14.4.2024 | Svátek má Vincenc


VĚDA VERSUS ROZUM: Ozonová díra do nebe

17.4.2023

V několika článcích připomínám případy z posledních let, kdy se vědci a věda podíleli na vytváření celosvětových kampaní, které sice ovlivnily životy všech, ale byly postaveny na faktech, která se nepotvrdila.

Z kyslíku (O2) se účinkem ultrafialového záření (UV) tvoří v atmosféře ozon (O3), který absorbuje UV a tím omezuje potenciálně škodlivé účinky UV na organismy, včetně člověka. Ozon se vyskytuje hlavně ve výškách mezi 15 a 35 kilometry a jeho celkové množství by, na většině míst na Zemi, stačilo na vytvoření vrstvy o tloušťce asi 3 milimetry za normálního tlaku (plyny v atmosféře by za normálního tlaku vytvořily vrstvu asi 11 km, takže 3 mm představují méně než 0,3 částí na milion). Množství ozonu v celém sloupci atmosféry na určitém místě na Zemi je charakterizováno počtem Dobsonových jednotek (Dj), přičemž 1 Dj je množství ozonu v atmosféře odpovídající vrstvě 0,01 milimetru za normálního tlaku a teploty 0C, takže hladina ozonu obvykle dosahuje 300 Dj.

V roce 1970 varoval Paul Krutzen, že by pozemský ozon mohl být ohrožen oxidem dusným, ale pozornost se mu získat nepodařilo. V roce 1974 však všeobecnou paniku vzbudili Mario Molina a Sherry Rowland varovným článkem do časopisu Nature, ve kterém upozornili na možný rozklad ozonu reakcí s freony, tzn. fluorovanými a chlorovanými uhlovodíky používanými v ledničkách a sprejích; autoři vycházeli z měření Jamese Lovelocka. Lovelock byl slavný futurolog a mystik, který vytvořil mýtus Gaia a také mýtus o možném probuzení zmražených lidí v dalekém budoucnu; za války na sebe též upozornil odmítnutím bojovat proti nacistům a v pozdější době varováním, že miliardy lidí zemřou na přehřátí kvůli oteplení. Lovelockova měření ozonu se sice týkala nižších oblastí atmosféry než té, kde se ozon vyskytuje a modely autorů byly zatíženy řadou nepřesností, ale přesto následovala ve světě po jejich varování nečekaně rychlá reakce (zde).

Již v roce 1975 navrhli v USA omezení freonů a v roce 1977 byly freony zakázány ve sprejích, další státy následovaly v roce 1978. Celá idea dostal nečekanou podporu v roce 1985, kdy byl v Antarktidě pozorován pokles ozonu. Bylo rozhodnuto, že hodnoty menší než 220 Dj jsou podnormální a oblast o těchto hodnotách byla označena jako ozonová díra. Od té doby byla tato „díra“ pozorována v Antarktidě každý rok. Přes chybějící konsenzus ohledně příčiny této ozonové díry byl v roce 1987 přijat Montrealský protokol zakazující používání freonů. Podepsaly ho všechny státy světa a zavázaly se, že chlorofluoro uhlovodíky (CFC) budou do roku 1989 nahrazeny hydrochlorofluoro uhlovodíky, které mají v laboratoři menší efekt na rozklad ozonu. V budoucnu se měly přestat používat i halony, tj. bromované uhlovodíky, protože brom je 50 krát účinnější v ničení ozonu než chlor (zde). Avšak metylbromide je, asi díky silné zemědělské loby, i nadále používán jako pesticid.

Montrealský protokol byl a je oslavován jako triumf mezinárodní spolupráce, který zabránil milionům případů rakoviny a oslepnutí (zde). Zelení bojovníci strašili apokalypsou v případě neplnění dohody. Dnes již jsou zapomenuta zcela směšná tvrzení slavného Al Gora, který v roce 1992 napsal ve své knize „Earth in the Balance“, že „kvůli antarktické ozonové díře lovci potkávají v lese slepé králíky a rybáři v moři slepé lososy“. Odborník na životní prostředí Ben Lieberman napsal v článku „Ozone – The Hole Truth“ toto: „Montrealský protokol nezastavil žádné ničivé jevy, žádné ničivé jevy totiž vůbec neexistovaly. Paralely s globálním oteplováním jsou zřejmé. Zase máme nafouknutý environmentální problém a v obou případech není to, co bylo prezentováno jako strašné, pravda, a to co je pravda není nijak strašné“ (zde).

