M. Grundmann 25.8.2023 16:01

Přesně tak. Pod pojmem morální právo se nám vrací jiná forma komunistického kádrování. Dnes se často hovoří také o důvěryhodnosti. Velmi mi to připomíná staré pořádky. Lidí majících zkušenosti se životem v komunismu je stále méně a tak je návrat starých pořádků asi logický.

Měnová reforma byla jenom formálním potvrzením špatného hospodaření komunistů. Sama o sobě nikoho neožebračila, pouze odstranila nekryté inflační peníze. Jiným řešením by bylo velké zdražování, které by mělo podobné důsledky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pilík 25.8.2023 15:45

Něco jako morální právo použili už komunisté po roce 48. Všude v průmyslu vyházeli celá vedení (buržoazní přisluhovači) a nahradili je dělníky (matka pokroku). Následovala hopodářská katastrofa končící měnovou reformou, která ožebračila většinu národa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 25.8.2023 15:16

Normálně (byť asi ne v ČR), státní zástupce žaluje a soud rozhodne zda důvodně. Že by státní zástupce, byť nejvyšší, přispíval k dosažení spravedlnosti mi připadá na hlavu postavené.

Do které ze tří státních mocí patří státní zastupitelství?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 14:25

Autor popisuje ideálního ústavního soudce jako člověka, který se aktivně vzepřel tehdejšímu režimu a soudil jinak a statečněji. Popisuje vlastně aktivistického soudce. Takový soudce by ale neměl zastávat funkci v instituci, která má za úkol být pojistkou dobrého fungování ústavního pořádku. Takový člověk by měl usilovat o místo ve sněmovně, kde je naopak aktivistických lidí potřeba.

Autor si možná neuvědomuje, že různé ústavní instituce potřebují různý druh lidí, lidi s odlišným způsobem myšlení či povahou. Soudce Fremr by pravděpodobně nebyl dobrým poslancem ve sněmovně, ale o tuto funkci ani neusiloval. Na funkci ústavního soudce se však hodil. Petr Pavel by možná také nebyl dobrým poslancem, ministrem či ústavním soudcem, působí však zatím jako dobrý prezident.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 14:13

Pokud soudce Fremr dokáže správně odlišit, co je správné od co je morálně ospraveditelné, může být velmi dobrým ústavním i jiným soudcem. Soudce musí odlišit všeobecně závazná pravidla od svého osobního přesvědčení. Petr Pavel si nepřeje aktivistický ústavní soud a volba soudce Fremra byla z tohoto pohledu správná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 14:08

Politicky nevhodní lidé ? Zase se vracíme myšlenkově do komunismu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Dvořák 25.8.2023 14:08

Vy jste to vykdákal. Úplně jste otočil smysl původní věty a na to jste si sám odpověděl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 14:07

Autor nepíše o morálce, ale o morálním právu. Jádrem sporu je, zda je morální právo součástí závazných pravidel. Podle mě je součástí závazných pravidel pouze morálka a právo. Morální právo obsahuje dodatečná pravidla, která nejsou součástí ani morálky, ani práva, protože jsou příliš mnoha lidmi odmítána. Obsah morálního práva v podstatě ani nikdo pořádně nepopsal.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 25.8.2023 13:38

V podstatě spolu souhlasíme. Vidím to obdobně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Brich 25.8.2023 13:20

PePa se nestihl tak ušpinit, i když měl dobře našlápnuto poté, co mu tatík vysvětlil, přiměřeně jeho věku, proč sem přijely sovětské tanky okrášlit fasádu Národního muzea ďůlky po střelách.

Na paměť toho je Národní muzeum okrášleno ukrajinskou vlajkou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 25.8.2023 13:15

To mi dává smysl.

Vlastně to souhlasí s mým - opatrným - názorem, že z tak moc nezáleží, na tom, jaký je Fremr člověk, ale jaký je soudce.

