J. Vorlický 27.8.2023 14:44

Souhlasím. Je to v podstatě o tom, jak se dokážeme řídit jako stát. Ústavní pořádek sem, ústavní pořádek tam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 27.8.2023 13:57

V podstatě otvíráte debatu o místě etiky ve válce s nepřítelem. Vy prosazujete boj v duchu fair play a respektu vůči nepříteli. Já prosazuji způsob boje s nepřítelem, kde není žádné místo pro fair play a kde je každá lež, zrada a léčka dovolena, pokud povede k porážce nepřítele.

Komunismus neporazili disidenti jednající v duchu fair play, ale masy obyvatel, kteří tajili více méně svou zášť vůči režimu a ve vhodném okamžiku mu vrazili nůž do zad. Komunisté byli svým způsobem zrazeni ze všech stran, pouze chartisté se vůči nim chovali eticky a nastavovali svou tvář k ranám. V době demonstrací komunisté s hrůzou zjistili, že disidenti nemají nic pod kontrolou a že se demonstrace nijak nezastaví, pokud byli disidenti ve vězení. Kdyby všichni nepřátelé režimu jednali v duchu fair play, komunisté by je všechny znali, všichni by skončili ve vězení a režim by jen tak nepadl.

Komunisté nebojovali v duchu fair play a já také ne. Proto jsme se možná podobně vysmívali myšlence fair play ve válce. To je ale asi jediné, co jsem s nimi měl společného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 27.8.2023 8:35

Státní zastupitelství dokázalo zlikvidovat vládu. Parlament dělá jen to, na co stačí. A moc soudní jedná jen na návrh. Takže SZ, které vládne policií, má navrch, jak ukázala praxe.

To, že máme práva bez povinností je zásadní problém celé společnosti. Každé právo má být spojeno s povinností. Ovšem povinnosti (břemena) je člověku těžko nést.

Kolem pojmenování "Ústavní pořádek" byly debaty od samotného počátku. Už si moc nepamatuju na podrobnosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 26.8.2023 23:33

Asi ten rozdíl opravdu nikdy nepochopím. Byl jsem jako smějící se české bestie, které se nedají zlomit, ale jen se ohnou a potom nečekaně švihnou. Jak údajně kritizoval Čechy Reinhard Heydrich.

V Polsku by asi Heydrich nezahynul. Poláci měli svědomí a rovnou páteř a šli proti Němcům otevřeně a čestně. Žádná sabotáž či posměšky, ale čestný boj v duchu fair play. Takový férový antikomunista jsem skutečně nebyl. Nikdy jsem nejednal s komunisty férově a s respektem. Byl jsem skutečně vůči nim křivý jako turecká šavle.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Barcal 26.8.2023 23:03

Tak mezi těmi lidmi je rozdíl naprosto propastný. Jedni mají svědomí a rovnou páteř, a ti druzí jsou křiví jak turecká šavle. Ale takový "drobný" rozdíl nemůže někdo jako Vy naprosto pochopit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 26.8.2023 21:41

A není to možná tím, že jsme všichni nakonec jenom lidé a že se všichni smějeme podobným věcem ? Možná rozdíl mezi komunisty a antikomunisty, disidenty i STBáky, zločinci i světci, není zas tak velký, jak by si stoupenci epického boje dobra a zla přáli. A po listopadu 1989 jsme tak snadno pokračovali společně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Barcal 26.8.2023 21:25

Ano, podobný styl humoru jako Vy měli i gestapáci a STBáci. A tím, co jste o sobě výše napsal, tím se jako vážně chlubíte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 26.8.2023 13:41

Jako člen KSČ musel pouze veřejně prohlásit, že souhlasí s okupací své vlasti. V žádném případě s ní souhlasit nemusel, nikdo to ostatně ani ověřit nedokázal. Za komunismu jsem také prohlašoval, že jsem marxista-leninovec. Ale vše, co jsem takto říkal, byla lež nebo parodie. Pamatuji si, jak jsem z recese občas přišel za některým spolužákem ze studií a řekl mu, že si teď musíme vážně pohovořit jako komunista s komunistou. Největší legrace byla, že tito spolužáci netušili, zda je to recese nebo to myslím vážně. Taková to tehdy byla podivná doba. A o to byla větší legrace.

Vy vycházíte z naprosto mylného předpokladu, že veřejná vystoupení v době komunismu odpovídala skutečnému myšlení či činům každého člověka. Komunismus, zejména ten pozdní, byla jedna velká fraška a parodie. Lidé plácali veřejně nesmysly a učitelé marxismu leninismu to ani neskrývali. Říkali, že tu nejsou od toho, aby nás o něčem přesvědčili nebo s námi diskutovali, ale od toho, abychom se naučili, co máme říkat.

