Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Asi se trošku mýlíte. Jste jak ti japonští komunisté, co vykládají nápis Národ sobě jako Pravicoví propagandisté obětem své propagandy.Vy jste tu Cosmovu a Dalimilovu kroniku pozorně nečetl. Jinak byste nemohl obhajovat Hrochovy neomarxistické teorie o vzniku českého nacionalismu až v 19. stol.

V paneláku na jižním městě , máte vzorek všech lidských vlasností , zrovna jako v paneláku ve francii..takové úvahy jsou na Prd.

Češi již od středověku podléhali různým náboženským a politickým ideologiím. Začalo to bojem za pravdu u Jana Husa a pokračovalo to protestantskými církvemi přes Bílou Horu do moderní historie. Přehnaným uznáváním marxismu a leninismu a tím prosazením komunismu. A chtěl bych zde zdůraznit vítězství levice a února bylo svobodné a demokratické rozhodnutí i nekomunistů i když se to dneska těžko přiznává. Průběh také této totality a chování bylo naše rozhodování. Navíc jsme si nedokázali nikdy naší svobodu obhájit, dvakrát jsme se vzdali bez boje. Fanatická instalace tržní ekonomiky po r.89 nás připravila o ekonomickou samostatnost. Po roce 89 se naši politici snažili oslabovat funkčnost státních institucí, což vede k zaostávání výstavby infrastruktury dálniční sítě, VRT atd., chybí jakákoliv koncepce, opět se prosazuje hloupá ideologie.

Tak bych rád věděl proč?

V r. 68 i po r.89 jsme si všichni přáli zde vybudovat další Švýcarsko. Proč se nám to nepovedlo? Z v historii Švýcarska, také neznám žádné hrdiny nebo zbabělce.. a neznám také žádnou ideologii, kterou Švýcaři vyznávají.

Jak při podobných diskuzích zpravidla uzavírá můj známý, "postelemi našich prababiček prošla křížem krážem celá Evropa". A v tom kontextu se mu vždycky zdá obsah termínu národ, pokud je použit pro národ český, poněkud nejasný.

Já si zas myslím, že, bez ohledu na dřívější, jakkoli slavnou historii, v nás padesát let totalitních režimů a dnešní dostatek "chleba a her" utlouklo jakýkoliv zbytek hrdinství a vychovalo z nás stádo tupých békajících ovcí, se kterými si za jidášský groš může každá vláda vytřít zadek.

Z kterého Békajícího kraje jste Kejkrt

Je paradox, že, neoslavujeme ty české pány, kteřá po porážce na Bílé Hoře, odešli do švédské armády a pokračovali v boji. Oslavujeme ty, kteří po porážce se vrátili, nebo zůstali v zemi, prosili císaře za odpuštění, o milost, přísahali mu věrnost a slibovali být dobrými poddanými, tedy kolaboranty. Jenže cisař pod vlivem špatných poradců je nevyslyšel a vybraných 27 nechal popravit. Mimochodem z těch popravených českých pánů na Staroměstském Náměstí, bylo nejméně pět němců jak polena.

11 nedovedlo česky.

Mašíni a Paumerové se do výčtu aktivních protikomunistických bojovníků nějak nevešli?

Každý kdo se odvážil postavit se zbraní v ruce v době kdy komunistí popravovali, nejlepší z našeho národa, i za cenu nasazení vlastního života, byl většinou národa odsouzen, jejich počínání shledáno špatným. Je to tím, že nepříjemě připoměl lidem jejich kolaboranství a podělanost

Nezapomente, že jsme hrdí na to, že na rozdíl třeba od madarů, jsme hrdí na to, že sme žádnému sovětskému okupantu, nezkřivili ani vlas na hlavě

Na konci Třicetileté války, byla česká země v rozvalinách. Kromě hrozného zpustošení, v ní nezbylo ani mnoho obyvatel, podle některých historiků méně než million. Mužeme říci, že se stal skoro zázrak. Český národ nezahynul, ale vzchopil se. Vzpomeńte si jen, jaké krasné barokní “Ladovské” vesnice byly vybudovány na troskách těch starých. A za pouhých 300 let, tu nebyli utlačení chudáčci, tady stál sebevědomý národ, s vlastní kulturou a kulturními představiteli, se školami, včetně vysokých, s politickými představiteli a vůdci. Dokázali jsme vybudovat průmysl, jeden z nejvýznamějších v tehdejší Evropě s vlastními průmyslovými podnikateli. Nakonec i s českou byrokracií schopnou spravovat veřejné zájmy.

Tu dobu rychlého růstu a cesty nahoru,na kterou by snad každý národ byl hrdý, nazýváme dobou Temna

Vybudovali jsme to vlastně především i tím, že do zpustošené země přicházeli dovední lidé odjinud, tady spíše ze západní části Evropy než z východní. Textlní baroni kteří přivedli Brno do stavu "takouského Manchesteru" přicházeli z rakouského Nizozemí, tedy dnešního poezí Německa a Belgie že místní, nadaní studovali na rakouských univerzitách, přivlastnili si celou kulturu a vědu německojazyčných občanů, ukradli co se dalo a koneckonců vyhnáním zpustošili celé regiony ....

A tak jenom aby řeč nestála pane autore, teď k těm tureckým obléháním Vídně. Ten šlechtic Kašpar Kaplíř, který – jak píšete - „vedl úspěšně obranu města vůči tureckým obléhatelům“ co zástupce velení rakouské armády Ernstem von Starhemberg, se právě dočítám, získal své válečné znalosti pod velením právě onoho Raduita de Souchese, který o pár let dříve odrazil śvédský útok před Brnem viz níže. Zajímavé, ne? Bitvu ostatně jasně a definitivně rozhodla vojska polského krále Jana II Sobieského, přitáhla právě včas, jinak by byli císařští ztraceni. Aniž bych nějak kritizovala zásluhy pana Kaplíře – ve Vašem celkovém kontextu se jedná jednoznačně o národnostně zabarvený úhel pohledu na dějinné události

Přidám nacionalismus. Členová historického klubu ve Vídní, by vám mohli ukázat místo, kde v čele své útočící eskadrony, padl rytmistr Michael Žižka z Trocnova.

Hm. Národ je národ, hrdina je hrdina, zbabělec je zbabělec. A zrádce je zrádce. Těžko hledat korelaci. Dokonce i v Izraeli, státu, který má hrdinství jaksi v popisu práce, protože bez hrdinství svých občanů by už léta neexistoval, se najdou zbabělci i zrádci. V jiných státech i národech o to snáze. S těmi zrádci si poradíme snadno. I autor se o nich zmiňuje jen tak bokem, zrádce může být zbabělec, u nás třeba ten Sabina, nebo většina signatářů anticharty či přestoupivší na katolickou víru po Bílé Hoře, ale i z vlastního pohledu hrdina, např. Milota z Dědic. I Britové mají svého lorda Haw-Haw, kterému se patrně nedá vytknout zbabělost, ovšem zrádcem byl nepochybně. Zrádce definuje vítěz. Lépe řečeno, zrádce definuje historie, někdy až po stovkách let.

Hrdinové a zbabělci českého národa ve středověku. Autor se snaží hodnotit, ovšem jeho kosa naráží na kámen. Co je český národ? Češi? Jasně. Lemuzové, odkud pocházel Přemysl Oráč? Lučané, Pšované, Charváti, Doudlebové? Ti poslední ovšem sídlili i mimo (pozdější) české království. A co Lužičtí Srbové, Slezané, ale i Němci, kteří obývali některé části království? Včetně třeba Židů. Ono to tenkrát bylo trochu jiné. Král, panovník, byl vlastníkem celé země a jeho poddaní byli vázáno loajalitou ke království, bez ohledu na jazyk, kterým hovořili. (Dovolil jsem si to zjednodušit, byly šlechtické rody, vlastnící léna v několika různých zemích, v každé z nich ovšem podléhali příslušnému panovníkovi.) V roce 1620 - ano, střetlo se "stavovské (rozuměj protestantské) vojsko s vojskem císařským (katolickým)", jak píše autor. V "českém" vojsku jsou jak "cizinci" (třeba onen Thurn či Anhalt), tak i Češi jako Šlik, velící německým žoldnéřům... Takže tudy to zase nejde.

Definovat český národ podle jazykového kritéria můžeme až někdy v 19. století - Jungmann, Palacký. O zrádcích opravdu už nic, kdyby vyhrálo Rakousko-Uhersko 1. světovou válku, byl by Sabina hrdinou. Kdyby 2. světovou válku vyhrál Hitler, slavili bychom Emanuela Moravce a Čurdu. To se fakt nedá. Tak nám zbývají jen ti hrdinové a zbabělci. No a těch máme opravdu zhruba stejně, jako jiné národy. Jen si je často nepřiznáváme. Ten "národní charakter", neustále omílaný, je spíše tím, co tomuto národu připisují ti, kdo se tváří, že stojí mimo a jsou lepší. Kálení do vlastního hnízda je ovšem spíš znakem zbabělosti.

Já si již léta pokládám jinou otázku: Umějí si Češi vládnout nebo neumějí.

Není přece náhoda, že náš národ v historii utrpěl až na několik výjímek samé porážky. Můžeme začít Bílou Horou následované 300 lety "Temna", potom výjimka založení ČSR rok 1918 (Myslím, že hlavní zásluhu na této výjimce májí osobnosti hlavně TGM a Štefánik) a dále již jen samé porážky r.1938, 1948 a 1968. My jsme se ani nesnažili bránit a to je podle mého vážná věc v naší historii.

Ani na vývoj po roce 1989 nemůžeme být hrdí, měli bychom si přiznat naše postupné zaostávání a toho také nejsme schopni a měli bychom si přiznat ztrátu ekonomické samostatnosti a svobody. Po které bude následovat ztráta samostatnosti politické Ale nám to je jedno. A v tom vidím ten hlavní problém.

Češi se uměli vždy hodně vymlouvat a skuhrat za všechno mohli nejprve Habsburkové a Němci a nyní se do nekonečna budeme vymlouvat na komunisty. Že ti komunisté byli také Češi to si nepřiznají.

Bíliu horu berete jako porážku? Vždyť to byl náboženský boj, nikoliv národnostní. A jestli si myslíte, že od roku 1989 zaostáváme, tak nevím, z čeho čerpáte.