Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
CHATNÍK: O zapomínání
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Maricka 25.1.2009 2:48o zapomínání trochu jinak A ještě jeden příspěvek trochu vážněji. Kdysi se někdo zeptal jednoho mudrce. Kdyby si musel vybrat mezi ztrátou zraku a paměti, co by vybral. On se zamysel a řekl. "Kdybych oslepl nemohl bych si číst, vidět vycházet a zapadat slunce, proměnu přírody během roku, vidět své blízké a vůbec všechny tu krásy, které nám zrak umožňuje. To by bylo velice smutné. Ale kdybych přišel o paměť, tak by to bylo jako bych ani nežil. Nepamatoval bych si nic ze svého dětství, své rodiče a přátele, žádný smutek a radosti, kterými jsem v životě prošel a které mně tolik obohatili. Nemohl bych se ve vzpomínkách nikam vracet a to, co bych prožíval, bych hned zapomněl. To je podle mého daleko horší, než ztratit zrak". A tak buďme rádi, že zapomínáme, protože jsme si toho alespoň vědomi i když nás to někdy vytočí a jindy rozesměje. A buďme vděční, že máme i ten zrak a pomáhejme těm, kteří už takové štěstí nemají. Přeji všem hezkou neděli. |
|
|
Maricka 25.1.2009 2:33ach ta paměť Tak jsem si zpětně početla a jsem ráda, že v tom zapomínání nelítám sama. Když mluvím se svojí 89 letou maminkou, která má mysl jako břitva, pokaždé lamantuje na tím, jak už si opravdu nepamatuje, kam založila tu kterou věc. Vždycky jí ujistím a potěší tím, že i jeji 60 letá dcera má stejné problémy - a jak je vidno, nejsme samy. Zrovna před vánočními svátky jsem v kuchyni sundala obrázek, abych místo něj dala dekoraci. Obrázek jsem uklidila někam - podle mně "napovrch", protože ho tam přeci zase po svátcích vrátím. No a když k tomu došlo, tak já ne a ne si vzpomenout, prošmejdila jsem kde co a nepřidalo mi manželovo vyptávání, že přeci musím vědět, kam jsem to dala!!! Kdybych to věděla, tak tam ten obrázek už dávno visel (já jsem navíc děsná bordelářka, on úžasně zorganizovaný). No našla jsem obrázek až v půlce ledna v šupleti, tedy "na povrchu", jenže jsem mezitím na něj do toho šuplete nacpala další různé papíry a obrázek se pod nimi utopil. V rodině ale jako zapomnětlivost máme nejraději příhodu mojí maminky. Ona v mém mládí pracovala jen blok od našeho domu. Ráno měla ve zvyku se jen přiobléci ,nás vzbudit , když měla čas udělat snídani a pak se teprve doodít a vyrazit do práce. Jenže ten den prostě už moc pospíchala, popadla kabát a byla ze dveří. Až když si ten kabát v práci (před svým panem šéfem) sundala, zjistila, že pod ním je pouze v kombiné. Samozřejmě dostala povolení zaběhnout si domů pro zbytek šatstva. Přihnala se zpět jako vítr, my s bratrem ještě neodešli do školy a tak jsme měli čemu se pak cestou hihňat. Maminka byla tenkrát mladá fešanda a tak si říkám, že stát se tohle při dnešní módě to její tehdejší kombiné by určitě prošlo jako jednoduché šatky. A ještě - hrozně mně žere, když si nemohu přidat jméno k tváři (zase jako tím trpí většina z vás). Ale zjistila jsem, že mi často pomůže, když si hodně pomaloučku (nahlas, nebo v duchu) odříkávám abecedu. Někdy se stane, že mi při tom kterém písmeně naskočí celé jméno. Doporučuji vyzkoušet. |
|
|
Jakub S. 25.1.2009 1:24Re: achich Tak já se pokusím... abych mohl říkat, když se mě budou ptát na modřinu: Ále - vzala mě jedna z Bohnic... |
|
|
zana 25.1.2009 0:27Re: achich hele nech si to |
. Přijedeš pražit, abych tě mohla praštit?
