Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Babička
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Hanča 12.2.2007 12:56Je to fantastické, že Dede mávne kouzelným proutkem, a my - aspoň na chvilku - zapomeneme na všednodenní starosti a neodkladné termíny a přeneseme se ve vzpomínkách o desítky let nazpět. Já a moje sestra jsme zažily dvě babičky a jednoho dědečka. Babička, která s námi bydlela, byla přes čtení pohádek, šití oblečků na panenky a taky s námi neúnavně hrála různé hry nebo karty - a nejvíc se u toho smála, nejvíc ječela, když si vytáhla Černého Petra, a snažila se, hodně okatě, švindlovat. Když vzpomínám na maminčiny rodiče, vybaví se mi především rodinné oslavy - svátky, narozeniny, Vánoce. Maminka měla 3 sourozence, a když se všichni sešli u babičky a dědy, bývalo hodně živo a veselo. Jejich byt byl velmi prostorný a v jídelně trůnil obrovitý jídelní stůl, takže jsme se všichni vešli. Když se nálada uvolnila, zasedl hudebně nadaný strýc ke klavíru a zpívalo se. My děti jsem ovšem nevydržely jen zpívat a v tom velkém bytě jsme se honily, hrály na schovku a když už jsme dělaly moc velký brajgl, zařval děda :"Že na vás vezmu čagan !", (což byla jeho parádní vycházková hůl). Děda byl totiž autorita každým coulem, tím čaganem sice nikdy nikoho nepřetáhnul, ale stačilo jej vyndat ze skříně a i naše kápo a syčák největší, můj stejně starý bratránek Peťa, se zklidnil. Tenhle děda byl vůbec zajímavá persona. Miloval hudbu, hlavně klasickou, na rádiu měl naladěnou Vídeň, poslouchal zejména opery a když jsme přišli na návštěvu, museli jsme vyslechnout v jeho podání árie za poslední období, které ho nejvíce zaujaly. Taky výborně vařil - babička byla na běžné denní vaření a děda na slavnostní příležitosti a speciality. Každý týden pekl dort, měl jich na repertoáru značné množství, a v neděli dopoledne navštívil obě své dcery, chvíli poseděl a poklábosil a předal každé půlku dortu, aby bylo co zakousnout k nedělní kávě. Ty jeho dorty byly excelentní a dnes vážně lituju toho, že recepty na jejich přípravu zmizely kdesi v nenávratnu. Zrovna bych si ke kafíčku jeden takový dědův sachr nebo doboš dala ! |
|
|
Vave 12.2.2007 12:36A ještě jednu: hluk, pískání, sykot páry, cvakot bot na dlažbě, a nádražní rozhlas, ve kterém praskalo a syčelo, a ten podivný pach nevymetených rohů a záchodků vzadu v chodbě. Ale za okýnkem s kytičkovaným závěsem je ticho, voní tu čaj se šťávou a schrány na jízdenky rozpínají křídla daleko do místnosti s velkými a vysokými okny . Tady se nesmí ani běhat, ani křičet, a když jsem hodná, mohu vybalovat z celofánu dlouhé sloupce malých hnědých kartiček. Babička mi vždycky ukáže, kam je mám dát. A panečku, když zaťuká na okánko známý, mohu vsunout jízdenku do takové kovové paže a strčit do ní, ale pozor! To se musí umět, jinak jízdenku zlomíte! A když odjede vlak, sedíme a moje přeslicová babička vypráví, jak byla jednou z prvních ženských průvodčích po válce. Vy už to nemůžete pamatovat, ale tehdy prý dlouho na tom našem nejhlavnějším nádraží visel obrovský portrét krásné ženy v železničářské uniformě, jako nábor. To už měla babička čtyři děti, páté teprve přišlo později ... |
|
|
zana 12.2.2007 13:12Re: A ještě jednu: Jémine, nádraží - tohle malinko zažil synek: když jsme jezdívali do Č. Šternberka na tábory, tak jsme se pokamarádili s panem výpravčím na nádraží. Takovýhle věci si tam taky užíval. A přes koleje rostly maliny a my jsme tam směli |
