ZEPHIR 5.3.2008 9:28

Re: jen jsem neměl štěstí na tepelný rozdíl, který by mě včas ohřál

Moderní teorie v poslední době stále častěji spekulují s představou, že vesmír tvoří gigantická černá díra. Je tato představa reálná? Ano, ale museli bychom změnit současný pohled na černé díry. Ten je vlastně velice primitivní - tvoří ho bodová singularita, obklopená tzv. horizontem událostí.

Podle éterové teorie je tento pohled velmi zjednodušený a to dokonce i v rámci samotné teorie relativity. Ta se tomto případě opírá o Schwartzildův časově ustáleným model, takový by se ale musel vyvíjet delší dobu, než je životnost našeho vesmíru. Daleko realističtější pohled na černou díru je, že jde v podstatě o klasickou hvězdu, jen je u ní chaotický charakter vakua díky jeho vysoké hustotě výraznější. Je tvořená velmi hustou hmotou, jejíž komponenty tvoří velmi malé částice axiony a neutrina. Současně je velmi žhavá, tato teplota pomáhá částicím překonávat gravitační tlak. V tak husté hmotě ale i velmi malé fluktuace představují velké rozdíly hustoty a proto na sebe působí také. Vysoká hustota hmoty současně extrémně zpomaluje šíření energie. Díky tomu fluktuace tvoří do značné míry stabilní částice, vegetující ve vlastním rozlehlém prostoru. Je to prostě jakýsi samostatný vesmír, jen trochu primitivnější než náš. Za určitých podmínek takový vesmír může obsahovat další dceřinné černé díry/vesmíry, čímž se vlastně blíží tomu  Schwartzildovu modelu, jen ten počet singularit v něm bude mnohem větší.

Stejně tak i náš vesmír může tvořit ostrov (vlastně náhodně vzniklou fluktuaci) v nějakém ještě větším vesmíru. Pohled éterové teorie je takový, že jde vesměs o zcela náhodné artefakty, ovšem pozorovací perspektivou vymodelované tak, že je vnímáme jako složité deterministicky se chovající útvary. Čili pokud vám tento pohled zanechal v hlavě chaos, tak je to vlastně docela realistický obraz vesmíru.

Takový pohled je duální pohledu zvenku, který na vesmír nahlíží jako na vysoce organizovaný, negentropický útvar, tvořený stojatou vlnou v časoprostoru o nekonečně vysokém počtu dimenzí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 20.2.2008 19:39

Re: Gravitace, geony a éterová teorie

Jak známo, původní Wheelerova hypotéza se nedokázala vyrovnat s faktem, že geonům, jakožto balíkům vln časoprostoru nic nebrání, aby se zhroutily do singularity. Dnes víme, že k tomuto hroucení skutečně dochází, pokud celý Vesmír budeme považovat za geon, že je limitované pouze rychlostí světla a všechny částice ve vesmíru kolabují spolu s vesmírem, čímž si udržují přechodně svoji velikost vůči ostatním objektům ve vesmíru. Proto se nám zdá, že se hmota nehroutí, jelikož kolabujeme spolu s ní.

K tomuto vnitřnímu pohledu je duální přístup kvantové mechaniky, ze které naopak vyplývá, že každá hmotná částice expanduje a rozplývá se ve vakuu. I zde lze opět říci, že tento model je správný, pokud vezmeme v úvahu, že je fraktálně rekurzívní a že tedy na celý vesmír můžeme nahlížet jako na obrovskou částici, která se rozplývá ve vakuu příslušného "hypervesmíru". A že tedy všechny částice expandují spolu s vesmírem, což umožňuje nám, kterým se v tomto vesmíru vyskytují nahlížet jako na pseudostacionární objekty.

Je zřejmě dost pravděpodobné, že expanze vesmíru lze vysvětlit jako gradient hustoty nebo důsledek zrychlujícího se pohybu částic éteru směrem od nás, čili jako důsledek sčítání energie a hustoty částic při pozorování skrz ně samé, podobně jako se při pozorování objektů přes pěnu, mlhy nebo zvlněné sklo tyto objekty zdají čím dál fragmentovanější a divočeji se pohybující, čím jsou od nás více vzdáleny.

Čím tedy budeme náš pohled extrapolovat, tím víc interpretací bude zřejmě pro popis chaosu možné použít. Důležité je si tuto skutečnost uvědomit včas a neztrácet čas a energii půtkami mezi různými teoriemi, které jen odrážejí různou perspektivu pohledu na jednu a tu samou záležitost - napak se snažit je spojovat.

Vývoj matematického modelu takového vesmíru je zcela samostatná kategorie, ale některé kroky již byly učiněny - např. v modelech vakua pomocí Liových transformačních grup, popisující nejtěsnější možné uspořádání částic-odpudivých sil v hyperprostoru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 18.2.2008 16:14

Re: Když řeknete éter je to cosi určitého co už má svou "vnitřní strukturu"

Éter nemá žádnou vnitřní strukturu - naopak, na rozdíl od prostoru a času je zcela neuspořádaný a amorfní. Časoprostor je naproti tomu podle vlnové teorie vždy tvořen orientovaným a uspořádaným gradientem hustoty éteru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 18.2.2008 16:16

Re: Když řeknete éter je to cosi určitého co už má svou "vnitřní strukturu"

Např. časoprostor má určitý pevně daný počet dimenzí prostoru a času, éter jich má nekonečně mnoho, resp. žádné - podle toho, z kterého pohledu jej popisujete..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 18.2.2008 18:30

Re: Re: Když řeknete éter je to cosi určitého co už má svou "vnitřní strukturu"

...a jaký pohled právě nyní máte Vy ? ( myslím z domu, né z hospody ) a tak kolik jich právě vidíte Vy ? ( z okna bytu a kolik z okna hospody ? ).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 18.2.2008 18:48

Re: Re: Když řeknete éter je to cosi určitého co už má svou "vnitřní strukturu"

Aby cokoliv mělo nějaké dimenze musí mít nějakou srukturu, aby byly ony dimenze vůbec nějak

rozlišitelné.  Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže a také těžko může interagovat s jakoukoliv formou hmoty, včetně vákua, jinak  než vnášet  do  jejich  providel hry, tedy řádu, příznaky svého chaotického šílenství. K čemu by to vše bylo?   

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 18.2.2008 19:23

Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

Přesně tak. Ale jedna zákonitost zde přece zbývá - a ta vyplývá z toho, že my jsme jen malá součást většího celku. Vesmír je tak nutně vždycky větší než my sami. Díky tomu jej nevnímáme jako zcela náhodný, ale tzv. růžový, nebo-li Gaussovský šum, protože malá fluktuace nemůže interagovat se všemi fluktuacemi stejně pravděpodobně.

Samozřejmě to nijak formálně doloženo nemám, ale myslím si, že veškerá pozorovatelná kauzalita ve vesmíru vyplývá z prostého faktu, že jsme součástí většího celku. Proto se náš obraz  vesmíru rozostřuje, čím dále jej sledujeme v prostoru i čase - přechází na kvantový chaos., resp. éter s nekonečnou hustotou energie a hmoty. V konečném důsledku tedy vesmír vypadá tak jak vypadá proto, že jej ani jiný vidět nemůžeme.

Samozřejmě, čím víc zblízka se vesmíru věnujeme, tím více pro nás vystávají jednotlivé zákonitosti, asi tak, jako když pozorujeme mraky, začínáme v nich vidět geometrické tvary a různá zvířátka. To že se mě éter jeví hmotný je jen důsledkem toho, že i já jsem hmotný a jinak bych s tím jeho chaosem interagovat nemohl. Ve skutečnosti vesmír může být tvořen i naprosto nehmotným chaosem, jen si nedovedu představit, jak bychom takový vesmír mohli vnímat aspoň jako chaotický, když bychom s ním nemohli interagovat vůbec. Můj pohled na éter je tedy směsí pozitivistických, antropocentrických i objektivistických principů a nezdá se, že by na první pohled nějaký z nich převažoval.

Jakmile mi někdo do tohoto pohledu vnese nějaký hlubší postřeh, jsem připraven se ihned postavit na jeho stranu, zatím se mi to ale jeví tak, že vesmír je zcela náhodný a každý v té náhodnosti vidí její určitý aspekt, na kterém staví svoje další představy. Streit zná skaláry, tak bájí o skalárách, Navrátil zná časoprostor, tak prosazuje časoprostor a já znám kondenzující páru a pěnu.

Naprosto nemá smysl se ptát, čí pohled je obecnější nebo lepší, rozhoduje jen kdo s tím svým pohledem dokáže odvodit širší oblast jevů názorněji, jednodušeji a jednoznačněji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 18.2.2008 20:26

Re: Proč má teorie éteru "tajnou" výhodu před ostatními

Teorie éteru má přesto před ostatními teoriemi založenými na formálních konstruktech několik výhod. Předně to není teorie nová, její původní nositelé jsou dávno po smrti, takže je akceptovatelná všemi stranami. Dále se neopírá o žádné abstraktní či odvozené pozitivistické konstrukce. Opírá se o to, co lidstvo důvěrně zná o několik tisíciletí - o koncept hmoty. Koncept hmoty se opírá se o čtyři vzájemně duální eličiny jako o čtyři Aristotelovské živly (oheň, země, vzduch a gradient vodní hladiny), svázané vlnovou rovnici: energie, hmotnost, prostor a čas. Vazba mezi nimi tvoří ten mystický element páty.

Na tomto principu lze postavit obecnou teorii vesmíru, kde kterákoliv z veličin je vysvětlena zbývajícími.  Všiměte si, že zatímco vlnová rovnice je nejednodušší možný vztah mezi největším počtem fundamentálních veličin, platí jen lokálně, pro male amplitudy energie či krátké časové intervaly. Jinak je vždy narušena. Jakmile je vzdálenost větší, přestává matematický popis reality fungovat a je nutno zavést rovnice složitější.

Pro ještě obecnější pohled můžeme využít toho, že vlnová rovnice je speciálním případem difůzních rovnováh mezi gradienty inerciálního chaosu, popsaného náhodným Brownovým pohybem (šumem), v případě že se v něm vytvoří tzv. fázové rozhraní. Rovnice difůze je jednodušší a přimo vede na gradientový charakter interakcí a vlnové rovnice. Nicméně koncept inerciální difůze předpokládá existenci nějakého N-rozměrného prostoru a vzájemně se srážejících částic, tvořených inerciálními gradienty, čili fermiony - obsahuje tedy právě tolik skrytých předpokladů o systému, jako vlnová rovnice samotná. Takže je otázka, zda model vesmíru založený na inerciálním chaosu (jiný pozorovat neumíme) je skutečně zjednodušení konceptu éteru, nebo jen jiným pohledem na tutéž realitu.

Jsou vlny důsledkem spousty chaotických fluktuací - nebo jsou samy fluktuace nutně tvořeny vlnovými balíky? Podle éterové teorie se oba modely jen alternují, ale žádný nepřevažuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 19.2.2008 7:26

Re: Re: Proč má teorie éteru "tajnou" výhodu před ostatními

K předposlednímu odstavci: Brownův pohyb je právě případem jevu, který chápeme z našeho měřítka jako naprosto chaotický, ale v měřítku částic a molekul se tyto pohybují podle přesných pravidel. Jde o pohyb jako celek tak složitý, že jeho vlastnosti lze postihnout pouze statistickou matematikou. Je také případem, jedním z mnoha, které můžeme tedy poznat jen za podmínky zjednodušení a zobecnění dané statistikou.

To samé je s platností matematiky v mikru, kde zjedodušení a ,oholení, detailů a rozdílů vlastností mezi jednotlivými členy stejné grupy tak, že mají v rovnicích statisticky totožné vlastnosti, přinese výsledek s malými tolerancemi, v makru bude výsledek mít neúnosnou míru nepravdivosti. Pak musí být rovnice složitější, aby postihly ony detaily a rozdílnosti. Množství grup je větší a složitější. A také vztahy mezi nimi.    

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 19.2.2008 13:07

Re: To samé je s platností matematiky v mikru

To samé je s platností matematiky i "v makru", kde se vlastnosti a interakce jednotlvých komponent navzájem zprůměrují natolik, že je nutné použít mnohem složitější matematiku. 

Jinými slovy, deterministický matematický popis má svůj smysl jen do určité vzdálenosti od naší aktuální reality (minulost a budoucnout odpovídá vzdálenostem ve vyšších dimenzích časoprostoru rovněž), pak nastupují stochastické a statistické popisy. Ale není do toho nutné plést matematiku, to je jen prostý důsledek sčítání přitažlivých a odpudivých interakcí mezí částicemi v hustě napěchovaném systému, jako je třeba černá díra.

Matematika realitu jen popisuje, ale docela určitě ji nevytváří. Bylo by ostatně směšné předpokládat, že Vesmír vznikl jen díky bytostem, které si ho v nějakém zastrčením koutě vymyslely. Já mohu o vesmíru vykládat dlouho se stejnými závěry, co matematické teorie a přitom je vůbec nepotřebuji. A to je podstata toho náboženského problému mezi mnou a mainstream vědou, která je přesvědčena, že svými rovnicemi realitu pro ostatní lidi spoluvytváří stejně jako druidové, šamani a kněží náboženské éry vývoje lidstva.

Pokud se mi podaří nějakým modelem hmatatelné souvislosti reality lidem vysvětlit bez potřeby matematiky, její potřeba pro lidstvo tím nezanikne, ale ztratí funkce nástroje k ovládání psychiky pro skupinu pozitivistů, kterým jde o vedoucí postavení ve vědě už od dob Einsteina.

Takže např. strunaři už nebudou moci říkat, že struny se chovají proto, že to tak vyplývá z jejich matematiky - budeme si moci jejich tvrzení ověřit i svou představivostí. Zatímco by se mohlo zdát, že by měli mít z takového vysvětlení radost, jejich skutečný vztah k jejich teorii je demaskován tím, jak přezíravě vůči tomuto vysvětlení vystupují. Současná věda nemá ani tak problém s těmi, co říkají něco jiného než ona, ale s těmi, co dokazují totéž jinými postupy, protože tím zpochybňují univerzálnost tzv. "vědeckého přístupu", čili vědeckou teologii.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 19.2.2008 13:43

Re: Vztah matematiky a intuice podle éterové teorie

Podle éterové teorie probíhá kondenzace hmoty tak, že se v hustém částicovitém systému nadělají baňaté fluktuace hustoty a pokud ten systém houstne, tak se neustále zplošťují a přicházejí o dimenze, až se z nich stanou ploché a vláknité objekty propojené na způsob pěny či houby, přes které se šíří absolutní většina uspořádané energie v podobě deterministických vln. Systém se nám tedy změnil z chaotického v deterministický ne snad tím, že by se nějak změnil poměr hmot obou fází (ten stále zůstává 1:1), ale tím, že se na šíření energie a informace na dálku podílí jen deterministicky se chovající fáze. A ta je také současně příčinou kvantově mechanického chování energie i hmoty v tomto prostředí. Jak je toto možné?

Docela jednoduše: šíření energie v pěně tu pěnu současně zahušťuje, podobně jako třepání mýdlovou pěnou v lahvi. Jelikož se energie pěnou šíří rovněž deterministicky, čili ve vlnách, tvoří vlnové balíky, které samy sebe v určitém rozsahu samoregulují na pevný počet stojatých vln, jsou kvantované. Pokud se takový system zahustí tím že vychytává energii ze svého okolí, tvoří vlnové balíky nový soubor částic, a celý řetězec fázových transofrmací se zopakuje.

Přitom v systému jsou současně vždy ty chaotická fáze a pěna současně a plynule na sebe přecházejí. Membrány pěny se rozpuštění v chaotickém vnitřku a mímo ně se už začínají v jejích bublinách formovat nové fluktuace hustoty, čili zárodky nové generace pěny. Podobně i v procesu vývoje živé hmoty i lidského poznání se střídají deterministické a chaotické fáze jako ve vlnách, kdy je lidské poznání určováno spíše matematickou extrapolací dosavadních poznatků (evoluční fáze) a naopak intuicí (creacionistická fáze). To že se nám zdá kreace tak náhlá je optický trik, protože obě fáze koexistují současně a moje názory, stejně jako názory mnoha dalších éteristů pronikají do mainstreamu, zvyklého uvažovat formálně jen postupně. Mainstream věda je tedy tou pěnovou fází, která organizuje chaos do podoby teorií.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 19.2.2008 14:06

Re: Re: Vztah matematiky a intuice podle éterové teorie

Všiměte si, že teorie relativity začala na začátku minulého stoleti samostatný život jako formalizovaný model éterové teorie (ze které vyplynuly relativistické transformace, dokonce i vztah pro relativistickou aberaci byl odvozen mnohem dříve, ). Einstein tedy zdaleka nevařil z vody a éterová teorie poskytla tedy relativistům důležitá vodítka . Ti éterovou teorii ořezali až na její formální dřeň, nepostřehli ale, že tím současně nepřiměřeně zredukovali její hlubší souvislosti. To se projevilo ve vzrůstajících rozporech mezi teorií relativity a kvantovou mechanikou, která vznikala do určité míry paralelně a nezávisle na relativitě. Relativita by se těžko stala dominantní teorií, kdyby jí v kvantovce nevyvstal významný protivník, ke kterému se přesunula část éteristů (Schrodinger aj.)

Éterová teorie na svého ideového protivníka dosud čeká, lze tedy očekávat, že bude pronikat do vědy postupně a bude nabírat formální přístupy, dokud se pro ni nenajde rovnocenný duální partner, se kterým by mohla vytvářet pseudostabilní membránu. Do té doby bude soupeřit proti všem fraktálně se rozvětvujícím generacím vzájemně duálních formálních teorií (smyčková teorie vs. strunaři, strunaři membránoví vs. strunaři částicoví, atd..).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 19.2.2008 6:52

Re: Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

Reakce na poslední odstavec: Na to se také neptám. Měl jsem pár otázek, ke kterým bych rád znal odpověď, abych se něco nového dověděl a mám ještě jednu pro mně nejdůležitější: Jsou fluktuace vakua experimentálně doloženy, tedy je jejich existence nepochybná anebo jde stále jen o teoretický předpoklad?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 21.2.2008 12:24

Re: Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

 Rád bych k té náhodnosti v souvislosti s Vesmírem přidal pár slov. Asi si málokdo uvědomuje, že všechny události jakéhokoliv druhu jsou unikátní, nikdy se neopakující. I ty nejvíce soběpodobné jsou vždy odlišitelné. Unikátnst těchto dějů je tak samozšejmá a všední, že ji ani skoro nikdo běžně nevnímá.

    Narození každého z nás, tedy všech jedinců tvořících lidstvo, se událo za určité situace v určitý okamžik času, jinak by se místo mě narodil někdo jiný.  Lidstvo jako celek má určité typické a asi snadno definovatelné chování. Myslím si, že když by v celé historii, teoreticky, místo nás se narodili lidé jiní, tak by jiné lidstvo mělo stejné typické chování se stejnými znaky. Takže tak je to i s Vesmírny. V celém prostoru jsoucna jsou Vesmíry s unikátními vlastnostmi, ale také s vlastnostmi všem Vesmírům společné. Protože všechny podléhají stejným pravidlům svého zrodu i umírání. Takže unikátnost není náhoda,je-li opakována sobě podobnými událostmi. Náš Vesmír není zcela náhodný. Nese v sobě prvky řádu vlastních všem Vesmírům. Opět říkám, postihnout takovýto řád, jeho typické vlastnosti, umí pouze statistika (samozřejmě se všemi svými nedostatky ). Jestliže objevujeme dílčí části tohoto řádu, objevujeme současně i řád jiných Vesmírů, jiných světů.            

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 22.2.2008 1:51

Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

Pokud házíte zcela náhodně kostkou, jsou skupiny stejných hodů rozmístěny taktéž náhodně, ale s různou pravděpodobností, tvoří ostrovy deterministické reality, které jsou tím řidší, čím déle se opakují. V éteru se jako hmotné projevují opakující se sekvence fluktuací, které jsou svázány nějakou posloupností, čili tvoří gradient.

Ostatně to, co v kondenzující superkritické páře uvidíte jako první jsou právě tyto fluktuace, takže na tomto modelu si můžete snadno představit o čem mluvím a uvědomit si vzájemné souvislosti. Protože inerciální energie se éterem šíří na tím větší vzdálenosti, čím je gradienty méně rozptylována, vyplývá z toho, že se nám jako nejrozlehlejší jeví oblasti fluktuací, které mají charakter jemné nitkovité pěny a jsou pospojovány do vícerozměrné sítě. Zatímco dva rozměry jsou nejpravděpodobnější, má síť charakter pěny a dalším rozměrem na ráně je třírozměrný prostor. Pravděpodobnost výskytu vyšších dimenzí se pak již prudce snižuje, takže se s nimi běžně nesetkáme.

Kdybychom však vesmír mohli pozorovat v mikrovlnném spektru, viděli bychom oblohu protkanou jemnou vibrující sítí, podobně jako fluktuace v kondenzující páře nebo tetelící se vzduch nad táborovým ohněm, takže bychom k těmto souvislostem dospěli mnohem snáze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 24.2.2008 11:12

Re: Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

 K prvnímu odstavci. Taková kostka neexistuje. Každá je nedokonalá. A také prostředí, možná i momentální  velikost gravitace a případný průvan,o jejim tvaru ani nemluvě, mají vliv na míru náhodnosti a velikost pravděpodobnosti. Skutečná náhodnost by byla, kdyby desetkrát za sebou padla šestka.  Snad se najde někdo, kdo mi dá odkaz na to, že existence fluktuací jako realita je bezpochybně experimentálně prokázána.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Dušan Streit 22.2.2008 15:16

Re: Re: Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

//Narození každého z nás, tedy všech jedinců tvořících lidstvo, se událo za určité situace v určitý okamžik času, jinak by se místo mě narodil někdo jiný.//

Srovnejte: http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/dopisy/19801BCB6BBE9F38C1256F940042736C?OpenDocument&cast=1

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 23.2.2008 11:56

Re: Náhoda - přivrácená tvář kauzality

Jakékoliv kauzální chování chaotického systému (a tedy i chování emergentní) je podmíněno jeho inerciální povahou. Aby částice chaotického systému mohly tvořit "řád v chaosu" , musí být samy hmotné a navzájem se neprostupovat jako fermiony. Takže chování chaotického systému není nic, co by nešlo odvodit z chování hmotného vícečásticového systému.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 24.2.2008 12:16

Re: Re: Re: Re: Má-li být éter chaotický blázinec bez vnitřního skrytého řádu žádné dimenze mít logicky nemůže

 Pouze první dopis odst.1 poslední věta. Soubor interakcí (příčinnost) nemůže probíhat v kratším čase než je Planckův čas, aby vůbec nějaká změna, i když nevím jak, mohla být pozorována. Za tento mikročas může proběhnout X interakcí, ale nikoliv koherentně, takže záleží na pořadí a směru působení. Takže výsledek působení stejného souboru interakcí může být velmi odlišný. Vždy může dojít k náhlému zesílení a zeslabení některé z nich a následné bifurkaci. Myslím si, že bifurkace probíhají neustále v obrovském množství. Tím chci říci, že realita bude asi ještě složitější. odst. 2 Prví věta. Nesouhlas. Neurčitost se musí projevit na všech úrovních. Princip pravděpodobnosti a z něho vznikající neurčitost je základní podmínkou existence reality. Ta musí být drsná až do nejmenších možných měřítek a i v měřítku časoprostorového nekonečna. Stejnou podmínkou existence reality je její dynamika bez vyjímky. Je to další pojistka proti vzniku nekonečen a co se týče šipky času jde o její logický důsledek.  Odst. 3 Ne, že bych nesouhlasil, ale myslím si, že je to trochu jinak. Teď bych chtěl opravit můj text v uvozovkách na..... v určitý unikátní nikdy už neopakovatelný okamžik času za stejně unikátní situace.....  To je ovšem můj individuální pohled zevnitř, vnější pohled na totéž je zcela jiný. Tam statistika hraje prim a je jedno je-li to ten nebo ten. Smysl odstavce chápu, ale nesouhlasím. Jsme možná jediní ve Vesmíru, které zajímá jeho budoucnost a jsme celí nervózní z toho, že nemáme na to ji, s přijatelnou pravděpodobností, určit. Vesmíru je to fuk a  přitom jí má už dávno určenou. Odst. 4 Stvořitel nemůže produkovat entropický odpad, protože vše se děje uvnitř něj. Jako takový nemůže disponovat šipkou času a entropie musí být  nulová. Takže když chce současné entropií ničit tak opakem entropie musí dát něčemu vzniknout. I Stvořitel nemůže být dynamický pouze sám v sobě, má-li trvat stále. Má-li být stále nemůže mít jinou než nulovou entropii. Článek se mi líbí.     

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sam 19.2.2008 20:07

Re: pouze tomu chybí maličkost

Názor je jedna věc a ten nikdo přece nesoudí. Tady jde o cosi podstatnějšího, nemůžeme převrátit celé vědění naruby jak chce p. Zephir, doslova mi řekl, že je nutno všecko vědění ze sebe vymlátit ( patrně proto abychom přijali jeho teorii:),když pozorování nám zatím potvrzují standardní model. Názor si může dělat každý jak uzná za vhodné, ale teorie má jiné požadavky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 19.2.2008 20:58

Re: že je nutno všecko vědění ze sebe vymlátit

To přece musí udělat jen černobíle uvažující lidé, kteří pro popis reality potřebují jen jeden model jako subjekt slepé víry. Racionálně uvažující lidí vidí v souvislostech a protože znají princip korespondence, nevadí jim, když se jeden a tentýž jev popisuje více teoriemi, za předpokladu, že ty teorie spolu vzájemně korespondují. V současné době je éterový model dosud v plenkách, ale již dnes je zřejmé, že umožňuje popsat relativistické i kvantově mechanické jevy jediným modelem, takže přinejmenším z pozitivistického pohledu Occamovy břitvy představuje zjednodušení našeho pohledu na realitu. Samozřejmě je pochopitelné, že ten co byl zvyklý od mládí popisovat relativistické i kvantové jevy rovnicemi založenými na ad-hoc postulátech získá jakousi představivost i v rámci těchto abstraktních modelů, takže mu začnou připadat úplně přirozené, nesmí však ale zapomínat na to, že

A) některé běžné jevy a koncepty lze jimi vysvětlit nepoměrně složitě (existence fotonu, vlnění světla) 

B) oba modely jsou založené na velkém počtu jinak nezdůvodněných ad-hoc  předpokladů a že

C) ty dva modely jsou navzájem formálně neslučitelné, takže některé z kombinací postulátů se vzájemně vylučují a musí se mezi nimi nějak interpolovat

D) některé hraniční jevy již dnes odporují oběma teoriím (expanze vesmíru a s tím související změny fyzikálních konstant, na kterých jsou obě teorie postaveny). V případě některých jevů je ta inteprolace snadná a vede k dobré shodě s realitou - jako třeba renormalizace v QED - v případě jiných předpovědích (kosmologická konstanta) je ale tatáž renormalizace úplně mimo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Sam 19.2.2008 23:24

Re: Re: že je nutno všecko vědění ze sebe vymlátit

Víte já nejsem profesí fyzik, mě ta astrofyzika a kosmologie zajímá jen jako hoby. Přesto jako každý kdo má nějakou profesi dobře vím, že existuje kontinuita v poznatcích. Vědění nedělá žádné skoky a převraty, spíš se vynořují souvislosti, které člověk dřív neviděl. Nevěřím tedy na žádná náhlá "osvácení" a genialitu, pochopitelně neodmítám tyto možnosti jsou však statisticky nevýznamné. Život mě naučil vidět věci střízlivě, člověk který se do něčeho vrhá s velkou emocí moc toho neudělá, spíše způsobí zmatek. Nechci se vás dotknout, ale když vidím všechny vaše odkazy a navíc v angličtině dobře vím, že většina lidí to nebude ani číst ani tomu rozumět, je to pouhé "vytírání" zraku. Navíc dobře vím jak lze puhými názvy článků navodit zdání příslušnosti k svému tematu. Ono se obvykle zjistí, že téma článku míří jinam než si citující přeje, ale to tady nebudu analyzovat, je to spíš trapné.

Vědění se buduje postupně a člověk se musí hodně snažit aby byl aspoň částečně na "úrovni doby", natož aby všecko odrvrhnul a nechal se něčím indoktrinovat. Jehovisti např. taky tvrdí, veškeré vědění je v bibli, to je pak velké umění všechny ty věci tam najít. Onehdy jsem narazil na články jak muslimové prokazují, že prorok už všechno zjevil v koránu, celá relativita tam je a jiný věci, jen si člověk říká kdyby tento člověk co to takto umně vysvětluje své schopnosti namířil užitečnějším směrem. Víte všecko se pozná, snad ošidíte prostého člověka, ale zas jen na chvíli, on i když neví jak to je, vycítí, že tu je snaha s ním nějak manipulovat, víc snad není třeba k tomu co říkat, jste inteligentní člověk stačí přeci naznačit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 20.2.2008 2:24

Re: spíš se vynořují souvislosti

Ve spojení s klasickou éterovou teorií se "vynořilo" těch souvislostí hned několik: Předně jsem si uvědomil, že až doposud nikdo seriózně nestudovat model éteru jako velmi hustého částicového prostředí, všechny stopy téhle myšlenky končí někde v roce 1918, kdy byla odmítnuta i nejzatvrzelejším éteristou té doby,. T.J.J. See, který prohlásil, že je to nesmysl, že by éter takové hustoty člověka "okamžitě rozdrtil".

Dál si nikdo neuvědomil dynamiku rekurzívních fluktuací částic v hustých kondenzujících systémech částic (jako je superkritická pára), kde se tvoří hezké a složité houbovité fluktuace složené z fluktuací. Energie se v takovém prostředí vede převážně po povrchu fluktuací, čili v transversálních vlnách, vyžadovaných teoriemi světla.

Nikdo si také neuvědomil, že teorie založená na transversálních vlnách hmotného prostředí - jako je Maxwellova teorie světla a světlonosného éteru - neodporuje požadavku Lorentzovy symetrie (nakonec, jak by také mohla, když z ní byla Lorentzova symetrie původně odvozena) a že šíření energie po povrchu pěny odpovídá šíření vln po vodní hladině, kde pro malé aplitudy a vlnové délky nezávisí na pohybu prostředí ("éterovém driftu"), resp. jen velmi málo. Jinými slovy, že koncept éteru teorii relativity nejen neodporuje, ale dokonce výborně předjímá.

Současně si nikdo neuvědomil, že tentýž koncept - sice šíření energie v elastické pěně - může vzhledem k nelineárnímu chování pěny (která při vložení energie houstne) vysvětit i ty záhadné kvantově mechanické jevy, kdy se jakoby energie odráží od vlny své vlastní hustoty (pravděpodnostní funkce).

Těch koincidencí je ještě mnohem více (např. některé teorie konvergují k modelům pěnového vakua a současně vesmíru jako černé díry, čili velmi hustého částicového prostředí, tvořícího vakuum), ale toto jsou myslím ty základní souvislosti, které jsem za poslední dva roky sestavil. Není to ještě možná ještě dost na zavedení zcela nové fyziky, ale stačí to na znovuzvážení té fyziky sto let staré.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 20.2.2008 2:44

Re: vycítí, že tu je snaha s ním nějak manipulovat

Je zajímavé, že koncept éteru, který brali za svůj už staří řekové a motala se kolem něj celá fyzika posledních třista let považujete za manipulaci, ale představa šíření světla jako vln nehmotného prostředí (ačkoliv mají zjevné mechanické účinky) za deformaci nepovažujete. Čím to, že naši předci měli tak přirozené cítění pro tak deformované představy? Stejně tak mohu říct, že to vaše váhavé ometání zde je snaha naopak manipulovat se mnou a s ostatními čtenáři. Zřejmě si neuvědomujete, že to vaše obvinění lze totiž chápat zcela symetricky a přitom se neopírá o jediný argument, jen o vaše pocity.

Přitom to, že by éterová teorie jednoduše vysvětlovala jak samotné transversální vlny světla, tak relativistické a kvantové jevy jedním vrzem je vám zřejmě putna, resp. čekáte až vám to potvrdí nějaký chytrák ze Stanfordu, abyste mohl jako obvykle pokývat hlavou: "Copak ti na Západě, to sou hlavy. U nás aby dobré nápady jeden hledat se svíčkou".

Moje postřehy stran éteru nejsou nijak geniální, natož složité - tím zarážející ovšem je, že je za posledních sto let nikdo neotevřel a dávno nezavrhnul. Vaše výhrady bych pochopil, kdyby tyto triviální souvislosti byly už dávno někým zváženy a odsouzeny jako neopodstatnělé, Takto na ně ovšem musíme nahlížet jako na nové poznatky, jejichž zásadnost je přímo úměrná jejich jednoduchosti. Jelikož vědění - jak správně uvádíte -  se buduje postupně, tak bych viděl jako docela logické primární pozornost věnovat právě těm jednodušším, fundamentálnějším souvislostem, než rozvádět dalekosáhlé složité extrapolace.

Co se týče těch mých odkazů, vy je sice číst nebudete, protože jste profesionální ignorant, ale lidi, které fyzika zajímá jsou takové odkazy zvyklí číst, tak aspoň nepředjímejte svůj přístup na ty ostatní. Já je neuvádím, abych jimi někomu vytíral zrak nebo ho dokonce přesvědčoval o svém vzdělání, ale proto, aby si každý mohl to co uvádím ověřit. Ale to vás zřejmě ani nenapadlo takto yvažovat.

Inu, podle sebe soudím tebe, že?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jschneider 21.2.2008 11:39

Re: Re: vycítí, že tu je snaha s ním nějak manipulovat

Pane Zephire, Vy to přece musíte vědět.

Jsou kvantové fluktuace experimentálně prokázanou skutečností anebo jde stále, byť teorií silně podložený, teoretický předpoklad? Pro mně je velmi důležité to vědět přesně, ale zatím jsem se o tom nic konkrétního a přesného nedověděl. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 21.2.2008 14:41

Re: jsou kvantové fluktuace experimentálně prokázanou skutečností

A proč by neměly být? Jejich existenci přece nic neodporuje a z éterový teorie navíc vyplývá jednoduché vysvětlení:

Vlny se částicovitým prostředím vždy šíří dvěma způsoby. Buďto "přímo skrz" a pak jsou to tzv. podélné (longitudinální vlny). Protože ale každé částicové prostředí obsahuje také fluktuace hustoty (gradienty), vlny se šíří i podél nich, pak jsou to tzv. příčné vlny (transversální). Pokud je ten systém hodně stlačený, šíření energie v podobě příčných vln v systému rychle převládne. Nejde ani tak o to, že té energie v podélných vlnách je celkově míň (celkový objem energie je vždy stejný), než podíl energie v transversálních, ale že energie v příčných vlnách vždycky dosáhne dál. Proto pozorovatel v takovém prostředí má vždy tendenci sledovat šíření energie v příčných vlnách, energii v podélných bude vnímat jako kvantový šum pozadí a bude ji ignorovat.

Pokud dalekodosahová příčná energie narazí na oblast, kde převládají malé kulaté gradienty na úkor houbovitých ("částice"), bude se touto oblastí rozptylovat jako tzv. viditelnou hmotou. Zbytek systému se bude chovat jako víceméně transparentní a kauzálně energii šířící prostředí (vakuum). Myslím, že je to velmi snadno představitelné.

Když budeme částicové prostředí stlačovat a zvyšovat jeho hustotu, budou kulaté fluktuace hustoty postupně přecházet na houbovité a podobat se pěně, takže podíl energie šířené mimo fluktuace budeme moci zanedbat, protože bude mít jen velmi krátký dosah a patrně nepřeleze několik bublin, protože se bude membránama rozptylovat. Spolu s tím se začnou dít zajimavé věci, protože šíření energie v pěně přestane být lineární - pěna totiž třepáním houstne. S každou vlnou šířící se takovou pěnou se tedy současně šíří blob husté pěny a protože musí být splněna rezonanční podmínka, je velikost blobu svázaná s vlnovou délkou vlny, čili energie je v takovém systému kvantovaná na částice a může se tudíž stát základem nové generace pěny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 18.2.2008 11:47

Re: Bibliografie T. J. J. See z NASA Astrophysics Data System (ADS)

Bibliografie T. J. J. See z NASA Astrophysics Data System (ADS)

See, T. J. J.: Review of Poincaré's Lectures on Cosmogony (01/1912) 1

See, T. J. J.: Einstein's theory of gravitation (12/1916) 1

See, T. J. J.: New Theory of the Aether (9/1920) 1, 2 (03/1921) 3, 4 (12/1921) 5 (06/1922) F (1/1923) 6 (02/1926) 7

Sherrill, Thomas J. A Career of Controversy: The Anomaly of T. J. J. See (02/1999) 1

• reagovat
• nahlásit příspěvek