Petra 18.5.2008 7:10

Martine,

ač jste na počátku příspěvku dal pojem "profesionální pěstun do uvozovek, mnoho lidí jste, jak jsem si přečetla namátkově v nějakých příspěvcích, zmátl. Vy praktikujete klasickou pěstounskou péči, nejste profi pěstoun a v tom je velký rozdíl!

Profesionální pěstounská péče se v ČR teprve pomaličku rozjíždí (NATAMA). Mám-li správné informace, profi pěsotunem by se měl stát pouze člověk s patřičným vzděláním - pedagogického, psyhcologického, sociálního...vzdělání, dobře proškolený a obeznámený s danou problematikou, který pak nebude překvapen, jak jste vy.

Také máme s manželem dceru v NRP, tudíž jsme dokládali při naší žádosti stejné podklady jako vy, vyplňovali stejné dotazníky. Nepřišlo mi to divné. Ani jsem nečekala, že mi někdo proplatí "cesťák", dovolenou, náhradní volno. Já DOPŘEDU VĚDĚLA, jak vše chodí.

V čem s vámi souhlasím je to, že by i všichni pěstouni měli mít nárok si libovolně přivydělat, není-li to na úkor dětí. No a nemoc pěstouna...opět lehce zavádějící iinformace. Onemocní-li matka, kerá je s dítětem na mateřské či rodičovské dovolené, má otec nárok na "paragraf", stejně tak je to i u pěstounů.

No a že pěsotuni jste oba a odměnu pobírá pouze jeden z vás, že si musíte vzít hypotéku, čerpat rodinné úspory...jako dospělý, svéprávný jedinec máte možnost volby počtu dětí - ať biologických či v NRP. není co dodat. Buďto berete PP jako poslání a nebo jako byznys. Stát není taková macecha, že by vás s dětmi nechal živořit, ale pro ty, kdo by chtěli zbohatnout, tak to opravdu není! jenže tohle všehcno člověk ví již na počátku! i proto vyplňuje dotazníky o počtu dět, které yb chtěl přijmout, dokládá svou finanční situaci, zvládne-li to. Taktéž kritika neziskových organizací, rozdělování peněz z veřejných sbírek, práce krajského úřadu...víte, vše je o lidech. Já jsem ze sousedního, Pardubického kraje a nemám si nač ztěžovat:-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucie 17.5.2008 17:40

jak se stát profesionálním pěstounem ?

Jsme s manželem pěstouni a taky jsme uvažovali o profesionálním pěstounství.Informovali jsme se v Natamě ale tam mají zájem pouze o pěstouny kteří bydlí do 50 km od Prahy.Kvůli úzkému kontaktu .To my nesplňujeme.Má někdo nějaké zkušenosti nebo i rady ?Je i nějaká jiná organizace která se tímto zabývá?Jaké jsou podmínky které musí pěstouni splňovat ?jak vlastně taková ppp probíhá.Prostě jaká koli zkušenost je vítaná.V úvodním článku autor píše že ,je prof.pěstoun ale s ohledem na počet dětí se mi nechce věřit že,by za ním stála právě Natama.Tam výrazně odmítají fakt že by v rodiňe bylo více než čtyři děti, a to včetně biologických.Všechno ostatní je prý jiná forma ústavní výchovy.Je tedy i jiná možnost něž přes tuto organizaci.?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 16.5.2008 23:40

Ani chuť a snaha pomoci někdy nestačí

Máme své dva syny 13 a 17 let .V pěstounce máme dva brášky předškoláky.Je to moc fajn že se kolem nás začali motat zase menší děti.Hodilo nás to o pár let zpátky a můžeme to všechno prožívat znova.Máme štěstí , naše děti jsou bez problémů.Až se někdy divím jak to všechno zvládly.Naše cesta byla úplně stejně zdlouhavá  a vybavení domu náročné.Pořízení všeho co dítě potřebuje včetně autosedaček není žádná sranda.Pak několik měsíců než děti dostanete do předpěstounky nedostáváte vůbec nic.Není to jednoduché ale prostě to nějak zvládnete.Když máte štěstí tak Vám alespoň neškodí rodiče dětí.V tom my máme smůlu ,nepovolili nám pasy a tak nemůzěme vzít kluky ani k moři.Zažádali jsme soud a tam to leží už přez rok , nikoho nezajímá že děti jsou astmatici.Žádné kontroly nám domů nechodí ale taky nám nikdo nepomůže.Prostě to tak je ,děti jsme chtěli máme je a jsme spokojení.Moc rádi by jsme ale měli ještě holčičku.Čtyři kluci jsou fajn ale přeci jen jsou nějak moc v přesile.Máme velký dvougenerační dům ,zahradu,jsme zajištění.Hlavně ale máme chuť starat se o děti tak proč ne.Ale chyba.Další dítě se nedoporučuje.Nikdo u nás nebyl,nikdo naše děti neviděl, nikdo s námi nemluvil.Ani nám nevydali formuláře na další žádost.Čtyři děti v rodině stačí.A tak my máme dva prázdné připravené pokojíčky protože jsme nevylučovali ani sourozeneckou dvojici a děti které by mohly mít rodinu jsou v ústavu.My to zkusíme za čas znova ale proč se posledni dobou mluví o tom že my ,myslím tím češi, nechceme pomáhat?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 16.5.2008 22:46

