V 16.12.2008 20:28

tak jen dalsi ubozak autor

tak se nam pan Drapal taky pekne ukazal jako demagog s tou jeho interpretaci suverenity, jako ten Barta ve svem clanku dneska. Na nikoho opravdu neni spolehnuti, par dobrych clanku jeste nic neznamena. dobry den./

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Magor Milda, Dr. Sc. 15.12.2008 22:23

Nehodnoťte lidi podle jejich řečí, nýbrž podle jejich činů

Mr. Ganley je stejně neprůhledný politik, jako Putin nebo Medveděv. Jak k těm miliardám přišel, je dost problematické, jak USA tak Rusko o integrovanou Evropu nestojí. Více ovšem vadí Rusku, je na jeho západní hranici a mít za sousedy Finy, Slováky, Maďary atd. je mnohem snazší, než stát proti sevřenému celku, čítajícímu 440 miliónu obyvatel. Jednoho po druhém nás lehko zpracují, celek je pro ně moc velký ořech. Demokracii nám nikdo nedaruje, tu si v Evropě musíme vybojovat sami. Ovšem stát za plotem nepřinese nic. Pana Ganleyho proto pošleme tam, kam patří a do Bruselu si v příštích volbách vybereme lidi, kteří něco pozitivního představují. Profláknuté spekulanty jako Železný, presidentské kandidátky KSČ, to se už opakovat nesmí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vážný 15.12.2008 21:50

Suverenita po mém

Osobně pro mně je suverenita, pokud mi nikdo nebude kecat do rodiny, výchovy dětí apod. Pak taky pokud budu moci rozumně ovlivňovat školu, kde se učí mé děti a při nejhorším si svobodně vybrat/založit jinou a když na chleba nebude, tak si děti učit doma. Když v církvi mi nikdo zvenku nebude kecat do věrouky a do toho kdo smí a nesmí být členem. Když si ve spolku a v církvi budu moci svobodně ustanovovat lidi v čele tak jak já chci (klidně skrz papeže, když to bude moje vůle). Když budu moci ovlivnit v obci, zda většina travnaté části parku patří psům a nebo dětem. Zda většina grantových dotací jde na rockový klub, kde se prodávají drogy, nebo na skautské oddíly v obci. Zda obec nemrhá prostředky...

To jestli budu mít přátelské vztahy s Burundi, jak má být dlouhý šroub, zda máme vojáky v Afghanistánu, nebo jestli pomůžeme v Darfuru, nebo dokonce zdali místo hnusně vypadající 1Kč budu mít steně hnustně vypadající škrtnuté E v peněžence rád přenechám Bruselu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vydra 15.12.2008 21:41

opravdu jsem Váš článek nedočetl.

Reaguji proto pouze na první odstavec textu. Jak věřící, tak nevěřící psi skutečně hlavně hodnotí "náklady a výnosy" LS. To je skutečně omyl. Ašak Vy se hned po tomto kolečku varcíte prvě na tyto pozice. Prozatím nikdo nezdůraznil skutečnost, že suverenita státu je kategorie mimoekonomická a má daleko hlubší (širší) obsah, než Vámi takto dosazovaná ekonomická soběstačnost nebo nesoběstačnost. I za komunismu (zcela bez EU) byla naše ekonomika silně proexportní (tehdy se říkalo "transportní ekonomika"). Pokud by od nás neodebírala zboží Unie, šlo by o stav války. Hrozí nám snad toto pro případ neratifikace LS ? Stručně řečeno, suverenita státu (ať vnější nebo vnitřní) má vždy dvojí asprekt.  Na jedné straně stojí "suverénní práva" státu směrem ven (ke jiným státům a občanů), na straně druhé "suverénní povinnost" státu garantovat určitá základní práva zejména směrem k občanům. Stát tak tvoří jistotu, ke které se lze odvolat s nárokem na ochranu. Jakmile stát (dobrovolně nebo nedobrovolně) tuto suverenitu a tedy také odpovědnost za garance práv občanů ztratí, předstává pnit základní funkci. Tím se trnasformují všechny mechanismy, jimiž se stát "vytváří" , zejména v našich podmínkách demokratické volby, na pouhý folklor. Pro stručnost se nemohu pouštět do nějaké hloubky. Tvrdím však, že tísíciletá stradice státu, insitutu, za který stálo za to bojovat generacím jeho občanů, jediný institut, v němž občané mohou uplatnit relevantně svou vůli a své právní nároky, nemůže být předmětem žádného kšeftu. Nezvratnou skutečností je to, že v Německu nebo Francii si tyto starosti připouštět nemusejí. Jejich státy si tyto svou roli a úkol zachovají. Ostatně sama LS je právě výronem výkonu základních funkcí těchto velkých států.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A.S. Pergill 15.12.2008 20:35

Autor v zásadě nic nepochopil

LS je jaká je (nepřehledná, nesrozumitelná až zmatená) zcela úmyslně, aby se dala vykládat různými (a třeba i protichůdnými) způsoby po libosti EUroúředníků. V podstatě je to nástroj velice silného oslabení již beztoho na evropské úrovni minoritního vlivu volených zástupců lidu vůči úřednické exekutivě.

Pokud se týká katastrofických vizí našeho setrvání mimo "postlisabonský" prostor: vzhledem k tomu, že LS přináší velice silné zadělání celé společnosti na nezvládnutelné sociální tenze a ekonomický propad (v podstatě od chvíle, kdy se ekonomická organizace EHS metamorfovala na politickou EU, byla nastartována ekonomická stagnace, která je jednou z příčin současné krize (jen díky tomu, že ještě neplatíme eury, na nás nedolehla tak zle, jako na "staré" státy EU). Čím méně budeme v okamžiku očekávaného krachu s EU propojeni, tím méně na nás dopadne (a v zásadě bychom na něm mohli i částečně vydělat přílivem schopných a pracovitých občanů "starých zemí", prchajících před "politickokorektními" režimy, zvýhodňujícími neschopné a líné (tento proces do jisté míry již započal, stáváme se destinací Holanďanů prchajících před islamofašismem).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pavel Urban 15.12.2008 18:30

Autor je patrně ultramarxista ( skutečný dodatek)

Na jaře 1848 nikdo ve Frankfurtu nechtěl dělat z Čechů Němce, stejně jako z Bavorů, ani jim brát jejich specifika. Palacký byl pokládán za šílence. Nepovažovat se za Němce jen proto, že jsem zároveň Čech a mluvím slovanským jazykem – co je to proboha za logiku ? Od té doby uplynulo 160 let bohatých na historické události. Nicméně někteří iracionálně racionální lidé jsou zřejmě nepoučitelní.

Omlouvám se - opakování v tomto případě není matka moudrosti, ale potomek problémů v komunikaci se softwarem diskusního fóra.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pavel Urban 15.12.2008 18:25

Autor je patrně ultramarxista (dodatek)

Marx, jak známo, zdůrazňoval prioritu základny před nadstavbou. Ani on by ale patrně netvrdil, že suverenita=(1-podíl exportu). Suverenita v určité věci znamená, že v této věci máme poslední slovo. Kecat nám do toho může kdo chce jak chce. Je pravda, že v praxi musíme tohoto posledního slova používat opatrně, pokud chceme s ostatními kooperovat. Nicméně je na nás, kde ustoupíme a kde budeme trvat na svém.

Existující pravidla EU naši suverenitu samozřejmě citelně omezují už nyní. Nicméně jde o věci, které byly do pravomoci EU převedeny se souhlasem české vlády či parlamentu. Lisabonská smlouva znamená v tomto směru průlom, protože právo veta ztrácíme. Nic na tom nemění skutečnost, že toto právo musíme používat opatrně a že se EU bude i po schválení smlouvy snažit podobným konfliktům maximálně vyhnout.

Podle Dana Drápala bychom se trváním na suverenitě skončili zhruba jako Ceaušeskovo Rumunsko nebo Severní Korea. Proč ne Jižní, která členem žádné politické federace ani konfederace není ? Stejně jako Švýcarsko nebo Norsko. Problém je, že pan Drápal si plete suverenitu s hospodářskou soběstačností.

Ohledně identity pan Drápal vůbec nepochopil podstatu problému. Vzpomeňme na naši starou federaci : jak proti sobě šly slovenská a československá identita ? V 90% případů nijak. Jenže klíčových je právě těch konfliktních 10%. Ty totiž určují, čemu člověk dá přednost (a co zradí), pokud se identity dostanou do konfliktu. Československo se rozpadlo, protože Slováci byli více Slováky, než Čechoslováky. Morava se neodtrhla, protože Moravané byli více Čechy (ve smyslu národním, ne zemském) než Moravany. Což neznamená, že Hanáci nebo Valaši musí nás Pražáky nějak extra milovat. Je to jako rodina : patříme k sobě, i když si občas lezeme krkem. Nikdo taky nijak zvlášť nefilozofuje o tom, jaký je přínos třeba Moravských Slováků pro český národ. Ten přínos tady prostě je, někdo ho ocení, někdo ho ani nezná. Cítíme snad podobné spojení s Angličany nebo Španěly ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JK 15.12.2008 18:24

Myslím, že je

 dost těch, kteří se stali euroskeptiky až po dlouhé a bolestné zkušenosti, že ta současná Evropa je jiná než ta, kterou znali z literatury a umění, z dějepisu i z vysílání zahraničních rádií a jíž se považovali být samozřejmou součástí. Európé, jaký to řecké jméno mělo sladký zvuk, jak bylo vzrušující snažit se poznat všechny ty národy a zjistit kdo je kdo, poznat jejich dějiny, pověsti a národní hudbu (obrovský a promarněný náskok Francouzského institutu ve Štěpánské), cítit s paní Thatcherovou, když kdysi považovala rozšíření Unie o Španělsko a další země za unáhlené, protože násilné a uspěchané: musí se postupovat velmi jemně a pomalu, aby si všichni mohli zvyknout bez pocitu nějakého musu, naučit se mít rádi zvláštnosti svých bratranců, protože jinak by to bylo pro budoucnost zlé. Teď možná trochu přeháním, ale takovýhle postoj tehdy určitě existoval. Němci, Francouzi, Italové, Britové, Češi na starých fotografiích a ve starých filmech jsou si velmi podobní, ale během našeho odtržení od západu se s těmi zápaďáky stalo něco, z čeho jde strach a co už máme napůl i tady. Naši bratranci už většinou žádné zvláštnosti nemají, vše se pomalu srovnává na úroveň nejnižšího společného jmenovatele animálních potřeb. Stačí porovnat výrazy obličejů, mimiku, tón hlasu – to už nejsou potomci svých předků, došlo k něčemu zásadnímu a nevratnému. A kněz jistě pozná, že jejich konání není požehnáno. Je špatné už jenom přijmout pravidla hry takových lidí. V téhle chvíli už asi nemá smysl se bránit, dorůstající generace si to zařídí po svém, ale přesto, když ty konce jsou už tak zřejmé, je těžké sklonit hlavu a smířit se s vývojem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pavel Urban 15.12.2008 18:23

Autor je patrně ultramarxista

Marx, jak známo, zdůrazňoval prioritu základny před nadstavbou. Ani on by ale patrně netvrdil, že suverenita=(1-podíl exportu). Suverenita v určité věci znamená, že v této věci máme poslední slovo. Kecat nám do toho může kdo chce jak chce. Je pravda, že v praxi musíme tohoto posledního slova používat opatrně, pokud chceme s ostatními kooperovat. Nicméně je na nás, kde ustoupíme a kde budeme trvat na svém.

Existující pravidla EU naši suverenitu samozřejmě citelně omezují už nyní. Nicméně jde o věci, které byly do pravomoci EU převedeny se souhlasem české vlády či parlamentu. Lisabonská smlouva znamená v tomto směru průlom, protože právo veta ztrácíme. Nic na tom nemění skutečnost, že toto právo musíme používat opatrně a že se EU bude i po schválení smlouvy snažit podobným konfliktům maximálně vyhnout.

Podle Dana Drápala bychom se trváním na suverenitě skončili zhruba jako Ceaušeskovo Rumunsko nebo Severní Korea. Proč ne Jižní, která členem žádné politické federace ani konfederace není ? Stejně jako Švýcarsko nebo Norsko. Problém je, že pan Drápal si plete suverenitu s hospodářskou soběstačností.

Ohledně identity pan Drápal vůbec nepochopil podstatu problému. Vzpomeňme na naši starou federaci : jak proti sobě šly slovenská a československá identita ? V 90% případů nijak. Jenže klíčových je právě těch konfliktních 10%. Ty totiž určují, čemu člověk dá přednost (a co zradí), pokud se identity dostanou do konfliktu. Československo se rozpadlo, protože Slováci byli více Slováky, než Čechoslováky. Morava se neodtrhla, protože Moravané byli více Čechy (ve smyslu národním, ne zemském) než Moravany. Což neznamená, že Hanáci nebo Valaši musí nás Pražáky nějak extra milovat. Je to jako rodina : patříme k sobě, i když si občas lezeme krkem. Nikdo taky nijak zvlášť nefilozofuje o tom, jaký je přínos třeba Moravských Slováků pro český národ. Ten přínos tady prostě je, někdo ho ocení, někdo ho ani nezná. Cítíme snad podobné spojení s Angličany nebo Španěly ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

runner 15.12.2008 18:10

Tohle by sis měl Dane přečíst, ale já vím, člověk stárne a zapomíná.

Žalmy 2:1  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?

2  Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:

3  "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."

4  Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fafa 15.12.2008 17:14

Janeoryno,

LS znamená demokratické rozhodvání na základě většiny.

O tom by se dalo pochybovat, ale dejme tomu. Otazkou spis je, jestli chceme o nekterych dosud "nasich" problemech nechat demokraticky rozhodovat v ramci EU. Treba Irove evidentne nemaji zajem o demokraticke celoevropske rozhodovani o interupcich v Dublinu. Chcete, aby se po pripadnem pristoupeni Turecka demokraticky hlasovalo o celoevropskem rodinnem pravu? Demokracie je sice krasna vec, ale vyzaduje urcitou homogenitu populace. Myslite, ze na te urovni homogenity v Evrope jsme?   

• reagovat
• nahlásit příspěvek