|
|
zana 25.1.2009 0:21Re: Nevšednost všedního konání Velká kočko, když radost, tak pořádnou |
|
|
Janka 25.1.2009 0:06Alzheimerova nemoc Ach bože, teď jsem tu za ignoranta. Jasně, A.N. znám taky, ale mám ji zafixovanou spíš jako sklon k podezřívání, demenci a rozpad osobnosti; zapomínáním to pouze začíná. Když jste se tu hlásili k "Němci", myslela jsem že je ještě nějaká jiná pouze o zapomínání (kromě jadrného českého Hosipu samozřejmě). Nepodezřívala bych tu nikoho z opravdového Alzheimra |
|
|
RenataE 24.1.2009 23:17Kulturní hlídka Prokletí rodu Baskervillů v Divadle v Celetné - volné zpracování tématu, jak už to v Celetné bývá zvykem. Oddechovka vhodná i pro pubertální mládež, semtam nutno vysvětlit některé narážky. Za sebe dávám chvalitebně, puberťák se bavil výborně. O Sněhurce tamtéž poreferuji zítra Bonus cestou - v Celetné je krám s čokoládou a jinými sladkostmi, kde ručně vyrábějí tzv. roksové bonbóny, takové ty tvrdé cucavé, jako lízátka. Výroba je v přímém přenosu, před zákazníky tam horkou hmotu barví i zpracovávají. Uvidíte i to, jak se doprostřed lízátka nebo bonbónu dostane ta barevná kytička. Pokud zrovna nejsou v akci, tak je puštěné aspoň video. Je to velmi zajímavé a nádherně to tam voní. Akorát je třeba dětem skálopevně tvrdit, že nemáte peníze, je to hodně drahé. |
|
|
Kytka 24.1.2009 23:06Re: hezké a příhodné téma
|
|
|
Fallowa 24.1.2009 22:35Re: No to je zase rána válečným štváčům :o))
|
|
|
Jakub S. 24.1.2009 22:35Re: Problémem je i profesionální deformace Klidně! |
|
|
Zuzka 24.1.2009 22:21Re: Problémem je i profesionální deformace Nahrál jsi mi s těmi chlapy na smeč. Budu za dámu, nepoužiju! |
|
|
Zdena b.p. 24.1.2009 22:19Re: Aby som nezabudla - poteším vás Tak přesně takového prasopsa laboušovitého jsem dnes potkala taky. Byl skvostný a páník ho vedl na krátko s úplně nataženou rukou. |
|
|
Zdena b.p. 24.1.2009 22:06Re: hezké a příhodné téma
|
|
|
Kytka 24.1.2009 21:52Re: hezké a příhodné téma jj já mám tu samou diagnózu |
|
|
JoVo 24.1.2009 21:49Re: No to je zase rána válečným štváčům :o))
|
|
|
Zdena b.p. 24.1.2009 21:27No to je zase rána válečným štváčům :o)) Já si nepamatuju jména. Od dětství. A můj táta s tím počítal. Běžně se stávalo, že jsem pozdravila pána, který se na mne divně díval. A on mne úkoluje, abych tátovi vyřídila, že uý přišel čas, aby přišel táta na tu opravu. Já si přepečlivě toho strejdu prohlížím, ale jméno stejně nevyvěstím. Tak si mne táta vzal na výslech. Jak vypadal, jak byl vysoký, jak....no, nakonec jsme to dali dohromady, protože jsem si vzpomněla, že jsme ho potkali ve frontě na lanovku na Černou horu. A když táta řekl to pro mne utajené jméno, tak mi bylo trošku povědomé. A myslíte, že se tohle věkem zlepšilo? Ba ne |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:25To ale musí šílený život, co - ? Když se takoví najednou dostanou k moci a/nebo prachům, jsou z nich diktátoři jak prase - mstí se světu za pár křivdiček kdysi kdesi... |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:21Dobrý! Ježišmarja. Větře, duj častěji! Představuju si, co by se dělo, kdyby mi vrčel batůžek na vernisáži výstavy starých šperků v Louvru 1995. To by bylo tóčo! Už tak se pohledy všech pomalu neodbytně stáčely k němu, když jsem si jej nenápadně odložil ke sloupové vitrině se safírovou soupravou Marie Antoinetty. No chápete to - ? |
|
|
Zdena b.p. 24.1.2009 21:17Re: jsme na tom podobně Tak tento úraz se stal Vaví Andulce na coursingu. ALE, JÁ TEĎ NEVÍM, jestli loni, nebo předloni |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:16Měla bys asi lidem sdělit, jaký sektor: Universal - ? |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:15Problémem je i profesionální deformace Ty poznáváš lidi hlavně podle pyžama? Aji CHLAPY? Tý brďo... Ty musíš mít dobrodružný lébes! (Dy´t já vím. Ale nevyužij to...) |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:13No tak slav!! Slavení musí bejt. Vono může bejt smutno. Vono může bejt moc smutno. Jenom když je veselo! |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:11Re: R O Z V E R N Í Č E K . Ježišku chudák pani. Děcka se jí ztratí aji se sukní. A našlo se to všecko, prosím? |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:10Re: Chicht! No teda - ale budeš moct říkat jednou vňukům: Nó - o tomhle jsem kdysi mluvila s Krisťou Kodetem, áno, áno... A Dlouhého jsem bodře plácá(-vá- přibývá, časem...)vávala po rameni... Ále jendže po pár letech nebude už nikdo vědět, kdo byl nejen Dlouhý, ale ani "umělec" Kodet. Jste-li překvapeni tímhle postojem u mě, když víte, co su původně, napiště mi třeba soukromě email, vysvětlím. Ani jedna řádná galerie o jeho d í l a nestojí, vezměte to jako fakt. Je to image a business a public relations a stylizace a těžení z proslulosti dynastie s tímhle jménem a chození kolem Staromáku s omotanou šáálou atd... |
|
|
Jakub S. 24.1.2009 21:00Re: achich - sem si mohl myslet. Náš cifršpión. |
|
|
JoVo 24.1.2009 20:59Re: R O Z V E R N Í Č E K .
|
|
|
Zdena b.p. 24.1.2009 20:59Re: hezké a příhodné téma Velice všechny zdravím, ale přišla jsem teprve teď. To je velmi zajímavé téma. Čísla mi nedělají vážné problémy. Hodně si je pamatuju, ale některá si ani do paměti neukládám jako čísla. Jde o telefonní, Já si je pamatuju jako pohyb po (číselníku?) Ale číselník bylo to otáčecí. Vy mi určitě rozumíte. Prostě Hanka začíná vlevo nahoře(1), jde až dolů (7) a pak diagonálně úplně nahoru (3) a tak dále. Takhle automaticky klapu číslíčka a v paměti je mám propjená přímkami, úsečkami a smičkami. Ale potom se mi může lehce stát, že zdechlý mobil začnu nabíjet, přednosta na mně požaduje nějakou důležitou věc, kterou mu hledám v zásuvce pravou rukou a levou klapu PIN. No, a prý,že chybně. A znova (já husa dál dělala 3 věci najednou. A dost. Mobil se dobíjel, ale nadále vypnutý. Tentokrát definitewvně. No jistěže. Prostě jsem ten PIN zadávala levou rukou a zrcadlově |
|
|
Zuzka 24.1.2009 20:17Re: R O Z V E R N Í Č E K .
Paní Nová k manželovi: "Já jsem tak roztržitá. Chtěla jsem ti koupit kravatu a koupila jsem si kabelku!" |
|
|
JoVo 24.1.2009 19:55R O Z V E R N Í Č E K .
|
|
|
Velká kočka 24.1.2009 19:36Nevšednost všedního konání Tak jsme už hodnou chvíli z procházky zpátky. Od včerejška leje, ale některá ledová místa nezmizela a já se málem natáhla. Na černém asfaltu tenká ledová vrstva není vidět. Se zaťatými zuby jsem se pak vyškrábala na kopec aby to psisko ušaté mohlo volně běhat. Já mám zase zánět svalových úponků na patě, hodinové procházky s Garykem jsou tedy pošušňání. Ale Garyk byl přešťasten protože na zpáteční cestě s kopce jsme potkali jeho kamaráda golden retrievera jménem Chicko (Čiko). A tak nezbylo než otočit, zatnout zuby a znovu se škrábat do kopce. To jsem hodná panička, co? Chicko je sice neurvalec a mnohem těžší než Garyk ale Garyk tak touží po psí společnosti, že to zašlapávání do země toleruje a trpělivě snáší. Vyřádili se mohutně a páníčkovi stydla doma večeře, byla už hotová když vyrazil se psem ven jenom na otočku a nakonec s námi přešel celý kopec. Tak teď tu mám šťastného, velice mokrého a momentálně slastně spícího psa. A víte na co se teď právě s potěšením dívám? Na kytku od vás. Jalovec sice uschnul, ale břečťan to vydržel, hyacinta odkvetla a žije, zasadím ji na jaře na zahradu. Ta vánoční květina jejíž název neznám nevydržela, to se mi ani jindy nepovedlo aby přežila. Ona je nějaká cimprlich. A teď se držte, amarylis vyrazil další stvol ještě vyšší než ten první a právě krásně červeně kvete. Čímž se tedy stalo že slavím stále ještě svůj svátek i po pěti týdnech. Ještě jednou vám moc děkuji. Užijte si dnešního večera v pohodě |
