Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: U dědečka na chalupě
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
![]() |
HanaW 17.3.2009 0:02Re: Díky všem za No to doufam. |
![]() |
Jenda 16.3.2009 23:51Von takovej dobrej rybizak ... kam se hrabe hroznovy! Deda taky vyrabival. Michany cerveny a bily nebo cerny. To uz je taky par let. Dobry bylo. Ostrejsi, takze po pul litriku by cloveka asi palila zaha, ale pekne v klidku decinku ... dal bych si. |
![]() |
HanaW 16.3.2009 23:49S tim malinovym vinem jsem si pripomnela, ze muj otec delal strasne dobry malinovy liker - rikal tomu punc ("c" s hackem). Lekarnici starsi generace tohle umeli moc dobre a otec se to naucil od sveho otce. To se nasbiralo hodne lesnich malin, kterych kolem dedeckovy chaty rostly ve velkem mnozstvi. Pak se daly do flasky s lihem - dobry, cisty z apatyky. Za urcitou dobu se to zalilo cervenym vinem a pak to sedelo a obcas se s tim hejblo, pak se to prefiltrovalo, zaspuntovalo do vetsich lekarenskych tmavych flasek a muselo to sedet dost dlouho, aby mok byl lahodny. Nasi to podavali v krasnych malych brousenych sklenickach k radosti vsech hostu a jednou jsem byla ve veku tak peti let pristizena, jak jsem v kuchyni vylizovala sklenicky po rodicich a hostech. Kdyz jsme trochu odrostli, tak nam rodice obcas prikapli malinkou trosku do tepleho mlika - zejmena na horach, kdyz jsme byli vymrznuty. Nadherne to vonelo po malinach. Mama ma ten recept nekde napsany, ale uz jsme to strasne dlouho nedelali. Jsem rada, Renato, zes mi to pripomnela. |
![]() |
Jenda 16.3.2009 23:47Re: Renato, máš můj hlubokosklon! Hmmm ... to jmse kdysi pri vyklizeni sklepa u babicky nasli slivovici ktera musela byt jeste starsi. Zapadla, zapomenuta. Ovsem to jsem testovani slivovice jeste nedorostl :-( Nedali mi. Krkouni. Coz mi pripomina ... mam tu slivovicku, z Moravy, od compaňery de Espaňol ... na zdravi! :-) |
![]() |
YGA 16.3.2009 19:27Re: Díky všem za Určitě pokračování - vzpomínek není nikdy dost. Ne nadarmo se říká, že dokud se na člověka vzpomíná, dotud žije mezi námi. |
![]() |
RenataE 16.3.2009 19:01Díky všem za pochvaly i vlastní vzpomínky. Možná bude pokračování. |
![]() |
aida 16.3.2009 18:29Renato, moc pěkný článek, díky. P.S. U nás se nebublalo, dědeček byl z vinařského kraje, takže dal raději přednost originálu; u nás se udilo a vůbec připravovalo cokoliv od masa. Bohužel, než jsem z toho začala mít rozum, dědeček zemřel a zbyla mi po něm jenom knížka receptů z doby, když se učil (byl ročník 1905) plus jeden ručně psaný recept na domácí klobásky. A taky naštěstí vybavená dílna včetně udírny, takže až snad časem nebude do dělat (v důchodu?), možná se do něčeho pustíme. Ještě jednou dík za článek! |
![]() |
Zdena b.p. 16.3.2009 18:19Renatko, Díky za vzpomínku na dědu, kterého hned tak něco neohlo. Byl úžasný. A jen tak na okraj, i u nás na skříni bublalo. Kdeco se měnilo na "víno", Snad nejzajímavější byl chlebový šampus. To se z každého krajíce odkrojila tmavá kůrka a sušila se v zavřené papírové krabici za kamny. Když bylo dost nasušeno, tak se daly kůrčí žížaly do demižónu s převařenou vodou a cukrem a kvasinkami. Do špuntu se zapíchnul "skleněný bublátor" a už to jelo. Vím, že se to po vykvašení stáčelo do lahví a ještě něco přidalo. Cukr? Nevím. A dozazil se špunt. Uzavřená se potopilo do vlažného vosku. A po jedné zajímavé zkušenosti jsem jen doufala, že se špunty nesplaší předčasně a samovolně. |