Lidi by pomáhali ale není snadné dostat se přes úřady

 Média jsou plná toho jak málo lidí je ochotno přijmout do rodiny opuštěné děti ale mnohdy to tak není.Při žadosti se prostě zaseknete u jednoho úředníka a přez něj se nedostanete.Když tokonečně skončí a děti dostanete tak se skutečně za vámi zavře voda.Tady by podle mě měli úřady vyvinout iniciativu a sledovat co se s dětmi děje.To už nikoho ale nezajímá.Když po čase projevíte zájem o další dítě opět se úředníci probudí a začne to znova.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

těchňik 13.5.2008 21:01

PEKLO na vás, byrokrati

Vzkaz všem parchantním byrokratům, kteří svými absurdními zákony, vyhláškami i činy komplikují náhradní rodinná řešení: doufám, že je PEKLO a budete se v něm dlouho dlouho smažit!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

chalibda 13.5.2008 15:23

ohlas od jiného pěstouna

K tomu dvě už téměř dospělé dcery, jedna si v dětství prošla peklem sexuálního zneužívání, druhá se dívala na to jak si matka vodí do bytu zákazníky. Obě se z toho čím prošly vzpamatovaly lépe než kdo kdy čekal, ale přesto mě potřebují daleko víc než běžné děti tohohle věku. Jedna studuje střední školu a někdy je to pro nás pro obě velký boj, aby studovala dál i když je chytrá, mezery, které získala v raném dětství, třeba co se týče vyjadřování, jsou stále patrné. Druhá ke mně přišla v deseti letech jako zcela negramotná, dohnali jsme, co dohnat šlo, nejprve navštěvovala zvš končila na normální zš, jenže co dál. Moc si přála být kadeřnicí, ale její výsledky na státní učňák nestačily- takže co mi zbylo než zaplatit soukromé učiliště, který rodič by nechtěl splnit dítěti jeho přání- ale to učiliště samozřejmě musím zaplatit já, nikdo mi nepřidá ani korunu. Jsem z dětmi sama a nebýt mojí matky, která nás sponzoruje, bych si luxus toho být pěstounkou nikdy nemohla dovolit. Takže se vás pane Chytrý ptám, kdyby přišla vaše dcera a měsíčně po vás chtěla třeba 15 tisíc, jen protože se rozhodla zachránit tři děti, co se jí připletli do cesty, nezměnil byste názor? Je mi 35, mamka brzy odejde do důchodu a já řeším problém. Chtělo by se mi být dál pěstounkou, myslím, že to umím a když vidím jak se mi podařilo postavit do života děti, které by jinak byli odepsané(i když jen 2 ze 3) je to úžasný pocit. Ale jak se uživíme, jak zaplatím 10000 nájmu a leasing na auto, kde vezmu peníze na kolo, na dovolenou nebo třeba na kino? Takže se asi já zlatokopka budu muset vrátit ke své původní profesi a někde v ústavu zůstane pár smutných dětských očí, které mohli mít mámu, jen kdyby v této zemi nebyli pěstouni společenští páriové.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

chalibda 13.5.2008 15:16

ohlas od jiného pěstouna

od rána pročítám tuhle diskuzi a zvažuji jestli mám do ní vstoupit nebo ne. Neuvěřitelně se mě dotkl příspěvěk o nepovedeném podnikatelském záměru a jiné podobné, které obviňují pěstouny ze zlatokopectví. Jsem pěstounka, pokud odpočtu denně osm hodina na spánek(a už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy spala osm hodin) tak potom je moje pracovní doba 16 hodin. Za to dostanu od státu dávku zhruba ve výši 15 400 jednoduchým výpočtem jsem si zjistila, že moje hodinová mzda činí 32kč. A věřte mi, že těch 16 hodin denně si opravdu odpracuji. Každý, kdo vychovával svoje děti a přijaté děti vám potvrdí, že je to nebetyčný rozdíl. Z ústavů či ze svých předešlých rodin si tyto děti přinášejí obrovská břemena. Pro příklad: mám 14 letého romského chlapečka, inteligenci má v pásmu lehké retardace, ale sociální poškození, které nebylo vydět v momentě, kdy jsem si ho brala je gigantické. Ráno ho musím odvést do školy, pokud má hodinu volnou, musím být s ním, odpoledne si ho musím ze školy přivést. Nikam nemůže jít sám, ani na vteřinu nemůže být sám. Pokud ho musím nechat na nějaký sebekratší okamžik doma, děsím se, jestli vyhodí z okna kočku nebo udělá něco podobně roztomilého.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Šnek 13.5.2008 15:06

