No dneska Janda ani žádný jiný umělec neumírá hladem.

Jinak chování lidí je věc statistická. 

Dokud byla továrně vyrobená zvuková konzerva zhruba stejně drahá nebo í levnější než podobně kvalitní zvuková konzerva vyrobená podomácku, bylo vše v pořádku, protože porušování autorských práv se defakto dopouštěly jen zločinné gangy a ty se daly relativně jednoduše stíhat a jako se zločinci se s nimi běžný člověk neztotožňoval. Jenže nyní se objevily nové technologie, takže doma vyrobená zvuková konzerva je až 100 x levnější než továrně vyrobená zvuková konzerva. Tváří v tvář tomuto obrovskému rozdílu jsou naopak  producenti CD běžnými lidmi považováni za zloděje nebo za debily, kteří neumí to CD dodat levněji  a OSA za jejich ochranku.  Toť asi vše.

V této diskuzi je možno si přečíst neuvěřitelnou snůšku hloupostí, urážek OSA, sprostot a nevědomosti - té je tu asi nejvíce. Diskutující většinou nevědí nic o historii autorského práva, o světě průmyslu populární hudby, ale většina z nich se shoduje v tom, že chtějí něco zadarmo - tedy za pět prstů. Inu  to chce každý zloděj a proto se tu toto slovo objevuje nejčastěji.

V historii byl hudební skladatel odkázán po několik století pouze na svého šlechtického chlebodárce, u stolu sedával se služebnictvem a s kuchtíky a byl rád když dostal najíst i když uměl potěšit panstvo symfonii, hrou na nástroj, dirigováním a řízením orchestru atd. Z tohoto ponížení ho později částečně vysvobozovali hudební nakladatelé, kteří jejich díly tiskli, prodávali a autorovi platili byť jednorázový honorář, většinou směšně malý. Proto také mistři jako Mozart, Beethoven, Schubert ,Chopin a  jiní umírali nuzně v bídě. Franz Schubert neměl ani vlastní pianino a Frederic Chopin byl v okamžiku své smrti chudší něž jeho sluha. Teprve v 18. století se ve Francii z ducha francouzské revoluce zrodila myšlenka autorského práva a myšlenky, že i autor je pracující člověk, který má právo na mzdu za svoji práci jako každý jiný. Tak vznikly autorské ochranné organizace - SACEM (Francie), GEMA (Německo), AKM (Rakousko), SIAE (Italie) ... a další včetně OSA 1919 v Praze. Šíření hudby pouhým tiskem bylo ve dvacátém století bylo záhy rozšířeno o další a další technické možnosti (rozhlas, desky, televize, film, video atd) a ochranné organizace tedy na základě autorských zákonů, které vznikly nejdříve ve Francii a v Anglii začaly pečovat o to aby autoři dostávali z tohoto obchodu svůj spravedlivý dílek, neboť i oni musejí 365 dní v roce jíst. Tak to je dodnes a  meexistuje žádný jiný reálný způsob jak to zařídit jinak. Vy všichni, kteří tu řvete proti právům autorů na odměnu za práci jste opravdu zloději a měli byste přijít o plat abyste to pochopili.

Já nechápu /jsem technik s ekonomickým vzděláním/, proč má platit můj hoteliér /kde spím na služební cestě nebo o dovolené/ poplatky OSE či komu, když jsem v hotelu  místo doma. V hotelu se dívám občas na večerní program - tak od 21.00 hodin do 22,30 hodin. Pak jdu spát.  Každopádně se ale  v tuto dobu doma na TV nedívám a rozhlas doma neposlouchám, když jsem na služební cestě a  v hotelu. A dívám se tedy v hotelu - a tam tedy za mne hoteliér platí? Proboha proč? Stejné je to s produkcí v hospodě. Buď budu doma nebo na pivu. Koulám se tedy pořád jenom jednou resp. na jednom místě. Jednání OSY či kohokoli podobného mně připadá tak sprosté, že prostě nemám slov.

 

Tady není co řešit.  V článku to je dobře napsané.

