Každým rokem pořádá naše sranda sdružení, čítající něco kolem 9-11 stálých či hostujících členů, letní pokus o koncert. Repertoár máme jasně daný - lidové písně, úpravy buď vlastní, nebo historické, po starých sbornících a zpěvnících posbírané. Občas "použijeme", s jeho laskavým svolením, pana Krčka...

Naše kapelmajstrová, jinak knihovnice v našem horském městečku, každý rok za úporného kibicování členstva vyhlásí téma. Úplně první rok to byla láska, potom přišla na řadu rostlinná říše, pak jsme si vzali na paškál řemesla, loni jsme putovali po městech a vesnicích po celé republice a letos přišla na řadu voda. Voda ve všech jejích podobách. Víte kolik písní je o vodě? Hrozně moc! A všechny jsou moc pěkné.

Jen ráčat na potoce jsem napočítala šest různých! A pak jsou písně, ke kterým slušnou aranž nenajdu, kdybych se rozkrájela. Totiž, co je to slušná aranž, že? Každý si chce zahrát nebo zazpívat, takže rozepisujeme tak 6 - 8 nástrojů včetně zpěvu! Z toho je jasné, že um-ca-ca, um-ca-ca pro akordeon není úplně ideální znění písně, i když i ten se v našem obsazení najde. (A hraje na něj nejéteričtější dospělá členka.)

Takže Seidlové, Erbenové, Jindřichové, Malátové, Krčkové a Danielové, slovácké pěsničky slováckého krúžku v Brně, zpěvník moravských písní pro vojenské orchestry lidových nástrojů (rozuměj - pro cimbálovku), Slovanstvo ve svých zpěvech a jiné tištěné poklady se povalují všude kolem mne už od Nového roku a já jako archeolog pátrám a hledám, jaké to písně mě zaujmou.

Dramaturgickou schůzku jsme s Irenou měly v půli ledna, vyrobily jsme seznam o mnoha položkách a začal tanec. Většinou jsem na začátku celé akce - najdu, opíšu do notového programu v počítadle a odešlu dál. Pak většinou narazím na další zajímavou verzi a dtto. To je varianta lepší. (Úplně nejlepší je, když se z Českého zpěvníku pana Krčka píseň tzv. obšlehne, jen se rozdá nástrojům, transponuje zpěvákům "do huby" a je hotovo. Letos jsme tak měli dvě.)

Horší je, když najdu něco nepoužitelného (na první poslech - třeba Trojanova verze Rajneráčka, která je jinak kouzelná, ale... - střídají se dvě tóniny, po každé sloce je jiná mezihra, pro amatérského muzikanta brnkajícího na klávesy jedním až dvěma prsty je to hrob). Pak nastoupí kapelnice a její vlastní muzikální cítění - které je mimochodem úžasné - a zplodí vlastní dílo.

Jenže! Ona na nás klade sakra vysoké nároky! A vzhledem k její vlastní vytíženosti přicházejí její dítka na svět poslední a v období finiše. Letos jsme to stihli, počasí nám přálo, diváci se sešli. Teď s podzimem jsme oprášili instrumenty a vyrazili na "turné" po DPS a DD v okolí, aby ty vypulírované písničky nepřišly nazmar.

Ale konec s planým povídáním! Pochlubte se, kdo z vás zná třeba skvělou vypalovačku "Dolů přes Fryštáček"? Kdo si pamatuje další sloky písně o širokých, hlubokých vltavských tůních? Víte, co řekla mlsná služka polesnému, u kterého sloužila? Umíte alespoň jednu verzi ráčat na potoce?

(Pokud pocházíte z Krkonoš či Jizerek, tak třeba tu o perlaři, která začíná: "Holka rozmilá", lehce nepřístupnou "Když jsem měla dvacet roků", pouťovou "Já mám holku z Bratrouchova" a mnoho dalších.) Tuhle mě dostala jedna mladší návštěvnice knihovny, která bez rozpaků přiznala, že neumí a nezná Holku modrookou! Hrůůůza. A jak jste na tom vy? (Mimochodem, máte doma nějaké pěkné noty? Beru i ofocené!)

(Pozn. Dede - pokusila jsem najít nějaký příklad - takže zde něco od Slováckého krúžku)