.|
|
julča 12.2.2007 12:26Je to krásný článek Dede, je to krásný a nostalgický čtení, vzpomínám na svoje babičky.... Myslím, že vzpomínky na ně jsou jedny z nejkrásnějších vzpomínek na dětství. A hodná babička by se měla přidávat vnoučatům do povijánku |
|
|
Vave 12.2.2007 12:10Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: otevřený vikýř bez žebříku, vysoko, koukáme přímo do západu Slunce, sedíme na dřevěných schodech, které voní teplým prachem, vůbec to okolo voní, dřevem, slámou, senem a starými časopisy. Vzduch se třpytí prachovými hvězdičkami. Sedím za svou babičkou mečovou, obličej má měkký a krásný, vějířkový, a češu jí vlasy, delší, už řidší, stříbrné, suché, hebké. Dělám ji znovu drdůlek a přichycuji ho malými hnědými hřebínky a pak nastrkuji babičce před obličej upatlané zrcátko, aby viděla, jak jsem jí udělala krásnou. Pak si přesedneme a babička češe mé krátké světlé myší vlasy a vypráví, jak její holčička Vlastička, která umřela ve čtyřech letech - to bylo tak, Vlastička šla po dvorku a černý kohout vylétl na špalek a přimo nad zakokrhal a Vlastička pak do týdne umřela - tedy ta holčička měla krásné vlnité kaštanové vlásky, a já, já určitě budu mít také tak krásné a dlouhé vlasy, až budu větší. Milá babičko, už jsem docela velká holka, ale víš, na ty vlasy stále čekám, babičko moje. |
|
|
dalmatin 12.2.2007 12:37Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Vavísku, můžu připomenout slib mojí babičky a trochu to zlehčit? Nevadí? Já jsem strašně nerada myla nádobí, je to podle mě neblbější domácí práce. Tak jsem vždycky, ale vždycky měla tisíc řečí. Babička mi tu práci sice neodpustila, ale říkala - mlč, děvče, až budeš velká, budeš mít myčku na nádobí. A to byl můj nejhlavnější argument, když jsem ji obhajovala před přednostou - babička mi to slíbila a já si ji tedy koupím. Basta fidli. |
|
|
Vave 12.2.2007 12:50Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: No to je moc hezký, milá Puntíkatá, ale teď mi poraď, jak to mám udělat s těma vlasama? Kde si je nárokovat, když mi je babička slíbila? |
|
|
dalmatin 12.2.2007 13:06Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Svět je nespravedlivej! Já je měla, hnědé vlnité, dlouhé...... a nemám. Tady mám, ale ani vlnité ani dlouhé a ta kafebraundozelena se mi nelíbí. Bláža má pravdu, koupíme si je. |
|
|
Vave 12.2.2007 13:53Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Teď mi to došlo! Ty máš krásné vlásky, nechtěj nové! |
|
|
zana 12.2.2007 13:09Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Ahojky, je ti doufám jasný, že by babička řekla, že sice až tak hnědý a vlnitý nejsou, ale že jsou ještě daleko hezčí, než ti plánovala |
|
|
Vave 12.2.2007 13:18Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Já vlastně ani takové dlouhé vlnité nechci, moc práce, a kaštan mi nesluší, mám teď svou úžasnou červenou, ale co je to za pořádky, že když to babička slíbila, že to není, že nemám vlásky jako Vlastička ... Ale Dalmatínku, jestli chceš, tak půjdeme spolu na nákup. |
|
|
dalmatin 12.2.2007 15:04Re: Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Jó, půjdeme a koupíme si babičkovské drdůlky. A pak ještě zdivočelé dredy a budeme to střídat. |
|
|
julča 12.2.2007 13:31Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Vavísku, babička Tě určitě hladí po vláskách každý večer a šeptá do ouška, že máš ty nejkrásnější vlásky ze všech holčiček na celým světě |