V období ozonové hysterie se nikdo nedivil, že díra nalézající se nad Antarktidou oslepuje králíky na severní polokouli a nikdo se neptal, proč není díra taky někde jinde. Teorie nakonec vysvětlila, že nízké teploty a kruhové větry nad Antarktidou jsou příčinou sezónních poklesů ozonu vždy na jaře (zde). Též se ukázalo, že nebyl doceněn vliv vulkanických erupcí (zde). V každém případě prý se má díra nad Antarktidou zacelit (slib tučňákům) do roku 2045 nebo 2075 (není řečeno, které z čísel je pravděpodobnější), ale záznamy ukazují, že sezónní změny jsou často větší než změny mezi různými roky), a hlavně mezi lety 1990 a 2015 nejsou vidět velké rozdíly navzdory Montrealskému protokolu (zde). Je to vidět i na následujícím grafu (NASA, 2023, zde), který ukazuje plochu antarktické ozonové díry v km2 a úroveň ozonu v Dj.

dir

Graf z NASA a mnohé další dokumenty (např. zde) jasně ukazují, že vytlačení freonů nemělo žádný vliv na antarktickou díru v letech 1985-2022. Mimochodem se ukazuje, že množství některých freonů (např. CFC-113a) v atmosféře v nedávných letech dokonce rostlo (zde, zde). Ukazuje se, tragicky pro zelené bojovníky, že přestože nad Antarktidou stále visí stejná ozonová díra, plyny typu HCFC nebo HFC, které nahradily plyny CFC, mohou mít katastrofální dopad na globální oteplování, neboť prý mají mohutný skleníkový potenciál, některé až 2000 krát větší než CO2 (zde). Takže zeleným bojovníkům se žádný protokol a ani žádná třebas radikální změna nezavděčí, čímž připomínají ženy, o kterých Oscar Wilde napsal, že nevědí co chtějí, ale nedají pokoj dokud to nedostanou (vidíme na odstavení jaderných elektráren v Německu).

Za práce o ničení ozonové vrstvy dostali v roce 1995 Nobelovu cenu za chemii Crutzen, Molina and Rowland. Zelení bojovníci se příliš nezamýšlí nad tím, že Crutzenův oxid dusný má daleko větší potenciál ničit ozon než Molinovy a Rowlandovy freony (zde, zde), ale stejně by proti němu nemohli mnoho udělat vzhledem k tomu, že většina oxidu dusného pochází z přírodních zdrojů (zde). Oxid dusný tady byl vždy, asi stejně jako ozonová díra.

Bojovníci si pochvalují Montrealský protokol a OSN vyhlásila 16. září jako Mezinárodní den ochrany ozonové vrstvy. Víc s tou dírou nezmůžou. Díra se periodicky nad Antarktidou mění. Ukazuje se, že i nad jinými oblastmi světa mohou nastávat fluktuace v množství ozonu. V březnu 2011 bylo například pozorováno, že polovina ozonu v určité výšce nad Arktidou náhle zmizela a v roce 2020 to bylo dokonce 90% (zde), nepamatuji se, že by se tím média nějak zabývala. Existují placení úředníci v OSN, kteří o antarktické díře vytvářejí pravidelné zprávy a vyjadřují přesvědčení, že do sta let se díra možná zacelí (a hodný ozon se vrátí, zde). Jiní placení úředníci se druhé straně varují před rostoucí koncentrací ozonu (zlého ozonu, zde) v nižších vrstvách.

Slunce dál zapadá nad Antarktickou vražednou ozonovou dírou. Mnoho mýtů, které jsou součástí naší kultury bylo vytvořeno k našemu pobavení, třeba Homérův o Odyseje nebo Platonův a Nezvalův o Atlantidě, ale mýtus o ozonové díře nad Antarktidou již byl téměř zapomenut, přestože trubadúři svého času zaplňovali všechny světové noviny o apokalypse zmizelého ozonu. Trubadúři také varovali před nemocí šílené krávy nebo před koronou a dnes stále varují před globálním oteplením, cílem již není pobavit nás, ale postrašit a nahnat nás do stáda kupujícího si jejich produkty.

Informovaný čtenář chápe, že jsem nechtěl popřít význam ozonu, ale že jsem pouze chtěl zdůraznit opatrnost, s jakou musíme přijímat sdělení hollywoodských trubadúrů dneška, včetně novinářů, herců, politiků a vědců s nimi spolupracujících.

https://www.hegaion.cz/