Nyní je někdo brán po 35 letech vážně za své tehdejší chování v tehdejší celostátní psychiatrické léčebně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 26.8.2023 11:22

Píšete, věci jsou prostě jak jsou, co se dá dělat? Pan Bolek Polívka jednou uspořádal soutěž Házení flinty do žita. Nevím proč se neujala jako celostátní disciplína. Přeborníci mohli být uznáváni jako hrdinové a pan Polívka by jim dával medaile.

O co jde? Jde o to, že SZ spadá pod kontrolu vlády. Je-li tedy zdání, že SZ nedělá dobře svou práci, je povinností vlády to řešit. Neřeší-li to vláda, je povinností Parlamentu ji k tomu donutit, popřípadě ji odvolat. Povinností moci soudní pak je, aby vláda při nucení SZ dodržovala zákon. Nekoná-li Parlament, je na lidu ho změnit. Povinností lidu to již není - snad lépe řečeno, nikdo ho k tomu nemůže donutit.

No a to vypadá jako dnešní situace. Trochu s nadsázkou, protože světla furt svítěj, rohlíky lze také koupit, benzín pro auta je také furt na prodej, lidé maj peníze, nikdo neumírá hlady ani zimou, ale co se týče řízení státu:

Nikdo nemá žádné povinnosti, nikdo ničemu pořádně nerozumí, nikdo za nic nemůže, nikoho nelze donutit, aby svoji práci dělal správně, nic pořádně nefunguje, nikdo neví proč a počet těch, kdo jsou v tomto zainteresovaní, neustále roste.

Máme ale ústavní POŘÁDEK. Nepřipadá Vám to divné?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Barcal 26.8.2023 9:41

Ne, zachoval se jako vlastizrádná svině, protože jako člen KSČ musel souhlasit s ruSSáckou okupací své vlasti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.8.2023 22:25

No, z celkem pragmatických důvodu tam soudili soudci, co soudili za Hitlera. Jiné tam totiž tehdy neměli. Dokud ti naci soudci nevymřeli.

U nás po sametu byla situace stejná - a je dodnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.8.2023 22:18

Aha.

Zajímavé. Dost to o Vás vypovídá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.8.2023 22:17

A když mi jakýkoliv šéf neopatrně navrhl, že můžu převzít jeho funkci, když vše umím dělat lépe než on, tak jsem vždy okamžitě souhlasil, pravíte.

Jojo, a udělali Vás tím šéfem?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 21:15

Dobré řešení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 20:44

Jinými slovy říkáte, že se provinil tím, že se choval jako kariérista. Ale toto chování nebylo a ani dnes není v rozporu s platnou morálkou. Morálka nezakazuje lidem být kariéristy. Z mého pohledu se tedy ničím neprovinil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 20:41

Řešil jsem to tím, že jsem vždy měl současně soukromou firmu a tam jsem vše dělal po svém. Postupně jsem veškerá zaměstnání úplně opustil a zůstaly mi jen moje firmy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 20:33

Poznámka za tečkou.

Šedá všechna teorie, zelený strom života. Nešťastník Petr Nečas by mohl vyprávět. A to byl matfyzák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 19:23

Jestli jste se nikdy neztotožnil v podstatě s ničím, co jste v zaměstnání celý život dělal, a sám byste vše dělal úplně jinak, tak jste to měl těžký. To bych nevydržel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Barcal 25.8.2023 19:05

Já francouzsky neumím, takže nemohu soudit, jak to rozlišuje. Čeština ale toto rozlišuje zcela pregnantně. A na to, jak je to z hlediska sémantiky, tak na to taky kašlu zvysoka. Já jen vím, že tohle tehdy dělat nemusel, ale udělal. Jako správný kariérista. A po letech to na něj zkrátka vyplavalo, ostatně jako i na některé podobné, když se chtěli protáhnout do těch nejvyšších postů. Mne tehdy taky chtěli do KSČ, dokonce 2x, ale pokaždé soudruzi ostrouhali. Mou výhodou bylo, že jsem dělal vysoce odbornou technickou práci, takže jsem akorát nemohl udělat kariéru, ale to bylo všechno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 25.8.2023 18:40

Vím, že v ČR byly tlaky, aby se SZ stalo zcela nezávislé (tedy čtvrtá moc ve státě!!), popřípadě aby SZ se stalo součástí moci soudní. Stejně jako děda Diblík jsem rád, že k tomu nedošlo. Ono to není ani možné, pakliže ČR se nechce úplně vymknout z principu demokratického systému. (buď to soudce Musil myslel jinak, nebo se pomátl na rozumu)

Ptejme se tedy, jak to je dnes, de facto. SZ není v moci soudní. Dohodnuto.

Protože SZ není v moci zákonodárné (na čemž se také jistě shodneme), má-li mít moc - jako že státní žalobce moc mít musí, je součástí moci výkonné (dle mého soudu naprosto logicky). Kdo jiný než moc výkonná smí žalovat ve věci trestní proti občanu?

Hlavou moci výkonné je vláda. Tudíž SZ je podřízeno vládě. Tečka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pilík 25.8.2023 17:51

Když byli znárodňováni obchodníci a řemeslníci, stát jim zaplatil za zboží na skladě a nářadí, leč! Peníze dostali do spořitelny na vázaný účet, z kterého mohli vybírat pouze za svolení státu, tedy v podstatě nikdy. A při měnové reformě byly všechny vázané účty bez náhrady zrušeny. Navíc úspory, které si lidé spořili na stáří, nebyly přepočteny ne 1:5, ale mnohem horším, a kdo měl úspory doma v matraci tak 1:50.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 17:39

To je absolutní pravda. Ale z hlediska sémantiky je možné kritizovat člověka pouze za to, co udělat nesměl a udělal to. Nikoliv za to, že pouze udělal něco, co udělat nemusel. Morálka ani právo nikomu nezakazují dělat věci, které člověk dělat nemusí.

Musím však přiznat, že francouzština špatně rozlišuje slovesný význam nemuset a nesmět, používá pro oba významy stejné slovo. Je tedy docela možné, že mnoha lidem tento významový rozdíl skutečně splývá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Barcal 25.8.2023 17:29

Nemusel být bolševickým soudcem, mohl jít do advokacie. A taky nemusel vstupovat do KSČ, to ani tehdy nikdo nemusel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 16:52

Rozdíl bude možná v našem pohledu na rozhodování a roli nadřízených v zaměstnání. Osobně jsem se nikdy neztotožnil v podstatě s ničím, vše bych sám dělal úplně jinak. A když mi jakýkoliv šéf neopatrně navrhl, že můžu převzít jeho funkci, když vše umím dělat lépe než on, tak jsem vždy okamžitě souhlasil.

Proto jsem asi nikdy neviděl rozdíl mezi službou a slouhovstvím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 16:46

Takový systém se nedá naformulovat. To by mohl rozhodovat počítač.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 16:43

Nemá smysl popisovat znovu rozdíl mezi soudcem Ústavního sodu a soudů obecných. Na soudce ÚS musí být a jsou, kladeny jiné nároky.

Pokud jde o zaměstnání, čtyřiadvacet let jsem sloužil jako státní úředník. Možná i proto rozlišuji mezi službou a slouhovstvím.

Vidím, že v této věci se neshodneme.

Zdravím. T.D.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 16:24

Nebýt hrdinou není v rozporu s morálkou, ani právem. Nevidím nic ostudného na tom, když se někdo chová v zaměstnání jako sluha. Je to normální osud většiny zaměstnanců.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 16:08

Původně existovala pouze dělba moci mezi moc zákonodárnou a výkonnou. Soudní moc se oddělila od výkonné moci až později ( samozřejmě pouze v teorii o dělbě moci ) a klasifikace soudní moci je dle mého názoru problematická. Státní zástupce je obvykle klasifikován jako součást soudní moci, v případě závislosti státního zastupitelství na výkonné moci může být i částečně součástí výkonné moci. V některých zemích není státní zastupitelství zcela nezávislé na výkonné moci a ministr spravedlnosti může do jeho činnosti zasahovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 16:04

Už jsem napsal, že soudce Fremr se svými rozsudky zostudil. Soudil jako slouha.

Tedy podle mého mínění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 16:02

S výjimkou poslední věty zkopírováno z https://verejnazaloba.cz/nsz/

Kvůli státnímu zastupitelství by stálo za to změnit ústavu a zařadit tento úřad jako instituci do judikativy vedle soudů. Pravil ústavní soudce Musil v roce 2017. Pokud vím, zatím se tak nestalo.

Venkovskej děda Diblík je moc rád, že ne. Nezávislostí by ze státních zástupců byli zase prokurátoři.

• reagovat
• nahlásit příspěvek