O. Vašíček 25.8.2023 12:11

Myslím, že pojem "morální právo" jsem nepoužil. Byl v citaci.

Úplně s Vaším výkladem nesouhlasím, ale chápu pojem "morální právo" jako nárok na něco dle vlastního, zdůvodnitelného, uvážení. A zda je v souladu s morálkou (tedy obecně uznávanými principy společného soužití a vystupování) je jiná věc. A může být i v rozporu. Navíc je právně nevymahatelné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 12:26

O morálním právu hovoří autor článku. Normální součástí pravidel chování ve společnosti je morálka a právo. Morální právo obsahuje neoficiální pravidla, která nejsou součástí ani morálky, ani práva. Jsou to pravidla, která jsou nejméně přesvědčivá a nejvíce zpochybňovaná, pokud nejsou velkou částí lidí úplně odmítána.

Celá diskuze je v podstatě o platnosti těchto nepsaných pravidel morálního práva. Nějaké vlastní nároky na základě vlastního, sice zdůvodnitelného, avšak čistě subjektivního uvážení, která nejsou součástí uznávaných pravidel společnosti, nejsou pro mě argumentem do diskuze. A rozhodně by podobné myšlenky neměly být základem fungování našeho státu. Avšak přesně to se snaží autor článku prosadit, proto s ním naprosto nesouhlasím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Vašíček 25.8.2023 13:38

V podstatě spolu souhlasíme. Vidím to obdobně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 12:39

Dokonce si myslím následující : ústavní soudce by měl být schopen odlišit morálku, právo a morální právo a ve svém rozhodování by měl rozhodovat pouze podle morálky a práva, morální právo by měl ignorovat. Paradoxně je soudce Fremr velmi dobrým kandidátem na soudce Ústavního soudu, protože v minulosti dokázal, ať už vědomě či nevědomě, že byl schopen tyto pojmy od sebe odlišit. Nejhorším soudcem je aktivistický soudce, který vnáší do svých rozhodnutí myšlenky morálního práva.

Je škoda, že to soudce Fremr pod tlakem ulice vzdal. Ale místo ústavního soudce je politickou funkcí a tlak ulice do politiky bohužel patří. Každopádně měl mou podporu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 25.8.2023 13:15

To mi dává smysl.

Vlastně to souhlasí s mým - opatrným - názorem, že z tak moc nezáleží, na tom, jaký je Fremr člověk, ale jaký je soudce.

I když zrovna od ústavního soudce bych nějakou tu "vseobecne spravnou/konsensualni morálku chtel, protože u rozhodování z hlediska ústavy

mi prijde kriterium "Je to spravne?" o dost dulezitejsi nez treba u kradeze rohliku, kde hlad muze byt nanejvýš polehcujici okolnost, rozhodně ne ospravedlnění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 14:13

Pokud soudce Fremr dokáže správně odlišit, co je správné od co je morálně ospraveditelné, může být velmi dobrým ústavním i jiným soudcem. Soudce musí odlišit všeobecně závazná pravidla od svého osobního přesvědčení. Petr Pavel si nepřeje aktivistický ústavní soud a volba soudce Fremra byla z tohoto pohledu správná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pilík 25.8.2023 15:45

Něco jako morální právo použili už komunisté po roce 48. Všude v průmyslu vyházeli celá vedení (buržoazní přisluhovači) a nahradili je dělníky (matka pokroku). Následovala hopodářská katastrofa končící měnovou reformou, která ožebračila většinu národa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 16:01

Přesně tak. Pod pojmem morální právo se nám vrací jiná forma komunistického kádrování. Dnes se často hovoří také o důvěryhodnosti. Velmi mi to připomíná staré pořádky. Lidí majících zkušenosti se životem v komunismu je stále méně a tak je návrat starých pořádků asi logický.

Měnová reforma byla jenom formálním potvrzením špatného hospodaření komunistů. Sama o sobě nikoho neožebračila, pouze odstranila nekryté inflační peníze. Jiným řešením by bylo velké zdražování, které by mělo podobné důsledky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Pilík 25.8.2023 17:51

Když byli znárodňováni obchodníci a řemeslníci, stát jim zaplatil za zboží na skladě a nářadí, leč! Peníze dostali do spořitelny na vázaný účet, z kterého mohli vybírat pouze za svolení státu, tedy v podstatě nikdy. A při měnové reformě byly všechny vázané účty bez náhrady zrušeny. Navíc úspory, které si lidé spořili na stáří, nebyly přepočteny ne 1:5, ale mnohem horším, a kdo měl úspory doma v matraci tak 1:50.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.8.2023 8:50

I ve Spolkové republice Německo soudili soudci, kteří soudili v éře nacismu. Pokud soudili podle tehdejších zákonů

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Beneš 25.8.2023 10:42

U Volksgerichtu - lidového soudu se soudilo podle tehdy platných zákonů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 25.8.2023 22:25

No, z celkem pragmatických důvodu tam soudili soudci, co soudili za Hitlera. Jiné tam totiž tehdy neměli. Dokud ti naci soudci nevymřeli.

U nás po sametu byla situace stejná - a je dodnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 25.8.2023 8:22

Správná otázka myslím je, kdo koho ovládá? Firemní kulturu NSZ pan Diblík sice uvádí v uvozovkách, ale jeho kulturu přece neurčuje NSZ samo, ale jeho nadřízený, ne?

Ovládá NSZ instituce nebo instituce ovládají NSZ? Nebo, není to tak, že ten, kdo by ovládat měl, se ovládání vzdal a vzdává?

Jinde je to Parlament, jako volený lidem, kdo má nejvyšší moc ve státě. Kdo je nejvyšší moc v ČR, kdo má tedy moc ovládnout NSZ, prostřednictvím svých volených zástupců?

Nebo, ví se komu NSZ podléhá de iure, popřípadě de facto?

Nebo, vládne vláda, nebo orgány moci veřejné? atd. atd.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 11:11

Nejvyšší státní zastupitelství je vrcholným článkem soustavy státního zastupitelství.

V souladu se zákonem vykonává metodickou, kontrolní a řídicí činnost.

Zvláštní oprávnění nejvyššího státního zástupce (dovolání, kasační oprávnění) přispívají k dosažení spravedlnosti v trestním řízení.

Nejvyšší státní zástupce může zasáhnout ve prospěch ochrany veřejného zájmu také správní žalobou.

Nevidím, že by Nejvyšší státní zástupce měl nadřízeného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 25.8.2023 15:16

Normálně (byť asi ne v ČR), státní zástupce žaluje a soud rozhodne zda důvodně. Že by státní zástupce, byť nejvyšší, přispíval k dosažení spravedlnosti mi připadá na hlavu postavené.

Do které ze tří státních mocí patří státní zastupitelství?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 16:02

S výjimkou poslední věty zkopírováno z https://verejnazaloba.cz/nsz/

Kvůli státnímu zastupitelství by stálo za to změnit ústavu a zařadit tento úřad jako instituci do judikativy vedle soudů. Pravil ústavní soudce Musil v roce 2017. Pokud vím, zatím se tak nestalo.

Venkovskej děda Diblík je moc rád, že ne. Nezávislostí by ze státních zástupců byli zase prokurátoři.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 25.8.2023 18:40

Vím, že v ČR byly tlaky, aby se SZ stalo zcela nezávislé (tedy čtvrtá moc ve státě!!), popřípadě aby SZ se stalo součástí moci soudní. Stejně jako děda Diblík jsem rád, že k tomu nedošlo. Ono to není ani možné, pakliže ČR se nechce úplně vymknout z principu demokratického systému. (buď to soudce Musil myslel jinak, nebo se pomátl na rozumu)

Ptejme se tedy, jak to je dnes, de facto. SZ není v moci soudní. Dohodnuto.

Protože SZ není v moci zákonodárné (na čemž se také jistě shodneme), má-li mít moc - jako že státní žalobce moc mít musí, je součástí moci výkonné (dle mého soudu naprosto logicky). Kdo jiný než moc výkonná smí žalovat ve věci trestní proti občanu?

Hlavou moci výkonné je vláda. Tudíž SZ je podřízeno vládě. Tečka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 20:33

Poznámka za tečkou.

Šedá všechna teorie, zelený strom života. Nešťastník Petr Nečas by mohl vyprávět. A to byl matfyzák.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 26.8.2023 11:22

Píšete, věci jsou prostě jak jsou, co se dá dělat? Pan Bolek Polívka jednou uspořádal soutěž Házení flinty do žita. Nevím proč se neujala jako celostátní disciplína. Přeborníci mohli být uznáváni jako hrdinové a pan Polívka by jim dával medaile.

O co jde? Jde o to, že SZ spadá pod kontrolu vlády. Je-li tedy zdání, že SZ nedělá dobře svou práci, je povinností vlády to řešit. Neřeší-li to vláda, je povinností Parlamentu ji k tomu donutit, popřípadě ji odvolat. Povinností moci soudní pak je, aby vláda při nucení SZ dodržovala zákon. Nekoná-li Parlament, je na lidu ho změnit. Povinností lidu to již není - snad lépe řečeno, nikdo ho k tomu nemůže donutit.

No a to vypadá jako dnešní situace. Trochu s nadsázkou, protože světla furt svítěj, rohlíky lze také koupit, benzín pro auta je také furt na prodej, lidé maj peníze, nikdo neumírá hlady ani zimou, ale co se týče řízení státu:

Nikdo nemá žádné povinnosti, nikdo ničemu pořádně nerozumí, nikdo za nic nemůže, nikoho nelze donutit, aby svoji práci dělal správně, nic pořádně nefunguje, nikdo neví proč a počet těch, kdo jsou v tomto zainteresovaní, neustále roste.

Máme ale ústavní POŘÁDEK. Nepřipadá Vám to divné?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 27.8.2023 8:35

Státní zastupitelství dokázalo zlikvidovat vládu. Parlament dělá jen to, na co stačí. A moc soudní jedná jen na návrh. Takže SZ, které vládne policií, má navrch, jak ukázala praxe.

To, že máme práva bez povinností je zásadní problém celé společnosti. Každé právo má být spojeno s povinností. Ovšem povinnosti (břemena) je člověku těžko nést.

Kolem pojmenování "Ústavní pořádek" byly debaty od samotného počátku. Už si moc nepamatuju na podrobnosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vorlický 27.8.2023 14:44

Souhlasím. Je to v podstatě o tom, jak se dokážeme řídit jako stát. Ústavní pořádek sem, ústavní pořádek tam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Grundmann 25.8.2023 16:08

Původně existovala pouze dělba moci mezi moc zákonodárnou a výkonnou. Soudní moc se oddělila od výkonné moci až později ( samozřejmě pouze v teorii o dělbě moci ) a klasifikace soudní moci je dle mého názoru problematická. Státní zástupce je obvykle klasifikován jako součást soudní moci, v případě závislosti státního zastupitelství na výkonné moci může být i částečně součástí výkonné moci. V některých zemích není státní zastupitelství zcela nezávislé na výkonné moci a ministr spravedlnosti může do jeho činnosti zasahovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kindl 25.8.2023 9:02

Tkže špičkový soudce nám vadil, ale mohl soudit u mezinárodních soudů. Tam hodnotí osobu pode jiných kritérií a ne jak zaprdění Češi, Raději soudcem jmenujeme nějakého trubku, hlavně, že nebyl v KSČ, to je pro kvalifikaci rozhodující.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Beneš 25.8.2023 10:47

Současná realita je v této zemi pouhou negací té reality dřívější. Kariéristé (i na těch místech nejvyšších, a to nejen v soudnictví) mus jen zachytit do plachet ten správný vítr. Někomu stačí jen vysvětlení od babičky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Diblík 25.8.2023 11:34

I špičkový soudce soudí podle zákonů. Soudce ústavního soudu (mimo jiné) posuzuje zákony.

Proto, podle mého, mohou být soudci ústavního soudu jmenováni i právníci, kteří nejsou profesí soudci. Hledá se patnáct lidí na deset let. To se mezi právníky jistě těch patnáct lidí najde.

Ostatně soudce Fremra nediskvalifikovalo členství v KSČ, ale to, že soudil jako slouha.

A ty zaprděné Čechy si laskavě nechte od cesty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek