Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Nostalgie nedělních podvečerů
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
julča 8.6.2007 17:12Re: Re: Re: Xerxová Baty, prosím zařaď do mapy i centrum pod Petrovem, tady je sucho jako troud také... Mimochodem baty, dají se na tom parku na Slovaňáku venčit pésáčci? |
|
|
Hana Williamson 8.6.2007 16:51Re: Re: To všechno odnééés čááás..... Mila Jano: V tomhle s tebou moc souhlasim. Taky mam dva domovy. Kazdy je jiny, kazdy taha za jiny spagatek na srdci. Taky, kdyz jedu do Prahy a nastoupim do letadla v New Yorku, tak jsem cela rozechvela, a kdyz se blizime ku Praze - to je euforie. Kdyz na ceste zpatky cekam na letadlo do NY, tak zas s laskou pohlizim na spolucestujici Americany taky jako na svoje lidi a jsem doma. Nemyslim si, ze jsem v tomto smyslu rozpolcena - naopak, mam zivot tema dvema domovama bohatsi. Vim, ze to zalezi na nature, a ze kazdy to proziva jinak. Ja jsem se kratce po prijezdu do Ameriky rozhodla, ze, obrazne receno, treba vypakovat kufr a netrvat mentalne ani tolik na tom, o co jsem prisla, ale soustredit se na to, k cemu muzu prijit. A to v zadnem pripade nemam na mysli penize anebo ze bych zavrhla, odkud jsem prisla. Taky si myslim, ze kdyz se jeden snazi pochopit sve nove prostredi, je lepe prijat. A to neni jako "lisat se do prizne." Znam hodne lidi ze stredni/vychodni Evropy, kteri, i kdyz tady jsou vetsinu zivota, furt pouzivaji vyraz "oni." Oni jsou bl/bi, no pochopis, jak ONI ti Americani to muzou takhle delat?... Predstavte si opak v Cesku proneseno "cizakem" tam zijicim. My Cesi jsme na tohle hodne haklivi. Taky jsem asi mela stesti, ze me zivot zanesl do koncin bez podstatne komunity emigrantu a cesticku jsem si musela hledat sama. Jak rikam, zalezi na osobe a okolnostech a netvrdim, ze moje cesta je ta jedina spravna. Jeste bych chtela dodat, ze i mnozi z vas, co zijite cely zivot v Cesku, se s nostalgii divate na mista sveho detstvi, ktera uz nejsou. Jestli uz jste v Praze nebo tady - proste nejsou fyzicky, ale v dusi je mame vsichni. Zavidim vsak lidem, co stravili generace na roudne hroude, a treba museli mit vetsi odvahu je tam stravit, nez se pohnout nekam jinam. Timto nemluvim o jinych prispevcich - jen sdilim svou zivotni zkusenost. |
|
|
Xerxová 8.6.2007 16:41Re: Re: Re: Xerxová Kdyby to bylo na mně, tak klidně pošlu i dvě bouřtičky i trošku kroupičky :o) Já jsem "zimomilná", voda z nebe mi nevadí, ale tohle je počasí podivné - leje a je vedro, takový divný tropy... |
|
|
baty 8.6.2007 16:18Re: Takže vlastně ať žije medvědí strašidlo Barbucha,bar,bar,bar... který tloustlo, když se ho někdo bál a hublo, když měl někdo pro strach uděláno a bylo vůbec strašidlí plyšák. Medvídku, už se bojíš??? Nebo vaše generace už Kubulu a Kubu Kubikulu nečtla? |
|
|
terra 8.6.2007 16:14Re: Nále tak tu zas prostě buďte, no! Volkam, Taky se přimlouvám, přijďte pobejt... |
|
|
baty 8.6.2007 16:12Re: Re: Xerxová prosím,prosím, jedna malá bouřtička, po panstvu odložená, by nebyla??? Koukám na radar, hypnotizuju, ale nic. Už jsem to vykoumala na mapě, tady na severu Brna je jakýsi podivný bemudský bod, který rozštípne lokálně každou oblačnoust, zvlášt bouřkovou, a prší všude od Polska do Rakous, jenom na tom malém fleku ne. Ať to táhne z které chce strany, je tady asi nějaká termická anomálie, darmo kousek za barákem nemáme už od první republiky větroňové letiště. |
|
|
baty 8.6.2007 16:06Re: Re: Re: To všechno odnééés čááás.... a neodnesl, Velká kočko, my jsme mu to sebrali a držíme si to všechno ve vzpomínkách.A kořínky existují taky putovní, které se zapustí tam, kde jsme a živí se buď vzpomínáním (a vodou z dávného rybníka) a nebo sympatií a příchylností těch, co jsme s nimi, ať už mají tlapky čtyři nebo dvě. Je dobře, že pusa už přestává bolet, nechoď moc na přímé sluníčky, když máš antibiotika a užij si pěkně ten ještě týden tady. Pejsek se ve Švédsku snaží, určitě se učí něco psího důležitého, aby se mohl vycajchnovat před novou paničkou. Měj se moc hezky! |
|
|
Kačer 8.6.2007 15:59mizíííím A přeji všem krásný víkend a sluníčko a pohodu a tak |
|
|
Lucka V. 8.6.2007 15:56Re: Hurá, Luci - budu se velice těšit! Titul Světové mimi by se měl udílet všem hned při narození, bez rozdílu! Vždyť ta cesta na svět je sakra těžká! A každé mimi by pro rodiče mělo být tím nejsvětovějším! |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:52LI, DOPSAT A POSLAT NA ZVÍŘETNÍK. TO JE MŮJ ROZKAZ - a můj taky!!! |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:48Ježíši, modrá, jasně! Blbec. Já. Nekamenujte mě. Proč žlutá, nevíte? Já né. Nekamenujte mě, sím. |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:47Ježíši, modrá, jasně! Blbec. Já. Nekamenujte mě. Já to vlastně vím. Proč žlutá? Nevíte? Já ne. |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:42No já už ani nevím, esi sem to přežil... snáď ano. To byl hřích téhle možnosti tam nevyužít. Teda kombinace jedinečné střechy, jenom s drátama hromosvodů, a penězchtivých mediků a červnových nocí. Přežilo to asi víc lidí - ty prášky. Střechu sem k tomuto účelu vynalezl já, pokud vím. Mluvím o letech 62-6. Doma sem se chodil učit nahoru nad dům do lesa, na jeho okraj nad celým městem, 100 m od baráku... nebo do metrové trávy na kopci, s motýlama, květinama, vůněma... ajvajvaj. |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:35Dobrý! - tahle tematika mě přirozeně dycky bere, to lze pochopit, že. |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:30Není, to je z Velkých plání. Tomík Maine Reid. A Carodějky ze Salemu, podle Millera, se Simonkou Signoretovou, čb - tuším 1958 - náma všema otřáslo. Takové jejich Kladivo na čarodějnice - totéž, i ten Vávra. Haj hou. Na Jihu místo upalování čarodějnic zase měli KKK. No člověk si nevybere. Protestanti nemají historicky katolíkům co vyčítat, to vám konstatuju jako historik. Sotva v Ženevě převzal vládu Kalvín - vzplála první hranice... |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:18Hurá, Luci - budu se velice těšit! Není nějaký titul Světové štěně? Není? No tak ho honem sakra založte! Akorát že by byl, jak to tak vidím, udělován padesátkrát ročně... no a co? No anebo Světové mimi...? |
|
|
Net 8.6.2007 15:13Re: Re: To všechno odnééés čááás..... Moje rec ! Dospeli lide si tahaji vzpominky sebou, jako deticky hracky na provazku. |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:11Nále tak tu zas prostě buďte, no! Volkam, jak zpívá Honza V. a ministerská sympaťanda, co se na ni všici sesypali. Hnus. Leč to je jiná pohádka. Welkam! |
|
|
Jakub S. 8.6.2007 15:08Mimochodník - ajvaj! Vlastně: ajvajvaj! Kdo jest ctěným autorem tohoto pojmenování? Bench? |
|
|
JanaBa 8.6.2007 15:08Re: To všechno odnééés čááás..... Urcite nejak bylo a urcite nejak bude. Pohodu si clovek vytvari sam. Kdyz jedu do Prahy, jedu domu. Kdyz jedu do Oslo, jedu take domu. Jsen zavidenihodny clovek, mam dva domovy. V jednom me cekaji rodice a pratele, ve druhem manzel, pes, kocour, pratele, prace a kolegove. Co mi tedy chybi? Mam otevrenou mysl, svet kolem mne je takovy, jaky si ho udelam, nemohu se rouhat, nechybi mi nic. |
|
|
jiný Honza 8.6.2007 14:53Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chtěla bych se tam někdy vrátit a kouknout se jak to tam teď vypadá, leč nemám odvahu...snad z obavy, že mi to zkazí tu dětskou představu. Když už jsme u těch šňůr - naše dalmatinka strašně ráda utíkala. Tedy na chalupě, kde nebyl plot. Tak jsme jí udělali krásný výběh - dlouhá šňůra na krk a na druhém konci ještě delší, pěkně na kolíkách - ať má prostor. A ona lítala - hlída, vítat, blbnout. A šňůra byla vždycky kolem něčí nohy. Ne zamotaná, jen jsme stáli v cestě. Po týdnu už nebyl na chalupě jediný člověk, který by neměl na nohou spáleniny od šňůry (a že nás tam bylo hodně), tak už byla jen jedna šňůra. A když už byly spáleniny až na kost, raději jsme chodili 1 - 2x denně hledat psa. 8-))) |