![]() |
Matylda 16.3.2009 15:32Re: Početla jsem si náramně, Jo, to býval stěnolez |
![]() |
Bubu 16.3.2009 14:50Re: Početla jsem si náramně, Mladí chemici jsou otrlí. Byli i tací, co se tím dokázali řádně namazat a druhý den jít na zkoušku. Já mezi ně nepatřila. Před zkouškou jsme raději hráli celou noc Riziko. |
![]() |
YGA 16.3.2009 14:45Re: Rybízové víno Ještě lepší jsou nametená prasata |
![]() |
Louk 16.3.2009 14:23Re: Rybízové víno
|
![]() |
jiný Honza 16.3.2009 14:23Re: Početla jsem si náramně, Víc opravdu ne. Ale silné povahy tvrdily, že prý jo, jen ta kocovina prý bývala strašlivá. |
![]() |
F.A.Kekule 16.3.2009 14:21Na to hlavní jste zapoměla "kluci časně ráno roznášeli právě upečené housky v nůši a jak to krásně hřálo do zad." - ale jak to vonělo!!!! |
![]() |
Bubu 16.3.2009 13:57Re: Renato, máš můj hlubokosklon! Dědečkové jsou báječní.... S dědečkem mečovým jsem si vyměnila místo na světě (byla jsem počata tu noc, co zemřel). A dědeček přeslicový byl osoba vyjímečná. Ač vyučený klempíř, chytrej byl, sečtělej a moudrej. A jako technik naprosto nepřekonatelný. Když to mělo strojek či motorek, uměl to spravit. A neuvěřitelný pracant. A pak po letech, to už nebyla ni babička, jsme v Opolanech vyklízeli špajzku. A v tmavém koutku našli slivovici. Děda pil jenom pivo. Tu slivovici musel od někoho dostat. Byla 21 let stará. Otevřeli jsme ji a to bylo něco! Voňavá jako sad a louka, hlaďounká jako hedvábí. |
![]() |
Bubu 16.3.2009 13:43Re: Početla jsem si náramně, Jo! Rejžáno! Na koleji bublalo snad v každém pokoji. Když se to řádně vychladilo, tak se to s citronem dalo i pít. Ale tak jednu skleničku.... |
![]() |
Kytka 16.3.2009 13:35Rybízové víno Náš táta jako vášnivý zahrádkář kvasil víno z višní a hlavně z rybízu. Měli jsme na zahrádce malou chatku, tak se mohl realizovat tam a nezaclánět s demižónama doma. A měli jsme také slepice, takový velký červený Mařeny jak jim táta říkal. No a když víno bylo hotové, o kvalitě taktně pomlčím, měl na vykvašené ovoce takový udělátko a pálil kořalku. Měla snad 70 % |
![]() |
dalmatin 16.3.2009 13:28Je mi to hodně blízké, protože na dědu taky vzpomínám. Tolik toho věděl, učil na zemědělské škole - mám schované atlasy ovocných druhů - a já nic z toho neumím. Takové blumy, jaké jsme měli - kam se hrabou exotické pomeranče. Ale nějaké geny tu budou - líbil by se mi život na farmě, v holinách u koní. Seděla bych zase mezi telaty v sadu a tentokrát bych pečlivě poslouchala, co děda říká. Díky Renato |
![]() |
HanaW 16.3.2009 13:26Hluboce obdivuju ...hluboce obdivuju tu generaci mych prarodicu i rodicu. Prisli o majetky materialni i spiritualni, o budoucnost, o domovy.... A prezili a dozili to dustojne, bez velkeho stezovani a dokonce i s humorem. Tvuj dedecek musel byt moc fajn. |
![]() |
jiný Honza 16.3.2009 13:15Renato, máš můj hlubokosklon! To bylo povídání lidsky hřejivé. A tvůj děda musel být fantastický člověk. (Ostatní už řekli ti přede mnou.) P.S. To suché malinové 1980 ti přávidím. |
![]() |
PetraK 16.3.2009 11:38Renato od strýce dostal karton Dunhillek, všechny je rozřezal, smíchal tabák se svým a nacpal do dutinek. tohle mě pobavilo a Maliny 1980 suché navnadilo. Věřím, že když se to umí, tak pak chutná |
![]() |
YGA 16.3.2009 11:21Re: Prarodiče Óóó - milá Velekočko Jo - a včera ráno jsem si pustila tývý a hádej, jakou pohádku dávaly?! Anoano, tu s princeznou, kterou tatíček král zavřel do věže ... moc jsem si vychutnávala tiky a nervové záškuby, které provozoval Miloš Nesvadba coby princ. |
![]() |
baty 16.3.2009 11:05Renato, |
![]() |
Dede 16.3.2009 10:51Re: Početla jsem si náramně, Vidíš Vave, já mám podobnou vzpomínku - i můj děda dělal ovocné víno a některé nám dětem dával dokonce ochutnat Jinak bublající demižóny s těmi skleněnými nevím čím v korkovém špuntu si pamatuju taky... Stejně jako na krátko se objevivší a zase zmizelou módu výroby "cinzana" z rýže |
![]() |
Velká kočka 16.3.2009 10:23Prarodiče Milá RenatoE, to se ti na dědečka vzpomíná, viď? Byl z těch kdo se dokázali o sebe nejen postarat, ale ještě si život zpříjemňovat. Kéž bych to taky tak dokázala! Já prarodiče neužila, přeslicový dědeček padl za první světové války v Itálii, když byla maminka ještě malinká. A její matka zemřela ve věku 55 let, mamince tenkrát nebylo ani 20. Mečová babička umřela když jsem byla já čtyřletá a dědeček pak jezdil od dítěte k dítěti a všude pobyl pár měsíců. V domě který nám daroval měl největší a nejslunnější místnost, kam jsme měly my děti zakázáno chodit. Ale kdo by nás byl uhlídal. Jiná věc byla, když u nás děda právě bydlel, to jsme se neodvážily k němu jít. Byl pro nás stejně vzdálený jako náš padlý dědeček. Prarodiče byli pro nás mystické osoby, které jsme znaly jenom z vyprávění. Asi jako králové a královny z pohádek. Nicméně jsem se jim snažila podobat alespoň ve vzhledu, obdivovala jsem babiččiny šněrovačky, spodničky s vlečkou a volánové sukně, blůzu s všitými krajkami, však víte, už jsem jednou psala o lodním kufru plném pokladů uloženém na naší půdě. Chtěla jsem tak chodit oblékaná, ale bylo to jen na plesích a na maškarním, kde jsem mohla ten druh oblečení použít. Jejich postavy se mi spojovali s postavami z románů. Když jsem četla o Scarlett O´Hara a dozvěděla se kolik měla v pase, ze všech sil jsem se snažila toho rozměru docílit, a to prosím bez šněrovačky |
![]() |
Vave 16.3.2009 10:20Početla jsem si náramně, milá Renáto! |
![]() |
Maťa 16.3.2009 10:00Re: co dodat... Karolínka, hoci ďaleko od seba, ale naši otcovia mali asi rovnakú neresť. Len záber plodov lesa a záhrady bol u môjho otca redukovaný hlavne na hrozno. Ale zas tie experimenty s farbami hotových produktov, to bolo niečo! Dokonca namiešal aj smotanové víno! O chuti ani nehovorím |
![]() |
Bláža 16.3.2009 9:57Krásné vzpomínání Je moc dobře, když člověk může a má na koho s láskou vzpomínat! |
![]() |
Louk 16.3.2009 9:46Šikovný dědeček a tuze hezká vzpomínka Díky, Renato Éhm, na čůčo mám dost odstrašující vzpomínku - ovšem taky spojenou s dědou. To kdysi o prázdninách přitáhl můj povedený strýc, tehdy rozverný student, odkudsi lahvinku ovocného vína a ochotně mi ji přepustil. Mělo mi to bejt nápadný |
![]() |
zana 16.3.2009 8:46Renato... co dodat ... |
![](http://1gr.cz/u/IWEB30.gif)
![](http://m.1gr.cz/u/free.gif?r=NP29fdLTH0WdR24&p=96SRlhTR%7cMcxKNB8hdP%7c60ldK508jd%7cSSTnqARG8laP9RNqnA%7c68dmNLD4j%7cA610km6MEH&x=hkvjN2)