 Hudební průmysl se zavedl v době černých gramofonových desek, které mohl kopírovat v dobré kvalitě jen nějaký gang vybavený továrním zařízením, nikoliv běžný uživatel doma.  Proto vedle autora a inteprerta živil prodej gramofonových desek spoustu lidí přes vydavatelství a jejich právníky,  zvuková studia, výtvarníky obalů, různé sklady a mezisklady až po různé kamenné prodejny. A oni si zvykli prodávat nakonec desky za mnohonásobek výrobní ceny, aby se uživili.  Jenže dneska v době CD lidi vezmou doma za 6 korun prázdné CD a udělají si kopii ve stejné kvalitě jako má originál koupený za 600 Kč. Takže i když se to nemá, tak proč by to nedělali, třeba studenti nebo jiní, co nemají peníze.

Přirozeně každý, kdo se dřív tím živil, nechce přijít o kšeft a proto tlačí na výběr peněz všude, kde to je jen možné.

Třeba přesně opačně se vyvíjí trh s potravinami, masem a zeleninou. To je nyní tak levné, že se nikomu to nevyplácí vyrábět doma. Proto lidi přestávají chovat domácí zvířectvo a likvidují zeleninové zahrádky a ovocné stromy.

Jaký je rozdíl mezi posoucháním vlastního přijímače a přijímače v hotelovém pokoji ? A jak to je s placením, když si na zařízení hotelového pokoje pustím přinesené cédéčko ? A co vyzváněcí melodie znějící z mého mobilu, není veřejnou produkcí ? Kolik taktů melodie si smím zapískat na ulici ? A když při posezení hospodě zahraju na foukačku svoji oblíbenou melodii a nepošlu výpalné, mám být odveden v železech ?

Pálím všchno co se mi líbí. Pro vlastní potřebu, ovšem. Absolutně nemám sebemenší morální zábrany. Mám totiž předplaceno. Z ceny každého nosiče, z každého zařízení. Někdy dám vypálené jako dárek. Mám totiž přeplaceno. Z ceny cédéčka,  na kterém mám vlastní tvorbu. Jestliže druhá strana považuje za mravné požadovat platbu za nezkonzumovaná práva, já nepovažuji za nemravné si to kompenzovat konzumací práv bez zaplacení. Nelíbí ? Máte nějaký konstruktivní návrh přijatelný pro obě strany ?

pokud máte pravdu, že technologie přesného sledování konzmace autorských děl nexistuje (domnívám se že se mýlíte, ale to nebudiž meritem sporu) - paxou jen dvě možnosti:

buď budeme platit poplatek za každou byť hypotetickou možnost přijít někde nějak do styku s nějakým autorským dílem, a skupině vyvolených "zastoupených" budeme bůhvíproč platit i za veřejnou produkci "nezastoupených".  

a nebo budeme platit jen za to, kde se zřetelně a prokazatelně použije nějaké autorské dílo k výdělečným účelům (teda asi ne za to, že v hospodě hraje rádio, nebo že si děti zpívaj u táboráku).

míním že obě varianty poplatku za použití autorského díla jsou legitimní, a v extrémních případech mohou obě poškodit jednu nebu druhou skupinu.

rozumim.

takže dokud neexistuje "technologie přesného sledování poslechu hudby" - musím platit nějakému osa za to co jsem nezkonzumoval. majitel hotelu musí platit za veřejnou produkci autorských děl, i když nic nereprodukuje a už vůbec ne veřejně. pak je tedy otázka, kdo je zloděj.

jinak technologie přesného sledování použití vypalovačky existuje. bohužel o ní osa nemá zájem. radši poplatky  i z toho že si doma vypálím fotky z dovolené, či jednou za týden zazálohuji server.  pak je tedy otázka, kdo je zloděj.

víte já nemám nic proti tomu, platit za POUŽITÍ díla. problém je právě v tom, že OSA hledá způsoby, jak zkasírovat peníze za nic, jak zkasírovat za reprodukci nezastoupeních autorů, jak zkasírovat apriorní poplatky z xeroxu a prázdné placky, jak inkasovat paušální poplatky za vlastnictví přístrojů které nikdo nepoužívá k reprodukci chráněných děl, případně jen z vlastnictví těchto přístrojů.

za použití díla rád zaplatím. pokud mně někdo preventivně okrade - vypaluji zcela beze studu. mám předplaceno.