  o d j i n u d . Plus ten úděsný konsternujcí socialismus v praxi, který se jim už zažral pod kůži, jakkoli nemusí být zrovna socdem u vlády... Plus právo na vstup na zahradu (!) pro úředníky magistrátu a pokutování, že není jak má být(!!) atd. Žádná legrace. - A jste tandem s mužem - ona si to myslela ovšem taky. Jenže -

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 17:00

Zrcadli. Je to pro mě pocta, A.!

Je to přirozené. Je to lidské. Je to potřebné, úlevné, ozdravné. To já si vážím toho, že jsem mohl poznat tebe, ženu scénografa samotného Radoka a účastnici divadelního dění v Praze v nejfantastičtějších šedesátých... atd.!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.7.2008 16:56

Už jste si uvědomili, že v takové přelomové situaci

se zběh okamžitě, a nevratně, stává lovnou zvěří pro  v š e c h n y ? Pro stranu A, pro stranu B, pro civily strany A, pro civily strany B.  Zkuste si to představit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek