Celosvětové mediální kampaně podporují prodej léků – častěji těch dražších.

Během historie určitě mnohé procedury i neškodné čaje pomohly placebo efektem, stejně jako pomůže dítěti pofoukání rány od mámy. Nelze snižovat význam dřívějších poctivých léčitelů a dnešních poctivých lékařů. Pouštění žilou však asi příliš nepomohlo, stejně tak používání pijavic a hořčičných placek (běžná součást sovětské medicíny), ale rozlišit mezi neškodnými a škodlivými rituály nebylo lehké. Rakouský lékař Ignác Semmelweis zjistil v roce 1844, ještě před objevem mikroorganismů, že když si porodník před porodem umyje ruce, smrt žen po porodu (známá jako horečka omladnic) se sníží desetkrát; šlo o průlomový objev, ale Semmelweisovi se kvůli tomuto rituálu vysmáli a vyhodili ho, a on skončil v blázinci. Na rozdíl od něho se portugalský lékař António Moniz, léčící psychiatrické pacienty neodůvodněným přetnutím spojení mezi dvěma částmi mozku – lobotomií – dočkal slávy a v roce 1949 dokonce Nobelovy ceny (dnes je spíš považován za zločince, o Nobelistech viz také zde, zde, zde).

Nyní je zdraví definováno většinou na základě normálních hodnot laboratorních nálezů; hodnoty mimo určený rozsah definují nemoc nebo varovný příznak. Medicína má tendenci rozsah normálních hodnot zužovat a tím část obyvatel vyžadujících preventivní léčbu rozšiřovat. Příkladem je krevní tlak, pro který je dnes jako norma uváděna hodnota 120 mmHg (systolický tlak, viz např. Merck Manual, 2011, 19. vydání), zatímco v roce 1999 to bylo 130 mmHg (viz 17. vydání) a v roce 1987 dokonce 140 mmHg (viz 15. vydání). Maximální „normální“ hodnota pro glukózu v plazmě je dnes určena na 100 mg/dl, i když v roce 1987 to ještě bylo 115 mg/dl. Zúženy byly rozsahy i dalších veličin, včetně „hodného cholesterolu“ HDL. Předefinováním zdraví a nemoci se mezi kandidáty na léčení mohou octnout navíc až desítky procent populace, aniž by se jejich skutečný stav jakkoli změnil, a tak vzroste poptávka po lécích. Čistý zisk z prodeje chemikálií roste nejméně dvojnásobně, pokud jde o léky, a řádově ještě více, pokud jsou kryty patentem.

Jak jsem se zmínil v textu o „zdravých“ potravinách (zde), za prodloužením lidského života z 20 let na více než 80 let stály přísun kalorií a čisté vody, odsun odpadu a ochrana proti parasitům (hygiena, dezinfekce, konzervanty, antibiotika, očkování). Žádná složka potravy nebo zdravotní příměs k tomu nepřispěly. Ohledně léků, kromě antibiotik a vakcín přispěla k prodloužení života jen malá část komerčních léčivých prostředků. Podívejme se na seznam 200 nejčastěji předepisovaných léků v USA v roce 2020 (zde). Antibiotikum amoxicilin je až na 40. místě. Z látek, o nichž lze předpokládat, že části pacientů prodloužily život, to jsou antidiabetické léky metformin (3. místo), insulin glargin (32.) a glipizid (49.). Léky snižující tlak lze například nalézt na 4., 5., 11., 26. a 50. místě seznamu; ty ovšem u části pacientů byly použity spíše preventivně, a jejich příspěvek k prodloužení života není zcela jasný. Anekdotickým příkladem budiž rockerka Tina Turnerová, která odmítala léky na snížení svého extrémně vysokého tlaku po celý život a zemřela před pád dny ve věku 83 let (průměr je 79 let).

Užitečnost léků netkví samozřejmě jen v prodloužení života, ale i ve snížení bolesti a utrpení, což je funkce ibuprofenu proti zánětu (38.), alprazolamu jako sedativa (39.), montelukastu proti alergii (14.), omeprazolu proti refluxu (8.), atd. U mnoha nejprodávanějších a nejvíc předepisovaných léků však užitečnost není jasná. V našem seznamu je na prvním místě atorvastatin (Lipitor) předepsaný v roce 2020 v USA 115 milionkrát, 27 milionům pacientů, přičemž výrobce dostal 2.2 miliard dolarů. Lipitor patří mezi statiny, které mají snížit „zlý cholesterol“ v krvi; v našem seznamu figurují další statiny na 13., 17. a 34. místě, celkem předepsané 48 milionům pacientům v roce 2020 (=20% všech dospělých v USA) s tržbou asi 5 miliard dolarů. Podle tzv. lipidové hypotézy, jejíž kořeny sahají do 19. století, existuje vztah mezi tuky v krvi a výskytem kardiovaskulárních nemocí (zde). Tato teorie se mezi lékaři těší širokému koncensu a v dnešní podobě se zabývá hlavně lipoproteiny, tj. komplexy tuků s proteiny, které cholesterol a další tuky v krvi přenášejí, především komplexy zvanými LDL a HDL. Bylo postulováno, že kardiovaskulární choroby korelují s rostoucím množstvím LDL (zlý cholesterol) a s klesajícím množstvím HDL (hodný cholesterol). Statiny snižují zlý cholesterol, což se snaží nesčetné vědecké publikace potvrzovat, a velké farmaceutické firmy je v mnoha verzích dodávají na trh.

Tuky se v krvi vyskytují v několika formách a jsou měřeny různými parametry, z nichž některé lze ovlivňovat; například triglyceridy lze snížit pomocí fibrátů (látky prodávané méně než statiny). V džungli lékařských publikací není vztah oněch parametrů k patologiím příliš jasný, stejně jako vliv statinů na zlepšení zdraví a prodloužení života (zde). Mechanické předepisování statinů 20ti procentům obyvatel (alespoň v USA) na základě jakýchsi laboratorních veličin je kritizováno. Různé moderní postuláty lipidové teorie byly nazvány neprokázaným narativem (zde), a snaha o změny v poměrech laboratorních hodnot LDL a HDL byla označena za nesmyslnou (zde). Zdroje se liší ohledně prodeje léků (zde, zde), ale Lipitor je asi jedním z nejziskovějších produktů v historii s prodejem za téměř 200 miliard dolarů (zde). Světový prodej všech statinů je ovšem ještě mohutnější.

Nejvíc v našem seznamu (zde) vydělal v roce 2020 bupoprion (18.) předepsán 29 milionkrát, 6ti milionům pacientů, s obratem 13 miliard dolarů. Jde o antidepresivum a v seznamu jich je více, včetně sertralinu (12.), escitalogramu (15.), trazodonu (21.), fluoxetinu (25.), duloxetinu (27.), citalopramu (31.) a venlafaxinu (44.). Celkem byly v USA v roce 2020 předepsány 41 milionům pacientů (12% populace) s obratem asi 19 miliard dolarů. Stejně jako u jiných skupin léčiv se kritický spotřebitel ptá, proč bylo třeba vyvíjet stále další léčiva, kdyby alespoň jedno z těch předchozích fungovalo; skutečně jsou antidepresiva charakterizována nevelkou odlišností od placeba, nejasným mechanismem působení a vedlejšími účinky zahrnujícími zhoršení stavu a dokonce sebevraždu. Globální prodej těchto nepříliš účinných látek přesáhl 1000 miliard dolarů. Náš seznam však neobsahuje léčiva s relativně menším počtem pacientů, jako třeba léky proti autoimunitním chorobám. Ty však mohou být přesto nejziskovější, protože výrobce kompenzuje malý počet pacientů astronomickou cenou, a pomáhá mu zoufalství trpících.

Copaxone proti roztroušené skleróze vydělal miliardy dolarů, přestože je zcela neúčinný a proteinoví chemici chápou, že se tento syntetický polypeptid rozpadá účinkem proteáz okamžitě po vpíchnutí do svalu. Mezi komerčně nejúspěšnější léky patří též protilátky k infuzi pro modulaci imunního systému při léčení revmatické artritidy, Crohnovy nemoci, a dalších. Jde např. o lék Remicade, který byl v roce 2020 na 20. místě ve světě s prodejem 4,2 miliard dolarů a Humira, která byla na 1. místě s prodejem 20,4 miliard dolarů (zde) a nejspíš se stane neziskovějším lékem dosavadní historie s 250 miliardami dolarů (zde). Proklamované vedlejší účinky této tzv. biologické léčby, zahrnující onemocnění tuberkulózou a rakovinou, jsou strašidelné a skutečnost není lepší. Podle zkušeností nemocných Crohnovou nemocí, léčbu musí část lidí přerušit; z těch kdo vůbec vydrží, se pozitivních výsledků dočká třetina, a i tyto pozitivní výsledky zmizí do roka (fistula zůstává zavřena rok u 36% pacientů léčených Remicadem a u 19% pacientů léčených placebem, zde). Lékaři přesto doporučují zkoušet stále další biologické léky, a mnozí jsou asi na jejich prodeji zainteresováni. Klasická léčba, včetně steroidů je méně bolestná a nakonec úspěšnější, ale je 100krát levnější; například kortikosteroid prednison je v našem seznamu na 30. místě a prodá se ho v USA za rok pouze za 200 milionů (100krát méně než u Humiry).

V našem seznamu (zde) asi 10% léků život prodlužuje a kolem 60% léků život usnadňuje. Zbývajících 30% léků, mnohdy nejziskovějších, jsou neúčinné. U všech kategorií by stačilo 5krát méně druhů, neboť stejný princip je opakovaně použit konkurenčními farmaceutickými firmami, aniž by kvůli konkurenci byla cena snížena. V letech 2002 až 2021 vzrostly výdaje na léky v USA ze 195 na 574 miliard dolarů (zde), aniž by průměrná délka dožití vzrostla – zdá se dokonce, že klesla (zde). Není lehké se rozhodovat, zda doporučované léky vzít či ne. Mytí rukou je lepší než preventivní léky. Lepší jsou levnější prostředky než dražší. Obecně je možné doporučit starší léky před patentovanými. Člověk by se měl léčit tím méně ochotně, čím je zdravější a čím je léčená nemoc lehčí. Proti vzteklině nebo obrně je třeba očkování, proti chřipce nebo koroně ne. Snad je jasné, že tento text nemá budit odpor proti moderním lékům; jsou desítky zázračných léků, jejichž účinky jsou nesporné, např. antibiotika, acyclovir, ivermectin, cytostatika, analgesika, sedativa, atd.

Avšak nesmyslné množství předražených léků bez jasné účinnosti je podvodem na občanech celého světa a jde navíc o nesmírné plýtvání zdroji (masové použití nevyzkoušené a neúčinné vakcíny proti koroně na dětech je jiné téma). Nejdůležitějším úkolem lidstva v současnosti je vyvinout technologii termonukleární fúze, protože ta bude moct pokrýt všechny jeho energetické potřeby – nebude třeba spalovat fosilní paliva a větrníky i solární panely se stanou zbytečnými, všeho bude skutečně úplně neomezeně. Nejblíže ke splnění tohoto úkolu má mezinárodní megaprojekt ITER, na němž se podílí všechny rozvinuté země včetně Ruska, Číny, Indie, Japonska, Evropy a USA – jeho náklady jsou odhadovány na 22 miliard Euro (zde). Celkový prodej pouze jednoho ze zmíněných statinů představuje 10tinásobek nákladů na projekt ITER a prodej antidepresiv 50tinásobek. Za zastavení takového plýtvání a za přestavbu západní společnosti v tomto směru ale budou sotva bojovat aktivisté za větrníky, za proticovidovou vakcínu, za kůrovce, za organické potraviny, za desatero pohlaví, a za zrušení aut a jaderných elektráren – a jiné aktivisty jsme si bohužel nevychovali.