Tohle může dělat jenom masochista.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

richard 13.5.2008 14:23

Milý autore, chápu tě,

ale ty zase pochop tento ničemný levičácký stát: Stát má zájem na dětech výlučně v dětských domovech, jeslích a školkách, ne doma u rodičů a ani ne samozřejmě u nějakých pěstounů. Na tomto jsou nastaveny hodnoty již desítky let, důvod je v marxleninské theorií o buržoasní rodině, realisované ať již naostro v komunistickém státě (doporučuji film Killing Fields s krásnou scénkou, jak holčička maže spojené ručičky mezi namalovanými panáčky, znázorňujícími maminku, tatínka a děti), nebo tiše  ve státě nynějšího typu. Aby bylo ovládnutí a zotročení lidí možné, je nutno naprosto vyřadit rodiče z výchovy svých dětí, výchova dětí musí být kolektivistická, státní, rodiče do toho státu nesmí mluvit.

Toto je vše, nic dodat netřeba, ani k tvým zkušenostem s prací profipěstouna, samozřejmě máš recht, že pěstounská péče je to nejlepší pro dítě, které nemůže být ve vlastní rodině z důvodů X, dlouhá staletí tomu tak i bylo, jak asi myslíš, že dopadaly osiřelé děti ve středověku? ano, uhodls, postaral se kmotříček+ kmotřička, tj. (i) předem přiravení pěstouni, pokud zemřeli i oni, byla další záchranná síť  v podobě obecního mlynáře (odtud jeho tradiční staročeské označení "pan otec"), nebo někoho podobného. Jenže staletími osvědčený a používaný tradiční  recept měl zásadní nevýhodu, děti vyrůstaly v rodinách a  stát neměl kontrolu nad jejich myšlením a vzděláváním, proto to "v zájmu dítěte" pomluvili, zakázali a zavedli děcáky presentované jako úžasná "vymoženost" oproti dřívějším dobám, které byly tak "špatné" že tato zařízení neznali, neboť se o děti dokázali postarat bez dětských "domovů" a samozřejmě, že mnohem lépe, děti odcházel od pěstounů připravené pro život, ne jako dnes, kdy holky  z děcáků převážně šlapou a kluci kradou a kšeftují s drogami, vykořenění mladí lidé bez citu, soucitu, bez schopnosti založit si rodinu a vést normální život - tohle stát chce, o tohle usiluje, proto i tvé zkušenosti :)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Marťa 13.5.2008 13:12

Možná by měl autor oslovit ministryni Džamilu,

aby si nemusela vymýšlet pseudoproblémy s cedulemi a mohla uplatnit svoji aktivitu pro užitečnou věc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Petr 13.5.2008 12:51

Urady

Pane autore, drzim Vam moc palce ve Vasem konani. Resime problem s manzelky ex a jeho "vztahu" k jejich spolecnym detem, lec zkusenosti podobne jako ty Vase. Socialni urednice, pouze nezajem, laxni pristup, proste prace jim nevoni a pokud po nich neco chcete, s nezajemem ci se zlou se potazete.... Fond ohrozenych deti, dalsich nekolik nami oslovenych instituci - nic. Nedejboze neco potrebovat resit mimo uredni hodiny ci v patek po obede... Pracka na dotace z nasich dani ci z EU, to je vse... Je mi z toho zle, deti jsou nase budoucnost a stat a jim zrizene ci dotovane instituce tuto nasi budoucnost minimalne receno zanedbavaji, spis se da rict ku*vi...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ceskej Honza 13.5.2008 12:48

super job

zdá se ze nejlepsí job bude asi pracovat na sociálním úrade, oddelení " pestounská péce ".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Stredocech 13.5.2008 11:39

Je to úplně jednoduché - lobby, zejména odborářské,

zastupující zaměstnance nejrůznějších poskytovatelů sociální péče, kde je poměr zaměstnanců a dětí, resp. postižených občanů >1:1 se tato konkurence nehodí.

Před časem tady byla řešena otázka nového zákona o sociálních službách, kde je to podobné - pokud postižený občan, "klient " dostane peníze, určené na péči na ruku, neobjedná si péči u zařízení, pro jejichž zaměstnance je obtížný hmyz ale zaplatí se třeba zdravého důchodce ze sousedství. Proto je snaha dávat postiženým namísto peněz různé pokázky, které by přijímaly jen určené subjekty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JJ 13.5.2008 10:50

Problem je, ze

pestounu je jenom par a deti nemaji volebni pravo. Takze jsou pro socany nezajimavi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek