19.6.2024 | Svátek má Leoš


VĚDA VERSUS ROZUM: Věřit vědě a vědcům?

21.6.2023

Věda, rozum i víra by měly být v souladu. Měli bychom ovšem co nejvíc vědět, abychom se mohli méně spoléhat na věření.

V minulých článcích jsem vzpomněl na halasné mediální kampaně týkající se zdraví občanů a ohánějící se vědeckými pojmy a výzkumy. Rozum se mohl dostat do konfliktu s tím, co bylo předkládáno jako věda. Média například strašila neexistujícími nebezpečími, včetně pomalých virů (zde), šílených krav (zde), ozónové díry (zde), tuku, trans tuku, cholesterolu, cukru, kávy, sladidel, aluminiových hrnců, másla, margarínu (zde), kouření z druhé ruky (zde), změny klimatu, atd. Lze se též zmínit o strašení obyčejnou kuchyňskou solí, což se také ukazuje jako fakenews (zde). Naopak vychvalovány v různých dobách byly tmavý cukr, káva, margarín, máslo, marihuana, kovidová vakcína pro děti, léky na zlepšení hodnot laboratorních testů jako například statiny (zde), a zcela neúčinné materiály včetně rostlinných výtažků, antioxidantů a organických potravin. Připomněl jsem, že život nám prodloužila jen čistá voda a antimikrobiální prostředky (zde); pokud nám něco život zkrátí, nebudou to tuky nebo cukry či oxid uhličitý, ale budou to naši nepřátelé na východě a na jihu, číhající na naši slabost.

Věda zůstává hlavním arbitrem ve věcech praktického života a pokud možno i abstraktní pravdy. Podobně jako se říká, že demokracie je nejhorší forma vlády kromě ostatních, co byly vyzkoušeny, tak lze říci i o vědě, že jde o nejhorší formu hledání pravdy kromě všech ostatních. Ale vědci jsou omylní stejně jako každá selka opírající se o svůj rozum, a navíc jsou někdy nepoctiví nebo zapleteni v zájmových skupinách. Je-li někdo profesorem molekulární biologie, neznamená to, že musíme přijmout jeho proruské názory, ale ani jeho názory na očkování nemusí být správné. Je-li někdo nositelem Nobelovy ceny, neznamená to, že se lze spolehnout na jeho náhledy; například izraelský nositel Nobelovy ceny za chemii profesor Aaron Ciechanover dělal v roce 2016 reklamu Severní Koreji a vyzýval za omezení sankcí vůči této diktatuře. Vždyť i velký fyzik 20. století Werner Heisenberg spolupracoval s Hitlerovým režimem. Ani sláva a ani opravdové znalosti nevylučují víru v cokoli a ani nechrání před omylem. Například Kepler i Newton se zabývali horoskopy. I nejobdivovanější z vědců, Albert Einstein, měnil názory a dost se mýlil.

Einsteinovým nejslavnějším omylem, a to dokonce dvojitým, je jeho kosmologická konstanta lambda. Přidal ji v roce 1917 do svých gravitačních rovnic, aby udržel vesmír v klidu. Když se v roce 1929 ukázalo, že se vesmír rozpíná, označil přidání konstanty za největší chybu svého života a vymazal ji; jenže v roce 1998 se zjistilo, že vesmírná expanse se zrychluje a že je třeba konstantu lambda do rovnice vrátit, takže její vymazání se ukázalo také omylem. Einstein přispěl ke vzniku kvantové mechaniky, ale nechtěl uznat, že její pravděpodobnostní svět je reálný – jeho rozum nebyl sladěn s touto vědou. Názory geniálního Einsteina byly proměnlivé a jeho intuitivní závěry byly z padesáti procent chybné. Přemluvil Roosevelta, aby začal vyvíjet atomové zbraně, a pak toho litoval; zpočátku odmítal sionismus, a později jej z celého srdce podporoval; a i jeho ateismus se koncem života otupil. V osobní sféře, Einstein bojoval za porozumění mezi národy, ale nerozuměl své manželce a nestaral se o svého nemocného syna – což nijak nesnižuje nic na jeho velikosti, ale jen potvrzuje, že každý vědec je také člověkem.

Mýlí se vědci ale i věda, a to tím častěji, čím je vědní obor dál od matematiky na ose matematika- fyzika- chemie- … biologie- … lékařství- … psychologie- … antropologie-, … astrologie-, atd. K oborům napravo od matematiky je třeba být opatrný, k oborům napravo od chemie skeptický. U oborů napravo od biologie ani nejde o vědu, a v případě ještě vzdálenějších oborů již absurdní omyly zcela převažují nad jakýmikoli rozumnými pozorováními. Jako příklad lze uvést antropologii. Významná představitelka této vědy a propagátorka „sexuální revoluce“ na Západě Margaret Mead se například ve 20. letech minulého století proslavila svým výzkumem domorodců Oceánie postaveným na rozhovorech s místními děvčaty, v němž senzacechtivé západní veřejnosti odhalila bohatý sexuální život dívek v divočině. Vědkyně propagující rovnost všech lidí světa však domorodce považovala za divochy zcela odlišné od svého západního prostředí a nechápala, že puberťačky v Oceánii byly skoro stejné jako jejich západní vrstevnice a s velkým smyslem pro humor si z ní udělaly legraci a nakukaly jí úplné nesmysly a všemožné fantazie co toužila slyšet. „Vědkyně“ legrácky holek sepsala a její „výzkum“ se stal jedním z pilířů této „vědy“ (zde, zde). „Věda“ a rozum se tady zcela rozešly.

Ale i v tak exaktním oboru jako je astronomie a fyzika se dělají chyby; v projektu Hubbleova dalekohledu například vědci špatně naprojektovali zrcadlo, takže tento projekt za miliardu dolarů málem zkrachoval (po čase se podařilo chybu korigovat). Prostě v oborech jako je biologie se lze sotva na závěry vědců spolehnout, a rozhoduje-li se mezi volnou rukou pro kůrovce nebo ochranou před ním, spolehnul bych se víc na lidové referendum než na názory biologů a vědeckých publikací. Nesmíme ale zapomenout, že pro jakákoli, třeba opačná, tvrzení lze najít vědecké práce i vědce, kteří je zastávají. K našemu zdraví se nejvíc vyjadřují vědci z oblasti biologie- lékařství- psychologie, tzn. oborů ne příliš exaktních. Je třeba si stále připomínat, že v těchto oborech panuje známá krize reprodukovatelnosti, tzn. že výsledky vědeckých publikací z těchto oborů nelze v drtivé většině potvrdit (zde). Vždyť hlavním cílem dnešní vědy není poznat pravdu, ale napsat co nejvíc publikací. Slyším-li v televizi zprávu o novém léku proti Alzheimerově nemoci, vím na 99%, že o něm podruhé již nikdo neuslyší. A kromě toho se o naše zdraví – a hlavně o naše peníze – zajímají nejen vědci, ale i šarlatáni, politici a média. Proto je namístě skepse, když se předkládají „nejnovější vědecká zjištění“.

Často dnes slyšíme argument, například v hypotézách o změnách klimatu nebo o očkování, že „jde o vědecký koncensus“. K takovému koncensu se nejlépe vyjádřil Einstein; když mu oznámili, že sto vědců v nacistickém Německu údajně vyvrátilo jeho teorii relativity, otázal se: „a nestačilo ji vyvrátit jen jednou?“. Většina vědců v historii hlásala úplné nesmysly, ale na jejich jména se zapomnělo, a ve škole se obvykle učíme o těch kteří se mýlili méně. Baviči a politikové, kteří nejsou dost vytíženi svou hlavní profesí a zabývají se například bojem proti změnám klimatu, tvrdí že 97% vědců má na klima stejný názor jako oni. Toto tvrzení sice bylo vyvráceno (zde), ale historik vědy by se mu stejně nedivil, protože skutečně většina vědců v historii se pravdě nepřiblížila víc než baviči v jejich době. Až do začátku 19. století měli vědci názor, že organické sloučeniny mohou vznikat pouze v tělech živých tvorů účinkem životní energie. Tento názor, zvaný vitalismus, představoval vědecký koncensus až do roku 1828, kdy Friedrich Wöhler připravil ve zkumavce organickou látku z anorganické. Vitalismus je názor považovaný za vědecký do roku 1828 a za nevědecký od roku 1828.

Vědcům i vědě lze „věřit“, ale není nutně třeba měnit kvůli této víře naše životy. Skuteční vědci a skutečná věda usilují o poznání pravdy a ne o změnu života ostatních, mohou se mýlit ale nevnucují své názory jiným a nikoho nepronásledují. Vědci však nejsou ti, kdo ve jménu vědy dávají na slané buráky varovné razítko „pozor sůl“ a na čokoládu „pozor cukr“, kdo zakazují některým občanům vstup do restaurací pod „vědeckou“ záminkou, že se od ostatních něčím liší (třeba rasou nebo očkovacím průkazem), kdo veřejně označí za dezinformátory vědce, jejichž práce je v rozporu s vytýčenou linií, nebo kdo organizuje vytváření černých listin a mazání emailů či celých webů ve jménu „vědecké pravdy“. Marxismus (obor na naší ose hodně daleko od matematiky, ale já ho ještě na Přírodovědecké fakultě University Karlovy musel studovat jako „vědu“) je znám citátem: „náboženství je opium lidstva“. Paradoxně jak ubývá na Západě náboženství, roste spotřeba skutečného opia a dalších drog, které zcela rozmazávají schopnost Zápaďanů vidět realitu a bránit se.

S ústupem židovsko-křesťanských tradic na Západě roste vliv pověr a destruktivních globálních věr (transgenderismus, víra v nadřazenost černochů, víra ve škodlivost atomových elektráren, víra v organické potraviny, víra v konec světa kvůli přehřátí, atpod.). Západní elity vyrostlé na oněch oborech daleko napravo od matematiky se domnívají, že zákaz aut a krav, nebo razítko „pozor tuk“ na lahvi s olejem či vymazání skeptických občanů z internetu, urychlí příchod marxistického ráje na zemi – což je zcela přirozeně v souladu s plány největších nepřátel západní společnosti, Číny a Ruska. Nebudou to cukr a sůl, kdo nám zkrátí život, ale barbarští migranti a jejich násilí, pokud budou přibývat dnešním tempem. Chaos, který nastane bude pak moct znormalizovat pouze bratrská pomoc Čínské lidové republiky.

Věřit vědcům? Ale kterým? Vědci jsou vždy na obou stranách barikády – skutečná věda by však měla být jen na jedné straně. Média a globální informační systémy často preferují určité vědce a jiné potlačují. Rozum někdy může „zůstat stát“ (třeba u kvantové mechaniky), ale věda, rozum i víra by měly usilovat o co nejlepší soulad. Měli bychom se ovšem co nejvíc opírat o vědění, abychom se mohli méně spoléhat na věření (víc měřit než věřit). Slepě věřit se nemá nikomu, ale snad se obecně lze spíš spolehnout na úsudek fyzika a chemika než politika a herce. Záleží též o jaký jde obor, a hodnotit je třeba vždy charakter a osobní historii daného člověka. Nejlepší je samozřejmě sám co nejvíc vědět. Máme-li se vyhnout výše zmíněnému pesimistickému scénáři o konci západní civilizace, měl by se urychleně změnit vzdělávací systém tak, aby děti získaly lepší znalosti ve fyzice, chemii a biologii, a byly v životě odolnější proti všemožným šarlatánům. V dějepise je třeba dětem jasně ukázat, že v surovosti a špatnosti si byli všichni lidé po světě dost rovni, ale jen západní technologie a kultura vedly k altruismu a k modernímu humanismu. Děti tomu musí věřit a musí získat hrdost na svou Západní civilizaci a její nesmírné úspěchy ve vědě – ale i v morálce. Bez takové víry se Západ stane otrokem Východu. Víra i věda a rozum se tu musí zcela spojit.

https://www.hegaion.cz/