|
|
Vave 12.2.2007 14:09Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku:
|
|
|
Bláža 12.2.2007 12:57Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: No tak když si Dalmatin myčku koupila, tak si ty vlásky Vave taky kup... |
|
|
Vave 12.2.2007 13:03Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Šiškote, Blážo! |
|
|
Bláža 12.2.2007 13:05Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Ale já myslela ty neživý, a ne živý |
|
|
Vave 12.2.2007 13:19Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Uffff, to mi odlehlo! |
|
|
jiný Honza 12.2.2007 13:21Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Však jo, napřed jsou živý, ale skalpy jsou neživý. 8-))) |
|
|
Vave 12.2.2007 14:51Re: Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: No huš! |
|
|
terra 12.2.2007 16:17Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Moment, na skalpy by tu spíš mohla být indiánská babička-kluk Cvičitaiči, ne? (Vakandi, prosím, nebít + škemrající smajlík.) |
|
|
veram 12.2.2007 23:13Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prostě musím napsat tuhle vzpomínku: Skalpy jsme nebrali, to ne, ale přivázána k mučícímu kůlu jsem byla, uzly tam ti mí indiáni všelijak šmodrchali a strašně se divili, že se mi to povedlo rozmotat a osvobodit se a s rykem je po lese prohánět. Mohlas nás, Vave, vidět poblíž Borového rybníka. |
|
|
dalmatin 12.2.2007 11:55Dede, děkuji za krásné povídání. Na moji babičku vzpomínám denně, mám taky její obrázek na zdi a pokaždé když jdu okolo, tak ji věnuji jedno ahoj. Neměla jsem dobrý vztah s maminkou a myslím si, že po citové stránce mě ovlivnila právě babička. Proto jsem tady nedávno bulela nad tím, že moje teta prodala chalupu po babičce a vytrhla mi kořeny. Byla jsem jediné vnouče atak si teď musím říkat, že všechno zlé je k něčemu dobré a že jinak by to babička nedopustila. Ale srdce mě bolí. Marodi, huš do postele. Měla jsem tu chřipku a je velmi hnusná, máte příkaz se léčit. |
|
|
pro dalmatin 12.2.2007 12:50Re: Dede, děkuji Tak přemýšlím, jestli ty nejsi spíš moje sestra než neteř, pod to co jsi napsala se můžu téměř podepsat, zejména o tom vztahu s matkou a přilnutí k babičkám a taky není dne kdybych nevzpomínala. |
|
|
dalmatin 12.2.2007 13:02Re: Re: Dede, děkuji Sestru beru taky! |
|
|
jenny 12.2.2007 13:47Re: Re: Re: Dede, děkuji O.K. dalmatinku puntíkatý, není nad dobrou rodinku |
|
|
dalmatin 12.2.2007 15:01Re: Re: Re: Re: Dede, děkuji Děkuji a blemcák předám |
|
|
Vave 12.2.2007 13:56Re: Re: Dede, děkuji Jo jo, taky tak! Škoda jen, že babičky byly tak daleko! A teď jsou ještě dál! |
|
|
jenny 12.2.2007 11:55babičky Měla jsem obrovské štěstí na všechny babičky, které jsem měla, jednu od maminky, druhou od tatínka, třetí od nevlastího otce. Byly to úžasné babičky , jejich psaníčka, staré taštičky a fotky opatruju jak oko v hlavě. Tu lásku, kterou k nim pořád cítím ani nedovedu popsat, moc mi chybí a jsem jim vděčná za každý čas , který mi věnovaly. Slovo babička ve m,mně vzbudí vždy vzpomínku na ty zlaté , sladké , konejšivé, chvilky dětství se vzácnými osůbkami, mně velmi drahými. Každy rok se poctivě dívám na zfilmovanou Babičku od Boženky Němcové ,to musím mít absolutní klid u TV a pláču a pláču pěkně celý film a vzpomínám na ty moje bábrlinky. |
|
|
abyt 12.2.2007 12:03Re: babičky Od té doby co mně umřela moje babička, tak se na tu filmovou nemůžu dívat, protože souvisle pláču během celého filmu. |
