Trocha statistiky o Klokánii.

K dnešnímu povídání mě inspiroval pondělní článek v největším sydneyském deníku „The Sydney Morning Herald“. Pisatel článku došel nakonec k závěru, že statisticky průměrný Australan vůbec neexistuje. Ona je statistika ošemetná věc, kde záleží na mnoha faktorech, kterak je prováděna a kterak interpretována, nebo také zneužívána ať už kýmkoliv a k čemukoliv.

Tak tedy: průměrný Australan je vdaná ženská, 37 let stará, která má 2 děti. Šestiletého syna a devítiletou dceru, se kterými žije v samostatně stojícím rodinném domku o třech ložnicích a dalších pokojích. Tento je však ještě zatížen hypotékou ve výši 200 000 AUD, tedy kolem 3 900 000 Kč.

Tato mamina je 162 cm vysoká a váží 71,1 kg, takže je technicky obézní. Pracuje na plný úvazek, aby vydělala na splátky a obživu. Že je, vdaná to víme, ale zda oplývá i manželem, se kterým žije ve společné domácnosti, nám statistika neuvádí. Zato nám říká, že její rodina kdysi dorazila do Klokánie odněkud z Velké Británie, nejpravděpodobněji z Anglie. Avšak ona a i oba její rodiče se už narodili v Klokánii.

Takto nám statistický úřad popisuje průměrného Australana při použití nejnovějších dat ze sčítání lidu. Má to jedinou chybu. Do takto vzniklé definice průměrného a nebo chcete-li, normálního Australana žádný Australan nepasuje. Vždy mu nějaké z četných kritérií schází a nebo nesouhlasí.

Poslední údaje nám říkají, že v Terra Australis nyní žije 23 700 000 obyvatel. Z těchto v hlavních městech žije 15 300 000, tedy 66 %. Do pouští se lidi moc nehrnou, a tak je kontinent jen spoře zalidněn. Také se dovídáme, že pouhých 9,6 % pracovně aktivních občanů se do zaměstnání přepravuje hromadnou městskou dopravou. 90, 4 % dává přednost osobní dopravě, převážně automobilem. Dojít do práce pěšky je ve zdejších podmínkách a vzdálenostech, až na pár výjimek, nerealistické. Proto asi 11 700 000 obyvatel, tedy 52 % holduje nějakému sportu nejméně 2x týdně. Aby všichni, kteří k sobě nějak patří, byli ve stávajícím životním tempu ve styku, tak zde funguje 10 500 000 pevných telefonních linek a k tomu 24 400 000 mobilních telefonů. S pokrytím signálem to už je horší. Tento je k mání pouze kolem městských center a hlavních silnic. V pouštích a divočině nepotkáte signál ani náhodou, jak se můžete na této klikací mapce přesvědčit. Takže většina kontinentu pokrytí nemá.

V zemi, kde pro plnokrevné Australáky býval historicky nedostatek žen, se situace od roku 1979 změnila a žen zde nyní žije více než mužů. Přestože krevní linie průměrného Australana stále začíná někde ve Velké Británii, nikdo, kdo kráčí ulicemi jednoho z hlavních měst, nemůže zapřít, že současná australská populace je tvořena ze všech světových národností. Přistěhovalci z více než 200 zemí z celého světa zde hovoří více než 300 různými jazyky. Takže nikdo neví, kde a jakým jazykem na něj kdo vybafne. Tuším, že biblický Babylon byl proti tomuto jen slabým odvarem. Třetina Australanů se narodila někde v zámoří. V roce 1976 více než 80 % z této skupiny pocházelo z Evropy a polovina z nich z Velké Británie. Dnes jen 35 % přistěhovalců je z Evropy. 40 % je z Asie a 17 % z Afriky a zbytku světa.

Po hospodářské stránce: hrubý domácí produkt na hlavu je 66 854 AUD za poslední rok. (1 304 495,21 Kč). Průměrná týdenní mzda a nebo výdělek je 1123 AUD (4866,3 AUD za měsíc = 94 910,78 Kč) Tato čísla se mohou zdát čtenářům v kotlince vysoká, ale při výši zdejších životních nákladů a zboží je situace spíš horší než lepší jak před, řekněme, 40 lety. Tím myslím, že tehdy se mohlo dát stranou a uspořit z příjmu procentuelně více než dnes.

Pro ilustraci, jak je statistika ošidná, jen tento příklad. Je nám sice řečeno, že průměrná týdenní mzda je 1123 AUD, ale už nám neříká, že „průměrná Australanka“, která má středoškolské vzdělání v „business and management“, má průměrnou týdenní mzdu jen 881,30 AUD, oproti například svému manželovi, jehož průměrná týdenní mzda obnáší 1364,60 AUD, tedy rozdíl o 43 %. Také nám neříká, že číslo průměrné mzdy je zkresleno oplzle vysokými příjmy vrcholných managerů a politiků (v milionech AUD za rok) a na druhé straně neříká nic o statisících jedinců, co žijí z „ruky do huby“ na minimální mzdě, která dnes obnáší $16,87 na hodinu nebo $640,90 za 38 hodin za týden. Také nám neříká, že jednotná starobní penze pro samostatně žijícího penzistu je 427,15 AUD týdně (1850 AUD měsíčně = 36 000 Kč). Pro společně žijící manžele je tato částka ještě nižší, 322 AUD za týden ( 1395 AUD měsíčně = 27 140 Kč) pro každého. Tuto penzi dostává každý, kdo nemá větší majetek a dožil se 65 let, bez ohledu na to, zda kdy tento jedinec pracoval a odváděl daně či ne.

Statistika nám, prostřednictvím investiční banky Credit Suisse, však říká, že v roce 2014 byla Austrálie nejbohatší zemí na světě. Ti, kteří na této zprávě pracovali, prohlásili, že za posledních 5 let každý rok „bohatství na jednu dospělou osobu“ bylo v Austrálii nejvyšší na světě. Druhá na světě, hned za Japonskem, je Austrálie ve vyrovnaném rozdělení tohoto bohatství v celkové populaci. Takže vlastně všichni se máme dobře a jsme bohatí, i když nás osobně to nějak minulo. To si nestěžuju, jen to konstatuju. Jsou jiné věci které nás činí výsostně spokojenými.

Že populace v hospodářsky rozvinutých zemích stárne, není žádné tajemství. A tak i u klokanů před dvaceti lety bylo pouze 11,8 % Australanů starších 65 let. Dnes to je 15 %. Zhruba 24 % populace má dnes mezi 18 – 34 lety v porovnání 27 % v roce 1976. V roce 1994 byla průměrná Australanka 33letá, oproti dnešku, kdy má 37 let. A nezestárla jen o 4 roky, ale každý rok přibrala 1 kg a dnes je o 4 kg těžší než v roce 1994. Asi to je tím, že denně stráví 10 hodin zíráním na obrazovku počítače a nebo televize.

Co se však nezměnilo, náš průměrný Australan žije stále ve městě. Na 100 domácností připadalo za rok 3,5 nově narozených, 4 noví usedlíci, 1,4 sňatků a 1,7 úmrtí.

Psáno 28. 5. 2015.