Při cestování zažijete ledacos, ale vzpomněla jsem si na dvě speciální perličky technického ražení.

První znám jen z vyprávění – přihodilo se to synkovi kdysi dávno na táboře. Jeden z vedoucích byl na vojně u vrtulníků. No a jednoho... kdepak, žádný krásný den to nebyl, jedné temné noci jim uspořádal přepadovku. Jak to zařídil, synek tehdy nezkoumal, ale zkrátka a dobře nad ránem se nízko nad stany za obrovského rámusu snesly tři velké vrtulníky a z nich se jali slaňovat maskování útočníci.

Netřeba zdůrazňovat, že zážitek z toho děcka opravdu měla.

Motoráček - ilustrační foto autorka

Druhá příhoda je moje, taky už staršího data. Jeli jsme motoráčkem, bylo to mimo sezonu, v týdnu... zkrátka seděli jsme v tom vagonku s průvodčím sami. Mužští se dali do řeči a dopracovali se až k odborným úvahám o motoru a převodovce – a co nevidí můj vytřeštěný zrak: průvodčí přiklekl a otevřel takový ten poklop, o němž vím, že bývá na podlaze, ale nikdy jsem moc neuvažovala o tom, proč.

Tak pod tím poklopem je motor. Chlapi stáli nad otvorem, v němž cosi černého rachotilo a pod nímž nečekaně rychle ubíhaly koleje. Nadšeně natahovali krky a ukazovali si prstem.

A ten nejsilnější zážitek jsem měla já.