Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Bez hádky a nadávek...

Se zájmem čtu ohlasy nejen na své články, ale i na texty jiných. Jejich racionálno, moudro, zkušenosti, svědectví  se obvykle ztrácejí, protože téměř každé jen trochu  kontroverzní téma se neobejde  bez hádky a nadávek. Ne vždy se těmto ohlasům může říkat diskuse, jakou měl na mysli TGM, jehož pojetí diskuse a demokracie zatím mnoha našim  lidem stále ještě chybí. Naproti tomu ohlasy svědčí alespoň o jednom pozitivu - že čtenáři Neviditelného psa nejsou lhostejní k událostem, jevům v naší i světové společnosti.

S bráchou jsme vyrůstali dědově domé v Českém Švýcarsku . . .

který byl uprostřed obrovském ovocném sadu . . .  Brácha, nukleární chemik, dostal zaměstnání šéfovat provozu úpravny uranových rud v Nejdku a v novém 3 poschoďovém paneláku překrásný podnikový byt v Nové Roli . . .   Já byl 12 když brácha promoval, a si on musel dokroutit pár měsíců "vojny"  . . .požádal maminku a mě, abychom v novém bytě pověsili záclony, aby lidé neremcali, že tam je tam volný, neobydlený byt . . . . Vzpomínám si, jak jsnme šli s maminkou z nádraží do paneláku blátem, kde ještě nebyly pozdější asfaltové cesty a chodníky a jak to bylo obtížné zatlouct do železobetonu hřebíky . . . . Když jsme se chtěli doma vykoupat, museli jsme v hrnci na plotně ohřát vodu a na záchiod ven do "kadibudky"  . . .  a v tom novém paneláku  otevřel kohoutek a hned tekla do vany horká voda, zíchodová sdplacovaxcí  mísa hned vedle a všude ustřední topení a teplo . . . . Vzpomínám si, jak se tam bráchovi s rodinou nelábilo bydlet a každý volná čas a dovolené se hrncoval s rodinou mnoho hodin, přiject "domů" . . .  

Mám pro mnohé

nepříjemné překvapení.

Myšlenka Koldomu a koldomů tak jak byl postaven v Litvínově vznikla už ve třicátých letech ve Francii. Nikoliv v CCCP.

Béla Kún

Nebyl to Váš pradědek?

Re: Béla Kún

A Vy nemáte příbuzenský vztah s Achabem?

Slovo "kolektivní" je naprosto zprofanováno,

Koldům jsem kdysi viděla, ale zrůdnost takového "soužití" mi došla, až když jsem nějakou dobu bydlela na Hoteláku.  Tam na dlouhatánské chodbě s 40 dveřmi jsme si byli cizejší, než kdysi na docela dlouhé ulici rodinných domů, kde jsem prožila dětství. Přestože to byly "cizí" domy, větišinou jsme tam byli nájemníky, život byl družnější, sousedi si naprosto samozřejmě a bez jakýchkoliv výmluv pomáhali, v zímě jsme si naprosto automaticky všichni odhrnovali sníh na úseku cesty přilehlé k domům( nejen chodníky). Prostě lidi si nelezli do soukromí, ale celou ulici jsme jaksi automaticky brali jako "svou", takžéž zadní zahrady. Možná to bylo dobou, ale byl to vztah jako k "vlastnímu, prostě úcta k majetku, který kdosi vybudoval, udržoval. Kdežto "povinnost" kolektivního snažení naprosto selhávala. Na Hoteláku kašlali všichni na všechno, alibismus rozkvetl v plné kráse.  O moc lepší to nebylo ani v našem čtyřvchodovém paneláku. Ze začátku pár nadšenců se o cosi snažilo, brzy to ale vyprchalo. Orvaný výtah, počmárané stěny, sklepní chodby jako odkladiště. Teprve dnes, po 40 létech a po velmi nákladné rekonstrukci, kterou budeme splácet moc dlouho, mám pocit, že se lidi trošku víc zajímají a občas cosi udělají i navíc, než jen pro jejich vlastní byt. Jen nevím, jak dlouho jim to vydrží.

U satelitních městeček mi vadí, že jsou bez fantazie, že jsou často ty domky podobné jako vejce vejci. Ale i ti dnešní mladí majitelé možná jednou začnou chtít se odlišit, možná přijdou časem na užitečnost zahrady a doba s tím neestetickým prostředím něco udělá. U činžáků nic nezměníte, fantazie je vám na nic. Byty nad sebou jsou stejně situované, uvnitř vypadají jako přes kopírák, protože vám rozměry nedovoli experimentovat.  Člověk s estetickým založením se tam často cítí jako v pasti

Re: Slovo "kolektivní" je naprosto zprofanováno,

Paní Kanioková, přečtšte si můj příspěvek ob jeden níže. Jinak Vaše pravicové myšlení hraničí až tmářstvím, jinak byste tu nemohla psát o Koldomu jako o zrůdnosti. Už proto, že bydlení v něm bylo oblíbené a poskytovalo tehdy i dnes (po rekonstrukci) vysoký nadstandard.

Jinak - neznám Váš hotelák, ale byla-li to řadová a k tomu dočasná ubytovna, kam se chodilo jen přespat, asi to bylo s pořádkem a mezilidskými vztahy tehdy i dnes stejné. A to asi všude ve světě, nejenom u nás. Ostatně ty mezilidské vztahy na dnešních satelitech jsou mnohem horší - není divu, že z nich lidi utíkají.

Koldům

 Stavba Koldomu byla inspirována stavěním podobných domů v CCCP Ty byly ovšem poněkud méně honosné. Základní myšlenkou bylo "kolektivní" myšlení a žití. Byty v těch sovětských tvořila jedna místnost a společné příslušenství. Na celé patro byla například jedna společná kuchyně, kde se "kolektivně" vařilo. Nádobí , to znamená hrnce i ostatní bylo také společné. Společně to znamená celý dům, na společné schůzi, řešil i manželské rozepře a podobné spory. Ruský spisovatel M.I. Zoščenko ve svých povídkách, které trochu připomínaly povídky našeho K.Poláčka popisoval "veselé" příhody, které přinášel život v takovém domě. V jedné z nich se jakási Darja Ivanovna poškorpila se sousedkou, skrzevá svůj osobní kartáček, který si přinesla  do kuchyně a který drze hodlala použít její  sousedka.Výměna názorů skončila "kolektivní" rvačkou celého domu. V jiné povídce "Psí čich", kdosi ukradl v konzumu bečku se zelím. Milicionář doprovázený psem krádež vyšetřoval kolektivním výslechem všech obyvatel. Pes byl stejně geniální jako jeho následovník vídeňský komisař Rex. Pouhým čichem odhalil  každého zloděje. Postupně tak za zloděje označil všechny přítomné.Všichni se kajícně doznávali co každý z nich kde ukradl. Ani jeden z nich však neukradl to zelí. Nakonec zbyl před domem jen pes a milicionář. Když pes označil za zloděje i jeho, milicionář se musel  přiznat, že propijí  peníze na psí žrádlo, které dostává. Sovětský režim odměnil spisovatele za jeho smysl pro humor pobytem v gulagu.