J. Farda 31.1.2020 14:35

Ctěná dámo Němcová; ad a) za blitzdiagnosu pavlačové drbny, neznaje Vás, se omlouvám, za židožroutku nikoli; ad b) Josephus (Flavius) byl v té I. židovské válce židovským rebelem/vojákem, a byv Římany zajat, konvertoval, odešel do Říma a přijal rodové jméno Flavius - viz císařská dynastie Flaviovců (A.D. 69-96) založená Vespasianem, pokračující Titem a končící Domitianem. V Římě sepsané Židovské válce popsal prožitou dobu, nikoli nějaké legendy či pověsti, jak plantáte Vy. O dějinách toho evidentně víte hodně, ale opravdu hodně málo, což Vám nebrání exhibovat svým židožroutstvím, politickokorektně maskované antisionismem vulgo antiizraelismem. Žijte si i tím chucpe defektem blaze ... diskus finito!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 31.1.2020 14:32

Vím, že Osmanská říše nebyla jejich. Použil jsem to jako ironickou námitku proti tvrzení, že to území je "odjakživa" jejich.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 31.1.2020 14:27

Proč? Nejspíš to je nějaká variace stockholmského syndromu ("miluji svého únosce"). A je-li člověk vytažen - tady dokonce jednoznačně pro své elitní schopnosti - na nějaký elitní post, může se mu v hlavě semlít leccos. Byla-li jste na vojně :-), jistě znáte rčení "Pán mezi lejnama, lejno mezi pánama". V originále pochopitelně formulováno jadrněji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 14:22

ano, to ale nemění nic na tom, že to byl český spisovatel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 14:21

no samozřejmě, přečtěte si tuhle knihu https://www.databazeknih.cz/knihy/sionismus-77554, dozvíte se víc. autor je Američan židovské víry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 14:16

že vy to nevíte, to nic neznamená, nejprve se judismus jako ostatně každé náboženství, snažil získat nové a nové stoupence, proto je toto období považováno za misijní, později, když jej křesťanství a nakonec i islám převálcovaly, použil judaismus jinou taktiku, stáhl se do výlučnosti.

Monoteismus a vznik misie

Slovo misie je sice křesťanského původu, samo šíření náboženské víry kázáním atd. je však starší. Začíná se vznikem monoteistických náboženství, která se neomezují na příslušníky určitého kmene, obce, národa nebo společnosti. U starších, tzv. pohanských náboženství, která sdružovala konkrétní lidská společenství a do nichž se lidé rodili, by nic takového nemělo smysl. Ještě v antice se předpokládalo, že kdokoli se narodí nebo přižení do určitého rodu, přistěhuje do určitého města, bude se účastnit i jeho náboženských obřadů.[1]

Monoteismus znamená nejen obrat k jednomu univerzálnímu Bohu, ale také k jednotlivému člověku, který ho má přijmout jako svého Boha. Příslušnost k monoteistickému náboženství není dána narozením nebo původem, nýbrž rozhodnutím člověka a přijetím určité životní praxe. Monoteistická náboženství se tedy nevymezují příbuzensky a místně, nýbrž jistými požadavky, které kladou na každého věřícího.[2] Vyžadují sice také účast na náboženském společenství a jeho obřadech, kromě toho ale i individuální přijetí nějakých naučných obsahů (vyznání víry, dogma) a mravních zásad.

Jakmile je náboženská příslušnost určena více méně individuálním rozhodnutím, otvírá se také možnost individuálního obrácení, a tedy i přesvědčování, kázání a misie. Tuto změnu lze sledovat například v textech Avesty nebo v židovství, zejména u proroků Starého zákona.

Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. (Iz 45,22)

Proto se už v pozdním židovství vyskytují lidé, kteří se v něm nenarodili, nýbrž přijali je vlastním rozhodnutím, tzv. proselyté. Takový člověk ovšem obvykle nedosáhl plného uznání a označoval se jako ger.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 14:11

romština donedávna neměla psanou kodifikovanou podobu, proto ani nemohla být státním jazykem, jazykem menšiny bezpochyby je,. a kdyby o to usilovala. mohla by při určitém počtu mluvících získat i jiná práva jazykové menšiny, jako třeba Poláci v Těšínsku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Houžňák 31.1.2020 13:39

Paní Stein, obávám se, že jste si spletla thread, reagoval jsem citátem z jedné knížky na zakončení komentáře paní Lukešové. Ne na "Němcovou". Ono je to s těmi thready obtížné ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Stein 31.1.2020 13:35

A já když vidím její skorozakončení, můžu konstatovat jen jedno: antisemitismus, jako když ho vyšije, špatně maskovaný moderní protiizraelskou zástěrkou. Diskutovat s těmihle lidmi nemá význam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Schwarz 31.1.2020 13:28

U nás taky není romština státním jazykem. Jsou proto Romové u nás diskriminováni?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Han 31.1.2020 13:24

Vy jste utekla z cvokhausu? Můžete vyjmenovat židovské misionáře?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Stein 31.1.2020 13:18

Judaismus byl někdy v Evropě misijním náboženstvím? Děláte si legraci? Řekněte už konečně: "Apríl!"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Han 31.1.2020 13:16

Českého spisovatele Karla Poláčka Němci nezavraždili proto, že byl Čech, ale proto, že byl Žid.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Stein 31.1.2020 13:13

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 13:12

a nevadí, že autor je izraelský občan a přednáší na tamní univerzitě historii?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 13:03

ano, převyprávěl legendy, v nichž byl jako člověk vychovaný v židovské víře i on vychován. nic víc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 13:00

nedávejte na odiv svou neznalost tak okázale, tou autorkou je Francouzka, dcera křesťanky a žida, která v tom lágru Osvětim Březinka seděla a hrála. vím jen o této jedné knize autorky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:56

ano a to byli většinově a to výrazně většinově Arabové.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:55

to je v knize známého sionisty, to je jen pro gramotné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:54

aha , takže Švýcaři nejsou národ, mají čtyři rozličné jazyky, čtyři rozličné kultury, navíc jedí psy. možná to je základ společné kultury, kterou jinak nemají a jazyk taky ne.. takže žádným národem nejsou.. rozumím dobře?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 31.1.2020 12:52

Palestincem byl každý, kdo žil v Palestině.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:51

vy čtete moje : nesouhlasím s násilím proti Palestincům a kradení jejich země jako ospravedlňuji pogromy proti židům?

snad abyste si vyměnila brejle

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:50

jasně a u nás patřilo vše cizí šlechtě a církvi a brzy se toho dočkáme zase.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:49

to určitě

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 31.1.2020 12:49

Ta kniha je beletrie a ne kniha historická ne autobiografická. Napsala Inna Rottová rozená Želeněcová narozená v Leningradě. Těch knih napsala několik.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Farda 31.1.2020 12:44

Jospephus Flavius popisující I. židovkou válku a dobytí Jeruzaléma, generálové/císařové Vespasianus a jeho syn Titus z dynastie Flaviovců jsou, na rozdíl od Vámi citovaných obrozeneckých chýrů českých dějin historické postavy. Jste jen trapně pavlačová židožroutka, nic více, nic méně! Kde nic není, ani čert nebere ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:39

možná tehdy něco málo koupili od okupantů, ale dnes kradou

kromě prvního židovského města bylo v Palestině dostatek palestinských měst i osad.

sionisté Palestinské vesnice vypalovali, lidi zabíjeli, strašili, násilím vyháněli, jak třeba dostali Palestince s ź jejich přístavu Haifa je zdokumentováno velmi dobře a to i literárně. dnes zabírají násilně další palestinskou půdu, dnes Palestinci vodí, jak jejich olivový háj je vykácen a na jeho místě stavěny židovské osady

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 31.1.2020 12:39

Pokud věříte antisemitských knihám, tak můžete také operovat knihou Mein Kampf . To by bylo vám podobné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 31.1.2020 12:36

Tak si ten zákon a jeho znění najděte. Není to těžké.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Němcová 31.1.2020 12:33

Založení Prahy

Jednou stanula Libuše s Přemyslem a s družinou na skalnatém srázu vysoko nad Vltavou. Dlouhé stíny už ležely na kvetoucích loukách, les byl zalit žlutým světlem. Také obilné lány dole pod srázem zahořely zlatem. Všichni hleděli na krásnou úrodu. Najednou ovanul posvátný strach celou družinu a dotkl se srdce všech. Libuši se zjasnily líce, zrak jí vzplál. Hleděla jako u vytržení, jako by nebylo ani manžela, ani celé družiny. Vztáhla ruce k modravým stráním za řekou, hleděla na les a mluvila prorockým duchem:

„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálené, Vltava je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice, na polední straně pak skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka uprostřed lesa, jak tesá práh domu. I nazvete hrad, který vystavíte, Prahou. A jako knížata a vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klanět i proti městu mému. Buď mu čest a chvála a buď známé v celém světě.“

• reagovat
• nahlásit příspěvek