Nedávno jsem se začetl do jedné nové knihy o akvaristice. Ve srovnání se staršími akvaristickými publikacemi tam bylo mnohem méně textu, zato o to více obrázků – celostránkových fotografií ryb.

Ale to už je dnes takový obecný trend, který dává přednost ilustracím na úkor textu. Je to vidět i na různých encyklopediích. Napadlo mne, jak by asi vydala akvaristická příručka jen s obrázky, u nichž by byly krátké doprovodné texty. Jistě by se tak dalo vysvětlit vše od založení akvária až po jeho údržbu a názorně pomocí obrázků ukázat, co k tomu patří. Takový akvaristický komiks.

Možná by to mělo úspěch, majitelé akvárií by se poučili, aniž by se museli prokousávat nezáživnými příručkami, všemi těmi kapitolami o chemismu vody, koloběhu dusíkatých látek při biologické rovnováze a při jejím porušení a možná by si oddechli i v akvaristických prodejnách. Přestaly by ty stále stejné dotazy a vysvětlování. Třeba že ti krásní terčovci nepatří do 30litrového akvária, že akvárium se musí udržovat, odkalovat, že se musí pravidelně měnit část vody atd. Prodavači v akvaristikách by mohli o tom, co někdy vyslechnou, vyprávět… 

Společenské akvárium

Ale to jsem odbočil od tématu. Prostě v té moderní akvaristické příručce jsem si všiml, že se tam hovoří o společném akváriu, což mne zaujalo. Měli tím na mysli akvárium dekorativně upravené rostlinami, v němž se prohání větší množství druhů ryb, které pocházejí z různých světových končin. Takové akvarijní nádrži se dříve říkalo akvárium společenské.

Doma jsem zjistil, že akvaristické příručky už dobrých 30 let hovoří o společném akváriu a název společenské akvárium je pouze ve starší literatuře. Bude to nejspíše tím, že to „společenské akvárium“ odpovídá názvosloví v německé akvaristické literatuře (Gesellschaftsaquarium), která byla u nás dříve dost populární. Pro jistotu jsem se podíval na internet a zjistil, že na webu akvaristé zůstali u společenských akvárií. Takové čistě formalistické srovnávání, jak se to či ono nazývalo kdysi a jak se tomu říká dnes, nebylo ale zbytečné, neboť z něj vznikl nápad napsat něco o těch společných neboli společenských akváriích.

Dříve jsem měl ve svých akváriích společenství rybek z mnoha světadílů – americké pancéřníčky kropenaté spolu s asijskými hrotočelci a spoustu podobných kombinací rybek různého původu. To už je ale pryč a ani jedno z mých čtyř akvárií nelze nazvat v tomto smyslu společenským. 

Neónky obecné

V jednom jsou endlerky – drobné živorodky původem z Venezuely. V druhém dva druhy jihoamerických teter a dva druhy pancéřníčků. Všechno domovem v Amazonii. Stejně jako v dalším akváriu, kde se velké hejno neonek obecných a menší skupinka pancéřníčků panda. V posledním, nejmenším a nejvíce rostlinami zarostlém akváriu jsou živorodky trpasličí, pocházející z jihovýchodních oblastí USA. 

První tři akvária jsou uspořádána tak, aby působila pokud možno dekorativně. Nemá-li člověk nebytový prostor jen pro akvária a nádrže jsou zakomponovány v bytě, není ani jiné řešení. Akvárium by mělo být okrasou. Zjistil jsem, že různí lidé, kteří akvária viděli, se rozcházejí v hodnocení, které vypadá nejlépe. Je to asi věcí individuálního vkusu, někomu se budou líbit neonky proplouvající mezi spleti kořenů a rostlin, jinému rejdící pancéřníčci nebo velké hejno endlerek, jejichž drobní samečci vynikají barevností. 

Pancéřníček

Akvárium s trpasličími živorodkami je jaksi mimo „soutěž“, neboť je ukryto ve spleti rostlin, především obří monstery, která akvárium z části zakrývá svými listy. Navíc je vodními rostlinami, které již obrostly všechny kořeny i kameny, zarostlé tak důkladně, že v něm lze ryby objevit až po delším pozorování. Možná kdyby ta akvária posuzoval nějaký akvaristický profesionál nebo chovatel přírodních forem živorodek, dal by přednost právě jemu. Jinak je pozoruhodné, jak se rostlinám v jeho blízkosti daří. Zřejmě je to zvýšenou vlhkostí vzduchu.

Většina akvárií je společenských, soudě podle toho, jak se v akvaristických prodejnách rybky nakupují. Ryby se často vybírají podle vzhledu a ne podle toho, jaké mají nároky. Tak se nutně v jednom akváriu setkávají ryby z různých oblastí. Bohužel při tom často dochází ke kombinacím nevhodným. To když se například ve společenském akváriu sejdou ryby, které potřebují vyšší teplotu vody, s rybami, kterým taková teplota neprospívá, ryby agresivní s mírumilovnými nebo ryby s rozdílnými nároky na potravu.

Terčovci tyrkysoví

Je chybou kupovat ryby jen tak podle vkusu, jak se nám v prodejně líbí. Lépe je přiznat, že si nevíme rady, a nechat si poradit. Bohužel ani na rady prodejců nelze spoléhat. V akvaristice, kde nakupuji krmivo a jiné akvaristické potřeby, jsou zvyklí – pokud jsou požádáni o radu –odborně poradit a nedoporučí nákup ryb, které se k jiným rybám nebo k velikosti akvária nehodí. Jsou však prodejny, kde zákazníkům klidně doporučí každou rybu jako „nenáročnou“ a vhodnou do každého akvária. Do šedesátilitrového akvária prodají třeba šest skalár, šest neónek obecných a šest čichavců líbajících. Když si to zákazník vybral, tak proč mu tu „radost“ kazit?

Radost je ale krátká. Kombinace ryb je doslova vražedná a brzy dojde k úhynům ryb. Jen rozdíl teploty vody nutné pro skaláry a pro neónky obecné činí 6 °C, kromě toho akvárium je pro takové množství ryb malé. Skaláry se v něm nemohou cítit dobře a čichavci nevyrostou do té velikosti, jakou by mohli mít, a zakrní. Spíš ale všechny ryby brzy v takových strašných podmínkách uhynou.

A přitom by stačilo spokojit se s šesti neónkami a k nim pořídit hejno šesti teter, například teter červených a tři – čtyři pancéřníčky, nejlépe nějaký menší druh. Těch 60 litrů by bylo tak akorát a akvárium by působilo pěkným dojmem. Kdo chce skaláry, musí začít u akvária a volit nádrž alespoň stolitrovou a vybavit ji od počátku topítkem s termostatem. A další ryby volit uvážlivě. 

Žádné společenské akvárium nemůže být zařízeno tak, aby vyhovovalo všem možným akvarijním rybám. Ve skutečně velkých nádržích lze sice vytvořit určité zóny oddělené dekorací, jako jsou kameny, kořeny nebo rostliny. Ryby tak mají dostatek úkrytů a nedochází k projevům agresivity, jak tomu bývá tam, kde je prostor stísněn. Platí pravidlo, že čím je akvárium větší, tím víc druhů ryb v něm může být. 

Hejno tlamovců (cichlidy afrických jezer)

Měly by to ale být ryby přibližně stejné velikosti a podobných nároků na prostředí. I ve velkých akváriích vynikají houfové ryby, jako jsou tetry nebo parmičky, neboť pohyb rybího hejna působí přirozeně jen tehdy, má-li hejno k pohybu dostatečný prostor. Stejně tak jen v přiměřeně velké nádrži lze vytvořit podmínky pro velké a mimořádně náročné akvarijní ryby, jako jsou kupříkladu někteří sumci čeledi Loricariidae (tzv. L-sumci).

Dnes se vše o akvarijních rybách, jejich nárocích a o zařizování akvária dá snadno najít na webu. Přesto se stává, že majitelé akvárií postávají v prodejně u nádrží s mladými terčovci, zálibně si je – uchváceni jejich barevností – prohlížejí a jsou připraveni vypustit je do svých akvárií. Proč ne? Ale chce to dodržet určitý postup. Nejdříve mít vhodné akvárium se vším vybavením, které taková ryba vyžaduje a pak tam dát ryby.

Viděl jsem také nádherně zařízené a udržované tisícilitrové společenské akvárium s úžasnými rybami. Na délku mělo asi 3 metry. Mohlo by být dekorací ve veřejném prostoru, třeba v obchodním domě nebo v akvaristickém pavilónu zoologické zahrady, ale v bytové místnosti běžných rozměrů, kde spočívalo na kamenném soklu se zazděnými traverzami (to aby se pod ním podlaha nepropadla), vypadalo nějak divně. Dal bych přednost tomu 60litrovému s neónkami, tetrami a pancéřníčky.

Foto: autor