Máme jaro, takže stejně jako před rokem máme období, kdy tu s kamarády a kamarádkami pořádáme narozeninové oslavy u horního toku řeky Capertee, na farmě jedněch kamarádů.

Tentokrát to byly dvojí narozky. Jedna mladice slavila 44 a druhá 60 + několik let k tomu. Do campu, kde jsme už před čtyřiceti lety užívali krásy okolí s malými dětmi, jsme se sjeli už v pátek. Až na rodinku mladice jsme už stejně všichni v penzi a tak nám čas nediktuje co, kdy a jak. Takže mladí přijeli poslední, až večer v pátek potmě.

Majitelé farmy mají farmu, jak se zde sluší a patří, rozdělenou ploty na paddocky, tedy oplocené pastviny. Tyto jsou spojeny bránami, které je nutno vždy zanechat ve stavu, v jakém je nalezneme. To proto, aby se dobytek pásl tam, kde chce majitel a ne dobytek. A také v malebném údolíčku u řeky jsou tyto ploty a my táboříme na obou stranách plotu.

Za plotem se zabydlují první dva účastníci

Protože fantazie nám na rozdíl od našich těl pracuje stále dobře, tak za líného a horkého odpoledne (bylo přes 30 °C) přišel ve stínu borovic jeden z účastníků s nápadem plot prostříhat. To proto, abychom ho nemuseli obcházet. Myšlenku začal za podpory ostatních přítomných rozvíjet dále do absurdních detailů. Majitelům by se prostříhaný plot jistě nelíbil a možná, že by sáhli i po střelné zbrani.

Tak bylo odsouhlaseno, že majitelům by se řeklo, že jsme to provedli v noci ze sna. A to ne ledajakého, ale specificky emigrantského, který každý dobře známe. Všem se nám po nějaké době v Klokánii zdály sny, že jsme se nějak vrátili do naší rodné Kotlinky, ze které jsme však už nemohli zpět do svých nových domovů. Prostě noční můry, ze kterých bylo probuzení příjemnou úlevou. A tak by se majitelům řeklo, že jsme se ve snu prostříhávali ven na svobodu známým plotem, kterým byla obehnána tehdejší socialistická klec, zvaná ČSSR.

Lenivé, horké odpoledne pokračovalo, posádka posedávala a nebo se bohapustě válela ve stínu okolních stromů, popíjela, co teklo, a tak šly různé řeči. Nic jiného se nikomu dělat nechtělo. A tak jedna kamarádka, která je obvykle tichá až nesmělá, po zvýšení vitamínu A v krvi začne být sdílná, zábavná, ba i písně pěje. Vyprávěla nám příhodu ze svého mládí, když ještě byla spanilá panna 12 – 14letá.

Taky jeden z účastníků oslavy

Jednoho dne odešli rodiče do kina a ona se octla sama doma. Protože už v ranném věku byla děva zvídavá a ráda objevovala věci neznámé, tak i toto odpoledne se vydala na průzkum v jejich bytě. Došlo i na špižírnu, kde byly různé chutné věci a také láhve s různými nápoji. Jeden jí zvláště zachutnal, byl jako třešně rudý a chutný. Než si to uvědomila, tak vypila celou láhev tohoto lahodného moku. Zanedlouho na ni padla nezvyklá únava a tak zamířila do bělostně povlečené postele, kde záhy upadla do bohulibého spánku.

Z tohoto byla vytržena rodiči, kteří se navrátili z kina. Maminka jí starostlivě sáhla na čelo a zjistila nezvyklou horkost. Jak se dcerka probudila, tak se v posteli posadila, udělalo se jí nevolno a z pusinky se jí na bělostné peřiny vyřinula rudá tekutina. Maminka se zprvu nesmírně polekala, myslíc, že dcerunka dostala chrlení krve.

Záhy však, hlavně po čichu, poznala, že to rudé tekoucí není krev ale třešňové víno, které dcérka vyzunkla. Takže místo volání doktora svolávala maminka hromy a blesky na hlavinku dcérky, kterou pro jistotu pořádně propleskla. Makarenko se zde neminul účinkem a dcérka, nyní už skoro sedmdesátiletá, na tuto poučnou příhodu stále vzpomíná. Zvlášť když se octne ve vybrané společnosti kamarádů a něco chutného popije.

Druhý den ráno u tůně

A tak za umírněných procházek kolem řeky, která zrovna neteče, protože zde je sucho, pojídání různých dobrot a popíjení lahodných tekutin ubíhal čas. Oslavenkyně byly obdarovány drobnými pozornostmi a dokonce i mírné vzrušení se dostavilo, když se připlazil nás navštívit černý had s červeným břichem, jinak jedovatá pakobra, red bellied blacksnake. Špatně si vybral, byli tam i dva malí hoši a psi a tak jeden s kamarádů na něj uspořádal lov polní lopatkou. Zanedlouho vzal milého hada feldšpachtlí a hned z něj bylo několik kousků, které i s hlavičkou a jedovatými zubisky kamarádi pietně pohřbili a zahrabali pod zem.

Neděle byla ve znamení odjezdu většiny účastníků do jejich domovů. Počasí se tentokrát vydařilo, rána byla čerstvá, kolem 5 °C, aby po poledni bylo skoro 33 °C. Před sluníčkem každý utíkal a malí klučíci se máchali v tůni. Já zůstal ještě do pondělka, abych se nemusel prodírat nedělním provozem na silnici.

Kolem šesté večer jsem vyjel od řeky nahoru k domečku majitelů, trochu pošťouchl noťas majitelky, aby poslouchal, a pak jsme seděli na zápraží, popíjeli a kecali až do tmy a půl desáté večer, kdy jsme šli na kutě. Od domečku je nádherný výhled do krásné krajiny a také přilétlo hejno asi devíti divokých kachen, které se začalo pást na trávníku asi 10 metrů od nás. Farmářce to nedalo, vstala z křesla a šla do přístavku. Kačeny za ní. Prý divoké. Hodila jim pár hrstí zrní a kačky žraly jako o závod. Později se dostavili i malí klokánci wallaby. Je vidět, že sucho vládne krajinou a zelený trávník kolem domečku je neodolatelný.

V pondělí, ještě za ranního šera, jsem se z farmy vytratil a zamířil k domovu. Musel jsem se cestou však stavit u jiného kamaráda, který má farmu po cestě. Bylo mi dálkovým ovládáním oznámeno, že bych se tam měl stavit. Učinil jsem a byl jsem počastován vydatnou anglickou snídaní, abych snad cestou domů nezeslábl a nebo dokonce nezhubnul.

Cestou domů brzy ráno, kopec Mt Marsden

Foto: autor

 

Psáno 17/10/2014

Další fotografie si můžete prohlédnout zde.