I když zrovna od ústavního soudce bych nějakou tu "vseobecne spravnou/konsensualni morálku chtel, protože u rozhodování z hlediska ústavy

mi prijde kriterium "Je to spravne?" o dost dulezitejsi nez treba u kradeze rohliku, kde hlad muze byt nanejvýš polehcujici okolnost, rozhodně ne ospravedlnění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 25.8.2023 13:04

Mně se nezdá tahle vec: byla Horáková odsouzena podle platných zákonů?

Naznačuju zmanipulovanost důkazů, nemožnost reálné obhajoby a zaujatost soudu vůbec.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 25.8.2023 12:40

Problémem není, že se do ústavního soudu mohou dostat morálně a politicky nevhodní lidé. Problémem je, že nefunguje systém, který by tomu zabránil. Jenerál a senát patří ke stejné partě. Tak se stalo, že Fremr se málem stal ústavním soudcem, Baxa se stal předsedou ústavního soudu a jenerálská kámoška Ronovská místopředsedkyní ústavního soudu. Proti jednomyslné lince sněmovna, senát, prezident a ústavní soud není odvolání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 12:39

Dokonce si myslím následující : ústavní soudce by měl být schopen odlišit morálku, právo a morální právo a ve svém rozhodování by měl rozhodovat pouze podle morálky a práva, morální právo by měl ignorovat. Paradoxně je soudce Fremr velmi dobrým kandidátem na soudce Ústavního soudu, protože v minulosti dokázal, ať už vědomě či nevědomě, že byl schopen tyto pojmy od sebe odlišit. Nejhorším soudcem je aktivistický soudce, který vnáší do svých rozhodnutí myšlenky morálního práva.

Je škoda, že to soudce Fremr pod tlakem ulice vzdal. Ale místo ústavního soudce je politickou funkcí a tlak ulice do politiky bohužel patří. Každopádně měl mou podporu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 12:26

O morálním právu hovoří autor článku. Normální součástí pravidel chování ve společnosti je morálka a právo. Morální právo obsahuje neoficiální pravidla, která nejsou součástí ani morálky, ani práva. Jsou to pravidla, která jsou nejméně přesvědčivá a nejvíce zpochybňovaná, pokud nejsou velkou částí lidí úplně odmítána.

Celá diskuze je v podstatě o platnosti těchto nepsaných pravidel morálního práva. Nějaké vlastní nároky na základě vlastního, sice zdůvodnitelného, avšak čistě subjektivního uvážení, která nejsou součástí uznávaných pravidel společnosti, nejsou pro mě argumentem do diskuze. A rozhodně by podobné myšlenky neměly být základem fungování našeho státu. Avšak přesně to se snaží autor článku prosadit, proto s ním naprosto nesouhlasím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 25.8.2023 12:11

Myslím, že pojem "morální právo" jsem nepoužil. Byl v citaci.

Úplně s Vaším výkladem nesouhlasím, ale chápu pojem "morální právo" jako nárok na něco dle vlastního, zdůvodnitelného, uvážení. A zda je v souladu s morálkou (tedy obecně uznávanými principy společného soužití a vystupování) je jiná věc. A může být i v rozporu. Navíc je právně nevymahatelné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 11:34

I špičkový soudce soudí podle zákonů. Soudce ústavního soudu (mimo jiné) posuzuje zákony.

Proto, podle mého, mohou být soudci ústavního soudu jmenováni i právníci, kteří nejsou profesí soudci. Hledá se patnáct lidí na deset let. To se mezi právníky jistě těch patnáct lidí najde.

Ostatně soudce Fremra nediskvalifikovalo členství v KSČ, ale to, že soudil jako slouha.

A ty zaprděné Čechy si laskavě nechte od cesty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 11:11

Nejvyšší státní zastupitelství je vrcholným článkem soustavy státního zastupitelství.

V souladu se zákonem vykonává metodickou, kontrolní a řídicí činnost.

