Občas jsem zaznamenala nějakou nehodu, která F1 provázela a ano, samozřejmě znám ta jména jako Schumacher, Hamilton a Barrichelo. Dám dohromady, že Schumacher jezdil za Ferrari i si pamatuji, že už je to pár let, co odešel ze scény. Nicméně, kdo ho ve Ferrari nahradil? Nevím. Tak, a takový neznaboh jede do Italského srdce Formule 1 na Velkou cenu Itálie.

Beru si na pátek a pondělí dovolenou a můžeme s Danem a jeho rodiči vyrazit. Vyjíždíme v pátek v 7 ráno. Jedeme nejkratší cestou přes Mnichov, Brennerský průsmyk, směr Miláno. Cesta měří něco okolo 1000 km a my ji kvůli kolonám všude v Itálii zvládáme za 12 hodin.

Byla jsem jediná spokojená s průběhem, protože jsem po dlouhé době nebyla sedící vedle řidiče (a tedy dávající pozor), ale seděla jsem hezky vzadu a přečetla jsem celou 540 stránkovou knihu. Ubytováni jsme byli 50 km od Monzy a 20 km od Bergama v kopcích, ve velmi sympatické vesničce Rota d´Imagna v hotelu přilepeném na svahu s překrásným výhledem do údolí.

Lístky na Formuli jsme koupili přes internet, kde vám na dotaz vyskáče spousta internetových prodejců lístků na Velké ceny. Náš prodejce byl www.gpticketshop.com. Zaplatit musíte kartou a poštou vám za pár týdnů přijde velká obálka s lístky, obaly na lístky, šňůrkami na krk, špunty do uší a programem.

Sobotní kvalifikace se jede od 14 hodin, a protože si nejsme jisti příjezdem a organizací celé akce, tak vyrážíme už v jedenáct. Nejedeme po dálnici, ale okresními cestami, abychom se vyhnuli kolonám před Milánem. No jo, jenže všude jsou uzavírky a zúžení, takže se do Monzy dostáváme stejně až kolem jedné.

Nepřijíždíme od Milána, ale z druhé strany, takže se v podstatě hned dostáváme k velké a dlouhé zdi. Tato zeď vytyčuje hranici velikého parku (Park Monza), ve kterém se závodní okruh Velké ceny nachází. Byla jsem z toho celkem hodně překvapená, představovala jsem si závodní okruh v Monze, jako obrovskou vyasfaltovanou plochu, kde někde necháme auto a půjdeme pěšky, až dojdeme k další vyasfaltované ploše, kde se bude závodit. Nu, představa skutečně mylná :)

Královský Park Monza je jeden z nejstarších parků v Evropě, je přibližně 700 ha rozlehlý a je protkaný běžeckými tratěmi, loukami, lesíky, potkáte tu ohrady s koňmi a statek, rodiny s dětmi na nedělním pikniku na dece a třeba i učící se studenty. Prostě ideální zelené místo na odpočinek :)

Nějak jsme se v centru zamotali a zaparkovali jsme tak na výpadovce na Miláno. Mají to ale v Monze dobře zorganizováno. Policie tak nějak organizovaně zatarasí polovinu města, dopravu odklání různými ulicemi různými směry a přes ten obrovský nával všechno sice v kolonách, ale jede a všichni se dostanou, kam potřebují.

Chceme najít nějaké velké garáže, kde bychom nechali auto, ale nakonec nacházíme na té výpadovce myčku aut, která nabízí parkování (bez mytí tedy). Inkasují od nás 10 Eur a my jdeme na nejbližší zastávku autobusu. V době Velké ceny jezdí centrem města tři autobusové linky - zelená, modrá a černá. Každá obhospodařuje jeden směr. Zaparkujete a v podstatě z každého parkoviště dojdete na zastávku, odkud vás autobus (musíte si koupit lístek) odveze do centra parku, odkud je jen kousek pěšky k závodišti.

Tam všechny linky končí, tak vystoupíme a jdeme pěšky s davem ostatních. Cestu lemují nablýskané tiráky prodávající nekonečné množství baget, pití a upomínkových předmětů. V cestě se také neustále pletou spousty černých prodejců lístků, kteří hlasitě pokřikují a v napřažených rukách svírají paklíky lístků a dohadují se s policií a policie tam postává a říká vám, abyste od těchto lidí lístky nekupovali.

Propleteme se tím mumrajem, dáme si pivo na uhašení žízně a blížíme se k první kontrole, která má za úkol zkontrolovat platnost a pravost našich lístků. Dělají nám do každého kleštičkami dírku jako ve vlaku a můžeme postupovat dál.

Po pár minutách chůze vidíme tribuny, naše lístky jsou na Tribunu Curva Parabolica, což je skvělé místo, protože zde končí dlouhá rovinka a v zatáčce musí jezdci zpomalovat z nějakých 340 km/h na cca 215, aby mohli projet zatáčkou. Přetížení, které v tomto místě působí na jezdce je cca 3,72 G. Okruh Monza je 5,793 km dlouhý a finále se jede na 53 kol nebo 120 minut.

Naše tribuna je hned první, kterou potkáváme, tak projdeme druhou kontrolou, která hlídá, jestli na tuto tribunu skutečně patříme, najdeme svá místa a posadíme se. Atmosféra je skvělá, v podstatě každý má nějaký znak, který určuje, komu fandí, trička, čepice Ferrari dokonce celý obleček Ferrari na hezké blondýnce sklízí zasloužený aplaus. V podstatě každá stáj a jezdec tu mají své fanoušky... Ale jsme v Itálii, takže červená je prostě všude, kam se podíváš :)

Za tratí naproti nám je obří obrazovka, na které se promítá to samé, co vidíte v televizi, když si pustíte přenos F1. Máme tak nakombinovány informace, které potřebujeme s hmatatelným zážitkem. A už to jede, byla odstartována kvalifikace, slyšíme z dálky se blížící řev a pískot motorů, který se při brzdění mění na krátké úderné zvuky brzd.

Mám chlupy zježené na celém těle a srdce mi buší jak o závod. A další auto a další, další, další. Ta rychlost je až nepochopitelná a drobnost autíček ohromující.

Vždycky jsem si myslela, že to jsou "normální" auta a ne takovéto malé hračky. Formule kolem nás prolétávají ještě několikrát a za necelých 40 minut se dozvídáme, že nejrychlejší kolo zajel Hamilton a bude zítra startovat na prvním místě.

Tak hotovo, setřela jsem si pot z čela a snažila se uklidnit rozparáděné srdce. Připadala jsem si, jako po náročném běžeckém závodě.

Dalším sobotním programem je prohlídka Milána, kde procházíme milánské centrum, navštívíme překrásný Milánský dóm (Cathedral of Milan -Duomo di Milano), projdeme nákupní Galerii Vittorio Emanuelle II a přes náměstí Piazza Scala se sochou Leonarda da Vinci přejdeme k divadlu La Scala (tenhle domek s dřevěnými okenicemi, že je TA světoznámá operní scéna?), a pak už je tma a večer a my jedeme zpátky do hotelu.

V neděli vyrážíme taky mezi jedenáctou a dvanáctou a tentokrát jedeme přímo na dálnici na Miláno, cesta je velmi dobře značená, tak odbočujeme na Monzu a po chvíli jsme osobami v pestrých vestách odnavigováni do podzemních garáží jednoho ze supermarketů. Parkovné dělá 13 Eur, ale je v něm i 5 zpátečních lístků na autobus, takže je to výhodnější než včera. Autobusem dojíždíme do parku a zase šlapeme už známou cestou směrem k bráně.

Prodavači lístků jsou dnes ještě urputnější a neodbytnější než včera a policisté se tváří ještě zatvrzeleji. Kupujeme si už klasické pivo a procházíme první kontrolou. Máme ještě nějaký čas, tak se couráme prostorem za první kontrolou, ale ještě před tribunami, jsou tu zase spousty stánků s jídlem a pitím, potkáváme pidi oblečné slečny tančící u tyče s mimořádně početným publikem.

Docházíme k obehnané louce, na které jsou zaparkovány vrtulníky jednotlivých stájí (těmi asi přilétají jednotliví piloti) a také vrtulníky záchranné - ty doufáme, že dnes nebudou potřeba. Vracíme se k naší tribuně, různě na trávě všude polehávají lidé, přemýšlíme nad tím, jestli užívají silné slunce nebo už užili dost piva...

Tak, sedáme si na svá včerejší místa, která jsou naše i dnes a čekáme....5, 4, 3, 2, 1 STÁÁÁÁRT!!! Vidíme na projekci a hlavně slyšíme ten zvuk řítících se formulí. Tribuna hučí a většina lidí křičí, ba co křičí, ale řve, když kolem prolétá první formule a za ní se jako hejno dorážejících vos tlačí a řítí další, druhá, třetí, čtvrtá, pátá... napětí je nesnesitelné a srdce mi začíná bušit i v hlavě.

Zvuk přijíždějících aut, zvuk brždění, náš společný křik, výkřiky moderátora z ampliónů a v televizi (na projekci). Frrrnk, všechny jsou pryč, zvuk motorů se vzdaluje. Vzpamatovávám se a říkám si, jestli se mi to všechno nezdá. Ale už je zase slyšet přibližující se řev a už je vidíme, jak se neuvěřitelnou rychlostí blíží, aby před námi zbrzdili a hladce projeli zatáčkou.

Pach spálených pneumatik, hrozný řev motorů a brzd, nádhera, srdce buší a potí se mi dlaně. Kdo jede první a kdo druhý? Záleží na tom? Mně ne, užívám si ten závod, tu energii a neskutečnou atmosféru. Hodinu a kousek než první ze závodníků ujede 53. kolo vnímám jako pár minut. Už je konec?

Cílovou rovinku prolétá první Button v těsném závěsu s Barrichellem a třetím Räikkönenem. Jezdci jedou vítězné kolo a my všichni stojíme a máváme jim a tleskáme a oni mávají ze svých monopostů nám. Mám slzy na krajíčku.

Stáj Brawn-Mercedes se svými teď vítězícími jezdci Buttonem a Barrichellem vsadila takticky na jedinou zastávku v boxech, automobily hodně natankovali už od začátku, takže byly sice těžší, ale díky množství benzínu nemuseli podruhé do boxů, což se ukázalo jako rozhodující.

Nešťastný Hamilton, kdy kvůli nějaké technické nedokonalosti musel odjet všechna kola, jako by to byly kvalifikace - tedy na hranici schopností svých i svého vozu a v posledním kole už to nezvládl a chyboval. Nadšený Räikkönen, který se díky chybě Hamiltona posunul ze 4. na 3. pozici a zabezpečil tak Ferrari třetí místo.

Po obligátním stříkání šampaňského otevírají pořadatelé všechny brány, které nás oddělovaly od tratě a davy fanoušků běží do cílové rovinky pozdravit své vítěze. Také jdeme, dívám se z blízka na asfalt, na kterém jsou připečené kousky pneumatik a jeden z nich si schovávám do peněženky.

Projdeme se po cílové rovince, do boxů se nesmí, tak s lítostí a zvědavostí pozorujeme projíždějící odtahové vozidlo, které má na hřbetě havarovaný Hamiltonův, Weberův a Kubicův monopost. Ta autíčka jsou tak malinká!

Vracíme se zpátky, ještě jednou se ohlížím a v duchu se loučím s okruhem. Formule 1, kdo by to byl řekl? Dodnes to pro mne byl jen nudný a dlouhý závod. Dnešní zážitek mne v tomto ohledu zcela změnil.

Pár informací pod čarou:

Jezdci prý po závodě mají váhový úbytek až 4 kg!

Váha vozu vč. jezdce je okolo 650 kg.

Bližší informace o jednotlivých okruzích jsou k dispozici na oficiálních stránkách Formule 1 www.formula1.com. Můžete se tam podrobně podívat na okruhy, rychlosti, přetížení a jsou tam i videa natáčená z monopostů.

Ubytování v Monze na období Formule 1 je obsazeno cca rok dopředu. Stejně asi pojedete autem, tak hledejte v okolí (i vzdálenějším), poznáte i krásná jiná místa!

Auto nechejte na parkovištích na kraji Monzy, cesta autobusem je bezproblémová (bus může přes zátarasy), vyhnete se nepříjemným kolonám a dostanete se v podstatě pár metrů od závodiště.

Lístky kupujte přes internet, ale dá se tam jet i na blint. Před první kontrolou je oficiální stánek prodávající vstupenky. Co jsem viděla na vlastní oči, tak lidé co měli ty nejobyčejnější lístky (na stání/"nejhorší místa") se zhruba po 30. odjetém kole F1 domluvili s ochrankou a ta je pustila na "naši dražší tribunu".

Nezapomeňte si sluneční brýle, krém na opalování, malý polštářek (nebo mikinu) pod zadek (ty sedačky jsou skutečně tvrdé) a pláštěnku, vše se může skutečně hodit. Smiřte se předem s tím, že kvalitní fotografie jedoucích monopostů prostě nepořídíte :)))

Fotky jsou tady