|
|
terra 8.6.2007 14:52Re: Neví někdo, bohužel snadno - přišel domů, setřásl nezakousnuté klíště z kožichu, to leželo pár dní na podlaze, příp. nějak povylezlo, a pak ho macek zase "utřel" kožichem. A ta bestie už si to nenechala ujít a zahryzla se. Taky se nám párkrát stalo... |
|
|
jiný Honza 8.6.2007 14:46Re: Chtěla Flákám se doma, tak můžu držet palce ať se zamračí a ať máš dost vody na chlazení holek. |
|
|
Alča 8.6.2007 14:44Máš pravdu, Velká Kočko já řeším podobné dilema, jako Ty: můj rodný domek, kde jsem byla vdycky doma, rodiče prodali a šli do bytu. v místě, kde dnes bydlím už skoro 30 let ještě nejsem doma. Já jsem ze zkušenosti přesvědčena, že doma je tam, kde, když se tam blížíš, se Ti rozlije u srdíčka takové sladkobolno a moc se tam těšíš. Přeji brzké uzdravení a dobrou náladu! |
|
|
Kačer 8.6.2007 14:42Re: Chtěla Rokycany jsou blízko té vesnici kam jsem jezdila jako malá! Hlavně Lídošku doplňuj tekutiny a nějaký plátěný klóbrc na hlavu by taky byl dobrej. Holkám ty kožíšky vůbec nezávidím, to Andula je ve fázi plešingr |
|
|
Kačer 8.6.2007 14:38Re: Hlásání Jééééé štěňátka |
gratuluji! 
|
|
Xerxová 8.6.2007 14:33Re: Re: Chtěla Ještě dodatek - konkurence na tom bude stejně :o) Hlavně se přes péči o chlupatice nezapomeň postarat i o sebe - úžeh je mrcha... A třeba přijde taková pěkná přeháňka jako tady - a budete vystavovat "mokré skorochrty" bez natupírovaných kožušků... |
|
|
Fallowa 8.6.2007 14:33Re: Hlásání
|
|
|
Velká kočka 8.6.2007 14:32To všechno odnééés čááás..... Ale bože božínku! A po tomhle čtení musím tak za týden opustit zemi, kde jsem doma a vrátit se tam, kde mám syna, jedinou mou rodinu.Tohle dilema řeším a řeším a nikdy nedovyřeším. Ó já bych ráda pendlovala mezi Chrudimí a Prahou, jenom kdybych byla DOMA. Ale jsem vlastně v Čechách doma? Mám tu jestě někde nějaký živý kořínek a nebo všechny uschly? Ve Švédsku jsem kořeny nezapustila, to je jisté. Asi visím ve vzduchoprázdnu a jenom vzpomínky mě táhnou k české zemi, co já vím. Tyhle mé reakce na článek paní DéDé jsou mozná jenom zánět dásně a antibiotika. Jinak bych asi vzpomínala na půdu domu v Chrudimi, kde se ve velkém lodním kufru ukrývaly poklady ve formě ručně šitých sukní s volány a spodnicky, šněrovačky a krajky, vše co tam zůstalo po babičce, která jako dcera lesního u knížete Auerspergského sloužila u kněžny a jezdívala s ní do Italie. A nebo bych vzpomínala jak jsme s tatínkem jezdili na Seč či k nějakému rybníku "chytat ryby". Pamatuji se, ze jsem na Chrudimce (to ještě nebyla zregulovaná) chytila jednou kapříka a byla jsem pyšná až k nevydržení. Výlety pěšky do Slatiňan a dlouhé procházky po slatiňanském parku. Všechny výpravy s tatínkem na kole za houbama na nasavrcko a i jinam. Později už celá rodina i se psem nacpaná do staričké Tatry 12. Jako bych v ní seděla právě teď. No jo, došla jsem do věku kdy už člověk víc vzpomíná než plánuje. A tolik bych chtěla být na chvíli ta malá holka, která tehdy neměla ani zdání co ji čeká, jak ji zasáhne lidská zloba a nenávist. Ještě že jsou zvířata jako pejsci a kočičky. Ti se nemstí a ublíží jen v obraně. Už se těším, že v té zemi, která mi není domovem na mne jeden takový pejsánek čeká a že mi domov udělá jako jeho tři předchůdci. Ostatně antibiotika a ošetření zabralo a bolest odchází. Děkuji za povzbudivá slova. Ňáko bylo a ňáko bude, že ano? Ať je vám všem dobře ze vzpomínání na zašlé časy!!! |
|
|
Yezi 8.6.2007 14:26Moc pěkné povídání a vyvolává podobné vzpomínky. Taky jsem zažívala cestu k babičce a zpět a před pár lety udělala tu chybu, že jsem se tam podívala. Ale jednu památku přece jen mám, olejomalbu švestky ze středu zahrady a tak když je mi smutno "vlezu si do obrazu" |