Zvláštní oprávnění nejvyššího státního zástupce (dovolání, kasační oprávnění) přispívají k dosažení spravedlnosti v trestním řízení.

Nejvyšší státní zástupce může zasáhnout ve prospěch ochrany veřejného zájmu také správní žalobou.

Nevidím, že by Nejvyšší státní zástupce měl nadřízeného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 11:07

Základní problém je v samotném pojmu morální právo. Morální právo je něco jiného než morálka. Morální právo je určitý soubor přestav o fungování společnosti, které nejsou dostatečně přesvědčivé na to, aby se staly součástí morálky samotné. Do morálního práva lze zařadit různé principy fair play, morální hierarchii mezi lidmi, nerovnost mezi lidmi na základě postavení v morální hierarchii, různé politické ideologie apod.

Pojem morální právo skrývá v sobě obsah, který s principy morálky ve skutečnosti nic společného nemá a pouze se za ni skrývá. Proto by se tento pojem vůbec neměl používat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 10:57

Musím se přiznat, že osobně uznávám pouze morálku a nikoliv jeho pochybnou nadstavbu morální právo. Do morálního práva lidé vkládají řadu pochybných pravidel a principů, jako je morální hierarchie mezi lidmi, odlišná práva a pravidla pro různé lidi podle jejich postavení v morální hierarchii apod. Uznávání pouze morálky a nikoliv morálního práva je i důvodem řady rozdílných názorů mezi mnou a lidmi, kteří považují nějaké své vlastní morální právo nebo svou pravdu za všeobecně uznávanou normu. Někteří lidé jsou na rozdíl ode mne dokonce ochotni jít kvůli morálnímu právu i na hranici. Pak je někdy velmi těžké se vzájemně pochopit.

Petr Pavel nebo soudce Fremr se neprovinili podle pravidel morálky, ale pouze podle pravidel morálního práva některých lidí. Z mého pohledu se tedy nemohli provinit vůbec, protože sám morální právo považuji za nesmysl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Beneš 25.8.2023 10:47

Současná realita je v této zemi pouhou negací té reality dřívější. Kariéristé (i na těch místech nejvyšších, a to nejen v soudnictví) mus jen zachytit do plachet ten správný vítr. Někomu stačí jen vysvětlení od babičky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Beneš 25.8.2023 10:42

U Volksgerichtu - lidového soudu se soudilo podle tehdy platných zákonů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Beneš 25.8.2023 10:41

V tzv. západním Německu byl povolán ke službě v Bundeswehru a jeho vybudování zkušený nacistický generál Hans Speidel, který na východní frontě realizoval taktiku tzv. spálené země. Integroval Bundeswehr do NATO a stal se velitelem spojených pozemních sil NATO ve Střední Evropě. Čím větší gauner, tím žádanější. Ve skutečných demokraciích byl považován za válečného zločince.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Ptáček 25.8.2023 9:59

Za minulého režimu jsme mohli jezdit bez problémů akorát tak do Prčic a taky do NDR. Na mé jedné služební cestě právě do NDR (byl jsem tam mockrát), nás přijal technický ředitel, pochopitelně kovaný komunista v luxusní kanceláři plné hesel a diplomů. Pozval nás do Lipska na večeři a po několika sklenkách vína a nějakého bonekampu nám vykládal, jak za války jako pilot Luftwaffe sestřelil už nevím kolik ruských stíhaček. Všichni jsme se dobře bavili.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 25.8.2023 9:52

..."pokud se někdo aktivně vzepřel tehdejšímu režimu a soudil jinak a statečněji, a tedy se tehdejšímu režimu vzepřel, tak ten má morální právo nyní aspirovat na vysoké justiční funkce..." Toto není pravda. Pokud někdo takový byl, tak pak nebyl soudcem, tedy není jim ani nyní a nemůže se o tuto funkci ucházet. Maximálně mohl mít štěstí a za celou profesní kariéru před rokem 1989 se dostal k rozvodům a souzení kapsářů, kde neměl šanci se dostat do konfliktu s ideologií.

A teď je otázka, jestli to bylo štěstím nebo měl známé, kteří mu jiné (možná sporné) případy nedávali. Je to tedy člověk dostatečně morálně kvalitní, aby tuto nejvyšší funkci zastával?

Je pravda, že jsme nedosoudili všechny osoby, pracující ve výkonných orgánech tehdejší moci. Jestli je to správně nebo ne, je asi již jedno. A jestli má právo se někdo takový ucházet o tyto funkce nyní? Má. Ale zda projde následnou "lustrací" jeho "morálních" kvalit. To je už jiná otázka. Přitom, technicky vzato, svoji práci mohl dělat dobře a zodpovědně tehdy i nyní. Zákonu se nezpronevěřil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 9:47

Německo bylo poraženo a na názory Němců se tehdy nikdo neptal. Bylo poraženo nepřáteli Německa, které osud Němců samotných ani nezajímal. Spojence zajímaly pouze jejich vlastní zájmy a z části spojenci také jednali na základě vlastního vzteku proti Němcům.

V roce 1989 československá společnost nebyla ovládána vztekem proti komunistům, ale vůlí systém změnit a jít dál. Možná k tomu přispěl i Kůl v plotě, který byl natolik komický, že se na něj velká část společnosti tehdy ani nezlobila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 9:40

Morálka znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Aktivní vzepření se režimu nikdy nebylo součástí společného mravu v době komunismu a pravděpodobně žádné existující společnosti. To by platilo pouze v případě, kdyby komunismus samotný byl považován všeobecně za zlo. Tak tomu ale v době minimálně pozdního komunismu nebylo, s komunismem hodně lidí nesouhlasilo, ale za naprosto morálně nepřijatelné zlo všeobecně ve společnosti považován nebyl. Petr Pavel ani soudce Fremr tedy žádný problém s morálkou neměli a ani dnes nemají. Autor si je toho asi vědom a používá termín "morální právo" a nikoliv "morálka".

Morální právo je ale slovní spojení, které nedává smysl a jehož obsah ani není nikde popsán. Etnologie i antropologie práva ukázaly, že právo kdysi vzniklo ze společného mravu a morálky, které složitější společnosti začaly kodifikovat a vymáhat prostředky státní moci. Přesto morálka a právo představují dva odlišné typy normativity, přičemž základním rozlišujícím znakem je sankce za porušení normy, v případě normy morální jde jen o neformální tlak okolí, u normy právní už ale o přímé státní donucení. Rozdíl lze spatřovat také v tom, že právo je možné pružně měnit, zatímco morálka je vytvářena postupně a dlouhodobě.

Morální právo je v mysli lidí asi nějaká fúze dvou obsahově odlišných věcí, práva a morálky, které není rozumné spojovat v jeden obsah. Nebo nějaká nadstavba morálky, kterou se nedaří do morálky včlenit. Mimochodem pojem morální právo mi připomíná obsahově kognitivní dysfunkce u depresivních pacientů podle Becka, přesvědčení o platnosti nějakých pravidel fungování světa, která však neplatí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.8.2023 9:02

Tkže špičkový soudce nám vadil, ale mohl soudit u mezinárodních soudů. Tam hodnotí osobu pode jiných kritérií a ne jak zaprdění Češi, Raději soudcem jmenujeme nějakého trubku, hlavně, že nebyl v KSČ, to je pro kvalifikaci rozhodující.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.8.2023 8:57

Měli jsem vyházet všechny soudce jenom proto, že byli v KSČ. V KSČ byli ne z ideologických důvodů, ale proto, že byli soudci a soudili podle zákonů. Měli jsme je vyházet a nahnat dělníky od ponků, aby soudili, tak jak se to udělalo v 50 letech, že pane Dlouhý.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.8.2023 8:55

Dělíme obyvatele na dvě třídy, na politicky poskvrněné a neposkvrněné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek