M. Crossette 10.12.2020 19:11

Před chvíli jsem přijela domů a tak zatím jen přidám svůj komentář, ostatní si přečtu později.

Ano, také mě kdysi Vinnetou uchvátil, viděla jsem všechny díly a smrt náčelníka jsem s jistě mnoha ostatními v kině oplakala. Máš Vave pravdu, že na spoustu dětí (a možná i dospělých), měl tenkrát film (filmy) velmi kladný dopad, byl v mnoha směrech výchovný. Filmovou melodii miluji dodnes, je překrásná. A díky i za odkaz na píseň, na ni a její slova jsem už zcela zapomněla, určitě si je tu teď budu sama hlasově opakovat. A jak už to někdy bývá, také u mne se o mnoho let později srazila romantika filmu s realitou. To kdy jsem prvně s manželem jela na am. Západ a projížděli jsme kolem několika indiánských rezervací - bylo to pro mne kruté zklamání. Já čekala řady či kruhy s teepees, zavěšené kotlíky, Indiáni v jejich krásných oděvech. Místo toho jsme viděli různé mobilní domy (mobile homes) v nehezkém stavu, rozmístěné většinou bez ladu a skladu. Všude kolem nepořádek, odpadky, místo koní otřískané pick-upy a hloučky děti i dospělých v oděvech, ne právě čistých. Možná se od té doby (polovina 70. let) hodně změnilo k lepšímu, nevím. Pravda, při různých slavnostních příležitostech si "vinnetouské kostýmy" toho kterého kmene obékají a nasazují čelenky s brky, ale moji zhroucenou filmovou romantiku to nezachrání. A další překvapení bylo, že v Am. knihy Karla Maye, tedy ani Vinnetoua či filmy neznají. Alespoň já o nikom takovém nevím (v ind. rezervacích neměla možnost se zeptat).

Pokud jde o herce, šlechtic Pierre Brice i v civilu zůstal fešákem a gentelmanem. Když jsme žili v Německu, býval často v TV a vždy milý. Zato když jsem poznala jaký měl Lex Baxter typický hollywoodský, ne pravě charkterní život, vůbec neodpovídal tomu, hrdinnému, O.S., kterého hrál. Ovšem skvělé jméno jeho koně Hatátitla se mi líbí dodnes. A která dívka tenkrát nesnila o tom, vypadat jako Nšo-či nebo Rybana.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 10.12.2020 18:52

Milá Vave, ty dokážeš překvapit, dnes paralelou mezi Karlem Mayem a Jaromírem Nohavicou.

Mayovky jsem milovala, taky jsem našla pod stromečkem třídílné vydání Vinnetoua (tatínkem lišácky zabalené v krabici od Praktické hospodyňky, takže jsem se do rozbalování nehrnula - o to větší pak byl výbuch radosti). Filmy jsem viděla několikrát jako holka, pak jsem si je zopákla, když synové na ně měli ten správný věk, a ještě teď si je občas pustíme, když je opakují v televizi. Ačkoliv se u nich tak trochu usmíváme a spoustu dialogů bychom mohli říkat zpaměti. Asi nejoblíbenější je výrok Freda Engela z Pokladu : "Pomstím svého otce a sám při tom zahynu."

A Nohavica - bez ohledu na cokoliv - u některých jeho písní, ač je znám nazpaměť - se prostě neubráním slzám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 10.12.2020 15:50

Nemohu odolat. Zajímalo by mě docela, kolik lidí si dnes pustilo či zanotovalo Jarka. A kdo si přehrál v hlavě nějakou ze scén z Vinnetoua.

(jsem konečně zpátky u počítače a ano, sjíždím Jarka, jak mi to YT servíruje)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 10.12.2020 15:33

Děkuji vám za zastavení se i za vaše komentáře. Potěšily mě až nečekaně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Nítkovská 10.12.2020 14:00

Milá Vave, moc děkuju za krásný betlém a hlavně za projev přátelství.

Požehnaný Advent

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maya 10.12.2020 13:12

Mayovky miluju, všechny, i ty z Jižní Ameriky a tu sérii, kde je v podstatě cesta kolem světa a písničky od Nohavici taky ráda poslouchám. A čím se provinili jejich autoři neřeším, nevidím důvod zavrhnout něco jen proto, že autor nežil podle mých představ. O Mayovi jsem to věděla už dávno, četla jsem jeho životopis a myslím, že ten hon na čarodějnice, co zažil na konci života, taky nebyl úplně košer, takže ono je to tak fifty fifty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 10.12.2020 12:45

Jéé Mayovky a moji milovaní hrdinové. Četla jsem nejdřív knížky, takže mne ilustrace nijak nevadily. Pamatuju si, že mě jednou mamka našla v pokoji, jak brečím jak želva a na její zděšený dotaz, co se mi stalo, jsem řekla : umřel Vinetou A pak jsem chodila na všechny filmy s Vinetuem do letního kina, některé jsem viděla i 3 x - blázen, no. Na to letní kino strašně ráda vzpomínám, to se musela vzít deka pod zadek a posléze na přikrytí, když bylo chladněji, a jít hodně brzo, aby člověk buď nelízal plátno nebo nebyl úplně vzadu nebo na straně. Viděla jsem snad všechno, co tam dávali, ale nejvíc mi utkvěl v hlavě právě Vinetou a potom Angelika.

Co se týče Nohavici, podepisuju to, co řekla Abyt. Jako muzikanta ho miluju a za jeho boj s démonem alkohol, by zasloužil veliké uznání. Hutka je kapitola sama pro sebe. Asi si myslel, že když se po 89 vrátil, národ padne na kolena a bude ho blahořečit. No, nestalo se. Můj osobní názor - zdůrazňuji osobní názor, je, že mnohdy bylo o mnoho statečnější být a žít tady, pod drobnohledem, než se někam ztratit. Na druhou stranu je pravda, že mnozí neměli moc na výběr...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 10.12.2020 11:55

Duch Llana estacada byla kdysi moje nejoblíbenější knížka,pak i mého syna. Hrdinové,vždy spravedliví,bojující za pravdu,odvážní,krásní (určitě),to byl vzor do života.Všechno dostupné jsem přečetla a snila o těch hrdinech. Pokud jde o Jarka Nohavicu, mám ho moc ráda a jeho boj s démony nepřeji ani úhlavním jeho nepřátelům. Bylo hrdinné zůstat i utéct,obé mělo svá úskalí a mnozí by o tom mohli vyprávět. Co ráda nemám, co jsou ti deprivovaní sudiči,kteří sotva ústa otevřou jsou jen plná pelyňku ale budiž i jim odpuštěno,musí s tím žít. Vave díky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 10.12.2020 11:18

Dnešní stopětka opět k zamyšlení.

Jo, já teda milovala Old Shatterhanda víc, než Vinetoua, to byl přece chlap! Hezkej, statečnej, spravedlivej za všech okolností a navíc ta jeho hromová pěst, že jo! A na jedné Burianově ilustraci (jak leží zraněn na nosítkách s propíchnutým krkem a jazykem - místní odborníci jistě vědí, kterou myslím) je na tuty namalovaný Lex! Proto jsem milovala i knížky z Blízkého východu, protože Kara ben Nemsí a Old Shatterhand a Karel May přece jedno jsou ! Jo - nevzpomínate si náhodou, jak se jmenovala ta knížka, kde přijede Vinetou za Karou ben Nemsím někam do Arábie a pak se spolu vrací na Divoký Západ? Jinak moje první Máyovka byl první díl Mezi supy - na obálce byl Indián v sytě fialové košili!!!

K Jarkovi Nohavicovi - tady to cítím jako většina z vás. Těžko můžeme soudit, nebyli-li jsme v jeho kůži. Mne jenom udivuje, že jsem nikde neslyšela či nečetla, že by se ozvali lidé, na které donášel - ale možná, že jsem se k tomuto jenom nedostala. Jinak si opravdu nedovedu představit, co tak asi STB říkal o Karlovi Krylovi, aby to už nevěděli a aby mu to mohlo ublížit, dokonce mám za to, že Karel musel vědět, že Jarka do Vídně naši mocní nepustili jenom tak... Ale to už se nedozvíme. Jinak Jarek byl ten, kdo mne dovedl k folku - vzpomínám na jeho koncert v Klubu v Hustopečích, kde mne naplno zasáhla jeho Markéta - tak díky Jaromíre! Bylo to krásné a stálo to za to!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek